obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915051 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39001 příspěvků, 5685 autorů a 387146 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: SNĚHOVÁ VLOČKA ::

 autor Danny Jé publikováno: 17.09.2018, 22:39  
Kapitola 12
 

Kapitola 12



Rodina Svenssonových určitě zanechala ve faráři nějaké vzpomínky, pomyslel jsem si, když jsem si doma vzpomněl na reakci faráře Harvika. Zareagoval způsobem, že by každého napadlo, že se o nich nechce bavit, že tam mezi nimi k něčemu došlo a on se k tomu už nechce vracet. Tomu rozumím. Občas děláme, že se to nestalo v domnění, že to samo zmizí a zapomeneme. Bohužel nezapomeneme. Časem to stejně vyplave na povrch. Stejně tak tomu bylo u rodiny Svenssonových.

Zajímalo mě to natolik, že jsem nelenil a napsal Erikovi dopis. O týden později přišla odpověď.

Bude lepší, když se uvidíme a popovídáme si o tom.

Souhlasil jsem a uskutečnil svou druhou návštěvu u Svenssonových.


* * *

Do Halmstadu jsem přijel vlakem. Erik na mě čekal na nádraží. Byl srpen, takže počasí příhodné k procházce. Erik s tím možná počítal, proto ani nežádal svého otce, aby pro mne přijel.

„Dneska je hezky,“ pronesl jsem po uvítání.
„Ano,“ kývl. „Doufám, že nevadí, že se projdeme?!“
„Vůbec ne. Počítal jsem s tím.“
„Vážně?“
„Jistě. Není to k vám daleko.“
„To není. To máš pravdu,“ pousmál se a nabídl se, že mi vezme malý kufřík, který jsem měl s sebou.
„To zvládnu, není to těžké,“ odmítl jsem.

Cestou mi Erik vyprávěl, co objevil (tím myslel na noční obloze) a koho zvláštního potkal. Je opravdu pozoruhodné, kolik zajímavých lidí potkáme. Hned jsem si vzpomněl na Tima Sylmana, kterého jsem nedávno potkal.

„Na univerzitě jsem potkal učitele…,“ svěřil se. „...který se zajímá o symboly, jejich významy. Dokonce viděl vesmír jako bránu do jiných světů. Byl hodně zvláštní…“
„…a co je pro tebe zvláštní?“ přerušil jsem ho s úsměvem na tváři.

Rozesmálo ho to.

„Myslím to vážně,“ podotkl jsem.

Opravdu chci vědět, co si pod tím představuje.

„Prostě něco jako my,“ odvětil s klidem.
„Takže vesmír, hvězdy, tajemno?“ zeptal jsem se.
„Asi tak,“ kývl.

Ten den jsme se hodně zasmáli. O to větší zklamání byla sobota.


* * *

Probudil jsem se ráno jako první. Erik ještě spal. Jakmile jsem vstal a podíval se k oknu, zaslechl jsem šepot v rohu místnosti.

„Jsi cizí. Odejdi!“
„Je tu někdo?“ otočil jsem se směrem, odkud zaznělo to sípání.

Očima jsem lítal po místnosti a hledal bytost-entitu, které by mohl patřit takové sípání.

Zřejmě tu nejsem sami, napadlo mě.

„Možná bys měl odejít,“ pronesl jsem a udělal krok vpřed.

Nikdo se však neozval. To něco možná myslelo, že jsem neslyšel jeho varování. A bylo to opravdu varování? Budu se muset zeptat Erika, jestli ví, že má v pokoji „zřejmě“ ducha.


* * *

Když se probudil Erik, okamžitě jsem mu řekl, příhodu z rána. Nejprve koukal a zdálo se, že je překvapený. Jakmile jsem mu řekl, že si myslím, že to je nějaký zapomenutý duch, pousmál se.

„To není legrace, Eriku,“ poznamenal jsem s vážností v očích.
„Možná se ti něco zdálo,“ dodal.

Úplně otočil. Proč to dělá?

„Chceš mi říct, že jsem si to vymyslel?“
„Rozhodně ne.“
„Tak proč jsi řekl, že se mi něco zdálo?“
„Možná…“
„…neokecávej to, Eriku. Vím, že temná strana nás vždycky přitahuje.“
„Koho, tebe?“
„Všechny.“
„A víš proč?“
„Tak mi to řekni,“ vybídl jsem ho.
„Protože každý člověk má v sobě temnou část i tu světlou.“
„Vážně?!“
„Samozřejmě,“ zazněl jeho sebejistý hlas.

Zamyslel jsem se. Myslím, že měl pravdu.

„A mám pravdu,“ pousmál se a vstal z postele.

Aniž by se ohlédl k místu, kde jsem stál, odešel z místnosti. Chvíli jsem tam stál a měl pocit naprosté prázdnoty, nebo co to bylo. Nedokázal jsem ten pocit popsat.

Měl pravdu, i když to nevysvětlovalo jeho chování, pomyslel jsem.

„Snídaně!“ ozvalo se z přízemí.

Hlas patřil Erikově matce.


* * *

U stolu jsme si popřáli dobré ráno. Erikova matka se ptala, jak se nám spalo. Erik se na mě hned podíval, jako by čekal, že se jeho matce svěřím, že má ducha v pokoji. Určitě by mi nevěřila.

„Půjdete dneska ven?“ zeptala se.
„Jistě,“ odsekl Erik.
„Eriku, co se děje?“ ozval se otec, který si všiml jeho nepřiměřené reakce.
„Omlouvám se, ale není mi dobře,“ odpověděl a vstal od stolu.

Aha, prolétlo mi hlavou.

„Nejsi nemocný?“ zeptala se jeho mamka. „Není to poprvé, kdy ti není po ránu dobře.“

Zpozorněl jsem a okamžitě si vzpomněl na toho ducha v jeho pokoji.

„Stává se to často?“ zeptal jsem se.
„Ano,“ přitakala.

Skleslý tón v jejím hlase mě přinutil se zapojit trochu více do rozhovoru týkající se Erikova zdravotního stavu.

„Byly jste u doktora?“
„Ano.“
„A co zjistil?“
„Právě, že nic.“
„Ono se mu pak na chvíli ulevilo,“ vstoupil do toho jeho otec.
„A pak se to vrátilo,“ dodal jsem.
„Ano,“ kývl.
„Možná to není fyzického původu,“ poznamenal jsem.

Vzápětí jsem si získal pozornost obou rodičů.

„Jak to myslíš?“ zeptal se Erikův otec.
„Možná, že…,“ zamyslel jsem se a přemýšlel, jestli jim to mám říct.

Svěřit jim své pocity z toho, jak to vidím já.

„Jen to řekni,“ pobídla mě Erikova mamka.
„Ráno jsem slyšel podivný hlas v pokoji.“
„Kdo to byl?“
„Nikoho jsem neviděl, ale myslím, si…“
„…duch?!“ vyhrkl Erikův otec.
„Myslím, že…“
„…to nebudu poslouchat!“ vyhrkl a vstal od stolu.
„Co když je to pravda?“ zastala se mě paní Svenssonová.
„Tyhle povídačky…“
„…možná je to kletba kvůli tomu oknu,“ přerušila ho.
„Oknu?“ udivil jsem se.
„Ale to by byl přece nemocný Lars,“ odsekl pan Svensson
„Co se stalo s oknem?“ zeptal jsem se.
„Farářovi někdo rozbil okno s nějakou pobožnou ikonou. Řekli, že to byl náš Lars a farář Harvik k nám hned ten den přišel,“ prozradil.
„A byla to pravda?“
„Bohužel,“ odvětila smutně paní Svenssonová.
„Nevěřím, že se kvůli tomu Erikovi děje tohle,“ poznamenal jsem.
„Nevíme, co se s ním děje,“ těžce vydechla.
„Možná byste měli jet do Glommenu a promluvit si farářem Harvikem,“ navrhl jsem.
„Nevidím důvod,“ dodal a odešel pryč.

Jen jsem se ohlédl po paní Svenssonové, ale ta jen pokrčila rameny.

„Jdu nahoru za Erikem,“ pronesl jsem a vstal od stolu.
„Magnusi, jak to všechno víš?“ zeptala se najednou.
„Co myslíte, paní Svenssonová?“
„Že ten duch a Erik,“ začala rukama vysvětlovat spojení.
„Když mi bylo devět, umřela mamka. Něco se stalo a začal jsem se zajímat o jiné věci, než ostatní děti. Později jsem potkal Erika a ten mi ukázal také nějaké zvláštní možnosti…“
„…je blázen do vesmíru a tajemna,“ doplnila.
„Vím, že to zní neuvěřitelně a dost bláznivě, ale duchové existují a někteří nás i obtěžují,“ snažil jsem se pokračovat v tom, co jsem jí chtěl říct a naznačit jí, že má Erik vážný problém.
„Hm,“ špitla a napila se svého šálku čaje.

V ten moment jsem viděl v jejím pohledu beznaděj. Trápilo jí to, ale nevěděla, jak mu má pomoci.


* * *

Vyběhl jsem za Erikem do jeho pokoje. Stál u okna a koukal ven. Cítil jsem podivný tlak na hrudi.

Něco se děje.

„Eriku?“ zvolal jsem jeho jméno, ale nereagoval.

Chtěl jsem se dotknout jeho ramena, když se najednou prudce otočil. Oči měl zarudlé a jeho tvář vyjadřovala vztek. Vycenil zuby a zavrčel.

„E-ri-ku, to-jsem-já, Ma-gnus,“ vysoukal jsem ze sebe a ustoupil jsem stranou.

Erik stál a pořád měl stejný výraz.

Co se to s ním stalo? Je opravdu posedlý duchem?

Když se najednou odraz světla dotkl jeho tváře, vrátil se zpět ke svému pravému já. Zakašlal a podíval se na mě. Jeho oči lítaly do stran. Rozhodně byl zmatený.

„Myslím, že máš problém, Eriku, pronesl jsem a čekal, jak na to zareaguje.
„Nevím, o čem mluvíš,“ odsekl a vyrazil ven.

Vyběhl jsem za ním. Byl však neuvěřitelně rychlý a během několika vteřin mi zmizel.

„Neviděla jste Erika?“ zeptal jsem se, když jsem seběhl dolů.

Paní Svenssonová právě sklízela stůl po snídani.

„Myslím, že běžel ven,“ ukázala směrem na zahradu.

Poděkoval jsem a šel na zahradu.


* * *

Erik mi připravil další překvapení.

Proč to dělá?

Otázka, která prolétla mojí hlavou, dostala vzápětí odpověď.

Erik stál u plotu a ničil květiny. Trhal jim listy, lámal je. Jakmile mě uviděl, zavolal na svou matku. Hned přiběhla.

„Co se děje?!“

Podívala se na Erika, na záhon s květinami a na mě. Myslím, že jí to bylo jasné. I když se to snažil Erik svést na mě, věděla, že jsem to neudělal.

„Běž do svého pokoje!“ ohradila se proti němu.
„Mami?!“
„Běž!“

Erik sklonil hlavu a odešel.

„Myslím, že jsi měl pravdu, Magnusi,“ vzdychla si a odešla.
„Měli byste si promluvit si farářem Harvikem,“ znovu jsem navrhl.

Odpověď jsem nedostal. Nicméně asi po půl hodině za mnou přišel pan Svensson.

„Jedeme do Glommenu, pojedeš s námi?“
„Ano,“ kývl jsem a šel si sbalit věci.

Nemělo cenu zůstávat. Erik se měnil v něco jiného. Byl ovládán někým jiným. Už to nebyl ten Erik, co hýřil úsměvem a vědomostmi, které zřejmě nabyl díky tomu duchovy, který ho posedl.


* * *

Kolem poledního jsme odjeli do Glommenu. Erik nevěděl, že jedou za farářem. Paní Svenssonová navrhla, abychom se o tom nezmiňovali. Erik si celou dobu myslel, že mě jedou odvést. Ani ho nenapadlo, že mě odvážejí tak brzy. Měl jsem odjet až v neděli.

Věřím, že mu farář Harvik pomůže.


 celkové hodnocení autora: 92.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Gardenboy 18.09.2018, 22:00:25 Odpovědět 
   Tento diel už bol o poznanie slabší ako všetky ostatné predošlé. Koľko to má ešte častí? Jednotlivé epizódky sú síce zaujímavo napísané, ale čo je vlastne celkové smerovanie príbehu? Čo ma má udržať v pozornosti, aby som čítal aj ďalšie diely?
 ze dne 19.09.2018, 18:44:42  
   Danny Jé: Ještě to má 3 kapitoly. Možná, když to přečteš celé, pochopíš o čem to je. Je to příběh chlapce, kterého potkalo pár podivností, tajemných a možná i všedních. Chápu, že někoho to může zaujmout a někoho vůbec. Píšu několika stylech a v několika žánrech, pak záleží na každém, co ho zaujme...
 Šíma 17.09.2018, 22:38:15 Odpovědět 
   Zdravím.

Posedlost, věci mezi nebem a zemí. Zajímavý díl, jsem zvědavý jak ono vymítání dopadne...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
NEBE
Danny Jé
TILDA a její př...
Tilda
Plyšová inkvizi...
zlataela
obr
obr obr obr
obr

Střídání
faust
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr