obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915234 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39287 příspěvků, 5723 autorů a 389292 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nakažení ::

 autor Pišta Pištovič publikováno: 07.10.2018, 10:38  
První část novely Nakažení.
 

Zakontačenyj

Těžké železné dveře bouchly o plesnivou zeď. Na chodbu, která už tak dost smrděla, se z místnosti vyvalil pach bůhvíjak dlouho nemytých těl, plesnivých hadrů a hoven.
„Jdi,“ řekl dozorce lhostejně. „vejdi beze strachu, vyjdeš bez pláče.“
Zřejmě to byl jakýsi rituál, formule kterou říkal pokaždé, ale jestli to myslel upřímně a mělo to Petjovi dodat odvahy, se nedalo poznat. Efekt to mělo spíše opačný.
Petja měl v krku knedlík, v očích ho štípalo a stěží dokázal nohy přimět k tomu, aby překročil práh.
Zvedl se mu žaludek a věděl že je v prdeli.
Ne z toho smradu. Na ten si možná zvykne.
Ne z toho, že nebude moci půl roku pít kvas, který miloval. To překousne.
Ne z toho, že by tu snad mohla být nuda. To určitě nebude.
Věděl že je v prdeli, protože ho tu ty zvířata zabijou. Nebo omrdají. Nebo oboje.
„Pohyb!“ houkl bachař a strčil do něj. Petja klopýtl přes práh své cely.
Spousta očí na něj zírala z paland a uliček mezi nimi. Pravda, stejně tolik obyvatel cely mu nevěnovalo pozornost.
Polonazí se courali kolem, šeptem se spolu bavili, nebo leželi schoulení na velice úzkých lůžkách. Neviděl nikoho že by si četl, nebo se nějak snažil zabavit.
Možná se přepočítal. Možná mi fakt hrábne z nudy a to ještě dřív, než se začnu nudit. Už jen ta představa stačila. Půl roku čumět do stropu.
Vzhlédl. Napůl čekal obrovité pavouky, ale vyjma plísně, a pár starých pavučin tu nic nebylo. Místnost osvětlovaly velice slabé žárovky, v jakémsi krytu ze skla a železa.
Nadechl se pusou a věděl že ho z toho zkaženého vzduchu vzápětí rozbolí hlava. Po tváři se mu zkoulela slza a dopadla na rozpraskané rty.
Co teď? Kam teď?
Většina paland se zdála obsazená a skupinky co je okupovaly, semknuté. Chtěl by pozdravit, ale nevěděl koho. Prohlásit na celou celu Privjet pacany, mu přišlo z nějakého důvodu nevhodné, asi jako potěšeně se vítat na hřbitově.
Dveře zaskřípěly a přivřely se. Petja se letmo ohlédl, otevřel pusu a zase jí zavřel.
„Áááá,“ ozval se ještě bachař a otevřel dveře do široka. „abych nezapomněl ...“
Náhle zvýšil hlas a u toho se šklebil jak šílenec. Něco mu udělalo velikou radost. Petjovi zatrnulo.
„Ten salám ...“ Bachař strčil hlavu do cely a už skoro hulákal. „ten salám co jsem ti dal během cesty …“
Petja se ohlédl na své spoluvězně. Naprostá většina, alespoň z těch co byli vidět, dávala pozor. A jejich výrazy …
„ … tak ten jsem strčil do hajzlu!“ dokončil bachař řeč. Zasmál se a zabouchl.
Suka, pomyslel si Petja. Ne že by mu bylo špatně. Salám už dávno strávil a většinu bakterií s ním. Pokud by měl z toho onemocnět, ne že by mu to vadilo. Vězeňská nemocnice bude určitě lepší než tahle díra.
Začíná to pěkně … udělal ze mě pěknýho vola přede všema …
Chvíli se ještě rozhlížel po cele a sbíral odvahu pomalu vykročit vpřed.
„Stůj!“ pronesl kdosi, jakmile udělal první krok.
Z labyrintu paland vyšel vyzáblý kluk s brýlemi na očích. Mohlo mu být tak dvanáct let a měl na sobě nepochybně podělalé slipy. Vypadal jako retardovaný a pořád se dotýkal pinďoura.
„Já jsem Fima, dělám tu Šnyra,“ oznámil mu.
Petja na něj pošetile civěl.
„Děláš tu co?“
Teď na něj zase civěl Fima. Ale jen krátce. Zasmál se. Přední zuby mu chyběly.
„Seš v prdeli kamaráde!“ řekl skoro vesele.
Petja by mu nejraději jednu vrazil. Ale neudělal to, nejspíš to byla něčí děvka.
„Seš nakažený!“ pokračovalo to individum.
„Nakažený? Jak to můžeš vědět? Žloutenka ...“
„Ne ty blbečku!“ posmíval se dál kretén Fima a očividně si to náramně užíval. „Seš nakažený, protože sis něco vzal od fízlů! A ještě něco co bylo vymáchaný v hajzlu.“
Petja nic neřekl, jen koukal s pusou otevřenou.
„To je kriminální zákon, debile,“ smál se ten čurák. „seš v hajzlu jak ten salám, ale ten salám si sežral … a tebe sežere krokodýl Žéňa!“
„Co to plácáš ty hovado?“
„Kocour ti vzkazuje, že máš jít támhle,“ mávl rukou neurčitě k palandám, které byly u dveří. „ke štětkám.“
„Kdo je Kocour? Jakejm štětkám? Co to je kurva?“
Z přítmí vyskočil kluk. Viditelně ze všech nejstarší, brutálního vzhledu, potetovaný bledým inkoustem, pokud to vůbec inkoust byl a celkem nasvalený.
„Slyšel si ty buzno, hnusná zasraná?“ rozkřikl se. „padej tam. Mezi poctivý lidi nesmíš. Jestli uvidim že na nás jen čumíš, zmlátíme do krve i tvůj stín!“
Divné bylo, že během své řeči upíral oči kamsi na Petjův krk. Působilo to, jako by byl slepý.
Petja, orosený a posraný na nejvyšší míru se div neuklonil a odporoučel se směrem kterým ukazovali. Už doopravdy brečel.
Mámuška …


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 07.10.2018, 10:37:30 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Čtivý text. Zatím čtenáři netuší, proč se náš hrdina dostal do vězení, ale jedno bude jisté, půjde o docela slušné peklo. Napsáno uvěřitelně. Pozor však na psaní přímé řeči a nadbytečné mezery v textu. Jinak se mi text líbil a těším se na pokračování. Bůh ví, jak ta ruská vězení vůbec vypadají a jaké zákony v nich platí...

Hezký den a múzám zdar a mnoho úspěchů přeju.
 ze dne 08.10.2018, 20:22:24  
   Šíma: Například tady:

„To je kriminální zákon, debile,“ smál se ten čurák. „seš v hajzlu jak ten salám, ale ten salám si sežral … a tebe sežere krokodýl Žéňa!“

(za: smál se ten čurák bych dal čárku)

„To je kriminální zákon, debile,“ smál se ten čurák, „seš v hajzlu jak ten salám, ale ten salám si sežral … a tebe sežere krokodýl Žéňa!“

(jeden z mála příkladů)
 ze dne 08.10.2018, 18:36:55  
   Pišta Pištovič: Zdravím a děkuji za komentář. Těší mne, jen si nejsem jistý s tou přímou řečí, jak to myslíte.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Životabudič
vivia
Ledové peklo - ...
MKN
Temnota
Kira.cool
obr
obr obr obr
obr

Dvě vodrhovačky (v parku)
Křik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr