obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915319 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39436 příspěvků, 5735 autorů a 389995 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nina III. 2. série ::

 autor Katy Kvapilová publikováno: 12.01.2007, 1:20  
Pod tlakem času jsem se snažila sepsta co nejkvalitnější dílo, jaké z mé hlavy kdy může vyjít. Ani se teď nepamatuju, o čem jsem v té ryhclosti psala, takže se mě na popis moc neptejte :oD
Na Duddovo přání jsem připojila i pár veršíků ;o)
 

Na zadní straně pohlednice bylo napsáno: „Dobrý den sestro. Chtěli bychom vás poprosit, abyste tuto pohlednici dala Nině na stolek. Milá Nino Mertlová, přijmi naši omluvu na nastalou situaci. Budeš navždy v našem srdci, i v naší mysli. Autoři.“
Když to přečetla nahlas, Nina se otřepala a její úsměv náhle zmizel. Veškerá radost, která na ni byla vidět, byla pryč. V jejím výrazu byl znát strach, obavy a úzkost. Chce zase normálně žít, ale Autoři jí nechtějí pustit. „…i v naší mysli…“ Myslela na to stále dokola. Nedokázala tu myšlenku pustit. Bála se.
Sestra nechápavě dala pohlednici na Ninin stolek a přemýšlela o Autorech. Kdo to je? Že by nějaký zvrhlý spolek, který se ji snaží zničit…

Mezitím psíč stále uklidňoval dítě.
„Kde je Čaroděj? Proč nepřišel s tebou?“ Ptalo se horlivě dítě Niny.
„Zůstal tam. V mysli Autora.“
„A žije? Uvidím ho ještě? Co je s ním? Proč tam zůstal?“ Dítě viselo Nině na rtech. Dychtivě sledovalo každé slovo vycházející z jejích úst. Ani kousek hlásky mu nesměl uniknout. Co kdyby se v něm skrývalo tajné poselství a…
„Zůstal tam, protože… Protože ho autor zabil.“ Nina sklopila zrak a byla si vědoma, že dítě tuto skutečnost možná neunese. Nedokázala ale už dále lhát. A nechtěla už zůstat v tomhle krutém světě, kde každý umírá….

„Proč chtěla jsem pryč?
Jak já byla hloupá!
Teď tady každý pláče
jen kvůli mně.

Nebýt mých výmyslů,
řečí a zlob,
nebylo by smutku,
to jen kvůli mně.

A přece za to nemůžu.
To Autoři! Ty zmije!
Kde najít dalšího?
Pojď sem, bestie!“

Nina zmizela. Sama, bez jakéhokoliv pomocníka. Úplně sama se teď vynořila v nebesky modrém sametu. Tančila v něm, smála se, radovala, zpívala si. Nechybělo jí nic, nepociťovala žádný strach. Vlnila se v proudu modré fantazie.
„Tak tady mě máš.“ ozvalo se s mohutnou ozvěnou.
Nina se zastavila a hrklo v ní. Jak mohla zapomenout na své nejbližší! A kdo to na ní mluví?
„Kdo jsi? Co jsi zač? Další z Autorů?“
Před Ninou se objevili velké oči. Upřeně se na ni dívali a prohlíželi si ji.
„Tak takhle vypadáš, konečně tě můžu poznat. Těšíme, jsem Katy.“
„Aha, takže Autorka…“
„Myslela sis snad něco jiného?“ Oči byly plné zvědavosti a za přes čočku se hrnula šedá oblaka zlosti.
„Copak já vím, jaký Autor si na mně zrovna vzpomene?“ odsekla Nina opovrženě.
Autorka se rozběsnila nad její drzostí. Místo blankytného sametu se začal točit vír šedivých mračen a uvnitř kruhu propukla nezkrotná bouře.
Nina dostala strach.
„Promiň mi velice, nevím, jak jsem tě naštvala, ale omlouvám se, zanech toho hněvu, prosím!“
Autorka byla spokojená.“Takže teď žebráš o milost? No budiž…“ A šedá tma se proměnila na smaragdovou louku s květinami.
„Jé, to je krása.“ Dívka opět pocítila ten příjemný vnitřní klid.
„Moc se nerozplývej, mlhy mám dostatek. Tak, asi obě víme, proč jsi tady. Vzhledem k tomu, že jsi mě urazila, rozhodla jsem se, že tě nepustím jen tak. Budeš mě muset, jako ty předchozí, nějak porazit.“ A její pohled směřoval spiklenecky k největší kopretině na palouku.
Nina se dívala stejným směrem.
„Co musím udělat?“
Autorka se potutelně zasmála. „Až se dostaneš na kopretinu, sama se uzavře a odnese tě na místo souboje.“
Nina vyvalila své oči a hlasitě polkla.
„Až tam nahoru?“ Zeptala se s obavami.
„Ano.“ Prohlásila klidně Autorka a pak se rozplynula ve třpytivý kouř.
Nina sama sobě: „No tak, Nino, přece to teď nevzdáš. Už si toho tolik zvládla, tak teď se nebudeš trápit kvůli strachu z výšek… Odkdy mám strach z výšek? Vždyť jsem vysoko nikdy ani nebyla, teda, vlastně byla. V Autorských hlavách. A to občas byla výška! Hlavně, když některý byl hodně namyšlený. Takže klid, já to zvládnu. Já to zvládnu. Určitě to zvládnu.“ A začala pomalu šplhat vzhůru.
Když se dostala na první list, podívala se nekontrolovaně pod sebe. A už zase byla dále. A ta boule! Takhle se to opakovalo několikrát dokolečka.
„Tohle se vážně nedá. Jak to, že se vždycky podívám dolů! Já už vážně nemůžu!“ A začala usedavě plakat.

„Vzpomeň si na svět,
kde jsi se mohla zvětšit
pomocí citů…“
Zazněla opět ozvěna kdesi z dálky.

Nina dlouze přemýšlela. Nemohla si vzpomenout. Vždyť na tom světě byla teprve chvíli a co se jí za tu dobu všechno stačilo přihodit…
„Aha! Už vím! Hněv a vnitřní síla! Že to tak bylo! No jo, ale jak mám získat vnitřní sílu, když mám strach z výšek a na prvním nebo druhém listu vždycky omdlím a spadnu dolů… Zbývá mi jen hněv… Ale tady se nahněvat nemůžu. Tady to nejde…“
Dívka byla v koncích. Už zase.

„Hněv a síla
ruku v ruce jdou,
pospolu,
a každý sám.“
Zazvonil potřetí hlas s ozvěnou.

„A jak jako mám pochopit, co mám dělat, z takovýhle říkanek?“ A tupě se podívala směrem, odkud přicházel hlas.
„Tak se aspoň snaž, když ti dávám šanci, a troch přemýšlej! Tvoje hloupost už mě dovádí k šílenství.“
„K šílenství? Jak to myslíš? Jako že jsem teď v hlavě nějakého pomatence? No to snad ne!“
„Pomatence? Ty, zrovna ty, taková mrňavá, ty se opovažuješ mě takhle nazývat?“ Autorka začala opět běsnit.
„A co si mám jako o tobě myslet?“
„Vypadni odtud! Kazíš mi veškerou radost! Pryč s tebou, ty… Hloupá, mrňavá…! Však já si tě někde ještě najdu! však počkej!“
„NE! Ne! Já se budu snažit, jen mě nechej tě nějak porazit!“
„To už jsi beztak napůl udělala. Tvoje hloupost mě dostala do kolen. A vypadni už z mého království! Jen mi to tu tou tvojí ničemností ničíš!“
„Ale já tě musím porazit!“
„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!“
Ozvalo se ohromující zadunění. Ninina vtíravost vše krásné zkazila.
Teď viděla Nina Autorku, jak sedí na lavičce a zapisuje horlivě do deníku. Katy zvedla hlavu a…
„Jsi tu. A já myslela, že si tě tam Dudd vložil jen pro oživení příběhu. Promiň, musela jsme to taky zkusit. Ale to království jsi mi fakt ničit nemusela.“
Nina koukala jak z jara…

A chvíli na to se objevila u psíče, dítěte, vajíčka a ostatních tvorů z jejího doprovodu.
„Tak jak jsi dopadla tentokrát?“ Ptalo se dítě.
„To je právě to. Ani sama nevím…“


 celkové hodnocení autora: 89.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Robin Pánek 08.04.2007, 17:36:36 Odpovědět 
   Skvělé pokračování série...
 ze dne 08.04.2007, 17:40:00  
   Katy Kvapilová: Děkuji velice a klaním se s kloboučkem až k zemi :o)
 estel 13.01.2007, 12:12:13 Odpovědět 
   Hodnotím to už poněkud s odstupem, takže mi paměť neslouží tak dobře. Co se mi líbilo byl neotřelí konec a celý příběh se četl hezky.
 ze dne 13.01.2007, 12:45:13  
   Katy Kvapilová: Snažila jsem se udělat něco nečekaného.. a povedlo se. :o)
Děkuji za komentář.
 Arvinej 12.01.2007, 17:26:06 Odpovědět 
   staršně se mi líbil ten popis nininé nechápavosti. a když si kolem toho ještě představím ten bortící se ráj...
a pak ta scéna s "mrtvou" katy mě vážně dostala :D:D
jak jinak než jedna ;)
 ze dne 13.01.2007, 12:44:35  
   Katy Kvapilová: Jojo, ta předstqava bortícího se království.. :oD Ale.. kdo ví, jeslti se stačilo zničit celé, že....?
 Kaunaz Isa 12.01.2007, 14:25:57 Odpovědět 
   Supeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeer!
(o=
Pořád jsem si říkal "je to svělé, je to čtivé" a na konci jsi mne donutila změnit názor.
Je to mnohem lepší!
(o=
 ze dne 12.01.2007, 14:36:47  
   Katy Kvapilová: V tom případě jsme ráda, že jsem splnila, co nebylo očekáváno :oD
Děkuji moc ;o)
 čuk 12.01.2007, 10:02:59 Odpovědět 
   Moc se líbí. No to vypořádání asi skončilo remízou. Ale proč je Dudd uznáván za Velkého Vložitele? ještě mi tam pořád chybí trochu absurdního střetu s obyčejnou realitou. Třeba trošku vystresovat ty doktory v nemocnici. Nebo Ninu při souboji s Autory pořádně píchnout do pr..., aby se opravdu pořádně nasr...
Ač se mi konec zdá trochu váhavý a alibistický, dávám jedna
 ze dne 12.01.2007, 13:41:28  
   Katy Kvapilová: Střet s realitou... Tak tenhle kousek čeká na tebe, čuku :o)
 duddits 12.01.2007, 1:20:33 Odpovědět 
   No, mě by to tedy taky zajímalo :-)
Tak Nina se vypořádala (snad) s dalším z Autorů… Způsobem rozhodně zajímavým a originálním. A konec je vážně povedený.
Také na Ninu Mertlovou jsi nezapomněla… Navíc se zdá, že jí už v hlavě čile běhají myšlenky. Že by se projevily dosavadní úspěchy v boji s Autory?
A jsou tu i verše… spokojenost je na místě.
Zkrátka, pro Ninu je tenhle díl rozhodopádně přínosem. A pro nás zábavným a vděčným čtením ;)
 ze dne 12.01.2007, 13:42:08  
   Katy Kvapilová: Ok, díky. Ty verše byly extra na tvoji žádost :oD
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Poslední možnos...
Brujo616
Posel smrti VII...
Lukaskon
HLAS
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Červí
Pavel
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr