obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389819 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: EXPIRACE - Fáze 1 ::

 autor Danny Jé publikováno: 19.10.2018, 9:53  
Kapitola 3-4
 

KAPITOLA 3



ÚKOL PRO ANIKKU.


[ Fort Collins, tajný úkryt doktora Genexuse ]


Stál jsem před ocelovými dveřmi speciální cely a podlouhlým otvorem jsem sledoval první ženský prototyp Ginu. Pojmenoval jsem jí – Anikka.

„Přišel čas, že?“ ozval se Observer stojící o dva kroky za mnou.
„Ano,“ kývl jsem.
„Kam ji vyšlete, doktore?“ zeptal se zvědavě.
„Začínám mít obavy, že získáváš více lidských vlastností, než je zdrávo,“ poznamenal jsem.
„Nerozumím,“ zareagoval Observer.
„To nic,“ mávl jsem rukou a vyrazil k počítačům.

Observer mě následoval.


* * *

Posadil jsem se a naťukal program, který jsem vyslal do cely číslo 5. Anikka seděla v upraveném KYber-křesle. Byla připojená dvěma kabely a spinální jehly měla ve své páteři. Můj program pronikl do míchy a cestou nervovými vlákny až do mozku.

„Hotovo!“ poznamenal jsem a vyrazil k cele číslo 5.

Přiložením mé ruky se ocelové dveře otevřely.

Sssst!

Za doprovodu jemného zasyčení se masivní dveře posunuly do strany. S radostným úsměvem jsem vstoupil dovnitř.

„Dobrý den, Anikko,“ pozdravil jsem ji.
„Dobrý den, doktore,“ pronesla.
„Mám pro tebe úkol,“ řekl jsem a vytáhl spinální kabely z jejího těla.

Anikka se zvedla a udělal krok dopředu.

„Pojď!“ pobídl jsem ji a ustoupil stranou.

Prošla kolem mě. Její dlouhý cop se zavlnil a já lehce povzdechl. Byla úžasná a já byl pyšný.


* * *

Pokračovala ladnou chůzi k největší místnosti mého tajného úkrytu.

„Zastav se!“ promluvil jsem.

Anikka se zastavila. Otočila hlavou ke mně a pousmála se.

„Tvůj úkol je zneškodnit dva cíle. Místo: Denverské letiště. Přiletí letadlo ze Sioux Falls. Guvernér Reagan s ochrankou. Cíl číslo jedna je Guvernér Reagan. Cíl číslo dva je jeho asistent Michael Gloudes,“ řekl jsem a ukázal na jednu z obrazovek.

Muž s bradkou a pleší byl Guvernér Steven Reagan. Muž s hladkou tváří a krátkými tmavými vlasy se jmenoval Michael Gloudes.

„Letadlo přiletí za dvě hodiny,“ dodal jsem a pohlédl na Anikku.

Ženský Gin na mě pohlédl a poté s úklonem odešel.

„Její úkol nebude snadný, doktore,“ poznamenal po chvilce Observer.
„Proto jsem vybral jí. Musí to vydat nenápadně. Ona je žena. Zvládne to. Mám zprávy, že se v Denveru objevili lidé od H.A.D. Spojili se s úřadem Union Marshalls a budou ve střehu. Přece jenom se o mých Ginech už dozvěděli,“ pozvedl jsem prst. „Ale to je zase dobře. Musí vědět, že jsem hrozba.“
„Snaží se vás najít,“ zareagoval Observer.
„Rozhodně se o to pokusí,“ podotkl jsem a přesunul se ke krajní obrazovce, kde jsem mohl sledovat, jak si Anikka vede.


* * *


[ Letiště, Denver ]


Ženská postava s dlouhým černým copem si mihla kolem letištní ochranky.

„Slečno?!“ ozval se jeden z nich.
„Mám povolení,“ odvětila Anikka a pousmála se.
„O-ovšem,“ kývl muž patřící ochrance.

Zbylí tři muži se zbraněmi v rukách se pousmáli a nechali ji projít. Anikka tak použila jednu ze svých největších zbraní, psychickou manipulaci. Muži odložili své zbraně a odešli pryč. Cesta byla volná.

Sledoval jsem její kroky přes webkamery.


* * *

Anikka se dostala do místnosti plné obrazovek, které snímaly letištní plochu. Během několika minut ovládla centrálu bezpečnostní agentury, ve které byla sama. Když se nepočítají dva muži, kteří leželi na zemi v bezvědomí.

„Letadlo přistává,“ promluvila a nasměrovala kameru k ranveji číslo 2, kde právě přistávalo malé soukromé letadlo.

Mlčel jsem a sledoval ji. Měla přesné instrukce. Věděla, co má udělat.

„Cíl bude zaměřen, za deset, devět, osm…“ odpočítávala čas.

Její zásah jsem zaznamenal za deset vteřin. Odpočet byl na vteřinu přesný. Jakmile pronesla „nula“ letadlo už stálo na místě. Ve vteřině se rozlomilo a několik jejich pasažérů vypadlo z jeho útrob na letištní betonovou plochu.

„Wow, to jsem nečekal,“ pronesl jsem a podíval se na Observera.

Ten jen sledoval celé dění. Bez komentáře a téměř bez jediného mrknutí.

Možná byl také překvapen jako já, pomyslel jsem si. Ale může být? Uvažuje tak? Ne, to je hloupost. Neměl by takto smýšlet, není to člověk, ale Gin.

Anikka pokračovala dál v ukázce svých nových schopností. Zádní část trupu letadla se zvedla a zbytek cestujících včetně Guvernéra Reagana vypadl ven. Poté se část letadla vrátila na zem. Trosky dopadly mezi několik lidí, kteří byli pod vahou ocelových plechů rozmačkáni.

Bum!

„Cíl číslo jedna. Muž s bradkou a kloboukem na hlavě. Objekt byl identifikován jako Steven Reagan,“ pronesla s ledovým klidem, jako by ji vůbec nezajímalo, že právě zemřelo několik nevinných lidí.

Dezorientovaný guvernér přišel během několik vteřin o hlavu, která explodovala jako přezrálý meloun.


* * *

Na betonové ranveji začala panika. Křik a střelba do prázdna od guvernérovy ochranky, která se zvedala ze země. Nikoho však neviděli. Jejich pokusy byl marné.

„Cíl číslo dva. Muž s hladkou tváří. Objekt byl identifikován jako Michael Gloudes,“ pronesla a jeho tělo bylo vymrštěno na ocelové spojovací tyče trčící z rozlomeného pravého křídla.

Křuf!

Křehkým lidským tělem pronikla chladná ocel. Krev vytryskla z vytvořených otvorů ven. Michael Gloudes vydechl naposledy. Smrt byla rychlá.


* * *

Černý dlouhý cop se zavlnil.

„Oba cíle zneškodněny!“ pronesla a opustila místnosti patřící bezpečnostní agentuře A.S.A., která z pohledu bezpečnosti absolutně selhala.

Nemohlo to dopadnout jinak. Anikka je jedinečná a nikdo se jí nemůže rovnat.

Myslím, že ani Spectral, jakožto můj první Gin se jí nevyrovná, pomyslel jsem si.

„Mise byla splněna,“ poznamenal Observer.
„Ano. Mise byla splněna,“ podotkl jsem a vstal od obrazovek.
„Jaký byl účel jeho likvidace, doktore?“ zeptal se najednou.

Překvapil mě.

„Proč se na to ptáš?“ zeptal jsem se.
„Nemohu najít spojení s lidmi od agentury UTOPIA a H.A.D.,“ odvětil.

Nechápu, proč se na to ptá, prolétlo mi hlavou.

„Zkouška,“ odpověděl jsem.

Chvíli jsem stál a čekal, na jeho další odpověď. Observer však mlčel.

„Ještě nějaká otázka?“ pohlédl jsem na něho.
„Ne, doktore,“ kývl hlavou a odešel.

Dobře.

Otočil jsem se směrem k cele číslo 3. Měl jsem úkol pro mého třetího Stína smrti Frenzyho. Stejně jako Anikka i Frenzy seděl v upraveném KYber-křesle. Byl připojen dvěma kabely a spinální jehly měl ve své páteři.

„Mám pro tebe úkol,“ pronesl jsem zároveň, když jsem vstoupil do jeho cely.

Observer se objevil hned za mnou.

„Další mise?“ zeptal se.

Zřejmě byl překvapen.

„Ano,“ špitl jsem a přistoupil k Frenzymu.

On se otočil ke mně a řekl: „Jsem připraven!“
„Pojď!“ pobídl jsem ho.

Mužský archetyp se světlými vlasy se pohnul směrem ke dveřím, kterými prošel a pokračoval, až k mé řídící místnosti. Tam se zastavil. Usedl jsem na židli a dotkl se klávesnice. Program, který se rozeběhl a ukázal řadu čísel na obrazovce, se po deseti vteřinách zastavil.

Na obrazovce se objevila tvář muže s rudým šátkem kolem krku…










KAPITOLA 4



ZÁKLADNA H.A.D.


[ Lamar, stát Colorado, 2053, tajná základna H.A.D. ]


Uprostřed města Lamar se nacházela tajná základna Oddělení pro Lidské Anomálie. Stará budova, která v minulosti sloužila jako banka, teď posloužila jako operační středisko pro H.A.D.

Dva vozy zastavily hned před dveřmi. Z každého vozu vystoupilo pět mužů. Jeden z řidičů ukázal rukou na dveře. V ruce držel nějaký předmět. Elektromagnetický zámek cvakl. Na pravé straně se objevilo zelené světlo, které upozornilo všechny přítomné, že mohou vstoupit.

„Prosím!“ pobídl všechny poručík Rainer, který stál úplně na boku.

Poté co vešlo dovnitř všech devět lidí, vstoupil i on.

„Abych byl upřímný, opravdu mě překvapila vaše zpráva, poručíku,“ ozval se velitel Coloradských maršálů major Gilest.
„Jsem rád, že jste všichni souhlasili s přesunem na naši tajnou základnu,“ spustil Rainer a ohlédl se po všech přítomných.

Vedle majora Gilesta, stál jeho první zástupce John Winscott. Dále zde byli všichni z poslední schůze maršálů států Colorada, Nebrasky a Missouri: John Druckster, William Graxton, Rick Mardes, Bill Hunt. Úplně na konci stáli druhý zástupce velitele Gilesta, Kirk Lowngarth a dva neznámý muži.

„Určitě jste si všimli dvou nových tváří, které tu jsou s námi,“ ukázal Rainer na dva muže stojící na konci skupiny.
„Určitě nám je představíte,“ pronesl Winscott a zazubil se.

Každý pochopil, že si do něho rýpnul.

„Tohle je agent Owen,“ ukázal Rainer na urostlého muže. Měl stejnou koženou bundu jako on.

Agent Owen pokynul hlavou.

„A tohle je agent Jackson,“ ozval se Rainer a ukázal na muže v tmavých brýlích s hustým knírkem.
„Vypadá jako soukromý detektiv Thomas Magnum,“ poznamenal John Druckster s jemným úsměvem.
„Myslím, že ho hrál Tom Selleck,“ dodal Kirk Lowngarth s vážným výrazem ve své tváři.

Nastal výbuch smíchu.


* * *

Když se všichni uklidnili, Rainer pobídl všechny přítomné do další místnosti, která připomínala letištní řídící věž.

„Kolik je tady takových místností?“ zeptal se Gilest.
„Šest,“ zareagoval pohotově Rainer.
„A z kolika podlaží se skládá tato budova?“ zeptal se velitel Kansaských maršálů Graxton.
„Ze dvou,“ odvětil poručík a pokračoval. „Zde se nachází řídící a sledovací centrum,“ ukázal rukou před sebe. „Pod námi je suterén, kde se se nachází výslechovka.“
„Pro zajatce?“ ozval se Bill Hunt.
„Ano,“ kývl Rainer
„A máte tam někoho?“ zeptal se zvědavě Rick Mardes.
„Ne, ale až někoho chytneme, rádi vás zasvětíme do výslechu,“ vstoupil do toho agent Owen.

Zatvářil se jako drsňák a pak se zaculil.

„V tomto centru lokalizujeme naší cíle, připravíme plán a vyrážíme do terénu,“ řekl Rainer a pobídl hlavou muže u počítače.

Ten kývl a naťukal nějaké údaje do klávesnice. Během chvilky se na obrazovce objevil pohybující se cíl.

„Tohle je náš cíl,“ vyhrkl Rainer.
„Kdo je to?“ zeptal se Lowngarth.
„Tohle je jeden ze Stínů smrti doktora Genexuse,“ odvětil Rainer.
„Jak to můžete vědět? Chová se úplně stejně, jako normální člověk,“ zareagoval Gilest.
„Náš přístroj rozpoznává cíle podle tělesné teploty a pohybů očí…,“ odvětil Rainer a pokračoval. „…vím, že jste se s tím ještě nesetkali, ale tato technologie je nová.“
„Jeho tělesná teplota je menší než u normálního člověka?!“ podivil se Winscott.
„Ano, to je. A pohyb jeho očí je také rozdílný od obyčejného člověka. Reagují citlivěji na podměty. A pokud si dobře všimnete, chvílemi se ztrácejí jako by nebyli lidé, ale duchové.“
„Proto Stín?“ zeptal se Mardes.
„Ano,“ kývl poručík.
„Řekl bych, že se chová přirozeně,“ poznamenal Graxton.
„Sledujte!“ pobídl je poručík, který stál vedle muže u počítače.

Pokynul na něho a lehce se pousmál.


* * *

Najednou se objevil dron nad skupinkou lidí procházející ulici v Coloradu Springs.

„Dron?“ podivil se Hunt, jako by to nikdy neviděl.
„Ovšem, používáme je všude. Vždycky tu byly, jen jste o nich nevěděli,“ odvětil Rainer.

Dron prolétl kolem davu a vyslal červený paprsek, který se odrazil od reklamního poutače. Sledovaný cíl si toho okamžitě všiml. Jako jediný. Nikdo z přítomných, procházejících si toho nevšiml. Pokračovali dál.

„Viděli jste? Jako jediný si toho všiml jenom náš cíl,“ pronesl agent Owen.
„Řekl bych, že si toho všiml náhodně,“ ozval se Lowngarth.
„Myslíte?!“ udivil se Rainer a dotkl se ramene muže u počítače.

Ten to okamžitě pochopil a zadal dronu příkaz na další průlet.

„A teď sledujte!“ pobídl je agent Owen, který se zdál velmi zapálený do své práce.

Všichni pozorně sledovali obří obrazovku.


* * *

Dron se zastavil nad jedním sloupem, který sloužil jako přijímač. Ve vteřině vyslal laserový paprsek modré barvy do prostoru výlohy s pánskou konfekcí. Sledovaný cíl si toho opět všiml. Jako jediný. Nikdo z procházejících si toho nevšiml.

„Možná na tom něco bude,“ dodal Gilest.
„To takhle zkoušíte všechny své sledované objekty?“ zeptal se Hunt.

Tento velitel maršálů státu Missouri byl překvapivě hodně zvědavý.

„Ne. My našemu sledovacímu programu věříme,“ odvětil Rainer. „Tahle ukázka byla jen pro vás.“
„A váš plán?“ zeptal se první zástupce velitele Coloradských maršálů John Winscott.
„Agent Jackson a třeba vy…,“ ukázal na Mardese a Lowngartha. „…půjdete cíl najít a zastavit ho. Ten Genexův výtvor tam není náhodou. Má nějaký úkol a my ho musíme zastavit.“
„Takže bude výslech?“ zeptal se Mardes.

Ha ha ha.

Agenti H.A.D.u se zasmáli.

„Nevím, čemu se smějete?!“ zareagoval Mardes.
„Vy nevíte, proti čemu stojíte,“ šeptl agent Jackson.
„Auto je připravené. Jděte zastavit to monstrum!“ zavelel poručík a ukázal rukou na Jacksona.
„Jasný!“ sykl Jackson-Magnum a mávl na Mardese a Lowngartha.

V jedné ruce držel podivnou krátkou zbraň připomínající pušku.

„Co je to za zbraň?“ zeptal se Graxton.
„NeuroX 2000,“ odvětil Rainer.
„A k čemu to slouží?“
„Lidská nervová buňka v mozku má několik tisíc nervových spojení s dalšími buňkami. A jelikož přenos signálů z buňky na buňku probíhá přes synaptická spojení…“
„…pokusíte se to spojení přerušit?!“ přerušil ho Winscott.

Poručík kývl a pokračoval.

„V mozku se také vyskytují elektrické synapse…“
„…připadám si jako bych byl na lékařském sympoziu,“ poznamenal John Druckster s úsměvem na tváři.
„Jestliže chceme, dopadnou doktora Genexuse, musíme vědět trochu víc o jeho práci. Poznej svého nepřítele,“ dodal Rainer.
„Co bude dál?“ zeptal se Gilest.
„My ostatní to budeme sledovat odsud,“ řekl Rainer a nabídl přítomným pohodlí.

Nasměroval je k podlouhlému stolu. Každý z nich si vybral židli, na kterou se posadili. Celý přenos skrze dron byl přenášen na velkou obrazovku.

„Jestli chcete nějaké pití, je zde pojízdný bar. Stojí u té plechové skříně,“ ukázal Rainer a postavil se stranou, aby všichni dobře viděli.

On i agent Owen jako jediní zůstali stát.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.10.2018, 9:52:42 Odpovědět 
   Zdravím.

Anikka se mi líbí. Uvidíme, zda se agentům podaří chytit jeden z doktorových experimentů. Nakonec ani já netuším, jaký má cíl. Čtivě napsáno...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 24.10.2018, 0:00:17  
   Danny Jé: Zdravím,

Anikka je má neoblíbenější postava z tohoto kousku. Děkuji za pochvalu.

Hezký večer
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dekadentně-cito...
Bel Riose
Srdce v sametu
Lord Mordvig
Anuran Agnus - ...
Dandy518
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr