obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915053 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38955 příspěvků, 5685 autorů a 387175 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: FABIEL - Anděl ochránce ::

 autor Danny Jé publikováno: 27.11.2018, 22:48  
Kapitola 1-2
 

Kapitola 1



Zrození.


Ležel jsem na zemi a snažil se zvednout. Nešlo to. Jako by mé tělo bylo těžké a mé ruce neměly vůbec žádnou sílu.

Otevřel jsem oči?

Mé myšlenky se soustřeďovaly na prostor před sebou. Měl jsem otevřené oči, ale nic jsem neviděl.

Kdo jsem?

„Jsi čistá nepopsaná duše,“ ozval se jemný hlas nade mnou.“

Je to prázdnota, kde budu žít?

„I z prázdnoty lze udělat krásné místo,“ ozval se stejný hlas.

Kde to jsem?

„Je to Oáza klidu.“

Narodil jsem se?

„Prožíváš pocity, jako při narození.“

Jaký to byl časový úsek? A je čas pro mě důležitý nebo se to jen stalo?

„Tvá duše urazila velkou cestu.“

Nemohu mluvit, ale ty mě slyšíš?

„Jsi jako dítě, které se narodilo. Jsi čistá nepopsaná duše a veškeré poznání ti bude odhaleno.“

Věřím, že ano.

Podivil jsem se, přesto věřil jeho slovům. Byl první, který se mnou mluvil a odpovídal na mé otázky, a že jich opravdu nebylo málo.

Kdo mě bude učit?
Co jsem vůbec zač?
A proč tu jsem?
Co bude pak, až se vše naučím?
Zůstanu tu navždy nebo odejdu jinam?
Co mám dělat?
A kdo jsem?

„Už teď začínáš vnímat a rozpoznávat svou důležitost. Svou potřebu vědět. Svou potřebu povstat, aniž bys využil svých křídel.“

V ten moment jsem pocítil v sobě ohromnou sílu, která mě nadnášela. Já – jsem – anděl?

O!

Vstal jsem.

Mluvil jsi o křídlech?

Podivil jsem se a otočil se za sebe, ale nic kromě svých holých zad jsem neviděl.

„Ano, jsi anděl.“

Pousmál jsem se a cítil v sobě nadnášející energii. Bylo to příjemné.

„Smysl tvé existence je předurčen. Stejně tak jako každý smrtelník má svůj osud. Ty jim budeš nápomocen, budeš jim pomáhat a chránit je. Pokud o to nebudou stát, budeš jen s nimi.“

Jsem čisté dobro a mé úmysly jsou vždy čisté, kdo by mohl odmítnout pomoc od někoho takového?

„Svět je plný lidí, kteří v anděli nevěří. Nevěří v boha, ani v ďábla a jeho pomocníky démony. Nevěří v žádné nadpřirozené bytosti, se kterými jsme propojeni. Jejich víra je založena na úplně jiných principech a smyslech jejich života. To je důvod, proč svět se utápí v bolestech a smutku.“

Je to strach?

„Ano. Strachem vládnou mocní, ale i sami lidé si vytvářejí zbytečně strachy sami v sobě.“

Učím se rychle, pronesl jsem a cítil, jak vstřebávám ohromné vědění, které se mi dostává.

„Pramen Všeho-vědění ti poskytne veškeré potřebné informace. A kdykoliv se na tento pramen můžeš napojit, protože je to nekonečný zdroj informací.“

Nemající omezení?

„Ne.“

Jak je to možné?

„Stále něco vzniká a také umírá. Stále se něco děje.“

A ty občasné jemné vibrace, které cítím. Co znamenají?

„Lze jimi dosáhnout mnohé. Levitovat, mizet a objevovat se na různých místech. Především však to znamená, že se objeví tvá křídla.“

Jaké je mé poslání?

„Anděl ochránce.“

Na Zemi?

„Ano.“

Uvidí mě lidé?

„Ne. Jsme pro ně neviditelní.“

V pramenu Všeho-vědění je příběh o chlapci, který mluvil s andělem, kterého uviděl na své zahradě.

„Ty jsi už nahlédl do pramenu?“

Ano, odpověděl jsem.

„Takže už víš, kdo jsem.“

Ano, ty jsi Archanděl Michael. Mé jméno je napsáno v podivném jazyce, ale vzhledem k tomu, že už umím přečíst všechny jazyky, své jméno jsem si přečetl. Jsem Fabiel.

„Vítej Fabieli,“ pronesl Michael a najednou se přede mnou zjevila zářící bytost s ohromnými křídly.

Hned za ním se objevilo několik dalších našeho druhu, kteří společně pronesli:

„A povstal anděl!“

V ten moment jsem cítil příjemné vibrace, které mě naplňovaly neuvěřitelně silnou energií. Nic takového jsem doposud nepocítil. Ten tlak. Skoro jsem explodoval.

O!

Vydechl jsem a ze zad, mi vyrostla, dvě velká křídla. Tma se najednou proměnila a vše bylo modré. Stál jsem uprostřed modré louky. Sám. Ostatní andělé také zmizeli.

Archanděli Michaeli!

Zvolal jsem několikrát jeho jméno.

„Už mě nepotřebuješ, Fabieli.“

Budu sám?

„Jsi anděl a ten není nikdy sám.“

Uvidím tě znovu?

„Kdykoliv.“

Ale…?

Jemná vibrace oznamující přítomnost jiného anděla zmizela. Zůstal jsem v modré krajině. Michael měl pravdu, už jsem ho nepotřeboval. Vše potřebné už vím. Má mysl se spojila s pramenem Všeho-vědění.












Kapitola 2



Rodina, kterou budu ochraňovat.


Přímo mezi dvě rozkvetlé jabloně sestoupil z nebe proud jasného světla. Ve chvíli, kdy světlo zmizelo, zůstala na místě stát průhledná bytost. Ptáci si všimli tohoto nezvyklého úkazu a vyplašili se. Vzápětí je však něco přilákalo zpět a obsadili znovu ovocné stromy.

To je nový svět, pomyslel jsem si.

Vykročil jsem a rozhlédl se do stran. Několik barevných motýlů poletovalo kolem mě. Jakmile rozpětí mých křídel dosáhlo maximální délky, motýly odlétli a já uviděl svět ve čtyřech barvách. Každá z těchto barev nabízela další spektrum odstínů. Připažil jsem a má křídla zmizela. Zůstala jedna barva. Zelená. Tak jsem to viděl. Povznesl jsem se nad zem a pokračoval dál.

Žijí tu vůbec nějací lidé?

Přenesl jsem se přes pole a pokračoval k usedlosti. Krajina byla ponořena do světle zeleného oparu, který se rozplynul ve chvíli, kdy jsem se přiblížil.

Je zde podivné ticho.

Vznesl jsem se nad nejvyšší stavbu této farmy. Byla tma, ale v nejbližším čase přijde svítání. Poté východ slunce. Ucítil jsem najednou lidskou energii a ujistil se tak, že zde žijí lidé. V infračerveném pásmu jsem prozkoumal všechny místnosti. V jedné místnosti spal manželský pár, v druhé místnosti spal mladý chlapec a ve třetí místnosti spala dvě děvčata. Pes střední velikosti, který ležel před postelemi těch dvou dívek, byl vzhůru a chránil je. Všichni spali a neměli sebemenší ponětí, co se zde děje. Kromě toho psa. Ten věděl, že zde jsou i jiné bytosti. Cítil jejich přítomnost. Občas zavrčel.

Vrr!

Lidské energetické body v zeleném obraze měly žlutou barvu. Dvě cizí bytosti byly fialové barvy a stály u postele manželského páru. Pwyntyd – démoni požírající lidskou pozitivní energii si mě všimli a jeden z nich okamžitě vyrazil proti mně. Jakmile se kolem něho začal tvořit temný vír, věděl jsem, že zaútočí. Vyčkával jsem. A když se přiblížil, vytvořil jsem kolem sebe stříbrný kruh se čtyřmi symboly uvnitř. Zlatě zářící symboly se propojily a vytvořily čtverec, který démona sežehl.

Kššt!

Ve vteřině zmizel. Jako by tu nikdy nebyl. Druhý Pwyntyd se vylekal a snažil se utéct, ale ze stříbrného kruhu vylétl jasně modrý oštěp, který ho zastihl ve chvíli, kdy opouštěl místnost.

Kššt!

Démon byl zničen.

Haf! Haf!

Psí ochránce začal štěkat, až vzbudil všechny v místnosti. Dívky ho uklidnily a jedna z nich mu nabídla, aby si lehl k ní. Pes zavrtěl ocasem a vlezl si pod peřinu.

„Cítíš tu podivnou vůni?“ zeptal se muž své ženy, která ležela vedle něho.
„To vítr přivál něco zvenčí,“ odvětila a otočila na druhý bok.
„Zřejmě máš pravdu,“ dodal a během následujících několika minut znovu usnul.

Dům se znovu ponořil do ticha a já mohl v klidu pokračovat dál ve své prohlídce. Byli to farmáři. Ve stodole byl zaparkovaný traktor a v levém rohu budovy stál velký valník. V další dřevěné budově s cihlovou podezdívkou bylo několik domácích zvířat. Dvě krávy a osm koz. V rohu se natřásal kohout, který měl za sebou hejno slepic. U dřevěné stěny stálo několik nástrojů.

Jsou to farmáři, ujistil jsem se a prolétl zdí jako stín na druhou stranu.


* * *

Nastal východ slunce. Manželský pár vstal jako první. Hned po nich se vyhrabal pes z peřiny. Tím probudil i obě dívky. Jedna z nich mu otevřela dveře, abych mohl ven.


„Připravím snídani,“ pronesla žena a do mosazné konévky nalila vodu.

Poté ji položila na kamennou plotnu.

„Cítím se mnohem lépe,“ promluvil muž.
„To jsem ráda,“ podotkla žena.
„Dneska opravím druhé dveře u stodoly a Raúl mi pomůže.“
„Nezapomeň, že musíš opravit ten plot, Juane.“
„Ovšem,“ kývl a posadil se ke stolu.

Poletoval jsem v jednom rohu a dál sledoval jejich konverzaci. Muž se cítil velmi svěže a stále to připomínal.

„Tak to dneska na pole nemusím, když jsi plný síly, otče,“ poznamenal vtipně jeho syn.
„Tvé ruce mi budou vždy nápomocné, synku,“ zareagoval pohotově jeho otec s úsměvem na tváři.
„Škoda,“ povzdechl si syn.“
„Měl jsi snad nějaké jiné plány?“ zeptala se zvědavě matka.
„Bratři Calderovi, Pedro a Luíz chtěli jít k jezeru.“
„Můžeš jít potom.“
„Mami? Oni chtěli jít ráno.“
„Pomůžeš otci s vraty, a pak budeš moci jít.“
„Dobře,“ kývl Raúl.

Jakmile dorazily i dcery, sestry dvojčata, všichni se posadili ke stolu. Pomodlili se a pustili se do snídaně.


* * *

Tato usedlost byla poslední usedlostí vesnice Cordobilla de Lácara. Před nimi byla ještě stavení Calderových a Suarézových. Byli to jediní farmáři, kteří se nevzdávali, přesto že jim ani loňská úroda nepřinesla kýžený zisk. Kvůli předloňskému a loňskému poklesu prodeje, opustilo Cordobillu osm rodin. Ekonomická krize v celé zemi přinutila lidi opouštět vesnice. Mladí a zdraví se vydávají i do jiných evropských zemí. Někteří z nich odcházejí do velkých měst.

Mladý Raúl se také snažil otci říct, že by chtěl odejít do Méridy, ale jeho otec o tom nechtěl ani slyšet. Raúl se ho pokoušel přesvědčit, že by chtěl zkusit štěstí v Méridě nebo v Badajoz. O víkendech by jezdil domů. Dokonce si šetřil i na kolo.


„Je ti teprve devatenáct let,“ ohradil se jeho otec.

Byl to jeho první argument, proč nemůže odjet.

„Znamená to, že až mi bude dvacet, mohu odejít?“
„Tuhle farmu založil tvůj dědeček Fernando, přece bychom jí nemohli opustit.“
„To přece nikdo nechce, otče.“
„Jsi jediný syn a tuhle farmu převezmeš ty.“
„Ale, co když tu farmu nechci? Zkus se mě zeptat, jestli bych to chtěl!“
„Kdo myslíš, že by farmu měl převzít? Jedna z tvých sester?“
„Já nevím,“ pokrčil Raúl rameny.

V tom jsem si uvědomil, že otcové zřejmě předpokládají, že jejich synové je budou následovat. Vkládají do toho velké naděje, soudě podle emocí, které vykazoval jeho otec.

„Ženy mají na farmě jiné místo než muži,“ snažil se Juan Lorca připomenout synovi rozdíly, které tato společnost má stále zažité.
„Jsou to pravidla, která se mohou změnit, otče!“
„Já je nevymyslel.“
„Ale stále se jimi řídíš.“
„Chtěl bys snad, aby tvé sestry, Maria nebo Arieta dřely na poli, opravovaly stroje, připravovaly sklizeň…“
„…mluvíš o vedení farmy.“
„Muži jsou ti, co plánují a rozhodují!“

Zaburácel otcův hlas. Zbytečně tak ten den postavil mezi sebe a svého syna pomyslnou zeď.

* * *

Když opravili vrata u stodoly a vraceli se do domu, stál u vchodu muž ve tmavém obleku a se žlutou kravatou.

Pan Hughéza z banky Mérida, prolétlo Juanovi hlavou.

„Co tu chce ten pán? Je to někdo z města?“ zeptal se Raúl.
„Je z banky.“
„Co tu chce?“

Otec už neodpověděl. Zaparkoval traktor do stodoly a pak řekl synovi, aby šel do domu. On že přijde později.

Obávám se, že mi přišel znovu připomenout, že jsem nesplatil bance další splátku, přečetl jsem jeho myšlenky.

Strach začal naplňovat jeho mysl i jeho srdce, a tělo se bránilo setkání s pánem v obleku. Jeho pohyby byl zpomalené a váhavé. Uhýbal očima do stran.

Nehledej únik, jsem s tebou, snažil jsem se mu dodat odvahy, i když jsem věděl, že mě neslyší. Pokud to nebude chtít, neuslyší mě.

„Asi víte, proč tu jsem, pane Lorco,“ spustil muž z banky.
„Samozřejmě, pane Hughézi.“
„Je to už pátá splátka, abych byl přesný. Dlužíte bance splátku za pět měsíců.“
„Nevyšel mi prodej…“
„…ale to nikoho nezajímá,“ procedil Hughéz mezi zuby. „Co s tím uděláte?“
„Prodám krávu, abych měl alespoň na dvě splátky, vyřeším to.“
„Hm, a zbytek?“

Pohled úředníka byl přísný a neochvějný. Pozvedl obočí a minimálně několik vteřin se ani nepohnulo.

„Pozítří se za vámi stavím v bance, slibuji,“ řekl Juan Lorca.
„To udělejte, nebo se vrátím a zabavím vám dům,“ pohrozil úředník a bez rozloučení opustil pozemek rodiny Lorca.
„Spolehněte se, pane Hughézi.“

Bankovní úředník nastoupil do vozu, který stál před plotem a opustil zdejší krajinu. Z výfuku se mu zakouřilo jako by odjížděla lokomotiva.


* * *

Ten samý den jsem byl svědkem, jak se Juan Lorca svěřil své ženě, že dluží bance pět splátek. Byl tu pan Hughéz a pohrozil, že jim vezme střechu nad hlavou. Paní Anna Lorca poradila svému muži, že když jim nebudou moc půjčit Calderovi, prodají krávu. Pan Lorca si nechtěl dál půjčovat, protože věděl, že další půjčka nic neřeší.

Rozhodl, že budou muset prodat krávu.


 celkové hodnocení autora: 92.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 27.11.2018, 22:47:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Nový příběh na pokračování? Líbilo se mi zrození anděla. Bylo tak autentické. Dostal svůj úkol, farmářská rodina to také neměla lehké (viz dluhy v bance). Uvidíme, zdali prodej krávy něco vyřeší, pokud vůbec. A jak se do problému na farmě postaví strážný anděl Fabiel. Příběh se rozjíždí jako docela zajímavé fantasy...

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 30.11.2018, 16:16:27  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář. Je to takové fantasy o andělech a démonech.

Hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
obr
obr obr obr
obr
Piková Dáma (8....
Jackie Decker
Pátá povídka:Ži...
Silence Dogood
Naděje pro hříš...
Totenherz
obr
obr obr obr
obr

Obskurníci aneb z Nových pověs...
čuk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr