obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915053 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38955 příspěvků, 5685 autorů a 387175 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: FABIEL - Anděl ochránce ::

 autor Danny Jé publikováno: 03.12.2018, 21:36  
Kapitola 3-4
 

Kapitola 3



Zásah shůry.


Ten samý den, se při večeři Juan Lorca svěřil své rodině, že mají finanční problémy. Jako první na to zareagoval jeho syn Raúl.

„Tak proto jsi nechtěl, abych odešel?“
„Ano,“ pokynul jeho otec hlavou.
„Ten pán, se kterým si mluvil, byl úředník z banky?“
„Nechtěl jsem vás tím zatěžovat, protože jsem myslel, že to zvládnu. Nicméně situace je kritická. Musíme najít způsob, jak bance vrátit dluh.“
„Půjčíme si od Calderů,“ vyhrkl Raúl.

Měl úplně stejný nápad, jako jeho matka.

„Další dluhy nic nevyřeší.“
„Budeme muset něco prodat?!“ vstoupila do toho Maria se svou otázkou.
„Ano.“
„Jedině krávy mají velkou cenu. Traktor potřebujeme!“ vyhrkl Raúl a podíval se na otce.
„Pomodlíme se,“ navrhla Arieta. „Třeba se bůh smiluje a sešla nám anděla, který nám pomůže.“
„Jsi směšná!“ vyprskl Raúl.
„Raule!“ ohradila se jeho matka.

Její hlas musela slyšet i drůbež, která pobíhala před domem.

„Omlouvám se,“ ozval se Raúl a sklopil zrak.
„Tohle už nechci nikdy slyšet,“ pokračovala rozhořčeně jeho matka.
„Bůh stojí při nás,“ pronesla Arieta.

Její mysl byla čistá a nebyl v ní vůbec žádný hněv.

„Až budeme potřebovat pomoc shůry, Bůh anděla pošle,“ poznamenal otec a začal s modlitbou.

Poté se pustili všichni do večeře.


* * *

Jakmile dívky po večeři sklidily ze stolu, otec je všechny pozval před dům.

„Navrhuji prodat krávu, abychom mohli začít splácet. Pak budeme muset doufat, že se nám podaří dobře prodat další sklizeň naší úrody,“ spustil Juan Lorca.
„Zítra odvedu krávu ke Calderům,“ nabídl se Raúl. „Pan Calder nám určitě nabídne dobrou cenu.“
„Odvedu krávu do vesnice k řezníkovi,“ pronesl jeho otec.

V tu chvíli se ozvala Arieta, která stála stranou.

„Ta kráva je s námi skoro sedm let, otče!“ vyhrkla.

Evidentně s jeho rozhodnutím nesouhlasila.

„Za maso dostaneme mnohem více,“ dodal.
„To nemůžeme udělat, otče!“
„Proč bychom nemohli?!“ podivil se.
„Je to…,“ vstoupila do toho matka, ale Arieta jí však zastavila.
„Matko! Je to zdravá kráva!“
„Kdyby byla zdravá, tak by nám alespoň dala tele, ale to zatím neudělala!“ ohradil se otec.
„Její čas přijde,“ bránila jí.

V tom měla pravdu. Její čas přijde.

„Rozhodl jsem,“ mávl otec rukou na Raúla a vyrazili společně k vedlejší budově, kde byla zavřená zvířata.
„Matko!“ vyhrkla Arieta směrem ke své matce, ale ta mlčela.

Souhlasila s rozhodnutím, svého muže.

„Matko!“ ozvalo se, ale nikdo neodpovídal.

Rodina se vrátila do domu. Dům se po nějaké době propadl do tmy.


* * *

Arieta ve svém pokoji vyslala několik motliteb, aby si její otec své rozhodnutí rozmyslel. Byl jsem celou dobu s ní a pochopil, že by jí ztráta této krávy velmi zarmoutila.

„Mario, pomoz mi zítra přesvědčit otce, aby to neudělal,“ požádala Arieta svou sestru.

Ta však mlčela a dělala, že spí. Byla otočená zády k ní, ale ještě nespala.

Nechci jít proti otci, říkaly její myšlenky.

„Mario, proč neodpovídáš?“
„Protože chci spát,“ vyhrkla Maria a přikryla si hlavou polštářem.
„Jsi moje sestra a jsi tak tak jiná,“ pronesla Arieta a pohladila rukou psa Dona, který vrtěl ocasem a byl rád, že může zůstat přes noc s ní.

Občas se podíval do míst, kde jsem byl já, ale nevrčel. Cítil, že nejsem hrozbou.

„Tak jsi to slyšel, Done, má sestra jde raději spát, místo toho, aby mi pomohla přesvědčit otce,“ naříkala zoufale Arieta.

Pes Don jen koukal.

„Zkusíme ráno otce znovu přesvědčit,“ poznamenala Arieta s naději, že otce zítra přemluví.

Vlezla do postele a přehodila přes sebe slabou pokrývku. Krátce na to usnula. Stejně jako všichni v domě.


* * *

Brzy ráno Juan Lorca se svým synem vyrazili k nízké stodole, kde byla všechna zvířata. Juan Lorca se zastavil u stodoly a nařídil, aby Raúl vyvedl krávu ven. Syn poslušně kývl hlavou. Během několika minut vyvedl černobílou krávu ven.

„Tu hnědou jsem myslel,“ ozval se otec.
„To jsi neřekl,“ zamumlal Raúl.
„Běž!“ pobídl ho znovu otec a otočil se k domu, jako by se obával, že mu někdo jeho rozhodnutí bude rozmlouvat.

Jeho pocity byly smíšené. Na jednu stranu stračenu k řezníkovi odvézt nechtěl, ale ona jediná v tuto chvíli mohla odvrátit hrozbu ztráty jejich domova.

„Tati!“ vyhrkl dívčí hlas.

Neměl jsem se otáčet, pomyslel si její otec.

„Nechci, abys naší krávu odvezl k řezníkovi!“ žadonila. „Prosím!“
„Je mi to líto, Arieto, ale musím!“
„Prodejme jí Calderům.“

Otec zakroutil hlavou. Už se o tom nechtěl bavit. Ve chvíli, kdy Raúl vyvedl stračenu ze stodoly, Arieta se rozbrečela.

„Bože, je to jenom kráva!“ vyprskl Raúl.
„Ona je jako člen rodiny,“ ohradila se Arieta.
„Tak dost!“ vyhrkl otec. „Krávu musíme odvést!“
„Arieto, vrať se domů!“ zazněl hlas její matky, která stála na zápraží a sledovala, Jak se její dcera dožaduje milosti, pro obyčejnou krávu.

Neměl bych zasahovat, ale musím něco udělat.

„Matko!“ ozvala se znovu Arieta s nadějí, že jí matka vyslyší a pomůže.

To se však nestalo. Místo toho přísně ukázala rukou směrem dovnitř.

„Domů!“

V tu chvíli jsem si uvědomil, že Arieta je bezmocná, zoufalá, smutná a musím zasáhnout. Nemusím, a nechci vidět slzy na její tváři a smutek uvnitř jejího srdce.

Buu!

Kráva zabučela a zastavila se.

„Cože?“ vyhrkl Raúl. „Pojď!“ zatáhl za provaz, ale kráva se nepohnula ani o kousek.

„Co tam vyvádíš?!“ podivil se otec.
„Ta kráva nechce jít!“ odvětil Raúl.
„Tak zaber!“
„Nejde to!“
„Sakra!“

Otec zalamentoval a vyrazil k synovi na pomoc.

„Pusť!“ řekl a chytl provaz.

Zatáhl, ale kráva se ani nepohnula.

„Co to je?!“ podivil se.
„Přece nemá takovou sílu?“ zareagoval Raúl.
„Sílu má, ale krávy nejsou tvrdohlavá zvířata, alespoň ne tady ve Španělsku,“ odvětil otec.
„Co se děje, Juane?“ zeptala se paní Lorca.
„Ta kráva se nechce pohnout!“
„Tak jí uvaž k traktoru, třeba se podvolí.“
„Nechce odejít, nechápete to?!“ vstoupila do toho Arieta.
„Prosím tě, ani si to neuvědomuje,“ ozval se její otec a mávl rukou.

Ani bych neřekla, pomyslela si Arieta a doufala, že s ní nikdo nepohne.

* * *

Otec pustil provaz a odešel k druhé stodole, kde měl zaparkovaný traktor. Motor hned naskočil. Kola se rozjela směrem, kde stála kráva. Drnčivý stroj zastavil před krávou. Otec mávl na Raúla. Ten pochopil, že má provaz přivázat k tažnému zařízení.

Teď se uvidí, pomyslel si Raúl sebevědomě.

Traktor zavrčel.

Rrrr!

Motor dosáhl maximálních otáček. Lano se napnulo, ale kráva se nepohnula.

Přece není ze železa, prolétlo Juanovi Lorcovi hlavou.

Znovu sešlápl plyn, ale kráva zůstala na místě.

„Jak je to možné?“ vyhrkl otec a divil se, že ani traktor s krávou nepohne.
„Možná vážně nechce pryč,“ ušklíbl se Raúl.

Jediný, kdo z toho měl radost, byla Arieta. Zajásala a vyběhla ke krávě.

„Nepustím tě!“ objala ji.

Kráva zabučela, ale vůbec netušila, co jí tím chtěla dívka říct.

„Odvaž to lano!“ nařídil otec Raúlovi. „A krávu zaveď zpátky do stodoly.“
„Dobře,“ kývl Raúl a udělal vše, co jeho otec požadoval.

Jakmile se lano uvolnilo ze závěsného zařízení, Arieta chytla lano a zavedla krávu zpátky do stodoly.

„Jak je to možné?!“ podivil se otec.

Raúl zakroutil hlavou a pak se podíval na otce. Jako by snad jeho otec věděl, co se tady stalo. Ano. Stalo se to, že kráva nebyla nucena odejít na porážku a žádné srdce v této rodině nepohltil žal a stesk














Kapitola 4



Naše rozhodnutí nemusí být vždy správná.


Druhý den se u dveří domu Juana Lorcy objevil úředník z banky. Vůz zastavil u plotu. Juan Lorca byl zrovna venku, když si všiml muže v obleku a se žlutou kravatou. Podle knírku pod nosem věděl, že to jen pan Hughéz.

„Řekl jsem, že zítra zajdu do banky, pane Hughézi,“ ozval se Juan Lorca a vyrazil přivítat muže z banky.
„Rozhodnutí ředitele banky mě přinutilo sem přijet,“ řekl.
„Myslel jsem…“
„…pan Rodrigo se rozhodl jinak.“
„A jak, mohu-li vědět?“
„Jeho rozhodnutí nelze změnit.“
„Řekněte mi, co chcete udělat?“
„Zabavíme vám…“
„…pane Hughézi! To přece nechcete udělat! Kam půjdeme?“
„Zabavíme vám jenom část majetku,“ dodal.

V tu chvíli si Juan Lorca oddychl.

„Váš traktor, bude vhodnou náhradou za splátky, které dlužíte!“
„Cože?!“
„Pan Rodrigo zná místní poměry a je si zcela jistý, že během dvou měsíců váš dluh naroste, proto se rozhodl, zabavit vám traktor, abychom pokryly váš celý dluh…“
„…je to moje živobytí! Čím budu jezdit na pole?“
„Máte dvě silné krávy,“ odvětil Hughéz a vyrazil ke stodole, před kterou byl zaparkovaný malý traktor.

S ním vyrazil i muž, který přišel s ním.

„Proto přišel s vámi?“ zeptal se Juan Lorca a ukázal na muže v hnědém kabátu.

Pan Hughéz jen kývl hlavou.


* * *

Muži dorazili k traktoru.

„Dejte mi ještě dva dny a něco vymyslím,“ požádal Juan Lorca bankovního úředníka.
„Nemohu jinak,“ odmítl a pak se podíval na urostlého muže v hnědém kabátu. „Pan Fardesi.“

Pan Hughéz byl neoblomný a užíval si moc, kterou teď měl. V tu chvíli se cítil nedotknutelný.

S tím se musí něco udělat, pomyslel jsem si a vyvolal bankovnímu úředníkovi halucinaci.

„Co to bylo?“ vyhrkl Hughéz najednou.
„Co?“ podivil se Juan Lorca.
„Tady kolem mravenci, krysy!“ vyhrkl a udělal několik kroků do strany.

Pan Fardes nastoupil do traktoru a chtěl s ním odjet, ale motor mlčel.

„Jak to že nestartuje?!“ ozval se směrem k jeho majiteli.

Juan Lorca jen pokrčil rameny.

„Proč jsou tady všude krysy?!“ vyhrkl Hughéz a začal kolem sebe kopat.

Jak Fardes tak i Juan Lorca si všimli jeho podivného chování.

„Pane Hughézi, jste v pořádku?“ zeptal se Fardes.
„Co se děje?“ přidal se i Juan Lorca.
„Ať to přestane!“ křičel Hughéz a snažil se utéct krysám, kterého pronásledovaly. „Zbavte mně těch krys!“

Nikdo však žádné krysy neviděl.

„Žádné krysy tu nejsou, pane,“ ozval se Fardes.
„Lžete! Všichni lžete!“ vykřikl a rozeběhl se k autu.

Tam halucinace přestaly.

„Nic nevidím. Žádné krysy ani mravenci tu nejsou,“ promluvil znovu bankovní úředník.

V tuto chvíli ho nikdo neslyšel, protože pan Fardes se snažil nastartovat traktor. Marně. Motor stále mlčel.

„Je to divné. Traktor normálně jezdí,“ řekl Juan Lorca a pokrčil rameny.

O této závadě opravdu nevěděl. Neměl tušení, že za tím stojím já.

„Dnes vám traktor neodvezeme,“ odsekl Fardes a seskočil ze stroje.
„Je to největší pomocník na tomto hospodářství,“ poznamenal Lorca.
„Já jsem jen vykonavatel. Sám mám rodinu a vím, jak je těžké v této době jí uživit. Země je v krizi, i když pány nahoře to zřejmě nezajímá.“
„Řekněte panu Hughézovi, že to splatím.“
„Já vám věřím, že se budete snažit, ale lidé z banky…“
„…jsou vtělené zlo!“ vyhrkla Arieta, která procházela kolem.
„Co jsi to řekla?!“ udivil se její otec.

Arieta však neodpověděla. Pokračovala dál ke stodole, kde bylo zvířectvo zdejšího hospodářství.

„Zvláštní dívka,“ pronesl Fardes a vyrazil za panem Hughézem.

Ten stál u auta a čekal, až pan Fardes přijde.

„Jak to že jste nepřijel s tím traktorem?“ zeptal se Hughéz.
„Nešel nastartovat,“ odvětil.
„Zítra přijedeme znovu!“ vykřikl bankovní úředník, aby ho pan Lorca slyšel a pak nastoupil do vozu.

Pan Fardes se usadil za volant a nastartoval vůz. Znovu se objevil dým. Vůz se rozjel a za občasného odfukování pokračoval po cestě směrem k vesnici.

* * *

Sotva vůz odjel, vyrazil Juan Lorca za svou dcerou.

„Co to mělo znamenat, Arieto?!“ vyhrkl na ni.
„V bankách je spousta zlých lidí. Tváří se, že nám chtějí pomoci, ale pak když přijde okamžik, kdyby nám mohli pomoci, obrátí se k nám zády,“ odvětila Arieta.
„Nesmíš vést takové řeči.“
„Proč?“
„Nesluší se, aby dívka tvého věku vedla takové urážlivé řeči.“
„Už je mi sedmnáct otče.“
„Ano, já vím.“
„Bude ze mě žena a o svém životě budu rozhodovat sama.“
„Proč mi to říkáš?“
„Věřím, že shůry přišla pomoc, a jestliže budu následovat svou víru, má rozhodnutí budou správná.“
„Víš, Arieto. I když si myslíš, že tvá rozhodnutí budou správná, může se pak ukázat, že nejsou. Život je zkušenost, ve které se neustále učíš. Každý je občas přesvědčen o své pravdě. O tom, že jeho rady jsou dobré nebo rozhodnutí je správné. Někdy jsme o tom tak silně přesvědčeni, že neslyšíme rady druhých, ani těch, kteří bdí neustále nad námi,“ řekl a ukázal směrem k nebi.
„Já věřím, že andělé povedou mé kroky ke správnému rozhodnutí.“
„Jestliže jim budeš naslouchat, tak ano.“
„Mluvíš tak rozumně, otče. Divím se, že jsi neslyšel mé prosby, abychom naší krávu ušetřili.
„Byl to strach, který se dostal do mého srdce. Ztratil jsem víru, že dokážeme splatit dluh bance. Hledal jsem řešení, které by nám mohlo pomoci.“
„Rozumím ti,“ kývla a pousmála se.

Udělala krok vpřed a pak se zastavila. Otočila se ke svému otci a zopakovala jeho vlastní slova: „Každý je občas přesvědčen o své pravdě. O tom, že jeho rady jsou dobré nebo rozhodnutí je správné. Někdy jsme o tom tak silně přesvědčeni, že neslyšíme rady druhých…“

Otec jen pokynul hlavou.

Jsi tak rozumné a vnímavé děvče, pomyslel si a sledoval, jak její postava mizí v otevřených dveřích stodoly.


 celkové hodnocení autora: 92.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 03.12.2018, 21:35:33 Odpovědět 
   Zdravím.

Zázraky se prý dějí lidem, kteří v ně věří. I naši hrdinové byli svědky zázraků, které měl pod palcem anděl Fabiel (kravka, traktor, vidiny). Jeho pomoc byla potřebná, otázkou je, zda bude stačit, přeci jen bývají banky neodbytné.... Hezky se četlo.

Príma večer a múzám zdar.
 ze dne 07.12.2018, 16:56:24  
   Danny Jé: Zdravím,

jestliže věřím na zázraky, všechny ty pomyslené náhody budu považovat jako zázrak, v opačné případě jako tvrdý materialista budu věřit v náhody, ve které věří spousta lidí. Náhody neexistují. Všechno se děje z určitého důvodu, i když to my jako lidí nechápe...ale tak to vnímám já a mnoho lidí bude úplně jiného názoru. V pořádku, to respektuji! Hezký večer
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
obr
obr obr obr
obr
Kapitán Arkos -...
Akras
Sníh
Alan de la Pont
21. Šutry v ces...
pilot Dodo
obr
obr obr obr
obr

Obskurníci aneb z Nových pověs...
čuk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr