obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2914627 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38139 příspěvků, 5579 autorů a 382179 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Dina ::

 autor Pavel D. F. publikováno: 12.01.2007, 23:50  
Tohle měla být původně variace na téma síla versus magie, ale dopadlo to úplně jinak...
 

Spinkej, spinkej, můj pejsánku,
pohladím tě po nosánku.
Přišel večer, půjdem spát,
zítra si zas můžem hrát.

Thea pomalu kráčela parkem, její oči se zalily slzičkami, skoro neviděla na cestu.
Byla zvláštní dítě, neměla téměř žádné kamarády, její rodiče se živili jako podnikatelé, zahrnuli dívku přepychem, ale příliš se jí nevěnovali. Jedinou skutečnou přítelkyní byla dvacetiletá Jana, která se starala o domácnost, doprovázela Theu do školy a pomáhala jí s učením.
Dnes byla škola o hodinu kratší, jedna učitelka onemocněla, takže třídní pustila žáky dříve domů. Jana pochopitelně o ničem nevěděla, takže Thea chvíli stála před školou, pak si však řekla, že pro jednou může jít domů sama.
Byla zamlklá, ráno se dočkala smutného překvapení. Fenka yorkširského teriéra Dina přes noc odešla do psího ráje. Thea měla Dinu velice ráda. Hrávaly si spolu, dokázaly celé hodiny pobíhat po zahradě nebo se spolu mazlily. Přestala si hrát s panenkami, Dina byla její nejmilejší hračka. Živá hračka, přítel, který dokázal svoji lásku projevit radostným skákáním i teplem svého těla, když ji dívka držela v náručí.
Těžko se dalo zabránit slzám, když si Thea vzpomněla na ranní chvilky, na studené tělíčko ležící na dečce, na bezmoc a bolest u srdce.

Úplně zapomněla na svět, takže když narazila do toho páchnoucího chlapa, zmateně se rozhlížela a nic nechápala. Táhl ji ke křoví a cosi si nesrozumitelně brumlal pod vousy. Hodil dívku na zem, sklonil se a začal si rozepínat kalhoty. Než se Thea stačila vzpamatovat, poklekl k ní a za stálého drmolení nepochopitelných slov jí začal zvedat sukénku.
„Nemám tě ráda!“ vykřikla dívka.
Chlap se podivně zatřepal a plnou silou dopadl na dívčino tělo. Thea, otřesená náhlou tíhou smrdutého těla, si začínala myslet, že je konec, už se viděla, jak míří do nebe za Dinou.
V té chvíli však mužovo tělo odlétlo stranou. Vysoký mladík s tmavými vlasy, v riflích a zeleném tričku, držel násilníka pod krkem a táhl ho pryč. Vedle něho stála dívka podobná Janě, v ruce držela pistoli a mířila jí na hlavu darebáka.
Thea se konečně nadechla a pokusila si sednout. Starší dívka zastrčila pistoli za opasek a pomohla jí vstát.
„Neboj se, dítě, už je všechno v pořádku,“ řekla tiše.
Mladík mezitím praštil otrapu pěstí, ten bez hlesu dopadl na zem a keře se nad ním zavřely.
„Má dost,“ řekl chlapec. „Musíme jít.“
Dívka chytila Theu za ruku a táhla ji na chodník.
„Kdo jsi?“ zeptalo se děvčátko.
„Já jsem Jolana, Theodoro, pojď, koupila jsem ti zmrzlinu. Mám ji tady v autě. Postaráme se o tebe.“
Thea se sice při zaznění svého plného jména zamračila, pak však vydechla a šla s Jolanou a mladíkem v tričku k červenému starému Opelu, nastoupila a radostně se chopila kornoutu s čokoládovou zmrzlinou posypanou oříšky.
Mladík se posadil za volant a auto prudce vyrazilo ulicí, zabočilo doprava a podél tramvajového pásu mířilo někam k severu. Thea lízala zmrzlinu a občas pohlédla do tváře Jolany, která se lehce usmívala a hladila děvčátko po vlasech.
„Ale my nejedeme domů!“ vykřikla Thea, když postřehla, že se kolem silnice nacházejí pole, kdeže byl tramvajím konec.
„Jedeme k nám, Theodoro. Já a Ignác se o tebe postaráme, neměj strach.“
Už zase ji oslovila tím protivným jménem.
„Neříkej mi tak. Já jsem Thea!“
„No dobře, jak si přeješ, princezno.“
Silnice se zatočila několikrát do kopce, Ignác dvakrát odbočil, a pak najednou jeli po prašné cestě k nevzhledně vypadajícímu starému statku.
Když zastavili, Jolana chytila děvčátko za rameno a smýkla jí ke dveřím.
„Dělej, vystup, jdeme dovnitř,“ řekla podivně změněným hlasem.
Thea se rozbrečela, takže téměř nevnímala, že je dlouhovlasou dívkou dirigována do zšeřelé místnosti, kde bylo jen jedno lůžko, stará křivá skříň a malé zamřížované okno. Jolana ji strčila kupředu, máchla rukou a dveře se zavřely. Byla sama, opuštěná v cizím domě.
Zkusila otevřít dveře, bylo zamčeno. Začala křičet, nikdo se však neozýval. S očima plnýma slz se dopotácela k lůžku, usedla na jeho okraj a dala pláči volnost. Celá vysílená padla na pelest a usnula.

Když se probudila, zjistila, že je úplná tma. Otevřeným oknem vál do místnosti večerní chlad, venku kvákaly žáby, postel byla studená a Thea celá rozlámaná. Vstala a začala se rozhlížet. Uviděla, že zpod dveří proniká do místnosti proužek světla. Tiše a se slzami na krajíčku přistoupila ke dveřím.
Uslyšela nějaké hlasy, řeči ale nerozuměla. To nebyl problém, Thea přece uměla poslouchat myšlenky druhých lidí, když mluvili, myšlenky se snadněji formovaly. Soustředila se a pomalu začala vnímat.
„Nechce zaplatit, hrozil policajty, strašně na mě řval. Jolano, já mám strach.“
‚Pitomec jeden.‘ „Přece to nechceš vzdát?“ ‚Všechno zkazí, měla jsem se o to postarat sama.‘
‚Je nabroušená a machruje, chtěl bych ji vidět na mém místě, tenhle barák jsem koupil já, papíry jsou na moje jméno.‘ „Co když nás najdou?“ ‚Sakra, kdybych tu měl aspoň flašku rumu.‘
‚Třese se jak osika, měla bych mu nějak pomoct, jinak se sesype.‘ „Miláčku, nechceš na to alespoň na chvíli zapomenout?“ ‚To je ono, sexem se nedá nic zkazit.‘
‚Co na mě tak hledí? Ona mě snad chce dostat do postele, mrcha.‘ „Nemám na to náladu.“
Ozvalo se zahrčení židle po dřevěné podlaze a Thea registrovala několik myšlenek, jednu přes druhou. Moc tomu nerozuměla, chápala jen, že jsou to nějaké sprosťárny.
Dveře se otevřely. Stála v nich Jolana a tvářila se přísně.
‚Je bez sebe strachem.‘ „Nechceš jít na záchod? Nemáš hlad?“ ‚K čertu, já to přece s děckama vůbec neumím, co jí mám říct?‘
Thea se nechala dovést k suchému záchodu na chodbě. Když byla hotová, zůstala sedět a opět se soustředila na myšlenky své věznitelky.
‚Co tam dělá? Sakra, co je s ní? Snad není nemocná, to by ještě tak scházelo.‘ „Theo, jsi v pořádku?“
„Bolí mě hlava,“ ozvalo se ze záchodu.
Jolana prudce otevřela dveře, chytila Theu za ruku a bez skrupulí ji táhla zpět do jejího pokoje. Ignác nikde nebyl.
‚Zavřu ji a půjdu do hospody, za tím pitomcem, taky se potřebuji napít.‘
Dveře zapadly, klapl zámek, Thea opět zůstala sama. Tentokrát ale úplně sama. Ach jo, kdyby tak táta věděl, kde je. Pokusila se soustředit na své rodiče, nedařilo se jí však ani vybavit si jejich tváře. Místo toho viděla mrtvou Dinu a zmatenou Janu, jak volá veterináře. Kdepak asi Jana je? Na noc vždycky chodila někam mimo dům, ale prý bydlela nedaleko.
S myšlenkami na svou starší přítelkyni Thea usnula.
Probudila se po pár hodinách. Jolana stála nad ní a starostlivě si ji prohlížela.
‚Normálně spí, nic jí není, jenom kalila vodu.‘
Thea si dávala pozor, aby neotevřela oči, tiše ležela a poslouchala myšlenky Jolany.
‚Sakra, kde je ten můj pitomec, co když utekl, zbabělec.‘
Pak se starší dívka otočila a odcházela.
‚Proč nespí?‘ Pomyslela si Thea. ‚Musím jí pomoct.‘
„Spinkej, spinkej, můj pejsánku…“

Dveře se rozletěly, Thea rozespale zamžourala, ranní slunce ji oslňovalo, takže jí ten muž v černé uniformě připadal jako zjevení čerta. Ulekaně vyskočila a chtěla se schovat za skříní. Z úkrytu pozorovala policistu, který si sundal čepici, otřel si zpocené čelo a tiše řekl: „Neboj se.“
Do místnosti vběhla vyděšená Jana.
„Jano!“ vykřikla Thea a hnala se k mladé služebné.
„Pojď ke mně, malá, pojď, už je všechno v pořádku, pojedeme domů.“
Policista doprovázel obě dívky přes kuchyni, kde stál další muž v černé uniformě a žena v červené kombinéze.
„Tak co je s ní?“ chtěl vědět policista.
Thea postřehla, že u sporáku leží nehybná Jolana.
„Je mrtvá, kapitáne, patrně srdeční zástava. Musíte zavolat patologa, bez pitvy víc nezjistíte.“
Jana vedla svoji svěřenkyni kolem policejních aut a sanitky ke své Fabii, posadila děvče na zadní sedadlo, připoutala ji do sedačky a vrátila se k volantu.
‚Zažila šok, měla bych ji vzít do nemocnice.‘
„Jano?“
„Ano?“
„Já nechci do žádné nemocnice, vem mě domů.“
‚Jak to věděla, že myslím na nemocnici? Ach jo, snad se pan továrník tentokrát zdrží doma, jinak bych nevěděla, co mám dělat.‘
„Jano? Víš, že jsi má nejlepší kamarádka? Mám tě ráda.“
„Ach, Theo, já tě mám taky ráda.“
„Táta mě rád nemá, myslím, že bych mu měla zazpívat moji novou ukolébavku pro Dinu.“


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 120 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Valoar 26.01.2008, 11:51:07 Odpovědět 
   Pěkné dílko, závěr nejlepší:) Trochu mě to připomnělo mého psa, který umřel asi před 5ti lety, jmenoval se Din...
 Dina 21.01.2008, 18:05:23 Odpovědět 
   Doufám, že ta ukolébavka byla pro Dinu, nikoliv pro Dinu!
 ze dne 21.01.2008, 19:09:51  
   Pavel D. F.: Ovšem, ukolébavka byla pro pejska Dinu ;-)
Před časem se mi ozvala autorka Thea (viz níže).
Tož tak to máš, člověk si vymyslí nějaká poměrně neobvyklá jména hrdinů a pak zjistí, že až tak neobvyklá nejsou. Ale je to opravdu náhoda, o Tobě ani Thee jsem v době psaní této povídky vážně nevěděl.
 Nethar 16.07.2007, 21:33:20 Odpovědět 
   Theodora se teda nezdá, pěkná mrška... teda pardon, vlastně Thea... snad jsem ji nenaštval... já nebožák! :-)
Mně se to moc líbilo. Ať už je ten příběh jakkoliv silný či slabý, hrozně dobře se čte, neměl jsem ani chviličku nutkání pár řádků přeskočit, což se mi jinde stává. Je vidět, že psát umíš, moc chválím.
 Šíma 26.06.2007, 21:59:49 Odpovědět 
   "česká *Akta X*"? Dávám za jedna! :-) Ani jsem nechtěl pomyslet, co by s tou holčičkou na tom statku prováděli...
 Danda 19.05.2007, 10:51:09 Odpovědět 
   Čekala jsem trochu jiný konec, celkový námět mě nějak zvláště nenadchl, avšak co se týče zpracování, tak tomu není samozřejmě co vytknout:)
 ZITULE 08.05.2007, 20:10:18 Odpovědět 
   Moc hezka povidka, precetla jsem ji jednim dechem .Z
 Mera im Arem 16.02.2007, 10:59:26 Odpovědět 
   Tohle se mi líbilo. Zvlášť, jak pěkně se Thea zbavila Jolany. Ale ten konec....celkem zlomyslné děvčátko:-D Škoda, že ve známkách není jedna s hvězdičkou. Tahle povídka by si ji zasloužila:-))
 vierka 15.02.2007, 22:30:30 Odpovědět 
   Páčilo sa mi to, len neviem, ten koniec som čakala iný (ale neviem aký)
To tajomno - čítanie myšlienok... si ten - koho myslím z iného serveru?
 Elwig 07.02.2007, 15:27:04 Odpovědět 
   Mě se to líbilo, podle mě to mělo pěknou pointu, dobře zapracovanou a zahlazenou. Dobře se to četlo, což je další plus. Z mého pohledu to nemá až na pár níže zmíněných detailů (nepočítaje čukův komentář, ze kterého jsem pochopil tak tři slova =)) chybu.
 Anquetil 20.01.2007, 12:02:37 Odpovědět 
   Členové zásahové jednotky sice nikdy nesundávají kuklu, ale jde o nepodstatnou technickou chybičku. Celkově jsi pro mne příjemným překvapením, i tvůj velmi citlivý a netradiční pohled do myšlení malého dítěte, disponujícího nadpřirozenými schopnostmi...
 Thea 16.01.2007, 19:26:07 Odpovědět 
   "Ahoj, nechceš zazpívat ukolébavku?"

Ne vážne, jenom si potrpím na nejapné žerty a moje jméno mi nedovolí to neudělat :-) Moc se mi to líbilo dávám 1!
 ze dne 16.01.2007, 19:44:40  
   Pavel D. F.: Díky za komentář. Tak to je pěkné, člověk si myslí, že jeho hrdinka má dostatečně zvláštní jméno...
Zdravím a přeji hodně autorských úspěchů.
 čuk 13.01.2007, 12:22:15 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk ze dne 13.01.2007, 8:59:01

   klidně se ptej, já se nechci vytahovat svým neměnným a jedině správným komntářem, spíš předhazuji témata k zamyšlení
 čuk 13.01.2007, 8:59:01 Odpovědět 
   Safriš, te´d se dívám na profil a zjišťuje s hrůzou, že to nepsal někdo velmi mladistvý
 ze dne 13.01.2007, 10:11:04  
   Pavel D. F.: Díky za komentáře ( i když jsou na mě asi příliš odborné, takže přiznávám, že jsem ne všemu rozuměl). Jsem začínající autor, sice starší, ale zastávám názor, že člověk není starý podle kalendáře, ale jak se sám cítí. Mnozí lidé považují fantastiku za infantilní žánr, no co už naděláme. Raději budu starým dítětem, které má rádo fantazii, než abych podlehl svým častým depresím a ztratil chuť do života.
 čuk 13.01.2007, 8:56:42 Odpovědět 
   To je pravda, city a pocity tam jsou. Ale příběh sám se mi moc nelíbí. Původní jemná tryzna za Dinu se změní v obyčejný akčňák o únosu s nepřipraveným happyendem a pointa o ukolébavce pro Dinu to nestačí zachránit. A pokud se prožitý trest změní v regresi a návrat k mrtvému psíkovi tak potom je to nedotažené. Čekal jsem, že tam motiv mrtvé Diny bude nějak kouzelně vpleten, třeba do snu atd.Ovšem konfrontace dětského světa s hrubým násilím je dobrý počn, by´t stavy Diny nejsou příliš rozpracovány, aby citlivost prohlubovaly. A policajti jsou silně přeceňováni. Vyprávění se dá dobře číst, ale celkový dojem jaksi s odstupem rychle slábne a ztrácí originalitu.
 Maura 12.01.2007, 23:49:56 Odpovědět 
   Krásná povídka. Četla jsem ji dvakrát. Je plná pocitů a citů. 1
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ian Stepheson
(15.8.2017, 16:24)
Ian Stephenson
(15.8.2017, 16:19)
Hromdopolice
(3.8.2017, 21:45)
Petronela1991
(26.7.2017, 18:57)
obr
obr obr obr
obr
Protest
Ann
2.Kapitola-rýma
Karolína K.
Svíčky okno a b...
Altro
obr
obr obr obr
obr

PADESÁTNÍCI
Nina Máčová
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr