obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915350 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39477 příspěvků, 5737 autorů a 390254 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: FABIEL - Anděl ochránce ::

 autor Danny Jé publikováno: 29.12.2018, 10:58  
Kapitola 8-9
 

Kapitola 8



Nečekaný host.


To ráno se probudila Arieta jako první. Pes Don ještě polehával na zemi, když Arieta vyskočila z postele.

„Co blázníš?!“ ohradila se sestra Maria.
„Dobře jsem se vyspala,“ odvětila Arieta.
„Tak nemusíš budit ostatní.“
„Za chvíli bys stejně musela vstávat.“
„Hm.“

Mám jí říct, že jsem měla sen, kde jsem mluvila s andělem nebo si to mám nechat pro sebe?

„Done!“ okřikla Maria psa, který bez sebemenšího náznaku pozvání skočil k ní do postele.

Arieta se začala smát.

„No, vidíš, Don by tě stejně nenechal spát,“ pronesla Arieta a vyrazila do přízemí, kde už slyšela svou matku, jak něco vysvětluje otci.

Jakmile se otevřely dveře, Don seskočil z postele a vyrazil okamžitě za Arietou.

„Dobré ráno,“ křičela radostně Arieta.
„Zřejmě ses dobře vyspala,“ promluvila její matka.

Otec stál opřený o zeď a sledoval pohyb venku. Ptáci se honili jako blázniví.

„Co se to tam děje?“ všimla si Arieta.
„Ti ptáci poletují, honí se, jako by dělali nálet na náš dům,“ odvětil její otec, Juan Lorca.

Její matka se podívala oknem ven a podotkla, že to znamená pohromu.

„Je to jenom větší hejno ptáků,“ poznamenal Lorca a mávl rukou.
„Jsou to vrány!“ zdůraznila jeho žena své obavy.
„Hrozny nejsou ještě zralé. Zatím bych se jich nebál,“ dodal a posadil se ke stolu.

Eh!

Prolétlo místností.

Matka chtěla mít za každou cenu pravdu, ale kdo ví, co se to venku děje, pomyslela si Arieta a posadila se vedle otce.

„Věřím, že bude vše v pořádku,“ podotkl otec, krátce poté, co mu jeho žena přinesla hrnek s kávou na stůl.

Změřila si ho pohledem. Evidentně s ním nesouhlasila. Jakmile se u stolu objevili bratr Raúl a sestra Maria, hejno ptáků odlétlo pryč.

„Možná je to znamení něčeho hrozného!“ varovala paní Lorca.
„Andělé nás hlídají,“ pronesla Arieta.

Bratr Raúl se pousmál.

„Prosím tě, kde si to vzala?!“ podivila se matka.

Zřejmě jí nevěřila.

„Raději se nasnídejme, čeká nás práce,“ ozval se otec a rozlomil krajíc chleba na dvě půlky.

Jednu z nich si strčil skoro celou do pusy.


* * *

Asi hodinu poté, jsem se vznášel nad Arietou, která pobíhala venku se svým psem Donem.

„Dobrý den,“ pronesl neznámý muž u plotu.
„Co si přejete?“ zeptala se Arieta.
„Mohu mluvit s tvým otcem?“
„Já ho zavolám,“ nabídla se Arieta a doběhla do domu.

Její otec byl však u stodoly a muže zahlédl.

„Co si přejete?“ zeptal se.
„Jmenuji se Alvéz. Slyšel jsem, že prodáváte krávu,“ odvětil.
„Kdo vám to řekl?“
„Farář Dalgado.“
„Nemluvil jsem s ním.“
„Zvláštní, on říkal něco jiného,“ podivil se muž, který se představil jako Alvéz.

V tom se objevila Arieta.

„Co se děje, otče?“ zeptala se.
„Tady, pan Alvéz přišel koupit naší krávu,“ odvětil otec.
„Říkal jsi…“
„…možná, že je to znamení,“ přerušil její slova. „Farář Dalgado, ho sem poslal.“

Vznášel jsem se nad nimi a podivil se nad tím, co její otec právě řekl.

Jak věděl Dalgado, že rodina potřebuje nutně peníze?

„Dám vám za ní tolik, abyste zaplatil dlužnou částku bance,“ řekl muž.

Jak může vědět, kolik dlužím bance? Možná bych měl zavolat Dalgadovi a poděkovat mu, ačkoliv netuším, jak to mohl vědět, prolétlo Juanu Lorcovi hlavou.

„Pojďte,“ ukázal Juan rukou ke stodole.

Muž se pousmál a vyrazil.

„Tati, neprodávej jí,“ žadonila Arieta.
„Prodáme ji, aby mohla přinést užitek někomu jinému,“ ozval se otec.
„Ten pán se mi nelíbí,“ řekla polohlasně.
„Vrať se do domu!“ rozzlobil se otec.

Arieta se rozplakala. V tu chvíli mi jí bylo líto a tak jsem oba muže následoval ke stodole. Začal jsem mít pochybnosti o muži jménem Alvéz.

„Kdy jste s farářem mluvil?“ zeptal se Juan Lorcca neznámého muže.
„Dneska ráno,“ odpověděl.
„To jste si přivstal.“
„Nevadí mi vstávat brzy.“
„Dobře,“ pokynul Juan Lorca hlavou a ukázal na dvě krávy.
„Tuhle,“ ukázal muž rukou.

Stračena na levé straně zabučela a pohnula se stranou.

„Pojďte se na ní podívat,“ pobídl ho Lorca, ale muž jménem Alvéz vytáhl svazek bankovek a dal je Juanovi do ruky.
„V pořádku,“ zazubil se.

V okamžiku, kdy se jeho ruka proměnila v ohnivý meč, zasáhl jsem.

Žuch!

Tělo dopadlo ve dvou částech na zem.

„Sakra!“ vyhrkl Juan Lorca a podíval směrem, kde se objevilo stříbrné světlo.

Vmžiku jsem zmizel.

* * *

Ve chvíli, kdy Juan Lorca vyšel ze stodoly, před domem stála jeho žena Anna.

„Co se stalo?“ zeptala se, když viděla svého muže.

Byl v šoku. Pomalu kráčel k domu. Něco si brblal pod nosem. Ani se nepodíval své ženě do očí. Vstoupil do domu a zhluboka vydechl.

„Juane!“ vyhrkla a následovala ho dovnitř.

Muž se však ani neotočil a pokračoval do kuchyně. Sáhl po průhledné láhvi a napil se.

„Co se stalo? Kde je ten muž?“
„Nebyl to člověk,“ odvětil a napil se ještě jednou.
„A kdo to byl?“
„Byl to démon.“
„Co-cože?!“ vyhrkla jeho žena.
„Chtěl koupit krávu…“
„…ano, já vím, Arieta mi všechno pověděla.“
„Souhlasil jsem a ukázal mu jí. Jakmile jsme tam přišli, dal mi peníze,“ ukázal jí svazek bankovek, které stále svíral v ruce.
„A co se stalo?“
„Jeho ruka se proměnila v ohnivý meč…“
„…chtěl tě zabít? Říkáš meč?“ udivila se.
„Myslím, že chtěl zabít tu krávu, ale pak jeho tělo rozdělil na dvě části jiný stříbrný meč…“
„..Juane!“
„Vím, co jsem viděl!“ trval na svém.
„Jak věděl, že prodáváme krávu?“
„Prý od faráře Dalgada,“ odvětil otec.

To se už v místnosti objevila Arieta.

„Co jsi říkal?!“ zeptala se Arieta. „Jak to mohl farář vědět?“
„To netuším,“ odvětil otec a pokrčil rameny.
„A kde je ten pán?“
„Odešel,“ zalhal.
„Aha,“ podivila se, ale věřila mu.

Jeho žena se na něho podívala přísným pohledem.

Proč by lhal? Chtěl jí snad ochránit?

Pokračoval jsem za Arietou, která se rozeběhla ven. Pes Don byl hned za ní.

Zvláštní, že jsem nepoznal, že to byl démon. Jak je to možné? Existuje snad takový démon, který se umí maskovat, aby jej anděl neobjevil? A jak to, že zmínil řeholníka Dalgada? Nemohl vědět, že rodina Ariety potřebuje peníze. Nebo snad ano? Začínám se domnívat, že farář Dalgado mi lhal.

Arieta se zastavila u záhonu, kde její matka pěstovala růže.

„Jsem tak ráda, že ten pán odešel,“ řekla směrem k motýlovi, který by ji odpověděl, kdyby mohl.

Čtu jí myšlenky.

„Vím, že tu jsi se mnou,“ pronesla najednou.

Byla velmi vnímavá, ale kdybych nechtěl, neuslyší mě.

„Děkuji, za stračenu,“ poděkovala.

Není za co, ozvalo se v její hlavě.

„Já věděla, že tu jsi,“ vyhrkla s nadšením. „Slyším tě. Jsem ráda, že jsi tady se mnou. S námi.“

Nechtěl jsem, abys byla smutná, pronesl jsem.

„Jsem rád, že jsi tomu neznámému pánovi rozmluvil tu koupi.“

V tu chvíli jsem jí měl okamžitě říct, jak to doopravdy bylo. To by, ale pochopila, že jí otec lhal.

Byl jsem v kostele a mluvil s vaším farářem Dalgadem, změnil jsem téma.

„Farář Dalgado je dobrý člověk.“

S tím si tak nejsem jistý, pomyslel jsem si.

„Předpokládám, že ten cizí pán nebyl jen obyčejný člověk, že?“

Jsi velmi vnímavé děvče.

„Kdykoliv se objeví démon, jsi poblíž. Jsi opravdový anděl ochránce.“

Proto tu jsem.

„Otec je z toho zaskočený.“

Viděl, jak můj meč zabil démona.

„Chápu, že to musel být pro něho šok. Přesto si myslím, kdyby jeho víra byla tak silná jako moje, nezaskočilo by ho to.“

Musím se s tebou rozloučit. Potřebuji mluvit s farářem Dalgadem, pronesl jsem a zmizel.

* * *

Arieta tam ještě chvíli stála.

„S kým sis to povídala?“ zeptala se sestra Maria, která se tam objevila, krátce poté, co jsem zmizel.
„Když ti to řeknu, nebudeš mi věřit.“
„Zkus to!“
„Byl to anděl ochránce.“
„Co-že?!“
„Vidíš, nevěříš mi.“
„Andělé jsou nehmotné bytosti a není s nimi možné mluvit.“
„Ale já jsem s ním mluvila.“
„Jsi blázen.“
„Nejsem blázen.“
„Jo, jsi.“
„Nejsem.“
„Jo, jsi.“
„Nejsem.“
„Jsi a jsi!“
„Přestaň!“ vykřikla jsem v okamžiku, kdy se objevila matka.
„Co se děje?“ zeptala se.
„Maria říká, že jsem blázen.“
„A jaký k tomu má důvod?“
„Říkala, že mluvila s andělem,“ pousmála se Maria.

Matka se podívala nejdříve na Arietu a poté na Mariu.

„A proč by nemohla. Anděl nás dneska zachránil,“ pronesla, a tím si otevřela cestu do Arietina srdce.
„Mami?!“ vyhrkla překvapeně Maria.
„Běž do kuchyně, budeme připravovat oběd,“ ukázala matka rukou.

Maria pokynula hlavou a bez jediného slova odporu se vrátila do domu.

„A ty za námi přijď také,“ řekla matka směrem k Arietě.
„Dobře,“ pousmála se Arieta a její srdce málem štěstím vyskočilo ven.

Měla radost, že jí matka věří.

„Omlouvám se, že jsem ti nevěřila,“ šeptla matka, když se mihla Arieta kolem ní.

Její úsměv a lehké pokynutí bylo známkou toho, že je vše odpuštěno.











Kapitola 9



Správné načasování.


Blížil jsem se ke kostelu, když mě zastavil povědomý hlas.

„Zastav se, Fabieli!“

Byl to anděl Nifel.

„Fabieli!“

Co se stalo?

„Myslím, že ty to také už víš.“

Dalgado mi lhal. Dneska se ukázal u rodiny Juana Lorcy démon. Chtěl koupit krávu, ale myslím, že jí chtěl jenom zabít. Jak je možné, že jsem nevěděl, že to je démon?

„Byl to Newid. Démon nejvyšší úrovně, ale nepředpokládal, že budeš poblíž.“

Nejsem se jistý, že chtěl Juanu Lorcovi ublížit, přesto jsem ho musel zabít. Proč jsi za mnou přišel?

„Řeholník zdejšího kostela je druhý Newid a je velmi nebezpečný. Jeho oheň by tě mohl sežehnout.“

Přišel jsi mi na pomoc?

„Ano. Musíme ho zastavit.“

Ta dívka si myslela, že je to dobrý člověk, řekla mi o něm. Šel jsem za ním a zabili jsme několik démonů. Proč mě nezabil, když to mohl udělat?

„Potřeboval si získat tvou důvěru. Je to mistr lhaní a přetvářky. Je to syn Lucifera.“

Neměl bych šanci sám proti němu.

„Musíme ho překvapit.“

Jak to uděláme?

„Vstoupíš do kostela, vyhledáš ho a povíš mu o démonovi, který přišel od Juana Lorcy koupit krávu. Přiznáš slabost, že jsi anděl první úrovně a nemáš tolik síly proti tak silnému démonovi. Já toho využiji a vstoupím do kostela z druhé strany a překvapím ho. Jenom tak máme šanci.“

Jsi tu proto, abys dohlédl, že vzestoupím do další úroveň Nebe?

„Každý anděl musí projít zkouškou, aby vzestoupil do čtvrté úrovně a mohl tak být silným protivníkem démonů.“

Jdeme na to!

* * *

Vstoupil jsem do kostela. Řeholník Dalgado klečel před sochou Jehosua. Modlil se.

„Má duše je znavená a touží po svobodě…“

Modlí se, jako by byl člověk. Vážně tohle je Newid? Obětoval jiné démony, aby mohl získat Tabula rasa?

„…jsem připraven…“

Najednou se otočil a jeho oči byly v první moment žluté.

„Kdo je tady?“

To jsem já řeholníku, ozval jsem se sebejistě.

„To jsi ty, anděli?“ zeptal se a jeho oči byly znovu hnědě lidské.

Ano.

„Proč jsi mě navštívil?“

K rodině, kterou chráním…

„…Juan Lorca?“

…ano, správně. Přišel muž, aby koupil od nich krávu. Cítím, že je to démon, ale jsem anděl druhé úrovně a nemám tolik síly proti tak silnému démonovi….“

„Vrať se tam…,“ přerušil mě. „…a pozvi ho ke mně do kostela. Zničíme ho společně!“ spustil nadšeně.

Kéž bych ti to věřil, ty proradný lháři, pomyslel jsem si.


* * *

Ve chvíli, kdy jsem souhlasil, objevil se anděl Nifel. Kolem jeho těla se vytvořil stříbrný kruh a v něm stejně jako u mě, čtyři symboly. Z každého z nich vylétl zlatý řetěz a spoutaly překvapeného řeholníka.

„Co se to děje?“ kroutil se a snažil znovu lhát.

Víme, kdo jsi, démone, pronesl jsem a kolem svého těla jsem vytvořil také stříbrný kruh.

„Anděli, milost!“

Žadonil. Bylo to však marné. Věděl jsem, kdo je a i kdybych přece jenom se nad ním slitoval, udělal by on to samé? Neudělal. Je to démon a bez rozmyšlení by mě zabil.

Tvá lež je prozrazena!

„V tom případě bys měl odsud odletět!“ pohrozil.

Lhal jsi mi, řeholníku. Nebo ti mám raději říkat Newide?

„Jmenuji si Aenisiferus!“ zazubil se a začal se měnit.

Měl žluté oči a kolem jeho těla se objevil černý stín.

Rup!

Řetězy, kterými byl spoutaný, popraskaly. Jeho paže se protáhly. Pařáty zakončené dlouhými drápy se zaleskly ve slunečním svitu, který se dostal dovnitř skrze okna. Otočil se a jedním švihem zasáhl Nifela, který ani nehlesl.

Cože? Pronikl skrze stříbrný kruh?

Sledoval jsem, jak jeho paže pronikla, až k němu.

Ten černý stín chrání jeho paži před plamenem, pomyslel jsem si.

„Další anděl zhyne v ohni pekelném!“ vykřikl a pronikl do Nifelova těla.

Trhl do strany a vyrval kus jeho modro stříbrného těla. V tomto světě to vypadalo jako kus nehmotného mraku. Nifel klesl na kolena. Ruce mě položené na zemi a snažil se vydržet bolest, kterou m démon způsobil. Ten si svou trofej prohlížel, jako by ho andělovo utrpení těšilo.

Ovšem, že cítil potěšení. Je to démon a od pradávných věků stál proti andělům. Nemyslím, že to bude jinak.

„Sááár!“ vítězoslavně zavrčel a otočil se ke mně.

Skoro to vypadalo jako by se chtěl pochlubit.

„Ohh!“ vydechl a podíval se ke svému břichu.

V jeho břichu byl zabodnutý můj stříbrný meč. Skrz na skrz.

„Andělské meče!“ vyprskl a vzteky se po mě ohnal.

Když si uvědomil, že stojím dostatečně daleko, rozzuřil se ještě víc. Snažil se meč vytáhnout ze svého těla. Marně. Pevně jsem ho svíral ve svých rukách.

„Nikdy bych nečekal, že se proti mně postavíš,“ odsekl.

Jsem Fabiel, pronesl jsem a mečem pohnul směrem nahoru.

„Můj pán má s tebou plány,“ pronesl a znovu se zazubil.

Jaké plány?

„Ty vůbec netuším, co se s tebou děje, že?“

Jsi lhář!

„Sám uvidíš!“

Bylo to poslední, co tento Newid řekl. Meč rozerval jeho hruď na dvě části. Prošel kolem krku, až ven. Jeho tělo dopadlo na zem a během několika vteřin se na podlaze objevil červený prach.

Nifeli!

Ten však mlčel. Klečel na zemi, s hlavou sklopenou.

Nifeli!

Znovu jsem zvolal jeho jméno a přistoupil k místu, kde zemřel.


* * *

Než Nifel úplně zmizel, zůstal po něm zlatý symbol, který se vznášel těsně nad zemí. Jakmile jsem přistoupil blíž, symbol se vznesl ke stropu. Roztáhl jsem křídla a najednou jsem stál na kopci pod hvězdnou oblohou. Symbol se vznesl k černé obloze a zmizel.

Obětoval se?

„Tento kraj nebude ušetřen od působení zla. Budeme se znovu pokoušet zlákat ty křehké a slabé lidské bytosti, které velmi často podléhají hříchu, chtíči a pokušení,“ ozval se zastřený hlas kdesi nade mnou.

Nikoho jsem však neviděl.

„Kdo jsi?“ zeptal jsem se, ale nikdo už se neozval.

Vrátil jsem se do domu rodiny Juana Lorcy.












Kapitola 10



Edenské zahrady.


Vrátil jsem se za Arietou. Bylo po obědě. Zrovna jsem ji přistihl při její modlitbě.

„…a za ranního rozbřesku bych chtěla roztáhnout křídla jako pták, který se vznáší nad zdejší krajinou. Chtěla bych tančit na rozkvetlých loukách, a mít dlouhé vlasy až na zem. Ty chvíle štěstí a radosti jsou jen střípky v zástupu všedních dní. Co s tím mohu udělat? Poraď mi, bože?“

Přála by sis to zažít?

„Jsi tady, anděli?!“ otočila se za sebe. „Slyšel jsi mě?“

Jsem tu krátce, ale i tak jsem pochopil, že tě něco trápí, odpověděl jsem.

„Vždy po obědě chodím do svého pokoje, abych se pomodlila a poděkovala bohu, za vše dobré.“

Jestli dovolíš, rád tě zavedu do světa, kde budeš moci tančit na rozkvetlých loukách a budeš mít dlouhé vlasy až na zem, nabídl jsem.

„Opravdu?!“ zajásala.

Lehni si do své postele a zavři oči. Ostatní si budou myslet, že spíš. A já tě vezmu do jiného světa.


* * *

Jakmile zavřela oči, ocitla se ve světě plném barev. Stála uprostřed rozkvetlé louky. Kolem ní létala hejna motýlů a pestrobarevných ptáků, kteří si prozpěvovali.

„Já mohu tančit,“ pronesla nadšeně. „A mé vlasy…bože, to je krása! Mám dlouhé vlasy skoro až na zem.“

Její nadšení neznalo mezí. Stačilo tak málo, abych dosáhl toho, že v tento moment prožívala ve svém srdci ohromnou radost.

„Je to nádhera,“ žasla a rozeběhla se po zelené trávě. „Je tak vlhká a přesto teplá. Příjemná na dotek,“ usmívala se. „Jako bych se vznášela,“ dodala a hopsala v trávě jako květinová víla.

Vůbec se nezajímala, kde je. Neptala se na místo, ve kterém se nachází. Většina lidí by se na to zeptala, ale Arieta to neudělala. S úsměvem na tváři pobíhala mezi květinami. S motýly a prozpěvujícími ptáky nad hlavou. Užívala si to.

„Nemá to konce!“ vykřikla a ukazovala rukou do dálky.

Jsem rád, že jsi šťastná, pronesl jsem a vznesl se nad stromy.

„Mohla bych tu zůstat?“ zeptala se najednou.

Bohužel to nejde.

„Je tu krásně a já se cítím plná štěstí. Moc bych si přála, aby taková místa byla i na Zemi.“

Samozřejmě, že jsou.

„A kde? Já se tam vypravím.“

Její odhodlání mě nepřekvapilo. Má krásný vztah k přírodě.

„Pověz, anděli. Pověz, kde taková místa jsou?!“

Třeba tě to překvapí, ale i ve tvé zemi je takových míst spoustu.

„Miluji barevné zahrady,“ pronesla a nadšeně zvedala ruce k modré obloze.

A stejně tak jako zdejší příroda ji naplňovala pozitivní energií, Arieta to vracela zpět. Tomu se říká souznění, vzájemné přijímání a odevzdávání toho dobrého.

„Už se musím vrátit?“ zeptala se jako by tušila, že čas strávený zde, se chýlil ke konci.

Každý ve svém životě nenavštíví Edenské zahrady, ozval jsem se. Je to svět mimo dimenze a jenom duše ve snu nebo po fyzické smrti za doprovodu svého anděla strážného, anděla ochránce může vstoupit na toto místo.

„Moc děkuji, že jsem mohla strávit chvilku v tomto krásném světě. Už se smrti nebojím, když vím, že půjdu na takové krásné místo.“

Jsi ještě mladá, není třeba se smrti bát.

„Moje babička říkávala, že by se člověk nemusel bát smrti, kdyby věděl, že nikdy nezhřešil. V opačném případě bude trpět v pekle.“

Hřích člověka provází celý život. Někdy mu podlehne, někdy ne. Nikdo však neodejde z tohoto světa zcela bez poskvrny. Pokud se svých chyb dopustil za svůj fyzický život a uvědomí si to, může je napravit. Omluva a odpuštění je mocné kouzlo.

„Chceš říct, že každý může být hříšníkem?“ udivila se.

Samozřejmě.

„V tom případě se budu snažit, abych ve svém životě vykonala spoustu dobra,“ řekla a její odhodlání bylo silné jako ocel.

Vrátíme se, řekl jsem a doprovodil Arietinu duši zpět.

Pak se Arieta probudila. Otevřela oči a úsměv jí rozzářil tvář.

„Jsem plná radosti,“ šeptla a vyrazila ze svého pokoje. Ven za psem Donem, který už netrpělivě čekal na zápraží.


* * *

Lidská mysl je slabá a málokdy odolá manipulaci. Démoni to vědí a pokusí se získat další lidské duše. Budeme se držet v pozadí a pozorovat, vzpomněl jsem si na slova anděla Nifela.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 29.12.2018, 10:56:47 Odpovědět 
   Zdravím.

Nejen andělé vyhrávají v oné nikdy nekončící bitvě dobra a zla. I v této části došlo k souboji obou mocností. Líbilo se mi, nejen jak Fabiel zakročil při prodeji krávy, ale i v souboji v kostele a také když vzal onu dívčinu na malou chvíli do andělských zahrad (mohu-li to tak napsat). V životě není jen dobro, ale i zlo a záleží na člověku ke které straně se postaví... Démoni jsou mocní a nevypočitatelní, uvidíme v další části, zda dojde k otevřené konfrontaci či jen k omezeným šarvátkám. Držím Fabielovi palec.

Hezký den a múzám zdar a vše nejlepší do Nového roku.
 ze dne 03.01.2019, 18:05:37  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji že se líbilo. Ano, je pravda, že v životě je dobro i to zlo.

hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Bitka o pevnosť...
Hermos of Heaven
Odkrytá zahalen...
Sophie Dawson
Čekání na slunc...
vymra
obr
obr obr obr
obr

Slepá kolie
BaD
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr