obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915233 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39285 příspěvků, 5723 autorů a 389278 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Na modré obloze ::

 autor hurtvl publikováno: 17.01.2019, 12:16  
Ukázka z povídky
 

Do rána už strachy nezamhouřím oči, hlídám Honzíka a nespouštím z něj oči. "Broučku, co mi to děláš?" ptám se ho a po ranní vizitě se mi podaří na chvíli usnout. Probouzím se před polednem, někdo mě drží za ruku, otáčím se: "Danielo, miláčku, jak dlouho už jsi tady?" vyhrknu štěstím a podívám se na Honzíka, který leží ve stejném stavu na své posteli. "To jsem to podělal, viď?" ptám se. "Nevyčítej si to, prosím. To nemohl nikdo vědět, že to takhle skončí, asi hodinu tady sedím," vysvětluješ a lehce mě políbíš na čelo. "Ale jestli, .....," odmlčím se, abych zakryl strach a beznaděj. Pustíš mou ruku a shýbáš se k zemi, abys mi po chvíli podala Honzíkovu nejoblíbenější knížku a se slovy: "Možná to pomůže," se na něj podívala. "Děkuji Ti, jsi zlatíčko," poděkuji a snažím se Tě obejmout. Ovšem nemohu se dost dobře posadit, jak mě bolí rána. Nakonec si, ale sednu, pevně Tě obejmu a pošeptám Ti: "Miluji Tě, Danielo." Cítím, jak Tvým tělem projede vlna vzrušení a štěstí, celá se chvěješ. "Já Tebe také, strašně moc," odpovíš a ještě víc mě přitiskneš k sobě. Hladím Tě po zádech a ve vlasech:" Je mi s Tebou moc krásně," šeptám Ti něžně. "Co Terezka, kde ji máš?" ptám se Tě. "Tvá mamka ji má dole v autě," odpovídáš a usměješ se na mě. "Ty jsi úžasná ženská, víš to?" ptám se s úsměvem. "Protože mám tak skvělého chlapa, víš to? Raději půjdu, neměla bych tu vůbec být, ale pustil mě nějaký zřízenec, když jsem řekla, že jsem od Tebe," sdělíš mi a pomalu se zvedáš. "Ano, to byl Tomáš, bývalý spolužák, je hodný. Jen jdi, ať není Terce smutno," odpovím a Ty odcházíš ke dveřím, kde se ještě otočíš, ovšem z Tvého pohledu je patrný smutek a beznaděj. Chvíli ležím, dívám se k oknu a přemýšlím o synkovi, který tu nehybně leží, odkázaný jen na přístroje. Potom si, ale uvědomím, že to nemusí být konec, vezmu knížku a začnu z ní nahlas předčítat:
V krámku na rohu ulice bydlel Pepík, malý pihatý hošík s .....
Přečtu tři kapitoly a náhle zjistím, že už je skoro noc, proto se jdu umýt a spát. Ještě než se otočím na bok, zašeptám: "Dobrou noc synku," a zavřu oči.
Ráno mě probudí zpěv kosa někde venku na stromě, na stolku už mám snídani a konvici s čajem. Po tom, co dojím poslední sousto, beru znovu knížku a pokračuji v četbě, po dalších třech kapitolách ji zaklapnu a otočím se směrem k Honzovi.
Dívám se na něj, potom do stropu a z ničeho nic začnu povídat: "To jsem Ti vlastně ještě neříkal, víš, odkud byl ten medvěd? Představ si, utekl z Německé ZOO, a aniž by ho někdo viděl, došel až k nám. Holky od nás ho podle čísla dohledaly a už je zase zpátky v ohradě," chvíli se odmlčím, abych našel nějaké vhodné téma, jenže mě nic nenapadá, jen tak ležím, přemýšlím a najednou spustím: "Kdyby tohle viděla chudák máma, to by bylo řečí, viď? Ona Eliška byla moc hodná, vždyť si ji pamatuješ. Vím, že by tu dnes seděla s námi a držela nás za ruce, škoda, že odešla tak brzy. Ale máme teď Danielu, je jí hodně podobná a má Vás oba ráda, jenom těch lumpáren co se s ní naděláte," začnu se smát. "Jak jsme rozbili to okno míčem," slyším a bez váhání odpovím: "Taky jste kvůli tomu měli rozbít prasátka, ale ona to za vás zaplatila, prý že to rozbila sama, tomu jsem nikdy nevěřil." "Nebo ty vylitý kompoty?" znovu se ozve, já opět odpovídám: "To jsem myslel, že vás roz.....," přeruším větu, jelikož mi teprve teď dojde, že se bavím s Honzíkem. "Honzo, Ty lumpíku," vyhrknu se slzami v očích a vstávám k němu. "Tatí, co se stalo? Proč jsme tady?" ptá se zvědavě. "Ty si to nepamatuješ?


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 06.02.2019, 19:44:07 Odpovědět 
   Ahoj Vláďo, tak jsem tady. Souhlasím s Šímou... pokud jde o část již dokončené povídky, určitě vlož i zbytek. Možná jde o ukázku z rozepsané knihy, o které jsi mi napsal (snad společenský román)?
Téma se mi líbí, je o lásce k dítěti a o krásném vztahu mezi mužem, ženou. Citlivou ruku autora nezapřeš.
Po technické stránce mám podobně jako Šíma připomínky k přehlednosti textu. Příliš kompaktní text, nerozdělený do více odstavců, je pro čtenáře nepřehledný, tím i únavný, musíš mu čtení zjednodušit, aby se k tobě rád vracel. Stejně to platí i pro umístění začátku přímé řeči vždy na samostatný řádek, jak Šíma zmínil.
Pak mě zaujala ještě jedna věc: Uvozovací věty přímé řeči píšeš ve druhé osobě místo ve třetí. Příběh přece vyprávíš čtenáři, nikoli Daniele. Příklad: vysvětluješ a lehce mě políbíš - špatně / vysvětluje a lehce mě políbí - správně. Správně jsi to napsal na konci povídky "Proč jsme tady?" ptá se zvědavě.
Tvůj zájem o psaní je moc prima, je to ušlechtilá činnost, která člověka povznáší, činí ho lepším. Až vychytáš nějaké ty mouchy, bude z tebe dobrý autor. V tom ti opravdu věřím a držím ti všechny palce. Pusť se do toho a hlavně se nenech odradit, pokud ti něco vytkneme.
 ze dne 07.02.2019, 8:43:09  
   hurtvl: Apolenko,
ještě mě napadlo. Přímou řeč mám oddělenou v celé knize, ovšem co se týká druhé osoby, ..... Víš, píšu tu knihu pro ženu, kterou miluji, je vlastně "o nás dvou", i když jsou příběhy z větší části vymyšlené. Vím, že vůči čtenáři to není fér, nemuselo by ho to zaujmout, kdyby tam nebylo dívčí jméno, mohla by si čtenářka domyslet sebe :-), ale takhle. To jen na vysvětlenou, proč to tak je. Proto není v celé knize zmiňováno jméno hlavního hrdiny.
Napsal a ukazoval jsem ji i pár textů z vojny a ona se mě zeptala, zda jsem neuvažoval o jejich vydání. To ona mě přiměla a díky ní jsem začal psát. Poraď, asi to změním na třetí osobu, viď? Díky Vláďa
 Šíma 17.01.2019, 12:15:46 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Škoda, že jde jen o kousek (část) povídky. Čtenáři by se mohli o hrdinech dozvědět více, co se s nimi stalo před tím a jaké události je potkaly potom (co zde text končí).

Pozor na přímou řeč, bylo by dobré ji odsadit vždy na nový řádek (každou novou přímou řeč na nový řádek), aby byl textík přehlednější (a vlastně i dialog postav), takhle jdou jednotlivé repliky za sebou v odstavci. Ano, je jasné, že spolu hovoří jen dva lidé, nebo jde o monolog, ale koukni do lepší knihy, jak je to tam s přímou řečí.

Jinak se textík četl dobře a byl vcelku zajímavý. Myslím, že by dokázal čtenáře navnadit k dalšímu čtení, ale uvidíme, jak další čtenáři zareagují...

Hezký den, múzám zdar a mnoho úspěchů v další tvorbě.

P.S. Pozor také na opakování slůvek a také na uvozovky, buď jsou na nesprávném místě nebo chybí...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Náhody
Radim Trázník
úvaha nad konce...
Wojciech
Můj svět
Alenka1993
obr
obr obr obr
obr

Vítkův další den
Berenika
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr