| Ze sbírky Dveře dokořán (©2019) |
| |
|
|
Z tváře si osvěžující kapky utírám
co spadly z mraků právě ukončeného deště,
když slunce už za hory zachází
a mě znova dochází, že
Čas není,
kapky z tváře mi stékají
na zem, na beton, na podlahu.
Chce to odvahu, přiznat si tuhle záhadu.
A taky rozvahu velkého rozsahu.
Věčná ať je tvá přítomnost,
lásky ať je v ní vždycky dost,
city tvé ať spojuje jenom radost,
že naděje s vírou jsou hlavní skvost.
Tvůj celý je den a celá je noc,
oba ti spěchají na pomoc.
Jak jeden přechází do druhého,
z části osvětleno je a z části zatměno.
Ať je tvá přítomnost věčná už teď,
ať prožíváš najednou hned celý svět:
naoko bájná loď,
vpravdě však pouhý vrak,
všechno je jinak,
někdy i naopak
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 5 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
