obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915080 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39004 příspěvků, 5688 autorů a 387546 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby ::

 autor Danny Jé publikováno: 18.01.2019, 22:00  
Kapitola 2
 

Kapitola 2



[ Vindeby, 08:01, 20. února 2018 ]


Kjelsson stál už přede dveřmi, když dorazilo bílé Volvo seržanta Nyströma.

„Nečekáte dlouho?“ vyhrkl seržant.
„Jednu minutu,“ odvětil a nastoupil do vozu.

Vůz se okamžitě rozjel.

„Seznámím vás s Vindeby,“ navrhl a rozjel se do středu města.
„Dobře,“ špitl jsem a upravil si bezpečnostní pás.

Nyström se na něho jen podíval a zřejmě si myslel, proč pasy, jsme přece policie. Podle toho, že sám nebyl připoutaný.

„Zastavím tady,“ pronesl a přesně to udělal.

Zastavil vůz, kde by normální řidič dostal pokutu, pokud by to viděli policisté.

„Jste policista?“ podíval se Kjelsson na něho.
„Samozřejmě,“ pousmál se.
„Tak byste měl jít příkladem,“ ukázal směrem ven. „Tady nebudete stát!“
„No, myslel jsem…“
„…že bychom měli dodržovat zákon stejně jako ostatní? Ano, tak to jste myslel správně. Takže si přeparkujte!“

Nyström se zamračil, ale poslechl.

„Omlouvám se,“ špitl Nyström a zaparkoval vůz na jiném místě.

Na místě, které nemělo žádné upozornění zákazu.

„V pořádku,“ kývl spokojeně Kjelsson a vystoupil z vozu.
„Navrhuji…“

Detektiv ho už ale nevnímal. Vylezl ven a nečekal na něho, až se vyhrabe z vozu. Vyrazil rovnou ke květinářství.

„Doženu vás,“ odsekl Nyström.

Možná byl naštvaný, ale až se začne chovat jako představitel zákona, budu ho respektovat. Zatím se moc nepředvedl, pomyslel si Kjelsson.


* * *

Kjelsson vstoupil dovnitř a zastavil se u stojanu s růžemi.

„Hezké růže, na to že je únor,“ poznamenal směrem k prodavači květin.
„Jsou z dovozu,“ odvětil.
„Stejně jako ty orchideje?“ poukázal na barevné orchideje za vysokým stojanem.
„Ty pěstuji doma.“
„Takže jste majitel.“
„Ano.“
„A prodavač v jedné osobě.“
„Ne. Moje občasná prodavačka nepřišla. Zřejmě je nemocná.“
„Jak se jmenuje?“
„Proč bych vám to říkal?!“
„Protože bych to rád věděl,“ odvětil detektiv a vytáhl služební průkaz.
„Stalo se něco?!“
„A mělo by?!“
„Netuším,“ pokrčil rameny. „Ale jestli se mě ptáte na jméno mé prodavačky, která shodou okolností nepřišla do práce, je to podezřelé.“
„Ano, máte pravdu. Je to podezřelé,“ poznamenal Kjelsson. „A to jméno?“
„Eva Bargen.“
„Fajn,“ pokynul detektiv a postoupil o další krok k dalším orchidejím.

Do krámku vstoupil Nyström.

„Eriku, co se děje?!“ vyhrkl na něho majitel květinářství.
„Tady nový kolega z Vejle vyšetřuje ty dvě vraždy,“ odvětil.
„Znáte se?!“ podíval se Kjelsson na Nyströma a poté na majitele.
„Jistě,“ kývl seržant.
„Tady se zná skoro každý s každým,“ podotkl majitel.
„Vaše jméno?!“ podíval jsem se na květináře.
„Arno Kautes,“ odvětil.
„Děkuji, jsem detektiv Kjelsson, kdybyste potřeboval vědět, kdo s vámi mluvil,“ představil se odešel z krámku.

Nyström ho následoval. Ještě předtím, než odešel z krámku vedl s Arno Kautesem krátký rozhovor.

„Jaký je další směr?“ zeptal se Nyström, když se objevil venku.
„Tam,“ ukázal Kjelsson a vyrazil.
„Chcete navštěvovat všechny krámy?!“ podivil se seržant.
„Co jste si povídali?!“
„Nic.“

Nyström se zatvářil jako úplnej idiot.

„Myslíte si, že jsem blbej!“
„Ne,“ zakroutil hlavou. „Sakra, o co vám jde?!“
„Hrajete si na poldu, jezdíte jako prase, a neumíte ani lhát!“
„Co-co?“
„Jestli si nepřestanete hrát na poldu a budete mi lhát, skončil jste!“
„To mi jako vyhrožujete?!“ pousmál se.
„Oznamuji vám to!“
„Asi jste zapomněl…“
„…a na co?!“ vyhrkl Kjelsson a podíval se mu do očí. „Že jste místní, takže si neporadím?!“
„No, vy…“
„…zavolejte Lunbergovi, že s vámi dělat nebudu!“ vyhrkl.

Pak se otočil a pokračoval dál kolem železářství, V odrazu skleněné výlohy si všiml, že tam Nyström stále stojí. S někým telefonoval.


* * *

Pak se najednou rozeběhl a předal Kjelssonovi svůj telefon.

„Pro vás!“
„Hm.“


*

„Kjelsson.“
„Lunberg.“
„Mluvil s vámi?!“
„Kdo?“
„Nyström.“
„Jo, řekl mi to. Omluví se vám a začne vyšlapovat.“
„Dobře.“
„Já volám, protože se našla další mrtvola.“
„Kde?“
„Na Eghavevej. Místní parkoviště.“
„Je to žena?“
„Proč vás napadlo, že to musí být žena?“
„Eva Bargen, prodavačka zdejšího květinářství nepřišla do práce.“
„Jeďte tam a prověřte to!“
„Samozřejmě!“


*

Kjelsson vrátil Nyströmovi telefon.

„Víte, kam máme jet?“ zeptal se vzápětí seržant.
„Ano,“ kývl.
„Tak skočte pro vůz, počkám!“
„Ano,“ vyhrkl a vyběhl ke svému vozu.

Během několik minut zastavil přímo přede ním. Kjelsson nastoupil a zapnul si bezpečnostní pás. Nyström už ho měl také.

Že by se srovnal?

„Tak jedeme na Eghavevej. Místní parkoviště,“ mávl spolujezdec rukou dopředu, jako kdybych věděl, kde to je.

On to určitě nevěděl, ale Nyström ano.


* * *

[ Eghavevej, malé parkoviště u silnice, o půl hodiny později ]


Bílé Volvo zastavilo hned vedle policejního vozu místní policie.

„Tělo té mrtvé našla Nicol Halstrep,“ spustil strážník policie Vindeby a ukázal na mrtvolu.
„Volali jste místního patologa?“
„Ano, doktor Brotter už je na cestě,“ odvětil.

Takže se seznámíme rovnou na místě činu, pomyslel si Kjelsson.

„Hýbali jste tělem?“
„Ne.“
„Takže možnost, že by jí mohlo srazit auto bychom mohli vyloučit.“
„Leží na břiše,“ dodal strážník.

Detektiv Kjelsson vykročil k mrtvole. Nedotkl se jí, protože neměl rukavice.

„Chcete půjčit rukavice, kapitáne?“ ozval se Nyström.
„Když chvíli počkáte, vše vám ukážu,“ pronesl chraplavý hlas.

Muži se otočili. K místu se blížil malý obtloustlý mužík s plnovousem.

„Jsem doktor Brotter,“ představil se. „A vy budete detektiv Kjelsson, že?“
„Jo, to jsem,“ postavil se a připravil si ruku.

Doktor Brotter však prošel kolem něho rovnou k mrtvé ženě.

Aha!

Místní patolog si navlékl rukavice a otočil mrtvolu na záda.

Sakra!

Vylétlo z úst doktora Brottera. Kjelsson nakoukl přes jeho rameno a všiml si promáčknutého krku.

Zlomené krční obratle, prolétlo mu hlavou.

„Podle prvního ohledání mohu říct, že zemřela stejnou smrtí jako předešlé oběti,“ pronesl koroner.
„Uškrcena?“
„Mám pocit, že se nám vrah něco snaží říct.“
„Je to stejné, jako u těch ukradených těl?“
„Chápu, že u vás ve velkém městě se to stát nemůže!“ ohradil se.
„Tak mi vysvětlete, jak se mohou ztratit dvě mrtvoly?“
„Neumím si to vysvětlit,“ odvětil a zvedl se.

Podíval se směrem ke strážníkovi místní policie.

„Odvezeme si jí.“
„Znáte jí?“ zeptal se Kjelsson.
„Ne,“ odvětil doktor.
„Eva to není, detektive,“ vstoupil do toho seržant.
„Znáte se s Evou blíž?!“ pozvedl Kjelsson obočí.
„Ne, to ne. Jen jsem jí párkrát zahlédl v květinářství.“
„Jasný,“ pokynul detektiv hlavou a vyrazil k vozu.

Jakmile se zastavil, podíval se za doktorem Brotterem.

„Ještě se uvidíme,“ pronesl a nastoupil do vozu.

Brotter se zamračil.

„Jedeme do márnice?“ zeptal se Nyström.
„Vrátíme se do květinářství.“
„Proč?!“ podivil se seržant.
„Jestli už nedorazila Eva Bargen.“
„Možná jenom zaspala.“
„Všiml jste si výrazu majitele, když jsem pojal pohybnosti?“
„Ne, zrovna jsem koukal jinam.“

Kjelsson pokýval hlavou a nepředpokládal, že by Nyström majitele květinářství Kautese podezříval, když se znají.

Ale všichni se neznají, soudě podle toho, že nikdo neznal totožnost mrtvé dívky ve Eghavevej.


* * *

[ Vindeby, 09:51 ]


Bílé Volvo zastavilo poblíž květinářství. Jaké překvapení bylo, když zjistili, že je zavřeno.

„Co si myslíte, seržante?!“
„No, je to divný.“
„Arno Kautes. Je to Litevec?“
„Estonec. Proč? Myslíte, že to má souvislost z těmi mrtvými?“
„Zatím netuším,“ šeptl a udělal krok k autu.

Bang!

Zazněla rána. Kjelsson se přikrčil a podíval se směrem, odkud výstřel vyšel.

„Seržante!“ vyhrkl, ale jeho slova přehlušil další výstřel.

Bang!

Výloha se v ten moment vysypala.

Kššt!

„Do prdele!“ Kjelsson vyprskl a vytáhl zbraň.

Povalil popelnici a přikrčil se za ní. Zamířil do míst, kde podle trajektorie střel, mohl být schovaný střelec. Ale v dosahu 200 metrů nebylo nikoho vidět.

Tak kde jsi, ty parchante!

Podíval se do strany a uviděl ležícího Nyströma.

„Seržante!“ vykřikl směrem k němu, ale nereagoval.

Sakra!

Kjelsson vytáhl telefon z kapsy.


*

„Policie Vindeby…“
„…detektiv Kjelsson. Jsem tu u květinářství pod palbou. Potřebujeme posily a hlavně sanitku. Seržant Nyström byl zasažen.“
„Co-co-že? Ano pošlu tam někoho!“
„Tak rychle!“


*

Vrátil telefon do kapsy. V tom se před ním zablesklo.

To byl odraz? Sakra, je to snajpr, prolétlo mu hlavou.

Vyrazil k tomu místu. Přeběhl silnici, kterou přejížděl jen náklaďák. Několik lidí se krčilo za zaparkovanými auty.

„Co, co se to děje?“
„Kdo to střílel?“

Vykřiklo několik lidí, které míjel.

„Jsem od policie, lehněte si na zem!“ ozval se Kjelsson a sotva popadal dech.

Proběhl uličkou, až ke schodům, které vedly na střechu.

„Už je zřejmě pryč,“ zamyslel se a prohlížel očima prostor kolem sebe.
„Nějakej chlápek v kapuci, před chvíli běžel tam tím směrem,“ řekla stará babka a ukázala rukou.
„Co měl s sebou?“
„Asi to byl nějakej muzikant, měl takový velký futrál,“ popsala mi falešného hudebníka.

Pouzdro na pušku, pomyslel si. Žádnej muzikant.

„Díky,“ poděkoval jsem a vyrazil po stopách ve sněhu.

Zrovna začalo hustě sněžit.


* * *

Stopy v čerstvém sněhu prozradily, kudy neznámý střelec utíkal.

„Sakra!“

Stopy vedly k autu, které už bylo samozřejmě pryč.

Připravoval se na to? Ale jak mohl vědět, kde budeme? Měl být terčem seržant nebo já, anebo někdo úplně jiný?

Kjelsson uklidil zbraň do pouzdra a vrátil se k seržantu Nyströmovi, kterého už nakládala sanitka. Na místě stálo i vozidlo policie Vindeby.
Vůz se stejnými strážníky, které potkal v Eghavevej. Teď byla k přečtení jeho jmenovka. K. Ulster.

„Docela pernej den, detektive,“ pronesl, když viděl přicházet muže pokrytého sněhem.

Možná jsem mu připomínal sněhuláka, pomyslel si Kjelsson.

„Ano, to zajisté.“
„Víte, odkud střílel?“ zeptal se
„Jistě,“ kývl a ukázal na barák, kde byl střelec schovaný a připravený.
„Čekal na vás.“
„Na někoho určitě.“
„Já bych řekl, že to bylo jisté.“
„Co Nyström?“ ukázal Kjelsson směrem k odjíždějící sanitce.
„Nepřežil to.“
„Odvezete mě do Svenborgu?“
„Ovšem,“ odpověděl a ukázal k vozu, ve kterém seděla strážná A. Pedersen.

Podle jmenovky, která byla vidět okamžitě, jak se Kjelsson přiblížil k vozu.

„Zavolej si Patricka, musím odvést detektiva do Svenborgu,“ řekl.

Strážná vystoupila.

„Sedněte si dozadu, nemusíte přece mrznout, než vás někdo vyzvedne, strážníku,“ ukázal detektiv rukou na zadní sedačky.
„Dobře,“ pousmála se a sedla si dozadu.

Byla ráda. Čekat v té zimě na další policejní vůz by mohlo trvat delší dobu.


* * *

[ Svenborg, kriminální oddělení, 13:34 ]


Vstoupil jsem do kanceláře velitele Lunberga. Ten už byl o všem informován.

„Co se tam stalo, detektive?!“ vyhrkl a netrpělivě čekal na vysvětlení.
„Našli jsme mrtvou dívku a později jsme vyrazili prověřit mého prvního podezřelého, Estonského přistěhovalce Arno Kautese. Pak zazněla střelba z protější střechy. Ten chlap byl profesionál,“ odvětil Kjelsson.
„Šel na jisto?“
„Je to možné, ale…“
„…máte pochybnosti?“
„Kdybychom byli terčem my, musel by odhadnout, že se tam vrátíme.“
„Zřejmě nečekal na vás.“
„Estonská mafie?“
„Ve Vindeby?“
„Jsou všude.“
„Ne, žádné takové gangy z bývalého Sovětského svazu zde neoperují.“
„To znamená, že to je někdo, kdo chtěl někoho umlčet.“
„Vidíte, a já tam toho Nyströma poslal s vámi.“

Byl z toho evidentně smutný.

„Odnesl by to někdo jiný,“ podotkl Kjelsson a ukázal na fotku muže, která se válela na stole.
„Co?“ všiml se Lunberg.
„Kdo je to?“
„Znáte ho?“
„Jsem tu den, takže neznám, ale už jsem ho viděl.“
„Kde?“
„Jak je v tom zapojený?“
„Je to bratr první oběti David Holstrom,“ odvětil.
„Viděl jsem ho mezi těmi lidmi před květinářstvím.“
„Vážně?“
„Ano, na tváře mám dobrou paměť.“
„Myslím, že vám budu muset obstarat vozidlo a …“
„…už žádného seržanta, majore! Budu vyšetřovat sám. Nerad bych se dostal do situace, kdy mě budou říkat hrobník.“
„Proč zrovna hrobník?“
„Před deseti roky jsem potkal poručíka Boulsensena z Odense, který dostal tuhle přezdívku proto, že tři parťáci během čtyř let u něj přišli o život.“
„Sakra!“
„Jo, to si řekl také, když umřel ten třetí.“
„Jak to zvládl?“
„Myslíte po psychické stránce?“

Lunberg souhlasně kývl.

„Nechal se přeložit do suterénu.“
„Archív?“
„Jo.“
„Hrobník?“ semkl major rty. „Dám vám auto,“ dodal a zvedl telefon, který měl na stole.


*

„Pošlete mi Aaseho s klíčky od modrého Passatu,“ pronesl do telefonu a zavěsil.


*

Kjelsson se po chvilce podrbal na krku.

„Už víte, kdo je ta třetí mrtvá?“ zeptal se major vzápětí.
„Ještě ne. Jeli jsme do toho do květinářství, ale už jsem poznal doktora Brottera.“
„Příčina smrti té mrtvé?“
„Uškrcení.“
„Sakra!“
„Tuhle mrtvolu si ale ve Vindeby pohlídáme,“ dodal Kjelsson a otočil se ke dveřím.

Do místnosti vstoupil vysoký muž středního věku, který pozdravil a položil na stůl klíče.

„Díky, Aase,“ pronesl Lunberg.

Aase je pokynul hlavou a odešel.

„Zvláštní týpek.“
„Je tichej.“
„Zajedu do márnice za doktorem,“ pronesl Kjelsson a natáhl se po klíčích.
„Je to jediný modrý Passat, kapitáne.“
„Díky, ozvu se až budu něco vědět.“
„Kdybyste něco potřeboval ve Vindeby, klidně se obraťte na kapitána Sorensena.“
„Budu si to pamatovat,“ řekl Kjelsson a vykročil k výtahu.


Nasedl do vozu a vrátil se do Vindeby.


 celkové hodnocení autora: 93.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kalip 20.01.2019, 12:42:17 Odpovědět 
   Hezký den! Díky za další díl. Začíná se něco dít. To je dobře. Stále mi nějak chybí větší "plasticita" rozhovorů a poněkud se v nich ztrácím. Možná je to dáno i severskými jmény, která se mi hůř pamatují.

Pár překlepů jsem zase zahlédla, nejsou ale nijak zásadní. Chybějící čárka v souvětí. Ztracená nebo naopak nadbytečná písmenka.
Zdravím!
 Rebekka 19.01.2019, 7:56:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 18.01.2019, 21:59:10

   Začít se do Daňových příběhů není nic neobvyklého:)
 ze dne 19.01.2019, 10:42:05  
   Danny Jé: Děkuji moc za postřehy a vřelá slova :) to potěší...
 Šíma 18.01.2019, 21:59:10 Odpovědět 
   Zdravím.

Do vyšetřování se mísí akční prvek. Nejenže je zde další mrtvá, ale také se zde střílí. Kdo byl tím střelcem, přijdou policisté na to kým byl ten muž, nebo se ztratí a zmizí z dosahu? Jak se bude situace dále vyvíjet prozradí pokračování. Pěkná detektivka.

Všiml jsem si jedné chybky v psaní ji-jí (když našli tu mrtvou dívku). Nakonec, pozornější pročtení napoví. Pokud byl v textu nějaký další překlep, přehlédl jsem jej, trochu jsem se začetl.

--> Takže možnost, že by jí mohlo srazit auto bychom mohli vyloučit. --> ji

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 26.01.2019, 18:37:52  
   Danny Jé: Děkuji za komentáře. Cemním si toho, že to někdo čte, je to můj pokus o thriller, ačkoliv tohle je rozjezd, další příběhy budou více temnější...ale kdo ví, jestli je sem budu dávat...

hezký večer
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážník
(19.2.2019, 15:02)
Lodník
(5.2.2019, 19:04)
Maryen
(5.2.2019, 12:53)
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
obr
obr obr obr
obr
Libozvučné bláb...
D. V. S.
Posel smrti VII...
Lukaskon
Týden (variace ...
Sider Orea
obr
obr obr obr
obr

Otázka
Dír
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr