obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915233 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39285 příspěvků, 5723 autorů a 389278 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Cestovatelovy zápisky ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Cestovatelské poklesky
 autor mistrovamarketka publikováno: 02.02.2019, 14:18  
... aneb Jak je možné, že takový nástroj pravdy, jako autobusový poznávací zájezd, úplně opominula španělská inkvizice?
 

Den prvý - z Chotěmic do Dunkerque
3:45
Cesta z Chotěmic do Prahy byla nečekaně děsivá, hodný kus cesty, nemaje jinou možnost, jsem jela v protisměru a byla jsem velmi překvapená, kolik znám najednou nejrůznějších božstev... Objížďky jsou pro mne i za světla srovnatelné jen s mapou hvězdné oblohy v japonštině, s poznámkami pod čarou v klínovém písmu, ale potmě, krom toho, že chodí strašidla, jsou i objížďky stokrát horší.
6:20
V Praze začínáme výlet konfliktem s řidičem, kterému se můj příruční batůžek cca 6x2m zdál příliš veliký na vměstnání do autobusu a měl ho dokonce v podezření, že ve Francii ucpe tunel. Také nechtěl věřit, že je v něm pouze jídlo na cestu. Naznačoval, že se mi do něj patrně zaběhl nosorožec nebo pašuji migranty zpět na mořský břeh. Kapituloval až před argumentem, že pokud svolím s uložením batůžku do zavazadlového prostoru pod autobus, bude mi ale stavět pokaždé, když dostanu hlad. Pochopil, že daleko dřív by Anglie k Francii dodriftovala, než my bychom tam dojeli…
11:21
Matyášek spí a já se pokouším opravit zásuvku, abych si mohla nabít mobil, který je na tom s energií ještě hůř než já. Že by mi pomohl opravovat řidič, na to si netroufám ani pomyslet. Jednak řídí a jednak by vinu za nefunkčnost zásuvky jistě přičítal mému batůžku, protože ti dva si prostě nepadli do oka…
12:10
Zoufale se nudím. Všichni, kteří někam cestovali, a v cestě jim stálo Německo, jistě dobře ví, co má tato země společného s vesmírem a lidskou blbostí…
12:13
Řidič nabízí pivo. Mě vynechal. Vypadá to, že naše nepřátelství má kořeny velmi hluboké. Anebo je přesvědčen, že v batůžku mám, krom nosorožce, též štěně. Vsadím se ale, že až tady na dálnici například zapadneme do bahna, budu první, komu nabídne možnost jít autobus vyhrabat!
12:17
Poprvé v životě jsem použila WC v autobuse. Ovládání bylo trochu záhadné, vedle dveří byla umístěna dvě tlačítka a podle piktogramů jedno způsobí, že vám budou osprchovány ruce a druhé způsobí osprchování nohou. Když jsem pak - s vědomím, že náhradní boty nemám - tiskla druhé tlačítko, osprchované ruce se mi trochu třásly.
14:28
Už hodinu a půl jedeme v zácpě rychlostí 3 km za plutonskou hodinu. Slibovaná benzinka, která měla být prakticky za obzorem, bude zřejmě pouhý mýtus, stvořený pro uklidnění rozbouřených davů. Nebo došly obzory. Čili zenity. Paradoxní je, že zenity, za kterými se neustále ocitám já, tak ty nedojdou nikdy.
15:01
Myslím, že náš autobus postupně splynul s všehomírem a tudíž naše cesta nikdy neskončí - obětovala bych snad i život, abych viděla světlo na konci tunelu, bohužel, tunel je ještě 650 km daleko.
16:52
Celou cestu Německem se velmi intenzivně dívám z okna do aut pode mnou a očekávám, že v nejbližší době se ke mně dostane tento facebookový status: neznámá krásko z červeného autobusu, v černém tričku posetém drobky aus schnietzel a s nosem rot farbe od rýmy, umírám touhou věnovat ti auto, ve kterém jsi mne zahlédla, protože jsem z tvého pohledu pochopil, že bez něj již nemůžeš dál žít...
17:02
Matně se mi vybavuje, jak jsem se po návratu z třídenního poznávacího zájezdu do Švýcarska zapřísahala, že už nikdy, NIKDY, NIKDY!!! na žádný zájezd nepojedu, pakliže to nebude limuzínou, kterou budu mít sama pro sebe (a s šoférem, hezkým, k němuž budu mít totéž dispoziční právo). Tak nevím, buďto je to masochismus, který se asi nemusí projevovat pouze pravidelným sebebičováním, procházkami ve španělských botách či nošením palečnic místo palčáků... Anebo to způsobil Alzheimer - mezi jehož příznaky zřejmě nepatří jen to, že zapomenete, kde bydlíte a nastěhujete se na několik let k sousedovi, aniž byste si toho jeden či druhý všimli.
17:40
Opět se strašlivě nudím. Nudím se tak, že se na Facebooku vyjadřuju úplně ke všemu. Ke všemu! Tedy ke všemu, co není v nějakém nesrozumitelném polozapomenutém jazyce, např. v angličtině. Nejvíc se vyjadřuji k tomu, co se mě netýká nebo čemu nerozumím. Stal se ze mě prostě typický diskutér Novinek.
17.43
Jsme v Belgii. Jsem poměrně unavená. Takže schopná pouze jednoduchých máloslovných oznamovacích vět. A tahle třetí… Tou jsem se dorazila.
18.39
Energiťák dopit. Je smutné, že nejvíce veselých historek zažívám v zaměstnání, které mě ovšem váže služebním tajemstvím. Kdyby to tak nebylo, mohla bych se kupříkladu podělit o velice kreativní nápad klienta XY, který přišel do banky ABC a požadoval ke svému účtu založit kokotkorent... A že mě okamžitě napadlo tisíc možností, co by to asi tak mohlo být a k čemu by to mohlo být dobré...
18:42
Situace v autobuse se začíná vyhrocovat, sousedka přes uličku zbavila své ladné pětačtyřicítky bot i ponožek.
20.27
Pro dnešek jsme v cíli. Vypadá to, že po celodenním boji jsme nakonec - narozdíl od Spojenců - bitvu o Dunkerque vyhráli.

Den druhý - Warner Bros. Studios (Harry Potter) a Madame Tussaud´s Museum aneb Nakusujem Londýn
7:35
Navlakujeme se a v průběhu procesu jsme obdrželi od průvodce informaci, že pokud fotit, tak bez blesku, protože blesk by mohl spustit požární alarm. Proč nám to vůbec říká, teď budu muset celou cestu přemáhat pokušení to zkusit!
7:36
Když si tak prohlížím nápisy v Eurotunelu, vzpomněla jsem si na jednu výbornou epizodu - věnovanou tomuto - ze sitcomu Yes, Prime minister a potěšilo mě, když jsem si tu ověřila, že Jim Hacker nad Francií přece jen zvítězil.
7:40
Vlakem se rozléhá jakési hlášení, podle tónu hlasu velmi naléhavé. Bohužel, není ani v češtině, ani ve slovenštině, tedy v žádném z mně známých srozumitelných jazyků. Je to zřejmě anglicky a jestli to byly instrukce třeba pro případ útoku hejna žraloků na vlak, zbloudění v tunelu, nebo co dělat, kdyby se má sousedka přes uličku zase zula, jsem v háji.
7:56
Autobus se zvláštně houpe. Zdá se, že vlak opustil tunel a rozhodl se k Doveru dokraulovat.
7:49 britského času
Těžko se srovnávám se skutečností, že v Británii řídí auta téměř výhradně spolujezdci. Přijde mi to poměrně nebezpečné.
8:20
Prší. Pokud jde o počasí, na Dagmar Honsovou a anglickou tradici je vždy spolehnutí. A pak to taky samozřejmě souvisí s tím, že nemám deštník, zato mám čerstvě obarvenou hlavu v kombinaci se světlou bundou.
9:11
Ztratila jsem se na WC. Bojím se jít s davem, protože není zcela jasné, zda teprve přichází nebo už odchází. Navigace tu nefunguje, nemám stažené příslušné mapy. Tady se stahují úplně jiné věci. Prekérní situace.
9:48
Zastavili jsme u obchodního centra, doufajíc v krátkou pauzu, ale vzápětí přijely čtyři vozy s místními policisty, a ti nám vysvětlili, že krátká pauza není to pravé, lepší bude odpočívat tak dvě tři hodiny. Do Warner Bros. studií na Harryho Pottera to máme vypočítané přesně na pikosekundu, ale prohlídka místního obchoďáku s parkovištěm taky asi není úplně k zahození, takže proč chvátat. Holka přede mnou tluče v pravidelných intervalech do skla spolu se skandováním "Já chci do várnrbr! Já chci do várnrbr!" (*Warner Bros. zřejmě). Já jsem ráno naštěstí svolila s uložením batůžku do zavazadlového prostoru, čímž se ze mne a řidiče stali nejlepší přátelé na život a na smrt. Takže za ním teď mohu bez obav jít s požadavkem na zapůjčení heveru, abych s ním mohla holku v pravidelných intervalech tlouct do hlavy.
10:16
Míjíme auto s německou poznávací značkou, řidič má na volantu velkou ceduli s nápisem DRIVE LEFT
10:44
Divný zpěv mi přetrhl spánek. Na celou jednu děsivou vteřinu jsem si myslela, že to takhle ze spaní na celý autobus zpívám já! Bylo to z puštěného filmu a mně se v životě tak neulevilo… Kdyby se ukázalo, že jsem to opravdu já, byla jsem okamžitě připravena opustit sedadlo, autobus, Británii, Zemi, galaxii, vesmír.... a už se nevrátit.
13:10
Matyášovi jsem z jeho fotky nechala udělat harrypoterrovský plakát a k tomu dokoupila něco za pět pencí. Nevím úplně přesně co. Ne snad, že by mi to slečna u pokladny tajila, naopak, řekla mi to asi dvanáctkrát. Použila i několik různých jazyků. Bohužel, čeština nezazněla. Takže nevím. Každopádně nic hmatatelného jsem nedostala. Asi jsem přispěla na nějakou dobrou věc, něco jako: Každý den teplá polévka pro členy představenstva společnosti Warner Bros. a pro generálního ředitele kousek masa na neděli. Jsem ráda, zaslouží si to.
15:14
Nemohla jsem si nevšimnout, že v Anglii platí zřejmě nějaký zákon, který zakazuje prát záclony. Nebo letošní módní odstíny jsou "našedlý" a "zažloutlý".
16:00
"Sorry for my english..." To je pro dnešek a zítřek moje nejpoužívanější věta. Ačkoliv možná bude lepší změnit ji rovnou na "Sorry for my existence".
16:20
"Bill Clinton! Musím mít fotku!" vykřikla za mnou jakási žena a prodrala se dopředu, aby se mohla plazit po figuríně Morgana Freemana. Ale já se jí nesměju, polovinu těch voskových lidí taky vůbec neznám.
16:31
Pokusila jsem se přišoupnout Matyáše k voskové figuríně velmi známého herce a herec si mě udiveně změřil a odešel. Tak jsem přestala fotit. Neujela jsem přes tisíc kilometrů kvůli fotkám normálních lidí.
19.48
Tímto bych se chtěla omluvit mým rodným Českým Budějovicím, že jsem snad někdy vyjádřila lehké rozladění nad tamní organizací dopravy a infrastruktury vůbec. Z centra Londýna na periferii jsme jeli nekonečnou hodinu a tři čtvrtě, tempem jeden kilometr na tři lidské životy a tak ti z nás, co se na výlet vydali starší třiceti let, půjdou po návratu do Čech rovnou do důchodu... nebo ještě dál.

Den třetí a čtvrtý - Londýn na plný pecky a strašná (fakt STRAŠNÁ) cesta domů
7:37
Při snídani se snažím konverzovat anglicky, tak se člověk prý nejvíce naučí. Milé slečně u snídaně jsem z důvodu skromné slovní zásoby místo dobré chuti popřála hodně štěstí a jelikož ve všech obchodech při placení projevují nezvyklý zájem o to, jak se mám, snažím se na otázku "How do you do?" vždy pravdivě odpovídat a projevit též zájem: "Fine, thanks!", "I´m not bad, but I am just a little bit hungry", "And what about you and your family?", případně večer "Thanks for ask, I´m so tired! I´m gonna die!" Nechápavé pohledy mne nemohou odradit...
8:37
Našemu řidiči se na rušné Victoria street povedlo nacouvat do pouliční lampy. Byla to taková rána, že se otočilo nejenom všech šest milionů lidí, kteří zrovna na Victoria street byli, ale jistě i královna vyhlédla z okna, co že se to děje... A i přes všechen ten hluk jsem slyšela ze zavazadlového prostoru tichý smích mého batůžku.
11:05
Frajersky jsem houslistovi do klobouku vysypala všechny svoje drobné, abych o sto metrů dál zoufale hledala 20 pencí na WC.
12:40
Angličanky jsou prý ošklivé. Bude to asi lživá legenda vymyšlená Francouzi, jinak si neumím vysvětlit, že jsem se tak dokonale asimilovala, že mě neustále zastavují turisté s dotazy na cestu. Všechny bez výjimky posílám na autobus, "´cos going by bus is the best way to get where you need".
13:20
V St. James parku k sobě lákám ochočenou veverku. Okázale mě ignoruje, což buď může znamenat, že ještě musím zapracovat na svém přízvuku, nebo už mluvila s naším řidičem.
14:01
Na Trafalgar square hraje jakýsi sympaťák na kytaru a tak my s Matyášem na přechodu při čekání na červenou tančíme. Naprosto spontánně se k nám přidává spolučekající skupinka muslimů a muslimek. Učte se od nás, vy všechny zadarmo drahé neziskovky, takhle to vypadá, když kultura spojuje národy - na americkou odrhovačku, hranou Angličanem, spolu tančí Slované a Arabi...
15:20
Do Trafalgar square jsem se zamilovala. Tohle je místo, kde kdokoliv může dělat cokoliv. Jednou tu budu bydlet. Bude to nejspíš někdy zhruba v té době, kdy se princ Harry rozvede a vezme si mě.
16:58
Downing street - zjistili jsme, že britský premiér žije za mřížemi. Máme se co učit.
17:44
Nakonec jsme dneska víc peněz rozdali, než utratili. Myslím, že nadcházející zimu přežijí londýnští poulični performeři jen díky nám.
18:00
Z Londýna budu odjíždět s pocitem, že Londýňané jsou milí a zdvořilí, počínaje omluvou, když o vás byť jen maličko zavadí, přes slušné požádání, když chtějí projít a vy na chodníku působíte dojmem, že Queen Elizabeth omylem zakotvila v plaveckém bazénu, až po nabídnutí oříšků, abychom měli co dát veverkám a nenabízeli trapně prázdnou dlaň, protože ty potvory to hned prokouknou. Tenhle aspekt rozhodně není něco, čím by byl rozmazlován člověk v Česku. Vykolejilo mě to natolik, že jsem v jednom bistru nabídla servírce, že si po sobě nádobí odnesu i umyju. Nechtěla.
23:54
Opět se navlakujeme. Proces je delší, kontroly pečlivější. Asi jsme v podezření, že jsme v londýnských obchodech nakoupili migranty ve slevě a snažíme se jim je odvézt z Anglie.
6:48
V autobuse je minus 28 stupňů Celsia. Pravděpodobně už se blíží konec naší spotřební lhůty, jinak si nedovedu vysvětlit, proč je nutné přivézt nás domu zmrzlé. Vnitřním zrakem vidím můj batůžek v zavazadlovém prostoru, jak se balí do deky, kterou jsem v něm zapomněla.
8:56
V autobuse je asi 68 stupňů Celsia, protože zkáze se zřejmě nejlépe zabrání uvařením. Stýská se mi po ranní zimě.
9:21
Přestala mě provázet síla. Myslím, že jsem zemřela a ani jsem nedostala šanci vyslovit poslední přání.
14:07
Když jsme vyjížděli, tak jsem si říkala, že to průvodcování je fajn práce - jezdit si zadarmo na výlety, ještě za to dostávat peníze... Teď už vím, že je to trest za minulý život. Peklo může jen závistivě přihlížet.
15:13
Jsme doma. Chtělo by se mi veřejně odpřisáhnout před svědky, že už NIKDY NIKAM NEPOJEDU. Ale radši ne. Co kdyby to někdo slyšel...


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Otakárek 04.02.2019, 14:06:06 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Otakárek ze dne 04.02.2019, 1:02:57

   Tady si s komentem člověk "naběhne" ani neví jak.
 ze dne 04.02.2019, 14:29:48  
   mistrovamarketka: Jen v dobrém, tvůj komentář mě těší :-)
 Šíma 04.02.2019, 13:15:56 Odpovědět 
   Zdravím.

Úsměvné vyprávění z výletu. Líbilo. ;-)

P.S. Díky za nevšední počtení!!!
 Otakárek 04.02.2019, 1:02:57 Odpovědět 
   Skvělé a po dlouhé době konečně kvalitní budíček.
 ze dne 04.02.2019, 6:45:35  
   mistrovamarketka: Milý Otakárku, už několik let mám na svém telefonu jako budíček nastaveno Bolero od Maurice Ravela a můžu ti upřímně říct, že asi není píseň, kterou bych nenáviděla víc. Doufám, že nedopadnu stejně...:-)
Děkuji za komentář i hodnocení.
 Apolenka 02.02.2019, 17:36:06 Odpovědět 
   Už dlouho jsem se tak nepobavila, Marketko zlatá. Skvělá práce, zhltla jsem ji jako malinu a smála jsem se tak bouřlivě, že mě můj choť přišel zkontrolovat. Ani jsem si nestačila všimnout tří teček, které Eky zmínila. Vrátila jsem se tedy na začátek, abych je spočítala, ale nějak jsem se zapomněla... dala jsem si druhé kolečko, které mě pobavilo ještě více, jenom na ty tečky jsem nevzpomněla. Díky za tak parádní kousek, milá šikulko.
 ze dne 02.02.2019, 17:38:25  
   mistrovamarketka: Apolenko, ty moje nejmilejší... :-)
 Ekyelka 02.02.2019, 14:18:29 Odpovědět 
   Zdravím.

Jako vždy výborné vyprávění. Jediné, k čemu mám osobně výhrady, je přehršel trojteček. Stejně jako s kořením by se i s interpunkcí tohoto typu mělo šetřit, jinak hrozí rozmělnění dopadu, který trojtečka obvykle mívá. Ale to bylo jen osobní hledisko.
 ze dne 02.02.2019, 14:21:17  
   mistrovamarketka: Eky, máš pravdu, jako vždy. Sama vím, že trojtečkami hýřím na všechny strany, ale když já je prostě miluju :-). Příště se polepším. A děkuji za publikaci.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Náhody
Radim Trázník
úvaha nad konce...
Wojciech
Můj svět
Alenka1993
obr
obr obr obr
obr

Vítkův další den
Berenika
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr