obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915143 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39112 příspěvků, 5704 autorů a 388219 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby ::

 autor Danny Jé publikováno: 11.02.2019, 19:41  
Kapitola 7-8
 

Kapitola 7



[ Vindeby, 08:54, 22. února 2018 ]


Márnice.


Doktorka Hoestrandová prováděla pitvu ženy nalezené u mola ve Strandgade.


„Dobrý den, jsem detektiv Kjelsson. Už víme, kdo je ta mrtvá?“
„Hoestrandová,“ odsekla odměřeně dlouhovlasá čtyřicátnice.
„Takže?“
„Žena, věk 32. Běloška. Smrt nastala před 16 hodiny. Příčina smrti. Zástava srdce následkem mnohočetných bodných ran v oblasti hrudního koše.“
„Kolik ran?“
„Sedm.“
„S těmi třemi případy to nemá souvislost.“
„Slyšela jsem, že vám zmizela těla?“
„To jste slyšela dobře.“
„Jste tu nový?“
„Ano. Povolali mě z Vejle, abych pomohl s vyšetřováním.“
„Podle majora Lunberga vás sem spíše poslali, abyste to vyřešil,“ dodala s pozvednutím pravého obočí.
„Myslíte!“
„Slyšela jsem o vašem případu s terminály.“
„Vidíte a já si myslel, že to v Kodani zametli pod stůl.“
„To zřejmě ano, ale někteří lidé nezapomněli.“
„Někteří? Máte někoho konkrétního na mysli?“
„Třeba doktorka Sonbergová.“

Jakmile zaznělo její jméno, Kjelsson zpozorněl.

„Něco málo o tom vím,“ pronesl a už se chystal k odchodu, když ho zastavil ženský hlas.
„Jinak mrtvá se jmenuje Alice Mortensen.“

D-ě-k-u-j-i, řekl na prázdno a odešel k výtahu.


* * *

Vrátil se do kanceláře. U stolu seržanta Brana stál Renzo ukazoval mu nějaké fotky.

„Mohu se zapojit?“ zeptal se Kjelsson.
„Co jste zjistil v márnici?“ zareagoval Renzo.
„Alice Mortensen, věk 32. Sedm bodných ran ukončilo život této ubohé ženy.“
„Takže to není náš člověk?!“
„Ne, myslím, že není.“
„Nebo máte nějakou teorii, které byste se s námi mohl podělit?“
„Kde je Sorensen?“
„U sebe, ale má na telefonu někoho z ministerstva. Nechtěl nás tam.“

Zase nějaké intriky, pomyslel si Kjelsson.

„Co se týče mé teorie, jestli vás to zajímá…,“ pozvedl obočí a zastavil se, jako by čekal na odezvu

Ta se vzápětí dostavila.

„Samozřejmě!“ ozvalo se z několika směrů.

Byl to Renzo, Bran a strážník ze včerejšího večera. Moeller.

„První tři vraždy spolu souvisí. Stejné počáteční jméno, podobný věk, podobné tetování…“
„…tetování?!“ vstoupil do toho Renzo.
„I u třetí mrtvé jsem nalezl tetování. Doktor Brotter potvrdil, že podobné symboly byly u předchozích obětí. Vyfotil je, ale ze spisu se ztratily. Znamená to, že někdo z oddělení se v tom nějakým způsobem angažuje. Ještě nevím, jak a kdo, ale přijdu na to.“
„Jaké jsou to symboly?“ zeptal Bran.
„Jsou to maďarské runy,“ odvětil Kjelsson.
„To jako vážně?!“ udivil se Renzo.
„Je to tak. Ověřil jsem to u jedné…no, prostě jí mohu věřit.“

Bran s Renzem se na sebe s úsměvem podívali. Rozhodně netušili o koho jde, ale tušili, že mám o tu ženu zájem.

„Jestli se nemýlím, ta kulka, která zabila Nyströma pocházela z maďarské odstřelovačky,“ promluvil Renzo.
„To je pravda,“ zareagoval Kjelsson.
„Takže Nyströmova smrt má něco společného s květinářstvím toho Estonského přistěhovalce?“ zeptal se Bran.
„Možné to je,“ kývl Kjelsson a pokračoval. „Bohužel mrtvá Alice Mortensen nezapadá vůbec do této skládačky. Bodné rány jsou jasným důkazem o vrahově vzteku vůči oběti. Vrahem může být zhrzený manžel nebo milenec.“
„Eva Bargen je stále nezvěstná,“ dodal Renzo.
„A ten Estonec?“
„Od té střelby je také pryč.“
„Musíme ho najít, možná je klíčem k tomu odstřelovači,“ řekl Kjelsson a sáhl do kapsy pro svůj telefon.

Vzdálil se od skupinky kriminalistů na dostatečnou vzdálenost, aby neposlouchali rozhovor mezi ním a volaným.


*

„Lana Rokks,“ ozvalo se na druhé straně telefonu.
„Kjelsson.“
„Detektive, trochu jsem se zajímala o ty symboly a…“
„Můžeme se sejít, jestli budete chtít,“ navrhl.

Usmívala se, ale to Kjelsson nemohl vidět.

„Šlo by to dnes?“ zeptal se.
„Co oběd?!“ vyhrkla najednou.
„Platí.“
„Domluveno.“
„Nashle.“


*


Kjelsson vrátil telefon do kapsy a podíval se ke skupince, která stále postávala u stolu seržanta Brana.

„Ještě něco musím prověřit,“ pronesl Kjelsson a odešel.

Krátce na to se otevřely dveře od kanceláře velitele kriminálky Vindeby kapitána Sorensena.

„Všichni, ke mně!“ mávl rukou a vrátil se ke svému stolu.


* * *

[ Vindeby, Antikvariat, o hodinu později ]


Modrý Passat zastavil na parkovacím místě. Detektiv Kjelsson vystoupil a namířil si to rovnou do antikvariátu.

Cink!

Známý zvuk ocelového zvonečku zazvonil.

„Detektive, není brzy na oběd?“ ozval se příjemný hlas, který patřil Laně Rokks.
„Potřeboval bych seznámit trochu s Vindeby a myslím, že byste mohla být tou pravou společnicí na tuto procházku městem,“ odvětil s úsměvem na tváři.
„Já mám ale otevřeno.“
„Tak otočte cedulku – Zavřeno, a pojďte!“
„Vydělávám si sama na sebe, detektive.“
„Dobře, tak já vám dnešní den zaplatím, abyste na tom nebyla škodná.“
„Stačí počkat do oběda.“
„Někdy je má trpělivost na bodě nula.“
„Opravdu?“
„Pojďte – prosím!“
„Dobře,“ kývla a oblékla si svůj bílý kabát.

Na hlavu si dala zelenou čepici.

„Kde máte tu červenou s bambulí?“ zeptal se.
„Měla jsem ji včera, dneska mám tuhle,“ odvětila s úsměvem na tváři.

Kjelsson pokynul hlavou a ukázal ke dveřím. Lana Rokks majitelka zdejšího antikvariátu se znovu pousmála a vykročila pravou nohou.

Skoro jako při svatebním pochodu, pomyslel si Kjelsson.


* * *

Ten den se detektiv Kjelsson seznámil s Vindeby. Jako odměnou pro půvabnou průvodkyni, bylo pozvání na oběd do luxusní restaurace Queen´s Styrke. Po výborném obědě se vrátila Lanna do svého obchodu, detektiv s ní pobyl ještě nějakou dobu. Zjistil, že je velmi vnímavá a chytrá žena. Zajímá se o záhady a věří, že nic se neděje náhodou.

Poté si četl něco o historii Dánska, kde narazil na zajímavé heslo: Danmarks styrke. – Síla Dánska. Kjelsson si okamžitě připomněl setkání s odporem některých místních k přistěhovalcům.

Kolem třetí hodiny se s Lanou rozloučil a vyrazil na oddělení, kde byl překvapivý klid. Ze zvědavosti si prověřil majitele restaurace Queen´s Styrke. Zjistil, že jím je jakýsi Michel Jaersed.

Může to být náhoda nebo je to ten Michel, který stál za mým únosem?












Kapitola 8



[ Vindeby, policejní oddělení, 08:44, 23. února 2018 ]


Ráno dorazil na oddělení Kjelsson jako poslední. Překvapivě.

„Jsem poslední?“ udivil se.
„Ano, kapitáne,“ ozval se Renzo.
„Co vás vytáhlo tak brzy z postele?“ zeptal se Kjelsson.
„Volali nám z Halsskov. Zadrželi Arno Kautese.“
„To je dobrá zpráva.“
„A kapitán Sorensen odjel ráno do Kodaně,“ přidal se Bran.
„A víte, proč?“
„Ne.“
„Co ten Kautes, dovezou ho nebo pro něho máme poslat?“
„Odjíždím za deset minut,“ řekl Bran.
„Dobře, jen se ptám. Vypadá to, že zase hrajete beze mě,“ dodal Kjelsson a vyrazil k automatu na kávu.

Nikdo z nich neřekl opak, takže bylo jasné, že se něco ráno stalo a kapitán Sorensen dal před odjezdem svým lidem instrukce.

„Neberte to osobně, kapitáne,“ ozval se Bran, který procházel kolem.
„A mohu znát důvod této akce proti mně?!“
„Sorensen jel na kobereček ohledně doktora Brottera a profilačky Brendstormové a to, že jste tady vy, tomu moc nepomáhá.“
„A myslíte, že když mě budete ignorovat, to mu pomůže?!“

Bran jen pokrčil rameny.

„Chápu, nic neříkejte,“ dodal Kjelsson a vrátil se ke stolu.

Posadil se a přemýšlel, jak začít, když v tom zazvonil v jeho kapse telefon.


*

„Kjelsson.“
„Lunberg. Kde jste?“
„Na oddělení ve Vindeby.“
„Dobře, počkejte tam, za 10 minut jsem u vás.“
„Rozumím.“

*

Kjelsson vrátil telefon do kapsy. Teď měl v hlavě o pár otázek víc. Co tu dělá major Lunberg? Přebírá velení po Sorensenovi? Blbost na to je hodně velké zvíře.


* * *

Major Lunberg se objevil v místnosti přesně za devět minut.

„Zdravím!“ pronesl a vyrazil do kanceláře kapitána Sorensena.
„Velitel jel do Kodaně, majore!“ ozval se Renzo.
„Myslíte, že to nevím?!“ pousmál se a ukázal do kanceláře kapitána Sorensena.

Všichni to samozřejmě pochopili.

„Vzhledem ke skutečnostem, které se dnes potvrdili, byl kapitán Sorensen postaven mimo službu,“ spustil Lunberg.
„Cože?“ vyhrkl Renzo.
„Není to jen kvůli doktorovi Brotterovi a jeho podřízené Geltrid Brendstorm. Vyšetřování jeho nedávné autonehody, při níž zranil dvě civilní osoby, prokázalo, že řídil vozidlo pod vlivem alkoholu.“
„Slyšel jsem, že se alkohol neprokázal,“ ozval se Renzo.
„Slyšel jste špatně. Renzo, chápu, že bráníte svého kapitána, ale tady to prostě nezvládl. Řešit problémy alkoholem a ve službě? To nemohu tolerovat. A ty výsledky byly zfalšované. Když už vás zajímá, proč se o tom bavíme,“ poznamenal Lunberg a přistoupil ke skřínce vedle stolu.

Otevřel jí.

Wow!

Zaznělo tiché citoslovce úžasu. Renzo na sucho polkl, ale i přesto se mu nechtělo věřit, že o kapitána přišli.

„Myslím, že ty dvě otevřené láhve hovoří za své,“ dodal major a skřínku zavřel.
„Jak jste věděl, kam máte jít, majore?“ zeptal se Kjelsson.
„Někdo z tohoto oddělení měl více rozumu, než ti ostatní,“ odvětil.
„Já to třeba nevěděl,“ hájil se Renzo.
„Také nikoho neobviňuji. Je to Sorensenova chyba, že pil i ve službě,“ podotkl Lunberg.
„Takže budete novým velitelem?“
„Ne.“
„A kdo?“

Všichni se najednou podívali na Kjelssona.

„Ani náhodou!“ ohradil se Kjelsson. „Jsem tu jen kvůli tomu případu.“
„O tom rozhodli v Kodani,“ dodal major.
„Cože?“

Renzo polkl a bylo jasné, že to byl sakra hořký bonbón, který právě prošel jeho krkem.

„Veliteli, co kdybyste dal dočasné velení Renzovi a pak se uvidí,“ podotkl Kjelsson.
„Proč?“
„Hlavně proto, že zná Vindeby mnohem lépe než já. Potřebujeme vyřešit ty vraždy, které přibývají,“ odvětil.
„Kjelssone!“ vyhrkl major.
„Ano, pane!“
„Co to tady melete?!“
„Až vyřešíme ty vraždy, můžeme si o tom promluvit, souhlasíte?!“
„Snažíte se mě vydírat?“
„Ne, majore. Je to volba, která je pro toto oddělení nejlepší.“
„Kjelssone, vy…“

Major Lunberg to už nedořekl.

„Poslouchám,“ šeptl Kjelsson.

Usmíval se, protože věděl, že majora ukecal.

„Dobře,“ kývl a podíval se na Renza. „Budete dočasným velitelem. Povedete tohle oddělení, ale co se týče těch vražd, případ vede Kjelsson.“

Pak se otočil k Kjelssonovi.

„Chci výsledky!“ procedil mezi zuby a odešel.

Renzo, Moeller a Kjelsson chvíli stáli v kanceláři bývalého velitele a civěli do prázdna.

„Takže počkáme, až Bran přiveze Kautese a vyslechneme ho,“ pronesl Kjelsson a odešel z místnosti jako první.

Pár vteřin na to se Moeller usmál na Renza.

„Začíná se mi líbit,“ šeptl a odešel.

Renzo pokrčil rameny a posadil se do křesla kapitána Sorensena. Cítil se jako velitel.

* * *

Kjelsson se posadil ke svému stolu a spustil počítač. Snažil se najít nějaké informace o maďarských runách. Stále měl otázky týkající se tetování, které ty oběti měli. Proč si vybraly ženy zrovna tyhle symboly? Jaký měl kdo motiv, aby zabil zrovna tyhle ženy?

Jeho úvahy přerušil zvuk telefonu.

Crrr! Crrr!

Natáhl se po sluchátku a přiložil ho k uchu.


*

„Policie Vindeby, kapitán Kjelsson.“
„Poručík Larsen z Tasinge.“
„S čím vám mohu pomoci poručíku?“
„Našli jsme u Norreskovvej mrtvou ženu. Věk 30 let. Příčina smrti je podle našeho patologa uškrcení, ale vzhledem k tomu, že to je hodně zvláštní způsob…“
„…rozdrcené dva krční obratle. Pohmožděniny jsou však nepatrné. Což je podivné, že?“
„Přesně tak.“
„A jméno víte?“
„Eleonor Jensen.“
„Má tetování?“
„Tetování?“
„Ano, symboly podobné runám.“
„Ano, myslím, že něco takové náš patolog říkal. Vyfotil to vložil do zprávy.“
„Zastavím se u vás.“
„Dobře, proto jsem vám volal. Víme o třech mrtvých ženách ve Vindeby, které zemřely stejným způsobem.“
„Díky, poručíku. Uvidíme se.“


*

Kjelsson vrátil sluchátko na místo a vyrazil za Renzem.

„Máme další mrtvou,“ spustil.
„Kde?“
„Tasinge.“
„Tam?“
„Volal poručík Larsen z Tasinge, ale mrtvou nalezli u Norreskovvej.“
„Jedete tam?“
„Ano.“
„Dobře, pak mě informujte. Počkám na Brana a vyslechneme Kautese.“
„Dobře,“ pokynul Kjelsson hlavou a opustil kancelář zastupujícího velitele kriminálního oddělení ve Vindeby.


* * *

[ Tasinge, policejní oddělení, 10:48 ]


Modrý Passat zastavil vedle schodů vedoucích na policejní stanici.

„Dobrý den, hledám poručíka Larsena,“ promluvil Kjelsson, když vstoupil do budovy.

Za skleněnými dveřmi stál strážník, který chtěl vidět průkaz.

„A můžete mi ho zavolat?“ Kjelsson naléhal.

Strážníka to evidentně nevykolejilo ze svého pomalého tempa.

„Strážník Gusterson?“ pronesl Kjelsson a podíval se mu do očí.
„Ano, to jsem, kapitáne!“
„Zavolejte, poručíka Larsena, je to důležité!“
„Chápu,“ pokynul hlavou a odešel.

Cože? Vážně odešel?

„Co je to za kreténa!“ vyhrkl Kjelsson.

Stál tam však sám. Nikdo ho neslyšel. Zabouchal na sklo, ale nic.

„Do prdele!“ vyhrkl a sáhl do kapsy.

Vytáhl telefon a vytočil policejní centrálu a nechal si spojit poručíka Larsena.


*

„Larsen, slyším!“
„Tady Kjelsson.“
„Kde jste?“
„Stojím u dveří. Nemohu se dostat dovnitř. Ten strážník prostě odešel.“
„Říkal jste mu, za kým jdete?“
„Samozřejmě, ale kecal něco o tom, že si počkám. Vrátil mi průkaz a odešel.“
„Vážně odešel?“
„Jo.“
„Hned tam jsem.“
„Díky.“


*

Během pěti minut se otevřely dveře na boku. V nich se objevil drobný muž v policejní uniformě. Podle hodnosti a jmenovky to byl poručík Larsen.

„Jste Kjelsson,“ spustil.
„Jistě,“ kývl a podal mu svou ruku.
„Moc se omlouvám za toto strážného…“
„Gusterson.“
„Díky, vyřídím si to s ním.“

Poručík Larsen poté zavedl kapitána Kjelssona rovnou do márnice. Místní patolog tam zrovna nebyl, ale Kjelsson chtěl vidět mrtvou.


* * *

O patnáct minut později, kancelář poručíka Larsena.


„Dáte si kafe?“ zeptal se poručík.
„Děkuji, ani ne.“
„Myslíte si, že to je váš pachatel?“
„Jsem o tom přesvědčen.“
„Mohu se zeptat, proč nepřijel Sorensen?“
„Vedu ten případ.“
„A ví tom Sorensen?“
„Samozřejmě, nařízení přišlo z Kodaně.“
„Poslala vás rovnou Kodaň?
„Byl jsem se nahlásit u majora Lunberga ze Svenborgu, ale pověření přišlo z policejního ředitelství v Kodani.“
„Čím jste si to zasloužil.“
„Zasloužil?“ podivil se Kjelsson.
„Mít pověření z Kodaně je pocta, i když velmi zodpovědná.“
„Můžete mi poslat úplnou pitevní zprávu do Vindeby?“
„Udělám to hned, jak odjedete.“
„Díky,“ poděkoval Kjelsson a rozloučil se s velitelem policejního oddělení v Tasinge.

Kjelsson procházel kolem stanoviště, na kterém ho úmyslně zdržoval strážník Gusterson. Stanoviště bylo plně obsazené. Dva strážníci seděli na svých místech. Jakmile Kjelsson prošel, postavili se.

Strážník Treda a strážník Gusterson, který se uculoval.

„Neudělal jste dobře, že jste mě zdržoval, strážníku,“ pronesl Kjelsson.
„To byla výhrůžka, kapitáne?“
„Ne, slib, že si vás vychutnám,“ odvětil Kjelsson a s úsměvem opustil přetopenou místnost.

Nastoupil do svého modrého Passatu a vyrazil zpět do Vindeby.


* * *

[ Vindeby, Antikvariat, 11:34 ]


Cink!

Zvoneček oznámil, že někdo přišel.

„To je k nám návštěva,“ zazněl jemný ženský hlas, který patřil Laně Rokks.
„Dobrý den, Lano.“
„Dobrý den, Pere.“
„Zdvořilostní část je za námi, takže co potřebujete?!“ pousmála se a vykročila k němu.
„Byl jsem v Tasinge, máme tam další oběť. Všechno souhlasí. Tetování, věk, pohlaví i to že první jméno začíná písmenem E.“
„Opravdu?“
„Možná, že udělal pachatel chybu a patolog v Tasinge našel něco, co doktor Brotter ne.“
„Ale proto jste nepřišel.“
„Vím, že se zajímáte o spoustu nevysvětlitelných věcí, tajemno, mystično,“ spustil a pokračoval. „Některým věcem nerozumím a o některých jsem ani nevěděl, že existují. Chtěl bych vás tímto poprosit, jestli byste se na to, co se tu děje nepodívala z jiného pohledu. Ten náš pohled – lidský pohled nemá zatím vysvětlení.“
„Musím však znát všechny detaily, sebemenší detaily, podrobnosti, fotky, nebo alespoň popis, jak oběti zemřely, to tetování, jak jste o tom mluvil, věk, jména…atd…“
„Pošlu vám to emailem,“ řekl Kjelsson.
„Dobře, detektive. Jsme domluveni,“ pokynula hlavou a vrátila se za pult.
„Děkuji, Lano,“ pousmál se Kjelsson a odešel.

Cink!

Zvonek oznámil, že právě někdo opustil krám.


* * *

[ Vindeby, policejní oddělení, 12:08 ]


Když se Kjelsson vrátil do kanceláře, stavil se u zastupujícího velitele oddělení a seznámil ho s výsledky pitevní zprávy v Tasinge. Poté se vrátil ke svému počítači a uspořádal všechny detaily ohledně vyšetřování, které chtěl přeposlal Laně. Věřil, že dokáže v tom najít nějaký střípek, který by mohl dávat smysl a najít vraha těch čtyř žen.

To je teď moje priorita, ostatní jde stranou, prolétlo mu hlavou a otevřel mail od poručíka Larsena, který mu poslal pitevní zprávu.

Kjelsson si jí přečetl a musel uznat, že je to velmi podrobná zpráva.

Pokusím doktora Fadreho přemluvit, aby šel pracovat do Vindeby, pomyslel si a poté celou složku poslal Laně na její soukromý mail.


* * *

Ještě před odchodem do hotelu mu Lana Rokks zavolala.


*

„Nechtěl byste přijít zítra na oběd?“ nabídla mu.
„Vy nemáte nic zajímavějšího na programu?“ zeptal se.
„A vy?“
„Já ne.“
„Já také ne, takže ve dvanáct u mě?“
„U vás?“
„Jistě. Syrenvej 14/2.“
„Platí.“
„Zítra nashle!“
„Nashle.“


*


Čas ukazoval 18:04. Detektiv Kjelsson usoudil, že byl čas odejít. Vypnul počítač a vyrazil ke dveřím. V přízemí zůstal jen strážník na noční směnu. Kjelsson mu popřál klidnou směnu a opustil budovu. Modrý Passat byl hned zaparkovaný před zábradlím.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 11.02.2019, 19:40:52 Odpovědět 
   Zdravím.

Napínavý a čtivý (uvěřitelný) díl. Mnoho nechybělo a z našeho detektiva by byl velitel celého oddělení, naštěstí se z toho hezky vykecal. Mrtvé přibývají a pátrání po vrahovi je zatím bez výsledku. Uvidíme v dalším díle... Všiml jsem si práce šotků, prevíti jedni.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Adel1518
(22.4.2019, 14:53)
Cindy Michelle
(15.4.2019, 13:19)
Banhoff
(13.4.2019, 11:10)
Luigi 69
(9.4.2019, 14:33)
obr
obr obr obr
obr
Orloj a hvězdy
Betwithell
Jednou
Petr polák
HLEDÁ SE SKY WA...
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

Muž v zrcadle
Najla
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr