obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915172 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39166 příspěvků, 5709 autorů a 388599 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby ::

 autor Danny Jé publikováno: 25.02.2019, 16:15  
Kapitola 10 (ta správná)
 

Kapitola 10



[ Vindeby, Syrenvej 14, 10:44, 25. února 2018 ]


Hodinu před obědem Lana zavolala Gisele Sandrik a domluvila návštěvu.

„Nevěděl jsem, že se znáte,“ poznamenal Kjelsson, když si všiml, že jejich rozhovor probíhal ve velmi přátelském duchu.
„Jsme malé městečko,“ podotkla s úsměvem na tváři.
„Ovšem.“

Kývl a z dovolením využil její počítač. Stále mu vrtalo spojení dávné tragédie poblíž Norreskovvej.

„Mami?!“ ozvala se Lilian.
„Ano?“ zareagovala Lana.
„Ten pán je můj otec?“ zeptala se.

V tu chvíli jako by se zastavil čas. Kjelsson se otočil směrem k Laně, ale Lana pozorovala pohyb Lilian a jejích rukou, které ukazovali na muže u počítače.

„Není, Lilian,“ odvětila.
„Aha.“

Zaznělo chápavě.

„Ještě nějaká otázka?“ zeptala se Lana jako by snad chtěla předejít další trapné otázce své dcery.

Kjelsson se otočil k počítači a pokračoval ve svém hledání.

„Omlouvám se, ale Lilian má v poslední době období...“
„...má potřebu hledat otce, chybí jí,“ přerušil ji Kjelsson.
„To jí předejde,“ dodala a zmizela ve dveřích.


Každému dítěti se jednou zasteskne po druhém z rodičů, když ho u sebe nemá. Obzvláště, když žije jen s jedním. Zdravé dítě potřebuje oba rodiče. Jakmile je nemá stává se středem pozornosti nevyrovnaných a posměvačných spolužáků.

Možná, že se dozvím, proč Lana nežije s otcem svého dítěte, pomyslel si Kjelsson.


* * *

[ Vindeby, Kystvej 5, 13:40, 25. února 2018 ]


Po obědě vyrazili za Giselou Sandrik. Lana svou dcera nechala u Stersenů. S tím, že se za dvě hodiny vrátí. V Kystvej číslo popisné 5, nás u dveří očekávala starší paní s šátkem přes hlavu.

„Zdravím, Giselo,“ spustila Lana jakmile vystoupila z vozu
„Ahoj Lano.“
„Dobrý den,“ pozdravil Kjelsson.

Žena důchodového věku si ho změřila pohledem a poté ukázala rukou směrem dovnitř.

„Pojďte dál.“

Lana šla první. Kjelsson jí následoval. Zuli se a kabáty si pověsili na nejbližší věšák. Použili hadrové papuče, na které Lana upozornila. Poté pokračovali dál. Před nohami jim proběhla černobílá kočka. Vyhnula se dlouhým lidským nohám a pokračovala do další místnosti.

„Zřejmě se tu vyzná,“ poznamenal Kjelsson s úsměvem na tváři.
„Je tu doma,“ dodala Lana.

Lana si to namířila rovnou do obýváku.

A ta se tu také vyzná, pomyslel si Kjelsson.

„Tak co pro vás mohu udělat?“ zeptala se paní domu Gisela Sandrik.
„Víš,...“
„...dáte si čaj?“ skočila jí do toho Gisela.
„Ano, díky,“ kývla Lana.
„Jistě!“ ozval se Kjelsson a posadil na pohovku vedle Lany.
„Dobře, hned to bude,“ šeptla paní Sandrik a odešla do vedlejší místnosti.

Během chvilky byla zpátky.

„To je rychlost,“ pronesla Lana.
„Měla jsem ho uvařený. Počítala jsem s tím, že si dáte.“

Lana uznale pokynula hlavou.

„Tak co byste potřeboval vědět, detektive?!“ podívala se paní Sandrik na Kjelssona jako by tušila, že zatím stojí on.

Pousmál se.

„Víte, že jsem od policie?“ udivil se.
„Chůze, postoj těla, vaše pohyby, vaše oči. To vše napovědělo, že jste policista,“ odvětila.
„Mé oči?“
„Stále pozorujete vše kolem sebe.“

Prokoukla mě.

„Máte zajímavé květiny, různé talismany,“ ukázal Kjelsson rukou.
„Ale proto jste nepřišel, že?“
„Máte dceru Isabel?“
„Proč se mě ptáte, když to víte? Něco udělala?“
„Mohu s ní mluvit?“
„Není doma.“
„Bydlí u vás?“
„Ano.“
„Ale teď momentálně doma není.“
„Ne.“
„Nevíte, kdy se tak vrátí?“
„Je plnoletá, nehlídám jí.“
„Rozumím, přesto bych...“
„Udělala něco?“
„Máme podezření...“
„...máte?“ přerušila ho a podívala se na Lanu a pak znovu na něho.
„Jde o ty mrtvé ženy, Giselo,“ promluvila Lana.
„A vy si myslíte, že je zabila?“
„Nic si nemyslíme...“
„...tak proč ten pohled?“
„Některé indicie ukazují, že pachatel používá maďarské runy, možná i nějakou magii, kvůli...“
„...kvůli čemu?!“ vyhrkla Gisela.
„Paní Sandrik,“ vložil se do toho Kjelsson. „Poslední mrtvá byla nalezena poblíž Norreskovvej.“
„Elvíra Madigan,“ sykla paní domu.
„Možná, stále jsou tam nejasnosti, ale některé skutečnosti poukazují na...“
„...stalo se to hodně dávno, detektive!“
„Ale existuje přece i další tragédie, která se tam stala,“ vyhrkla Lana.
„Ištván Rajhoczy a Elvíra Margarette Oblot,“ doplnila Gisela.
„Přesně tak!“ přidal se Kjelsson.

Také o tom věděla, pomyslel si.


* * *

Paní Sandrik se odmlčela a nalila si teplý čaj.

„Dejte si,“ nabídla jim a přistrčila tác se šálky blíž.
„Děkuji,“ ozvalo se téměř současně.

Kjelsson se podíval na Lanu a ta mu jeho vstřícný pohled vrátila.

„Lano, to je tvůj nový přítel?“ zeptala se.
„Ne. Jsme přátelé,“ vyprskal bleskově.
„A vy, detektive? Chtěl byste být jejím přítelem?“

Co je to za otázku?

„Lana řekla pravdu, jsme přátelé,“ odvětil.
„Dobře,“ kývla.
„Zpátky k Isabel,“ promluvil znovu Kjelsson. „Snažím se prověřit všechny důkazy a příběh Elvíry Madigan nás přivedl k vám...“
„...jak jsme řekla. Stalo se to už dávno.“
„Váš otec byl Madigan a vrátil se do Dánska, proč?“
„Proč?“
„Musel k tomu mít důvod.“
„Přece mojí matku. To byl důvod, proč zůstal v Dánsku.“
„A co takhle pomstu?!“

Huu!

V ten moment nastalo hrobové ticho. Byl by slyšet i špendlík, kdyby upadl na dřevěnou podlahu.

„Máte pravdu,“ šeptla po chvilce ticha a podívala se Kjelssonovi do oči. „Ano, je to pravda. Můj otec žil pro pomstu.“
„Co-že?“ špitla Lana.

Skoro tomu nechtěla věřit.

„Neznala jsi mého otce. Přistěhovala ses do Vindeby před šesti roky...“
„...před pěti,“ upřesnila Lana.
„Letos to bude šest let, ale to je jedno.“

Pousmála se a napila se čaje.

„Je možné, že by Isabel chtěla uskutečnit dědečkovu pomstu?“ zeptal se Kjelsson.
„Myslím, že o historii mé rodiny nic neví. Je hodně uzavřená a zajímá se jen o sport.“
„O sport? O jaký sport?“
„Lyžování.“
„Aha.“
„Jaký sport jste měl na mysli, detektive? Nějaký silový?“
„A-ano.“
„Myslím, že by Isabel nikomu neublížila,“ podotkla, ale její pohled stranou vypovídal o menších pochybnostech.
„To nebylo moc přesvědčivé, paní Sandrik.“
„Stalo se něco v minulosti?“ zeptala se Lana.
„Ve škole měla problémy s jednou spolužačkou. Několikrát se poprali,“ odvětila Gisela.
„Nemusí to nic znamenat, ale...“
„...opravdu se nemohla dozvědět nic o dědečkově pomstě?“ zeptal se Kjelsson.
„Nemohla, musela by...“
„...co by musela?!“ vyhrkl Kjelsson.
„Můj otec, než umřel, zanechal po sobě dva deníky, ve kterých se několikrát o pomstě zmínil,“ přiznala paní Sandrik.
„Máte je?“
„Ano.“
„Mohu je vidět?“
„Dojdu pro ně,“ odvětila a odešla do jiné místnosti.

Za nějakou dobu se paní Sandrik vrátila. V ruce držela jen jednu knihu.

„To je ono?“ zeptal se Kjelsson.
„Ne, tohle je kniha mrtvých,“ odvětila.

Huu!

„K čemu máte knihu mrtvých?“ zeptal se detektiv.
„Je po otci, já jí nečetla.“
„Určitě?!“
„No, několikrát jsem do ní nahlédla, ale je nebezpečné si zahrávat s temnými silami.“

Kjelsson se podíval na Lanu.

„Můj otec byl podle svých deníků posedlý hledáním příbuzných rodu Rossvik, aby zaplatili za smrt sestry jeho babičky.“
„A kde jsou ty deníky?“
„Jsou pryč.“
„Isabel,“ vyhrkl Kjelsson.
„Přes svou smrtí mě otec požádal, abych vytrvala v hledání, ale já jsem nechtěla žít pomstou,“ dodala paní Sandrik.
„Ty deníky jste schovala.“
„Ano.“
„A Isabel na ně přišla.“
„Najdeme ji, než bude pozdě,“ pronesla Lana a snažila se svým hřejivým pohledem Giselu trochu uklidnit.
„Možná chtěla najít svého otce,“ vstoupil do toho znovu Kjelsson.
„Svého otce?“ udivila se paní Sandrik.
„Každému dítěti se jednou zasteskne po jednom z rodičů, obzvláště, když žije jen s jedním a o druhém neví.“

Lana se na něho podívala, jako by měla pocit, že tím něco naznačuje.

„Isabell svého otce nikdy nepoznala,“ dodala paní Sandrik.
„To možná vysvětluje, proč vám prohledávala věci, když se o něm nic nedozvěděla, od vás,“ řekl Kjelsson.
„Jednou se mě zeptala, proč nemá otce, jako ostatní děti. Řekla jsem, že jsme se rozešli ještě před jejím narozením, což byla pravda.“
„Nebyl to cizinec?“
„Ne, říkal, že je Dán.“
„Aha.“

Rozhovor přerušila pauza pro čaj.

„Ten čaj je velmi dobrý,“ poznamenal Kjelsson.
„Je to lesní směs. Lesní jahody, ostružiny. Čerstvě natrhané a usušené.“
„Opravdu mi chutná,“ dodal.

Na chvilku se odmlčel. Byl si vědom, že probudil dávno zapomenuté vzpomínky.

„Když bratr Olaf zemřel při autonehodě…,“ spustila paní Sandrik sama od sebe. „…zbyly jsme jen já a moje sestra Laura. Ta však odešla do ciziny se svým milencem, ani nevím, kdo to byl, Pořád to tajila až nakonec poslala pohled z Amsterodamu, se slovy, že už se do Dánska nevrátí.“
„Dost divné, nemyslíte?“ zareagoval Kjelsson.
„Ano, je to zvláštní. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, když se to stalo. Laura byla vždycky uzavřená. Stejně jako moje dcera. A pak najednou tohle? Musel jí hodně zblbnout, že s ním odešla do ciziny.“
„Minulost nás vždycky dostihne,“ dodal Kjelsson a dopil další šálek ovocného čaje.
„Mluvila jsi někdy s Isabel o své sestře, její tetě?“ zeptala se Lana.
„Ne, stalo se to ještě před jejím narozením.“
„Vážně?“ vyhrkl Kjelsson.
„Pochybujete?!“ podivila se.
„Napadla mě taková teorie. Co když je to stejný muž, se kterým jste otěhotněla. Laura to nechtěla říct, ale milovala ho, takže jediná volba byla, odejít s ním.“
„Co? Ne. Říkala, že je to Holanďan.“
„Co když byl, ale vám lhal, že je Dán.“
„No, mluvil výborně dánsky. Neřekla bych, že to byl cizinec.“
„Ale vyloučit to nemůžete.“
„Po dnešku?“ vyhrkla. „Nevím, co si mám myslet. Jestli se moje dcera opravdu snažila najít svého otce a zjistila něco, co já nevím, a...“
„...nedělejme závěry. Musíme jí hlavně najít,“ vstoupila do toho Lana.
„Občas se tu ukázala s kamarádkou, možná je u ní.“
„Jak se jmenuje?“
„Netuším, byla tu s ní jen dvakrát.“
„Najdeme jí,“ podotkl Kjelsson a zvedl se z pohovky jako první.

Lana ho hned následovala.

„Čaj byl opravdu výborný, Giselo.“
„Díky, Lano. Ráda bych vám pomohla, ale opravdu nevím.“

Vstala ze svého křesla a šla nás vyprovodit.

„Jen doufám, že ta moje holka neudělala nějakou hloupost,“ podotkla a se smutným výrazem ve tváři se s námi rozloučila.


* * *

Detektiv Kjelsson a Lana Rokks vyrazili k vozu.

„Dokonale jsme jí zkazili neděli,“ poznamenala Lana, když dorazila k modrému vozu.
„Bohužel, ale jestli je to pravda...“
„...tomu já nevěřím!“
„Chápu.“
„Myslím, že ne,“ ohradila se Lana.
„Měla motiv.“
„Motiv? Neznámý muž je jejím otcem – Vztek vůči cizincům? Ano, ale vraždy čtyř žen?“
„Mrtvých je pět, jen ta ubodaná s tím nesouvisí.“
„Abych byla upřímná,“ řekla a posadila se auta. „V první moment jsem byla ráda, že ti mohu pomoci. Vypadalo to záhadně, ale jestli se prokáže, že v tom má prsty dcera Gisely Sandrik, tak už to ztratí to kouzlo tajemství.“
„Pořád je to vražda a nesejde na tom, jak moc je to zahalené tajemstvím. I když v tomto případě, je zde pořád to tajemství. Kdo je otcem Isabel, kdo je ten muž, se kterým sestra Gisely odešla? Je možné, že to je ten samý? Já si myslím, že ano. Proč by ji jinak vlastní sestru opustila? Tajemství? Chceš tajemství? Kdo je ta dívka, se kterou se Isabel ukázala doma? Pořád nemáme nic, jen pár útržků z minulosti a domněnek, že vrah se chce pomstít,“ vyhrkl Kjelsson a nastartoval vůz.
„Máš pravdu. Jste pořád na začátku.“
„Jste?“
„Je to policejní záležitost. Je to tvůj případ. Ty bys to měl vyřešit. Odvez mě domů, prosím,“ odvětila a sklopila zrak do svého klína.

Kjelsson jen pokynul hlavu a odvezl Lanu domů. Lana vystoupila a lehkým pozdravením ruky se s ním rozloučila.

Bylo toho na ní moc a já, se asi nezachoval úplně nejlépe, pomyslel si, ale už bylo pozdě na omluvu.

Seděl v autě a sledoval, jak její tělo mizí za dveřmi jejího domu.

„A co Lilian?“ zamyslel se a chtěl vyskočit z vozu a zavolat na ní, ale pak si všiml obličeje dívenky ve vedlejším pokoji.

Byla to Lilian.

Už je doma. Aha.


* * *

Detektiv zařadil rychlost a sešlápl plyn. Vyrazil zpátky do města. Do hotelu Cythia, kde měl pokoj. Tam si mohl dát dohromady všechny informace, které dnes zjistil.

Úkol číslo jedna: Najít a vyslechnou Isabel Sandrik.
Úkol číslo dva: Zjistit, co je to za dívku, se kterou se Isabel přátelí.


Také bych se měl zastavit v antikvariátu, omluvit se Laně a poděkovat jí za hezký víkend, který se trochu pokazil.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 25.02.2019, 16:14:33 Odpovědět 
   Zdravím.

Co je na tom pravdy, že nás minulost vždy dožene? Kdo ví. Přemýšlel jsem proč ten výslech té staré paní. Nejspíše tady šlo o objasnění některých faktů týkající se minulosti dotyčných osob. I události dávno udané mohou být vodítkem vyšetřování. Otázkou je, jak daleko je náš detektiv se svým vyšetřováním a zdali mu setkání se starou paní pomohlo... Možná to ukáže další díl.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Nikorost Niedermayer
(19.5.2019, 12:02)
SANDRA51
(16.5.2019, 02:59)
sbobet asiap
(15.5.2019, 14:37)
Romana ČERNÁ
(3.5.2019, 15:29)
obr
obr obr obr
obr
Kdy se člověk s...
arnoV
Pastýř smrti
Radher
VÍNO
obr.cz
obr
obr obr obr
obr

Milostný dopis
Bos Mutus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr