obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby ::

 autor Danny Jé publikováno: 06.03.2019, 21:37  
Kapitola 11-12
 

Kapitola 11



[ Vindeby, policejní oddělení, 09:12, 26. února 2018 ]


Druhý den Kjelsson ve svém hledání nepolevil. Zašel za Renzem, aby ho seznámil se svou teorií, kterou podpořil tím, že podezřelá je nezvěstná. Bylo okamžitě vyhlášeno pátrání po Isabel Sandrik. Vzápětí na to svolal Renzo poradu, kterou sám začal.

„Z pátečního výslechu estonského přistěhovalce Arno Kautese jsme se dozvěděli, že o žádné střelbě nevěděl. Odjel totiž narychlo do Ringstedu za svým otcem, kterého odvezli do nemocnice. Ten den byl obchod zavřený. Takže jsme ho propustili.“
„Vyhlásili jsme pátrání po Isabel Sandrik,“ přidal se Bran.
„Zjistili jsem, že vrah si vždy vytypoval ženy ve věkovém rozmezí 26-30 let a s počátečním písmenem E. Podle evidence obyvatel nám zbývají už jen tři takové ženy, které by našeho vraha mohli zajímat. Eva Bargen. Je to naše prodavačka v květinářství, která je stále nezvěstná. Edvika Johannes a Erika Torger,“ pronesl Kjelsson.
„Už máte známou na městském úřadě?“ pousmál se Bran.
„Dá se to tak říci,“ odvětil.
„A zřejmě je to ta žena, o které jste se zmínil nedávno.“

Kjelsson zůstal chladným.

„Znám všechny v městské radě,“ ozval se Renzo. „Buď je to Carmen Holsso nebo Lana Rokks.“
„Není důležitě, kdo to je, ale že nám s případem pomohla.“
„Ovšem, takže teď musíme najít tu Sandrikovou.“
„A ta pobodaná?!“ zeptal se Bran.
„Ta s tím nemá nic společného,“ odvětil Kjelsson.
„Ale jistě to nevíte?“
„Dokud pachatele nechytneme, nic není jisté. Ale nechal bych hlídat
Edviku Johannes a Eriku Torger,“ odvětil Kjelsson.
„Rozhodně,“ dodal Renzo a podíval se na Moellera. „Zařiďte to. Ostatní víte, co máte dělat, takže do práce! A máme tu dva nové analytiky, takže je využijte!“

Detektiv Kjelsson se mezitím přemístil ke svému stolu. Usadil se před počítač a snažil se vyhledat letové záznamy v letech 1984-85. Chtěl se ujistit, že otec Isabel Sandrik není ten samý muž, se kterým její teta Laura odešla. Zde by se dal vysvětlit ten odpor k cizincům, i když by to nevysvětlovalo ty maďarské runy.

Co když jsou ty runy jen zástěrkou? Ale kdo je ten snajpr? Proč maďarská puška? O co tu sakra jde?


* * *

[ Vindeby, Kystvej 5, o dvacet minut později ]


Bylo slyšet zvuk motoru. Paní Sandrik vykoukla z okna ven. Zachytila jen stín vozu, který zmizel v garáži.

Musí to být Isabel, pomyslela si a vrátila se do svého křesla.

Sotva usedla, zazněla rána.

Bum!

Práskly dveře a v místnosti, kde seděla se po chvilce objevila její dcera Isabel.

„Ahoj, mami,“ špitla a zapadla do pohovky.
„Mohla by ses zout. Iso!“ napomenula jí.
„Jmenuji se Isabel,“ odsekla.
„Byla tu policie.“
„Vážně? Našli tu tvojí trávu?“
„To není žádná tráva.“
„Já vím, bylinky.“
„Proč jsi ukradla deníky mého otce?“
„Proto jsi zavolala policajty?“
„Nebyli tu kvůli deníkům.“

Isabel se pousmála a zula si boty.

„A odpovíš mi, kde jsou ty deníky?“
„Chtěla jsem si je přečíst.“
„Proč?“
„Hledala jsem nějaké informace o svém otci.“
„Proč ses nezeptala?“
„A ty bys mi snad o mém otci něco řekla?“
„Byli jsme spolu chvíli...“
„...ale sex jste spolu měli!“
„Iso!“
„Jmenuji se Isabel, kolik rád ti to mám říkat!“
„Víš, moc dobře, že ti tak říkám, jen když mě rozčiluješ!“
„Děda píše jen něco o nějaké hloupé pomstě, vůbec jsem tomu nerozuměla. Ale můj táta?!“
„Rozešli jsme se ještě před tvým narozením.“
„Jsem na tebe naštvaná!“ Isabel vykřikla, až se kočka spící v křesle vylekala a odběhla do vedlejší místnosti.
„On se rozhodl odejít...“
„...měla jsi mu říct, že jsi těhotná!“
„Nevěděla jsem to.“
„Proč jsi ho nehledala?“
„On se rozhodl odejít, byla to jeho volba.“
„A co já?!“
„Promiň, ale měla jsem svých starostí dost. Přišla jsem o práci a má sestra odešla do ciziny. Zůstala úplně sama, než ses narodila ty.“
„Co-že? Měla jsem...tetu?“
„Ano.“
„Co se s ní stalo?“
„Potkala muže a odešla s ním pryč.“
„Jen tak?“
„Ano.“
„Nic ti neřekla?“
„Ne.“
„Není to trochu divné?“
„Ano, bylo to trochu divné, ale soustředila jsem se na tebe, abych nás uživila, abych nám mohla dopřát slušné bydlení...“
„...mám tě ráda, mami,“ vyhrkla Isabela najednou a vyskočila z pohovky.

Namířila si to rovnou ke své matce a objala jí.

„Promiň, že jsem se chovala jako kráva!“

Isabel se omluvila a vzápětí se rozbrečela.


* * *

[ Vindeby, policejní oddělení, ve stejný čas, 26. února 2018 ]


Detektiv Kjelsson praštil rukou do stolu.

„Co se děje?“ ozvalo se ze strany.

Byla to Saffi Romstrom, nová analytička.

„Našel jsem let, do kterého nastoupila Laura Sandrik,“ odvětil.
„A jakou to má souvislost s případem?“
„Laura je sestra Gisely Sandrik a teta Isabel. Myslím si, že ten muž je otcem Isabel. Jestli je to pravda, je zde možnost, že se vrátil a mstí se všem dívkám přibližného věku.“
„Proč by to dělal?“
„Z pomsty.“
„Opravdu si myslíte, že on je tím vrahem?“

Kjelsson pokrčil rameny, ale vzápětí dodal. „Porovnám seznam pasažérů letu v roce 1985 se seznamy pasažérů v roce 2017 a 2018. Jestli se bude nějaké jméno shodovat, vyžádám si letové kamerové záznamy, jestli to není náš člověk.“
„Mohu to udělat já?“ nabídla se.
„Dobře, díky,“ souhlasil a napsal jí na kousek papíru jméno pasažéra.

Erik Ferenc.


* * *

Dlouhovlasá černovláska Saffi Romstrom natáhla ruku a posadila se ke svému počítači. Kjelsson zvedl telefon a zavolal do Tasinge.


*


„Dobrý den, tady, detektiv Kjelsson. To je doktor Fadre?“
„Dobrý den, u telefonu. Co pro vás mohu udělat, detektive?“
„Četl jsem vaší pitevní zprávu Eleonor Jensen a chtěl jsem se zeptat, jestli si všiml toho tetování.“
„Jistě.“
„Myslíte, že by se dalo zjistit, jak staré je tetování?“
„Možná, že ano. Mohu znát důvod vaší otázky?“
„Eleonor Jensen je čtvrtá mrtvá žena, kterou si vrah označil symbolem runy. Snažím se přijít na to, jestli své oběti znal nějakou dobu předtím, nebo použil to tetování až poté, co je zabil.“
„Proč by to dělal?“
„To netuším. Proto potřebuji vědět, jak jsou ta tetování stará. Pachatel moc dobře věděl, proč je tam chce.“
„Jsou čtyři, to vám něco řekne?“
„Já doufám, že ano, abychom ho zastavili.“
„Dobře, podívám se na to znovu a zavolám.“
„Děkuji.“


*

Kjelsson poděkoval a zavěsil.

„Řekl jste maďarské runy?“ zeptala se Romstromová.
„Ano. Vyznáte se v nich?“
„Studovala jsem písmo na škole,“ odpověděla.
„Opravdu?“
„Ano, vyzkoušejte mě!“ pobídla ho.
„Tak se podívejte na tento znak,“ ukázal na monitor.

Romstromová přistoupila blíž a podívala se na obrazovku.

„A není to starogermánský futhark?“ zeptala se.
„Já nevím, připadá mi to jako runy, ale netuším, o jaké se jedná. Bylo mi řečeno, že je to Rovas.“
„Staromaďarské písmo – maďarské runy,“ dodala.
„Jsou tam znaky, které jsou podobné…“
„…a co tento znak?!“ přerušil ji a ukázal prstem na monitor.
„Tohle?“ udivila se.
„Ano.“

Kjelsson se opřel zády o židli a čekal až se Romstromová vyžvýkne.

„To je Rovas,“ řekla s ještě větší jistotou než Lana.
„A tohle?“
„Starogermánský futhark!“
„Jste si jistá?“
„Počkat!“ vyhrkla. „Tento symbol,“ ukázala. „Tetování je směrem takto nebo takto?“ zeptala se a klikla na obrázek, který se otočil zrcadlově.
„Co tím chcete naznačit?“
„Maďarské runy s a starogermánský futhark se liší tím, že Rovas má některá písmena zrcadlově,“ odvětila.
„Počkejte?!“ Kjelsson zpozorněl a natočil si fotku podle ruky oběti.

Dvě kliknutí myší a bylo jasné, co je to za symbol.

„Rovas,“ pronesla Romstromová.
„A tohle?“

Kjelsson vyhledal třetí fotku.

„Tohle je také Rovas.“
„A podíváte se ještě na tuhle?“
„Hm, máte pravdu není to starogermánský futhark, ale zase Rovas, zmátlo mě to zrcadlo,“ odvětila.
„Jsem rád, že jste mi to potvrdila, tady s tím nikdo moc nepočítal. Pokládali to za náhodu, že oběti měly tetování s runami a ještě k tomu maďarskými,“ pousmál se a pokynul hlavu.
„Zvláštní,“ dodala a podívala se zamyšleně.
„Něco vás napadlo?“ zeptal se Kjelsson.
„Ano,“ kývla a vzala si tužku a papír.

Opsala si runy a hned vedle toho si vyhledala písmenko, které lze rozluštit.

MEAN

Pod to napsala hned další možnosti.

MAEN
EMAN
NAME

Udělala stejnou věc jako Lana, jen vypsala několik variant, které by mohly něco znamenat.

„Chcete tím něco naznačit?“ zeptal se.
„Písmeno, které může něco znamenat, např. jméno, nebo zkratku,“ odvětila.
„Doufám, že pachatele najdeme dříve, než udeří.“
„Jdu hledat to jméno,“ pronesla a vyrazila ke svému počítači.
„Díky, možná, že to pomůže.“
„To se uvidí,“ poznamenala a usedla před plochý monitor s malou žabičkou v pravém rohu.

Vtipné, pomyslel si Kjelsson a odešel k automatu pro svůj denní příděl kofeinu.


* * *

Po nějaké době zazvonil telefon na stole detektiva Kjelssona.


*

„Prosím, Kjelsson.“
„Doktor Farge.“
„Co jste zjistil doktore?“
„Tak jsem se podíval na to tetování a nevím, jak jste přišel na to, že by mohl použít vrah tetování až poté, co je zabil. Měl jste však pravdu. Tetování je staré několik hodin.“
„To znamená, že vrah své oběti nemusel znát, ale z nějakého důvodu si je chtěl tím tetováním označit. A udělal to až poté, co je zabil.“
„Přesně tak.“
„Ale co použil za techniku?“
„To netuším. Možná nějakou asijskou techniku, nebo hinduistické prvky heny.“
„Nicméně, moc děkuji, doktore. Opravdu jste mi pomohl.“
„Už víte, co znamenají ty znaky?“ zeptal se najednou Farge.
„Ano, s kolegyní jsme si vyhledali překlad těchto symbolů a zjistili jsme, že jsou to ty čtyři písmena. Zatím máme 6 názvů, zkratek, co by to mohlo znamenat, nebo co tím chtěl vrah říct.“
„Co když vůbec nic?“
„Ale když ano?“
„Není to jen podpis?“
„Kéž by to byla pravda, mohli bychom hledat ženské jméno Ema a nebo bude zabíjet znovu a složenina z těch symbolů bude Amen.“
„Je to věřící.“
„Myslíte?“
„Jen hádám.“
„Kdyby byl, tak by nepoužíval nějaké magické způsoby, kterým své oběti zabijí.“
„Vidíte v tom magii?“
„Tak technika, kterou to provedl je rozhodně cizí, orientální, čínská nebo magická.“
„Co když je jen vojenská?!“
„Co?“
„Zkuste prověřit vojenské bojové techniky Seal, Navy, Combat, Specnas atd. Určitě najdete další.“
„Myslíte, že je to voják?“
„Jenom vojáci a nájemní zabijáci dokáží vymýšlet stále lepší a lepší způsoby, jak rychle a hlavně neviditelně zabít.“
„Máte zřejmě zkušenosti, doktore.“
„Ano.“
„A mohu vědět, kde?“
„Mám za sebou dva turnusy v Afghánistánu.“
„Chápu, díky za tip, doktore.“
„Rád jsem pomohl, nashle.“
„Nashle!“


*

Kjelsson se podíval k Romstromové, která se zrovna otočila.

„Máte něco?“ zeptal se.
„Vy první,“ vybídla ho s úsměvem na tváři.
„Ta tetování udělal vrah, až po smrti.“
„Opravdu?“
„Doktor Farge potvrdil, že jsou stará několik hodin.“
„Aha.“
„A co vy? Zjistila jste něco?“
„Mám ho.“
„Koho?“
„Erik Ferenc přiletěl do Odense 19.12.2017,“ odvětila.
„Nepovídejte?!“ pousmál se Kjelsson. „Že by se nám začalo dařit?“
„Jen ho musíme najít.“
„Zkuste vytáhnout záběry z letištních kamer a jeho fotku pošlete na všechna policejní oddělení.“
„Dobře.“
„Já to řeknu Renzovi a pak vyrazím do Kystvej č.p. 5 za paní Sandrik a říct jí, že její bývalý milenec je zpět.
„Opravdu si myslíte, že je otcem Isabel?“
„Ano.“
„Takže se vrátil a pak ze msty zabíjí všechny dívky podobného věku, jako je jeho dcera? Jemu přes šedesát.“
„Moment překvapení.“
„Ale proč E?“
„E?“
„Proč si vybírá jména začínající počátečním jménem E?“
„Netuším. Nevidím do jeho mysli,“ odvětil Kjelsson a podrbal se na bradě.


Poté se zvedl a vyrazil z kanceláře zastupujícího velitele kriminálního oddělení Vindeby.












Kapitola 12



[ Vindeby, Kystvej 5, 13:12, 26. února 2018 ]


Detektiv Kjelsson odjel za paní Sandrik, aby jí oznámil, že její bývalý milenec je zpátky.

Crrr!

Dveře se otevřely a v nich se objevila tvář šedesátileté paní.

„Detektive?!“
„Dobrý den, paní Sandrik. Rád bych s vámi ještě jednou mluvil, jestli vám to nebude vadit,“ spustil.
„Dobrý den, pojďte dál,“ ukázala rukou dovnitř.

Zavřela za ním dveře, a když se zul, uvedla ho do obývacího pokoje.

„Co je tak důležitého, že jste se mnou chtěl mluvit?“ zeptala se.
„Erik Ferenc,“ odvětil Kjelsson a čekala na reakci, která byla přesně taková, jakou očekával.

Překvapení.

„Co? Znáte jeho jméno? I když jsem vám ho neřekla?“
„Nechtěl jsem, aby ta návštěva s Lanou nevypadala jo výslech. I tak z toho měla divný pocit.“
„Lana?“
„Ano.“
„Mluvila jsem s Isabel.“
„Co vám řekla?“
„Vzala ty deníky. Přesně, jak jste říkal. Chtěla vědět něco o svém otci, ale to tam nenašla.“
„A kde je teď?“
„Zase odjela, ale večer se vrátí, slíbila mi to.“
„Rád bych s ní mluvil.“
„Opravdu si myslíte, že má něco společného s těmi vraždami?“
„Ehm, ne!“ zakroutil hlavou.
„Tak to jsem ráda,“ oddychla si.
„Mám podezření, že to udělal váš bývalý milenec ze msty.“
„On je ve Vindeby?“ zeptala se jako by neslyšela, co Kjelsson právě řekl.
„Ano.“
„Kde?!“ vyhrkla s nadšením.
„Vyhlásili jsme po něm pátrání.“

Paní Sandrik se po chvilce zarazila. Zřejmě jí to došlo.

„Říkal jste, že máte podezření, že to udělal on?“
„Ano.“
„Proč by to dělal?“
„Možná se dozvěděl o své dceři a mstí se ženám podobného věku.“
„Proč nepřišel za mnou?“
„Netuším,“ pokrčil rameny.
„Proč se najednou vrátil? Co se stalo s Laurou?“
„Nevím, ale mohl bych požádat Holandské ministerstvo, jestli by nemohli prověřit úmrtní listy se jménem Laura. Ale je to hledání jehly v kupce sena.“
„Byl to hodný člověk...“
„...který vás opustil,“ přerušil jí Kjelsson.
„Ani nebyl v armádě. Nenáviděl násilí,“ poznamenala.

Kjelsson to samozřejmě zaregistroval.

„Nebyl v armádě?“
„Ne.“
„Aha.“
„Jak dlouho tady je?“
„Koncem loňského roku přiletěl do Odense.“
„Aha,“ podotkla a zatvářila se dost smutně.

Evidentně se jí vrátily znovu vzpomínky na dobu, kterou s ním strávila.

„Jakmile přijde vaše dcera domu, zavolejte mi. Rád bych s ní mluvil,“ požádal jí Kjelsson a položil svou vizitku s telefonním číslem na stolek.
„Ano, zavolám.“
„Ale opravdu. Jestli se Erik Ferenc vrátil, můžete být obě v nebezpečí.“
„Přece by nám neublížil. Vždyť to byl on, kdo nás opustil.“
„Zatím nevíme, proč se vrátil a proč by zabíjel,“ podotkl a vstal.

A vlastně ani není jisté, že to opravdu udělal on, i když motiv k tomu má. A tou je pomsta, pomyslel si Kjelsson. I když neměl údajně rád násilí.


* * *

Kjelsson odešel do svého auta, nastartoval a vyrazil zpátky do města, když mu začal v kapce vyzvánět telefon. Vytáhl ho a vmáčkl do držáku, který trčel nad ovládáním klimatizace. Zmáčkl handsfree a promluvil.


*

„...slyším!“
„Hoestrandová, zdravím.“
„Zdravím.“
„Kde jste?“
„V autě.“
„Vy telefonujete za jízdy?“ udivila se.
„Mám handsfree.“
„Dobře.“
„Co jste objevila?“
„Alice Mortensenová.“
„Naše čtvrtá oběť.“
„Našla jsem otisky na jejím krku.“
„Poslouchám.“
„Patří jistému Michelu Jaersedovi.“
„Máme v evidenci jeho otisky prstů?“
„Ano. Před dvěma roky byl obviněn z napadení své manželky.“
„Děkuji, zavolám do Svenborgu majoru Lunbergovi.“
„Dobře, mějte se.“
„Vy, tak-é...“


*


Už to skoro celé nedořekl. Doktorka Hoestrandová zavěsila.

Vážně zvláštní ženská, pomyslel si a vytočil číslo na majora Lunberga.

Chvíli to trvalo, ale nakonec se ozval jeho hlas.


*

„Lunberg!“
„Kjelsson.“
„Detektive, co pro mě máte?“
„Za prvé potřebuji vystavit zatykač na Michela Jaerseda...“
„...toho Michela Jaerseda?“ přerušil ho Lunberg.
„Nevím, kdo je Michel Jaersed, ale jeho otisky prstů byly zjištěny na krku čtvrté oběti, takže si myslím, že jí zabil on.“
„Jaersed je majitel několika hotelů. Máte důkazy?“
„Jak jsem již řekl, máme jeho otisky na krku čtvrté oběti.“
„Dobře, co ta střelba na Nyströma a tři oběti uškrcením?“
„Střelec je stále neznámý a co se týče těch třech, máme stopu.“
„Opravdu?! To rád slyším. Začínám být trochu nervózní.“
„Majore, jsem tu týden. Chcete zázraky,“ ohradil se Kjelsson.
„Vtipkuji.“
„Nebylo to poznat.“
„Okej.“
„Zavolám, až budu vědět něco víc, ale vy zkuste zajistit toho Jaerseda.“
„Zařídím to, mějte se.“
„Vy, také!“


*

Telefon se stal hluchým.

„Co to s tím MĚJTE SE všichni mají?“ podivil se Kjelsson a sešlápl brzdu.

Blížil se k budově policie Vindeby.


* * *

[ Vindeby, policejní stanice, 14:02, 26. února 2018 ]


Otevřenými dveřmi vešel do kanceláře ve chvíli, kdy Romstromová ukazoval fotku Erika Ference seržantu Renzovi.

„To je on?!“ podíval se na Kjelssona.
„Možná,“ odvětil.

Romstromová pozvedla obočí.

„Říkal jste, že to je on!“
„Má motiv, ale jak se dozvěděl, že tady má dceru?“
„Netuším,“ pokrčila rameny.
„Prověřte to, ať nesebereme nevinného!“ odsekl Renzo.
„Všechno ukazuje na něho!“ ozval se Kjelsson.
„Tak je to náš pachatel nebo ne?“
„Na 99% ano,“ odvětil Kjelsson.
„Máte pochybnosti?“
„Tak trochu zklamání.“
„Opravdu?!“
„Ze začátku to vypadalo velmi záhadně. Způsob provedení, tetování v podobě symbolů, o kterých jsme nic nevěděli, ale teď už víme, že jsou to maďarské runy. Když mi pak patolog z Tasinge doktor Farge řekl, že takové smrtelné zranění mohl způsobit speciální úder, který se pachatel musel naučit v armádě, ale Erik Ferenc v armádě nebyl...“
„...byl!“ vstoupila do toho Romstromová a ukázala na arch papíru.

Zřejmě si o něm něco zjistila. Chytrá holka, prolétlo mu hlavou.

„Opravdu?!“ vyhrkl Kjelsson. „Paní Sandrik tvrdila, že v armádě nebyl, že to byl hodný člověk.“
„Třeba jí to řekl on,“ dodala.
„Kdo ten Erik Ferenc, sakra je?!“ podivil se Kjelsson polohlasně.
„Najdeme ho a sebereme!“ rozsekl to Renzo.
„A požádal jsem majora Lunberga ze Svenborgu, aby zatkli Michela Jaerseda, jehož otisky se našly na Alici Mortensenové,“ vstoupil do toho Kjelsson.
„Já už to vím, doktorka Hoestrandová mi volala. Řekl jsem jí, ať zavolá vám,“ podíval se na Kjelssona.
„To také udělala.“
„Takže najděte toho Ference!“ dodal Renzo a odešel do své kanceláře.

Romstromová a Kjelsson chvíli stáli a koukali jeden na druhého, pak se Kjelsson přihlásil o arch papíru s informacemi o Eriku Ferencovi.

„Půjčte mi ten papír, podívám se, co jste zjistila,“ natáhl ruku a udělal krok blíž.

Pousmál se a usedl ke svému počítači.

„Nevěříte mi?!“ ohradila se Romstromová.
„Proč si to myslíte?“
„Zřejmě si chcete ověřit, co jsem zjistila.“
„Ne. Chci zjistit, proč odešel do Holandska. A jakou má vojenskou praxi. Náš střelec mohl umět i bojová umění, a tím se by vysvětlilo, že oběti byly usmrcení tím zvláštním způsobem.“
„Promiňte!“ omluvila se vrátila se ke svému stolu.
„To nic, rozumím vás,“ pokynul a vyťukal požadovaná data do černé klávesnice.


* * *

Po chvilce se Kjelsson zvedl a zavolal na novou analytičku, která se zdála být velmi schopná. Líbila se mu. Její přístup, její nadšení pro případ. Celkově mu sedla, nejvíc z tohoto oddělení.

„Romstromová?!“
„Ano, kapitáne?“
„Sloužil u spojařů,“ poznamenal.
„Kapitáne?!“ ozval se najednou hlas ode dveří.

Kjelsson se otočil a uviděl strážného Moellera.

„Co se děje, strážníku?“
„Našli jsme Isabel Sandrik.“
„Kde je?“
„V Troense.“
„Zajeďte pro ní.“
„Zajedu.“
„Dobře, díky.“

Hm.

Zaznělo místností a strážník Moeller zmizel.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 06.03.2019, 21:36:41 Odpovědět 
   Zdravím.

Vyšetřování pokračuje. Jsou naši detektivové na správné stopě? To ukáže čas. Hezky se četlo, tu a tam jsem viděl práci šotka Překlepníčka (ale toliko toho zase nebylo).

Přeji príma večer a múzám zdar.
 ze dne 08.03.2019, 18:37:18  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář, všudy přítomní překlepníci :)

D
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Nesmrtelná mile...
Disturbed angel
Opatera
Beduín
Vyděděnci - pří...
Elwig
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr