obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915172 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39166 příspěvků, 5709 autorů a 388599 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby ::

 autor Danny Jé publikováno: 12.03.2019, 18:55  
Kapitola 13-14
 

Kapitola 13



[ Vindeby, Antikvariat, 15:22, 26. února 2018 ]


Detektiv Kjelsson se rozhodl mezitím navštívit Lanu Rokks. Použil svůj vůz, aby byl včas zpátky, než přivezou Isabel Sandrik.

Cink!

Zvonek oznámil, že někdo přišel. Lana Rokks byla okamžitě v pozoru.

„Ahoj,“ pozdravil Kjelsson a přistoupil k prodejnímu pultu.

Lana tam zrovna řadila nějaké knihy.

„Ahoj. Jdeš kolem?“
„Ne. Přišel jsem s jasným úmyslem.“
„Než začneš, tak bys měl vědět, že bychom se neměli scházet!“ vyhrkla.

Ou!

„Něco jsem udělal?“
„Ten příběh s Isabel mě trochu rozhodil.“
„Nebudu se tě ptát, kdo je otcem Lilian.“
„To říkáš teď.“
„Kdybych měl potřebu se na to zeptat, udělal bych to.“
„Nechci se vracet do minulosti.“
„Nemám v úmyslu ti ji připomínat.“
„Přesto, bychom…“

Crrr!

Její další slova přerušil telefon, který zazvonil v kapse mužského kabátu. Kjelsson se podíval, a když viděl, že volá Renzo, omluvil se rukou, že to musí vzít.


*

„Tady Renzo, kde jste?“
„Už jsem na cestě. Budu tam za deset minut.“
„Dobře, jděte rovnou do výslechovky!“
„Rozumím!“


*

Telefon utichl. Kjelsson se podíval na Lanu a ukázal na telefon.

„Už musím jít.“
„Chápu.“
„Doufám, že se ještě uvidíme.“
„Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad.“
„Dobře, ale mrzí mě to. Upřímně.“

Lana Rokks už na to nezareagovala. Jen pokrčila rameny a vrátila se k rovnání knih. Kjelsson vrátil telefon do kapsy a odešel.

Cink!

Zvonek oznámil, že někdo odešel.


* * *

[ Vindeby, policejní stanice, výslechová místnost, 16:45 ]


Železnými dveřmi prošli dva policisté. Zastupující velitel kriminálky Renzo a detektiv Kjelsson. Zadržená Isabel Sandrik už seděla za stolem.

„Nic jsem neudělala!“ vyprskla.
„To nám tady říká každej!“ ohradil se Renzo a položil fotky obětí před ní.
„Znáš je?“ zeptal se Kjelsson.

Isabel se na něho podívala a hned pochopila, že to je ten detektiv, co o něm mluvila její matka.

„Vy jste Kjelsson?!“ zeptala se.
„Ano.“
„Máma říkala, že jste u nás byl. S Lanou. Chodíte spolu?“
„Ne.“
„Škoda, zasloužila by si slušnýho chlapa a vy vypadáte jako slušnej chlap.“
„Okej, už dost!“ ozval se Renzo.
„Hm,“ sykla a stáhla se.
„Znáš ty ženy?“ zeptal se Kjelsson.
„Jo, a co má bejt!“

Už byla zase drsná.

„Jsou mrtvé a ty jsi podezřelá!“ vyštěkl Renzo.
„Vím, že jsou mrtvé, ale já jsem jim nic neudělala.“
„Kde jsou deníky tvého dědečka?“
„Má je moje kamarádka.“
„Kradeš často?“
„Nepochopil byste to.“
„Zkus to!“ vybídl ji Kjelsson.
„Prostě jsem si myslela, že matka mého otce tají. Hledala jsem po celém domě, jestli nenajdu nějakou fotku, ale nic. Pak jsem narazila na ty deníky. Vzala jsem je a přečetla. Nikdy bych neřekla, že byl děda tak plný pomsty…“
„…jako ty?!“ vyhrkl Renzo.

Ten chlap jí nevěřil a chtěl, aby se přiznala. Snažil se být ostrý, ale ta holka si to nenechala líbit.

„Co vy víte!“ vyprskla.
„Kdy jsi naposledy viděla Eniu Holstrom?“
„Prodává v obchoďáku, každý jím tam viděl.“
„A co Elsa Karlsson?“
„Ze školy.“
„To už je ale dávno. Vymysli si něco jiného!“ ohradil se Renzo.
„Je to ta spolužačka, se kterou jsi měla na škole problémy?“ zeptal se Kjelsson.

Renzo se na něho podíval překvapeně, jako by se divil, že tohle ví.

„A-ano,“ kývla.
„Ale to tě dělá podezřelou,“ dodal Kjelsson.

Najednou se otevřely dveře, a v nich se objevil Bran.

„Mám tady fotky z kamer na Troensevej. Před čtrnácti dny tam tohle auto vjelo do záhonu s kytkami,“ pronesl a podal Renzovi pár fotek.

Kjelsson se ani nepodíval a bylo mu to jasné.

„To je tvé auto, že?“ zeptal se směrem k Isabel a jednu fotku položil na stůl.

Isabel se podívala a jen kývla.

„Říkalas, že jsi nic neudělala,“ vyhrkl Kjelsson.
„Nemohu za to, že ten chlap z vedlejší vyjel jako blázen!“ vyprskla.
„Co to bylo za auto?“
„Bílá Toyota.“
„Vidělas toho řidiče?“
„Všimla jsem si jen brýlí, ale pak jsem se snažila, abych nesrazila tu ženskou.“
„Kdo je ta dívka s tebou?“
„Rita.“
„Bydlí ve Vindeby?“
„Na konci Vindeørevej.“
„Sakra, už jsem myslel, že by to mohla být ta Eva Bargen,“ sykl Renzo.
„Ale ona je i Eva Bargen,“ řekla s klidem jako by to bylo úplně běžné jméno.
„Tomu nerozumím.“
„Ona trpí takovým pocitem, že chce být někým jiným.“
„Jak je to vážné? Léčí se?“
„Ona není nemocná. Prostě si na to jen hraje.“
„Takže tahle žena na fotce je Rita, ale i Eva Bargen?!“ vyhrkl Renzo, který to nepobíral.
„Ano,“ odpověděla Isabel.
„A bydlí někde ta Eva – Rita?“ pokračoval.
„Už jsem to říkala, na Vindeørevej.“
„Ale prodává u Arno Kautese v květinářství?“
„Občas tam vypomáhala, ale jakmile se jí pokusil dostat do kalhotek, poslala ho do háje.“
„Byla nahlášená jako nezvěstná.“
„Je naživu,“ pousmála se Isabel.
„Evidentně mu neřekla, že končí,“ vstoupil do toho Kjelsson.
„Je to hajzl,“ sykla a přimhouřila oči, jako by s ním měla také nějakou tu zkušenost.

Kjelsson to pochopil.

„Myslím, že to neudělala,“ řekl a podíval se k Renzovi.
„Tak jsme zase na začátku,“ odsekl a opustil výslechovku.
„Ale já to opravdu neudělala,“ bránila se možnému nařčení, které očekávala ze strany detektiva Kjelssona, který se opřel o stůl.

Jakmile Renzo odešel, Kjelsson se naklonil k Isabel a pozvedl obočí.

„Co?!“ vyhrkla.
„Nic,“ šeptl a vytáhl klíčky od pout.

Cvak!

Odemčená pouta sklouzla Kjelssonovi do ruky.

„Co bude dál?“ zeptala se vystrašeně.
„Odvezu tě domů,“ odpověděl.
„Opravdu?“
„Jistě,“ kývl a ustoupil od stolu.

Isabel Sandrik se postavila a následovala kapitána Kjelssona ven z výslechové místnosti.


* * *

[ Vindeby, o půl hodiny později ]


Cestou do Kystvej se snažil Kjelsson získat nějaké informace o její kamarádce Ritě alias Evě Bargen.


„Jak dlouho se s Evou znáte?“
„Dva roky.“
„Potkali jste se ve městě nebo v práci.“
„Na horách, ráda lyžuji.“
„Ano, to vím. Tvá matka mi to říkala.“
„A řekla vám taky o mém otci?“
„Ano, řekla.“
„Opustil jí a nechal úplně samotnou.“
„Měla to těžké.“
„Kdyby si někdo zasloužil smrt, tak určitě on,“ řekla.

V ten moment měla v očích vztek. Vzápětí se zase změnily v poháry radosti a spokojenosti.

Skoro bych řekl, že i ona trpí nějakou duševní poruchou osobnosti, pomyslel si.


* * *

[ Kystvej, o deset minut později ]


Auto zastavilo před domem rodiny Sandriků.

„Když si budeš chtít popovídat, zavolej mi,“ nabídl se Kjelsson.
„Proč? Máte o mě strach? Já si nic neudělám.“
„Ale ten vrah, co zde obchází by mohl.“
„Je to chlap?“
„Vypadá to tak.“
„Jestli to není ten cizinec, který do nás narazil vozem v Troensevej,“ poznamenala a vystoupila.
„Co jsi to říkala?“ vyhrkl Kjelsson.
„Asi to nic nebylo. Prostě normální nehoda,“ mávla rukou a několika rychlými kroky byla u dveří.

Než stačil Kjelsson něco udělat, zmizela uvnitř.


Co tím chtěla říct? Ten cizinec v autě na Troensevej, je to Erik Ferenc? Toho chlapa musíme najít. Rozhodně bude muset hodně vysvětlovat, pomyslel si Kjelsson.


Zařadil rychlost a vrátil se do města, kde se stavil v místním restaurantu GrandVoyage, kde povečeřel…












Kapitola 14



[ Vindeby, policejní stanice, 09:07, 27. února 2018 ]


Renzo vedl poradu, když zazvonil na stole detektiva Kjelssona telefon.

Crrr!

„Sakra, teď ne!“ ozval se Renzo.

Telefon však nepřestával.

Crrr!

„Tak to zvedněte, kapitáne!“
„Dobře,“ kývl Kjelsson a pomalu vykročil k telefonu.

Skoro to vypadlo jako by si přál, aby ten zatracenej telefon přestal drnčet.

„Musíme zesílit všechny hlídky, ten chlap je někde ve městě,“ pokračoval Renzo v poradě, která se zaměřila jen na jednu věc. Dopadnout Erika Ference.


*

„Kjelsson,“ ozval se do sluchátka kapitán.
„Tady Isabel.“
„Stalo se něco?“
„Už jste ho našli?“
„Koho?“
„No, přece mého otce. Matka říkala, že to dělá on.“
„Ale to není stoprocentní.“
„Máte jeho fotku?“
„Proč se na to ptáš?“
„Zastavil mě muž asi před měsícem a řekl, že se o mě bojí.“
„Co-že?“ vyhrkl Kjelsson. „Přijedu, co nejdříve.“
„Dobře, děkuji,“ zaznělo v telefonu.


*


Kjelsson položil sluchátko zpátky a podíval se na Renza.

„Máte fotku Erika Ference?“
„Ano, proč?“
„Volala Isabel, že jí matka řekla o jejím otci. A že je ve Vindeby…“
„…a kdo jí to řekl?“
„Já.“
„A proč?“
„Abych se dostal blíž. Oni jsou důvod, proč tu je.“
„Rozumím.“
„Tady je ta fotka,“ promluvila Romstromová a podávala Kjelssonovi fotku Erika Ference.
„Jestli ho pozná, máme jistotu, že je tady a najdeme ho!“ zesílil kapitán na svém hlase a uklidil si fotku do kapsy.

Už měl kabát na sobě a byl připravený odchodu.

„A Kjelssone?!“ ozval se Renzo.
„Ano?!“
„Dávejte na sebe pozor.“
„Budu.“
„Když se do dvou hodin nevrátíte, vyrazím za vámi!“ ozvala se odhodlaně Romstromová.
„Máte snad o mě strach?“ zeptal se Kjelsson s úsměvem na tváři.
„Ten člověk je evidentně nebezpečný!“
„Rozumím,“ pokynul hlavou a zmizel ve dveřích.

Během následujících vteřin zastupující velitel Renzo pokračoval ve své schůzi…


* * *

[ Vindeby, Kystvej 5, 09:48, 27. února 2018 ]


Během půlhodiny dorazil kapitán k Sandrikům. Sotva přistoupil ke dveřím, otevřely se.

„Jsem ráda, že jste dorazil tak brzy,“ pronesla paní Sandrik.

Skoro vypadalo jako by mě vyhlížela z okna, pomyslel si a vstoupil.

„Pokládal jsem to za důležité,“ dodal a pokynul hlavou.
„Jsme v obývacím pokoji,“ upřesnila a zavřela za ním dveře.

Kjelsson vešel do místnosti a k jeho překvapení zde byla i dívka z fotky, Rita známá také jako Eva Bargen.

„Posaďte se, prosím,“ promluvila Isabel a ukázala na volné křeslo.
„Děkuji,“ kývl a usedl do pohodlného křesla,

Hned poté do místnosti vstoupila paní Sandrik.

„Je to ten muž?“ zeptal se Kjelsson bez obalu, když vytáhl tu fotku.
„Ano, je to on,“ odpověděla Isabel.

Nezaváhala, aniž by se musela podívat vícekrát, pomyslel si Kjelsson a pozorně sledoval její reakci.

„Určitě to je on?“ opakoval svou otázku.
„Ano,“ kývla.
„A vy jste ho také viděla?“ ukázal Kjelsson fotku ženě sedící vedle Isabel.
„Ne,“ odvětila okamžitě, aniž by se na něho podívala.

Ten odstup a uzavřenost vystupoval na povrch.

„Jste Eva Bargen?“ zeptal se, i když to předpokládal. Věděl to od Isabel, ale chtěl s ní navázat kontakt.
„Ano,“ odvětila.
„Ten muž zřejmě už zabil tři mladé ženy ve Vindeby.“
„A proč mi to říkáte?“ vyhrkla.

Odtažitý tón znovu byl signálem varování, že nestojí o další rozhovor.

„Je nebezpečný,“ odpověděl a položil fotku na stolek. Okamžitě ho napadlo, jakým způsobem vrah vyhledává své oběti, ale když viděl, jak je vystrašená, nechtěl tlačit na pilu.

Isabel jí objala a pohladila po vlasech.


* * *

Chvilku ticha přerušila paní Sandrik svým dotazem.

„Myslíte si, že by byl schopen ublížit své dceři?“
„Paní Sandriková, jeho psychika může být tak narušená, že nelze očekávat, co udělá. Vyloučit se to nedá, a proto jsem zařídil, aby vás někdo hlídal,“ odvětil.
„Tady?!“ udivila se.
„Vyžádali jsme si posily ze Svenborgu. Bude u vás stát nepřetržitě jeden vůz policie. Věřím, že ho to odradí,“ dodal.
„Co se týče mé sestry Laury, zatím žádné zprávy?“
„Ne, ale kdybych něco zjistil, zavolám vám, nebo se stavím,“ slíbil Kjelsson a vstal.

Fotku nechal na stole pro případ, kdyby si chtěly připomenut tvář, před kterou se mají mít na pozoru.


* * *

[ Vindeby, o dvacet minut později ]


Detektiv Kjelsson seděl ve svém voze a mířil zpátky na policejní stanici. Jel přímo kolem antikvariátu. Zvažoval zda-li se má zeptat, jak se Laně daří, ale cosi mu říkalo, že o to Lana nestojí.


Co změnilo její chování? Něco se muselo stát. Že by to byl opravdu jen strach z vyptávání na otce Lilian. Jestli, ano. Znamená to, že něco skrývá, anebo chce vzpomínky z tohoto období zapomenout. Ale minulost nás vždy dožene. Teď, za rok anebo za několik let, ale jednou dožene, uvažoval v duchu.


* * *

[ Policejní stanice, 10:54 ]


Modrý Passat zastavil u budovy policie Vindeby. Kjelsson se už neobtěžoval zajíždět do garáže. Jenom jeden vůz s označením Politi stál před lampou.

Crrr!

Sotva Kjelsson vystoupil ze svého vozu, začal mu v kapse vyhrávat služební telefon.


*

„Kjelsson.“
„Lunberg.“
„Majore, máte pro mě dobré zprávy?“
„Zatkli jsme Michela Jaerseda, přiznal se.“
„Proč to udělal?“
„Byla to jeho milenka, a chtěla to říct jeho ženě. Pohádali se a on řekl, cituji jeho slova – prostě mě nasrala!“
„Magor. Ale dostali jsme ho,“ sykl Kjelsson.
„A stál i za vaším únosem.“
„Vážně?“
„Myslel si, že jste z imigračního a chcete najít pro imgranty nějaký prostor ve Vindeby.“
„Musel vědět, že jsem od kriminálky.“
„Nevěřil systému, takže předpokládal, že to je jen zástěrka.“
„To je blbec.“
„A jak jste pokročili ve Vindeby?“
„Hledáme Erika Ference.“
„A co ten snajpr?“
„Bohužel nic, majore. To je začarovanej kruh.“
„Tak čarujte a najděte toho parchanta, co zabil našeho člověka.“
„Když najdeme Ference, hodně se vysvětlí.“
„Dobře, informujte mě.“
„Jistě, pane.“


*


Kjelsson vrátil telefon do kapsy a vstoupil dovnitř. Hned u dveří se potkal se strážníkem Moellerem a seržantem Branem.

„Co se děje?“ zeptal se.
„Někdo nám volal, že viděli našeho podezřelého,“ odpověděl Moeller.
„Dobře, jeďte to prověřit.“
„Okej,“ ozval se Bran a nechal kapitána projít.

Poté nastoupili do zaparkovaného vozu s nápisem Politi.


* * *

V kanceláři zastupujícího velitele kriminálky Vindeby, Kjelsson potvrdil, že náš podezřelý Erik Ference, svou dceru Isabel Sandrik kontaktoval.

„A volal mi Lunberg,“ poznamenal Kjelsson na závěr. „Zatkli Michela Jaerseda, který se přiznal.“
„Takže jste měl pravdu, že Alici Mortensen nezabil náš pachatel.“
„A je to člověk, který stál i za mým únosem.“
„Jaký měl důvod?“
„Myslel si, že jsem z imigračního a snažím se najít nějaký prostor pro imigranty ve Vindeby.“
„Myslím, že tady by je místní rychle hnali!“
„Jo, všiml jsem si, jak jsou lidi tady hodně upjatí. A major se také ptal na toho snajpra, co zabil Nyströma…“
„…Ferenc,“ ozval se Renzo.
„Byl jsem tam a nevěřím, že by v šedesáti letech, tak rychle dokázal uklidit svou zbraň a zmizet ze střechy.“
„Třeba je trénovanej.“
„Jo, to je možný, ale Ferenc není naším snajprem,“ poručíku.
„Všiml jste si?!“
„Jistě.“
„Přišlo to před hodinou. Když už jsem zastupující velitel měl bych mít důstojnickou hodnost.“
„Jo, to byste měl.“
„A to mi říkáte teď?!“
„Teď je z vás poručík, včera by to nemělo tu váhu,“ pousmál se Kjelsson a opouštěl jeho kancelář.
„Chlape jeden, Jestli tu zůstanete, tak mi možná nebude vadit, že budu pracovat pod vámi.“
„Nemějte strach, Renzo. Ten flek vám nechci vzít.“
„Kariérní postup, ne?“
„Ten jsem měl mít ve Vejle, ale dopadlo to úplně jinak.“
„Něco jsem zaslechl.“
„Jo, něco na to bude,“ pousmál se a odešel ke svému stolu.

Očima se setkal s Romstromovou a u kávy jí seznámil se všemi informacemi, které získal…


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 12.03.2019, 18:53:56 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh hezky pokračuje. Že by náš detektiv u knihovnice nezabodoval? Kdo ví... Občas i policie šlápne vedle, viz ona dívka, kterou po výslechu pustili. Vyšetřování pokračuje, uvidíme, zdali bude náš tým na správné stopě...

Príma večer a múzám zdar.

P.S. Všiml jsem si minimálně jedné šotkoviny, já jen, že textík čtu pozorně. Usmívající se smajl.
 ze dne 16.03.2019, 10:04:09  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentík, ano v tomto Kjelsson je těch šotků více :)

D:
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Nikorost Niedermayer
(19.5.2019, 12:02)
SANDRA51
(16.5.2019, 02:59)
sbobet asiap
(15.5.2019, 14:37)
Romana ČERNÁ
(3.5.2019, 15:29)
obr
obr obr obr
obr
Jablko
Betwithell
Poslední vzpomí...
Deloxa
Dobrý vliv
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr

Milostný dopis
Bos Mutus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr