obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5727 autorů a 389825 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby ::

 autor Danny Jé publikováno: 24.03.2019, 13:22  
Kapitola 17-18
 

Kapitola 17



[ Svenborg, vojenská základna URO, 18:45 ]


Modrý Passat zastavil o železné brány. Okamžitě se objevil voják, který chtěl znát důvod návštěvy.

„Jedu za plukovníkem Skoldem,“ pronesl Kjelsson.
„Prověřím to,“ řekl voják a odešel.

Za několik minut byl zpět.

„Máte udělené povolení. Prosím jeďte podle ukazatelů, až ke štábu,“ poradil a ovladačem, který držel v ruce, otevřel bránu.
„Děkuji,“ kývl Kjelsson a vjel dovnitř.

Jakmile se brána zavřela, Kjelsson sešlápl plyn a přidal. Nerad by propásl možnost rozhovoru s velitelem základny plukovníkem Skoldem a seržantkou Bargen, která je ve zdejší vazbě.

Uvidíme, jestli Rita střelce prozradí, pomyslel si.

Během několika minut zastavil vůz u vchodových dveří. Plukovník Skold už tam stál.

„Dobrý večer, plukovníku,“ pozdravil Kjelsson, když vystoupil ze svého vozu.
„Dobrej, detektive,“ promluvil Skold.
„Jsem rád, že jste si udělal čas,“ dodal Kjelsson.

Plukovník samozřejmě pochopil, že to byla ironie.

„Nevím, kam až jste zavolal, že mě generál Kyrev zvedl ze židle a místo toho, abych trávil čas se svou rodinou jsem musel počkat na vás.
„To mě mrzí, plukovníku, ale opravdu je to důležité.“
„Máte deset minut.“
„Okej, rozumím.“
„A pak už vás tu nechci vidět,“ poznamenal a mávl na vojáka, který stál dva metry od něho.
„Nechcete být u toho, plukovníku,“ zeptal se Kjelsson.
„Ne.“
„Dobře.“
„Vojíne, odveďte detektiva do zadržovačky, kde je seržantka Bargen. Počkejte venku. Deset minut. Pak doprovoďte detektiva k jeho autu. Počkám, až odsud vypadne!“ zavelel a odešel do jiné místnosti.

Kjelsson jen pokrčil rameny a pak se nechal doprovodit do cely, kde se znovu setkal s Ritou Bargen.


* * *

Jakmile se dveře otevřely, Rita se překvapivě vůbec neotočila. Stála u okna koukala na tmavou oblohu.


„Líbí se ti hvězdy?“ pronesl Kjelsson.
„Zase, vy?!“ promluvila, ale neotočila se.
„Byly jsme přerušeni.“
„Možná je to tak lepší.“
„Můžeš se podívat na tuhle fotku?!“ požádal jí a držel v ruce telefon.

Rita se otočila a vykročila ke Kjelssonovi.

„Tak ukažte.“
„Možná někoho budeš znát,“ řekl a ukázal jí svůj telefon.
„Kde jste tu fotku sehnal?!“ vyhrkla.

Zareagovala hned. Byla na ní totiž s babičkou a ještě s jedním malým klukem.

„Záleží na tom?!“
„Už je to dávno,“ mávla rukou do strany a sedla si na dřevěnou postel.
„Kdo je ten chlapec?“
„Je to můj bratr.“
„Dvojče?“
„Ano.“
„Jak se jmenuje?“
„Ulrik Bargen.“
„Co se stalo s rodiči?“
„Otce jsme nepoznali a matka umřela. Vychovávala nás babička.“
„Jak umřela?“
„Sebevražda.“
„To mě mrzí,“ šeptl a posadil se vedle ní.

Rita se po chvilce znovu rozpovídala.

„Když jsem začala chodit do školy, začala jsem se babičky ptát, kde je moje máma a kde je můj otec. Dozvěděla jsem se, že matka spáchala sebevraždu půl roku poté, co jsem se narodila. Otec nás opustil. Asi nejvíce to prožíval můj bratr Ulrik. Potřeboval tátu. Chyběl mu. Když se objevil Jánoš, bratr naší babičky, vše se změnilo. Ulrik se na něho upnul a strýc Jánoš se mu stal nevlastním otcem. Vlastně nás trénoval oba. Učil nás zapomenuté maďarské bojové umění wuhuan, které si předávali nejstarší ze Sikulů zase od svých předků Avarů. Učil nás staromaďarské písmo…“
„…maďarské runy - Rovas, že?!“
„Když jsem se dozvěděla z novin, že oběti mají vytetovaný symbol v podobě pochopila jsem, že to musí dělat můj bratr.“
„Proč až teď?“
„Uviděl našeho otce. To v něm zřejmě vyvolalo vzpomínku na smrt naší matky.“
„Mluvila jste s ním o tom?“
„Neřekl nic.“
„Proč by ale zabíjel ženské. Jeho vztek by měl patřit mužům!“
„Matka byla Eva. Proto vyhledával všechny ženy od E, které byly zamilované. Zřejmě je chtěl zbavit toho zklamání.“
„Tím, že je zabil?!“
„Vím, že to možná nedává smysl, ale cítil se rozpolcený. Zmatený a zoufalý.“
„Stejně jako vy.“
„Ano. Isabel si toho také všimla. Ale svedla jsem to na to, že jsem vždycky chtěla být někým jiným. Nemohla jsem jí přece říct. Že můj bratr je sériový vrah.“

Cvak!

Cvakl zámek a otevřely se dveře.“

„Už musíte jít, pane!“ ozval se voják.
„Ještě pět minut.“
„Plukovník řekl 10 minut.“
„Řekněte, že se vám rozbily hodinky.“
„Pane?!“
„Dojděte pro plukovníka.“
„Dobře, zamknu vás a dojdu pro plukovníka.“
„Výborně, děkuji.“

Cvak!

Vojín uzamkl celu a odešel pro plukovníka.

„A teď mi řekni, proč zabil tvůj bratr seržanta Nyströma?“
„Seržant se mnou začal chodit. Zamilovala jsem se, ale netušila jsem, že on to vážně nebral. Moc mě to tehdy zasáhlo. Ulrik byl celý bez sebe. Vykřikoval, že ho za to potrestá. Ptala jsem se, jak to chce udělat. On jen řekl, že nikdo není nedotknutelný.“
„Jak se dozvěděl o Arno Kautesovi?“
„Nevím.“
„Víte, ale nechápu, proč voják jako vy, pracoval v květinářství?“
„Miluji květiny. Jejich tvary, jejich vůni. Chodila jsem tam, když jsem měla volno, aby to nikdo nezjistil.“
„Proto jméno Eva Bargen?“
„Ano.“
„Opravdu chcete být někým jiným, ale jste kým jste.“
„Ano.“

Už to byla úplně jiná Rita Bargen, než kterou jsem poznal ve výslechové místnosti ve Vindeby.

„Víte, jak zemřel Nyström?“
„Psali, že by zasažen jednou střelou do srdce.“
„Ano, to byl.“
„Musel to být dobrý střelec.“
„A to váš bratr je, že?“
„Ano.“
„Co se stalo v květinářství? Viděl jsem, že jste měla ruku od krve?“
„Nezabila jsem ho.“
„Ale u výslechu jste mluvila jinak.“
„Chtěla jsem, aby obvinění za smrt těch třech žen, spadla na mého otce,“ změnila téma. „Říkala jsem si, když se přiznám za vraždu toho estonského parchanta, nebudete se v tom hrabat a na Ulrika nepřijdete.“
„Někdy stačí jedna fotka,“ ukázal Kjelsson na svůj telefon, který stále držel v ruce. „A pak stačí už jen…“
„…vytrvat ve svém pátrání,“ vstoupila do toho. „Myslím, že by policajti ve Vindeby na to nikdy nepřišli nebýt vás, detektive.“
„Kdyby měli všechny ty informace, které jsem získal já, určitě by to vyřešili.“

Rita se na chvíli usmála.

„A jak to bylo s tím Kautesem?“
„Budu vám to vyprávět,“ odvětila a spustila.


*

…ten den jsem za ním přišla, protože mi dlužil výplatu za pět dní. I když jsem u ž tam nechtěla pracovat, dlužil mi, co jsem si poctivě odpracovala.

„Co tu chceš?!“ vyhrkl Kautes.
„Přišla jsem si pro výplatu,“ odvětila jsem.
„Děláš si legraci? Potřeboval jsem tě před týdnem, ale ty s nepřišla do práce!“
„Jsem tu teď.“
„Vypadni!“ mávl rukou a otočil se ke mně zády.
„Jste zloděj!“ vyhrkla jsem.

Kautes se najednou zastavil a vyrazil ke mně.

„Možná bychom měli dokončit to, co jsme tenkrát nedokončili.“

Usmíval se a já přesně věděla, o co mu jde. Měla jsem strach a doufala, že to stihnu ke dveřím dřív než on. Ale nestihla jsem to. Byl rychlejší a chtěl zamknout. V tom se dveře rozletěly a do krámku vešel můj bratr.

„Máte otevřeno?“ zeptal se a strčil do něho takovou silou až odletěl.

Ustal si na zemi.

„Co-co-kdo jste?!“ vyhrkl.
„Jsem bratr téhle ženy a rozhodně nebudu přihlížet, jak se pokoušíte udělat něco neslušného!“ pronesl vážně.
„Jdi do prdele, ty hajzle!“ vykřikl a pak křičel něco ve svém jazyku.

Nerozuměla jsem mu, ale bratra to rozzuřilo a vytáhl nůž.

Vsžt!

Zarazil mu ho do krku. Nůž projel až na podlahu. Kautes vyprskl krev a začal chroptět. Snažila jsem se ho zastavit, ale neposlech mě. Vytáhl nůž a zabodl mu ho do srdce, Tím to ukončil.

Pak jsem utekla.


*


Kjelsson se na ní podíval.

„Proč jste to neřekla hned, mohla jste si tohle ušetřit.“
„Asi jste zapomněl, co jsem říkala na začátku.“
„Ovšem, kvůli bratrovi.“
„A víte, kde teď váš bratr je?“
„Ne.“
„Ale víte, kde slouží?“
„V Odense.“

Kjelsson se postavil a vyrazil ke dveřím, které byly stále zamčené.

Vojín se někde zapomněl, pomyslel si.

„Mám ještě jednu otázku,“ zamyslel se a otočil se k Ritě. „Kde je váš otec?“
„Myslím, že ho můj bratr už našel a zabil,“ odvětila.
„Chápu,“ kývl a zabouchal na dveře.

Po chvilce se dveře otevřely. Stál před nimi vojín Reksen, podle jmenovky.

„Kde je plukovník?“ zeptal se Kjelsson.
„Poslal mě pryč, ať vás prý vyhodím,“ odvětil.
„Už jsem skončil, můžeme jít,“ podotkl jsem a podíval se směrem k Ritě, která seděla na posteli a koukala do země.

Vojín Reksen doprovodil Kjelssona ke svému vozu. Ten poté nasedl a opustil vojenskou základnu.


* * *

Cestou do hotelu Cythia si srovnával všechna fakta, která se od Rity dozvěděl. Vše si nahrál na telefon, takže kdyby mu něco vypadlo, uložený záznam mu to připomene.

Chtěl bych to říct Laně, možná by jí to zajímalo.

Po chvilce mu vibroval v kapse telefon. Když šel za Ritou, vypnul si vyzvánění.

*

„Kjelsson, promluvil a vzápětí zacvakl telefon do zabudovaného handsfree.
„Lunberg!“

Ostrý tón byl známkou přicházející ho hněvu.

„Rozhodl jste se mě obejít!“
„Jen jsem využil možnosti, jak dokončit rozhovor a naším podezřelým.“
„Tak mi řekněte, co jste se dozvěděl a jen doufám, že to budou dobré zprávy, jinak můj hněv odpadne na vaší hlavu, kapitáne Kjelssone!“

Bylo jasné, že byl opravdu naštvaný, když použil hodnost se jménem. Sám Kjelsson musel cítit ten vykřičník na konci.

„Vypadá to, že ta holka nic neudělala.“
„A kdo sakra?!“
„Její bratr. Také voják.“
„Sakra! Sakra! Zase armáda.“
„Nemusíme se k němu dostat týdny, měsíce, jestli bude chytrej, vyrazí na misi a jsme v prdeli.“
„Hm, to jste řekl naprosto přesně.“
„Vylákáme ho.“
„Zkusíme to.“
„Pak ho nemusíme dostat živého.“
„Tohle risknu!“
„Opravdu?“
„Ano.“
„Dobře, tak připravte ESI (Jednotku speciálního nasazení) a já připravím plán, jak ho vylákat a zajistit.“
„Dobře, ale u žádné telefonáty do Kodaně, kapitáne.“
„Myslím, že s tímhle by mi nikdo nepomohl.“
„Zítra zavolám.“
„Rozumím, nashle!“
„Nashle!“


*

Kjelsson pozvedl obočí a zařadil větší rychlost.

Svendborgsundbroen byl v půl osmé překvapivě prázdný. Modrý Passat se potkal v proti směru jen se dvěma vozy.

Zítra ráno seznámím všechny ve Vindeby s akcí, která zajistí polapení nebezpečného zabijáka, pomyslel si.


* * *

Vůz zastavil před hotelem Cythia. Kjelsson se těšil, až si dá sprchu a natáhne se. Dnešní den byl opravdu vyčerpávající…


















Kapitola 18



[ Vindeby, policejní stanice, 09:04, 1. března 2018 ]


Ráno byl detektiv Kjelsson v kanceláři první. Deset minut po něm přišla Romstromová.

„Dobré ráno, kapitáne,“ pozdravila.
„Dobré, Romstromová.“
„Jak dopadl váš včerejší telefonát?“
„Vyslechl jsem Ritu Bargen.“
„Vážně?“
„Byl to velmi zajímavý rozhovor.“
„Takže nám pomohla vyřešit celý případ.“

Kjelsson se usmál.

„Vy umíte číst myšlenky?“ zeptal se.
„Umím číst z řeči těla.“
„Opravdu?“
„Jistě a vaše tělo vyzařuje spokojenost. To znamená, že jste dozvěděl od Bargenové dost, abyste mohl tento zamotaný případ vyřešit.“
„V tom máte pravdu, Romstromová. Dozvěděl jsem se opravdu dost a docela mě to překvapilo. Obzvláště, když je vrahem její bratr.“
„Co?“ vykulila oči.
„Je to tak. Zabil všechny ty čtyři ženské. Ocejchoval je maďarskými runami a zabil i Nyströma a Kautese,“ odpověděl a podal jí svůj telefon. „Klidně si to poslechněte, ať víte všechny podrobnosti.“
„Vážně, můžu?!“ udivila se.
„Samozřejmě,“ kývl a opřel se o židli.

Krátce poté přišel Bran a druhý analytik Terging, kterého stejně nikdo moc neznal. Pomáhal sehrané dvojce na balistice, Karlovi a Johanovi.


* * *

Když si to Romstromová poslechla, s otevřenou pusou vrátila kapitánovi jeho telefon.

„Neuvěřitelné,“ poznamenala.
„To rozhodně,“ dodal Kjelsson.

Romstromová zvedla prst a vrátila se ke svému počítači. Během deseti minut se otočila ke Kjelssonovi.

„Našla jsem vojenskou složku toho našeho muže,“ ukázala směrem k obrazovce.
„Povídejte!“
„Je to výsadkář a několikrát vyznamenaný za statečnost…,“ zarazila se a podívala na Kjelssona. „…a takového člověka máme chytit? Ne jenom že je sakra dobrej, ale když to uděláme oficiální cestou, nikdo z velitelů tohoto muže nepotopí.“
„Já vím, proto ho musíme vylákat a dostat, dříve než na to přijde armáda.“
„Nemáme takový výcvik.“
„Ale máme ESI. Už jsem volal majoru Lunbergovi, aby tento tým zmobilizoval. Já vymyslím plán a dám mu vědět.“
„Jak to chcete udělat?“
„Otiskneme do novin zprávu, že se našlo tělo Erika Ference a tělo je uloženo v místní márnici. Čekáme na výsledky pitvy, která prokáže, jestli je jmenovaný naším pachatelem nebo jen obětí,“ odpověděl.
„A toho má vylákat?“ zapojil se Bran.
„Myslím, že Ulrik Bargen, bratr Rity, ho zajal a zabil. Bude se chtít přesvědčit, jestli opravdu mrtvolu máme a zkontroluje místo, kde mrtvého Ference schovává.“
„Proč by to ale dělal?“
„Erik Ferenc je jejich otec, ale opustil je ještě před narozením. Bargen se tak mstí za smrt své matky, která spáchala sebevraždu.“
„Neříkal jste, že byl otcem Isabel Sandrikové?“
„No, možná se Erik Ference činil daleko více, než si myslíme.“
„Proto Ulrik Bargen zabil ty ženské?“
„Ano.“
„Jak to všechno víte?“
„Tady,“ ukázal Kjelsson na telefon. „Stáhněte to do počítače a vytisknete. Je tam všechno.“
„Vy jste se dostal na tu vojenskou základnu?“ udivil se.
„Ano.“
„Sakra, vy musíte mít konexe?“
„Musíte vědět, kam zavolat,“ odvětil Kjelsson a pozvedl obočí.

Bran uznale pokynul hlavou a připojil telefon k počítači. Stáhl data a vytiskl to. Jeden výtisk si nechal a druhý položil Renzovi na stůl. Pak se posadil a četl.


* * *

Velitel kriminálky poručík Renzo dorazil kolem desáté.

„Omlouvám se, ale musel jsem se postarat o děti,“ vysvětil své zpoždění.
„Máte na stole zprávu,“ ozval se Bran.
„Čeho se týká?“
„Našeho případu, tady Kjelsson to vyřešil.“
„Vážně?!“ vyhrkl Renzo.

Podíval se na Kjelssona, ale ten nic neříkal. Seděl na svém místě a měl zastřený pohled.

„Ještě máme práci, že?“ pochopil to Renzo.
„Ano,“ promluvil Kjelsson,
„Musíme našeho pachatele vylákat,“ řekl Kjelsson a poté se zmínil o ESI, která bude připravená na jeho povel.
„Tak to udělejte, ať toho parchanta máme za katrem!“ procedil Renzo mezi zuby a vyrazil do své kanceláře.
„Romstromová, zavolejte do redakce místních novin, ať to tam dají a můžete zavolat i do Svenborgu a Odense, ať máme jistotu, že se to Ulrik Bargen dozví, díky,“ ozval se Kjelsson.


Poručík Renzo se vrátil do své kanceláře a začal číst zápis výslechu detektiva Kjelssona s Ritou Bargen.


* * *

[ Vindeby, 10:12, 1. března 2018 ]


O hodinu později seděl Kjelsson ve svém voze a mířil do města. Cílem jeho cesty byl antikvariát, kde pracuje Lana Rokks. Její náhlé odmítnutí mu leželo v hlavě. Myslel na to. Myslel na ní a chtěl vědět, co se stalo, že už o něho nejevila zájem. Nevěřil, že by to bylo jenom tou poslední návštěvou u Gisely Sandrik.

Auto zastavilo na malém parkovišti vedle banky.

Aspoň, že nesněží, pomyslel si a vystoupil.

Pokračoval k Antikvariátu.

„Nevíte, kolik je hodin?“ zeptal se najednou hlas ze strany.

Kjelsson se otočil.

„Ano, jistě,“ kývl a podíval se na muže, který ho požádal.

Detektiv mu ukázal hodinky na ruce.

„Děkuji, jste velmi laskavý,“ poznamenal muž v modrém kabátu.
„Není zač,“ pousmál se Kjelsson a pokračoval ve svém směru.

Po chvilce se zarazil, otočil se zpátky, ale muž už tam nebyl.

Už jsem toho muže viděl, prolétlo mu hlavou.

„Sakra! Ulrik Bargen!“ vyhrkl a sáhl do kapsy pro telefon. Vyrazil do první uličky doleva. Tam mohl zahnout.


*

„Tady Kjelsson! Romstromová vezměte s sebou Brana a přijeďte do města. Vedle UnionBanks. Hned!“
„Co se děje, kapitáne!?!“
„Ulrik Bargen.“
„Viděl jste ho?“
„Ano.“
„Co ESI?“
„To nestihnou!“
„Budeme tam do deseti minut!“


*

Romstromová zavěsila. Kjelsson strčil telefon do kapsy a vytáhl svou služební zbraň.


* * *

Kjelsson pokračoval temnou uličkou, která byla tak úzká, že se do ní sluneční paprsky sotva dostaly. Pomalu našlapoval. Oči mu lítaly do stran a jeho pravačka svírala SIG/Sauer řady P-226. Věděl, že je Ulrik Bargen nebezpečný, takže si nemohl dovolit zaváhání. Nemusel by mít takové štěstí, jako při setkání s jeho sestrou Ritou.

Ulrik by rozhodně nezaváhal, pomyslel si.

Opatrně se blížil k otevřeným dveřím, kde se mohl ukrývat.

„De-te-ktive,“ ozvalo se z druhé strany.
„Nechci vás zabít!“ vyhrkl Kjelsson.
„To vy jste chtěl se mnou mluvit,“ pronesl hlas ve stínu.
„Co-co-že?“
„Mluvil jste s mou sestrou, takže určitě už všechno víte.“
„Myslíte, že mi vaše sestra všechno řekla?“ pokusil se zalhat a získat čas, než přijdou posily.
„A chybí vám snad něco do té vaší skládačky?“ zeptal se.
„Nechtěl byste vylézt ze stínu?“
„Ne.“
„Chápu.“
„Myslím, že nechápete vůbec nic, detektive.“
„Jestliže víte, kdo jsem, tak mi řekněte proč jste mě sem vylákal?“
„To vy budete chtít se mnou mluvit.“
„Vážně?“
„Určitě přijdete na nějakou otázku, která vám schází do té vaší skládačky.“

Vůbec mě nic nenapadá. Překvapil mě, prolétlo Kjelssonovi hlavou.

„To jste mě zklamal,“ dodal a vystoupil ze stínu.

V tu chvíli si Kjelsson vzpomněl, když uviděl jeho tvář.

„Už vím, na co jsem se chtěl zeptat,“ vyhrkl a pokračoval. „Ta mrtvá dívka na molu. Proč jste se tam ukázal, když jste jí nezabil?“

I když nebyl ozbrojený, detektiv ani na chvíli nepolevil a stále na něho mířil svou pistolí.

„Náhoda.“
„V policejní uniformě?“
„Nebylo těžké si obstarat uniformu dánské policie,“ poznamenal Ulrik Bargen s úsměvem na tváři.
„Proč ty symboly?“
„Chtěl jsem to zahalit tajemstvím. Nemáte rád tajemství, detektive?“
„Možná.“
„Každý má tajemství, i když tohle bylo něco úplně jiného,“ zazubil se.

Ten chlap je šílenej, pomyslel si Kjelsson.

„A proč jste ukradl ty mrtvoly?“
„K čemu by vám byly? Vrátil jsem je tam kam patří.“
„A kam podle vás patří?“
„Do země. Amen.“

Sakra, kde jsou ty posily, proletělo kapitánovi hlavou.

Začínal mít pocit, že Ulrik Bargen udělá nějaký nepromyšlený pohyb a on bude muset vystřelit.

„Kde je Erik Ferenc?“
„Ano, konečně ta správná otázka.“
„Žije?“
„Co myslíte, detektive?“
„Zabil jste ho.“
„Zasloužil si to!“
„A ty ženy, které se zamilovaly? Našli muže a chtěly prožít lásku, kterou vy, jste nikdy neprožil, že?!“
„Ticho!“
„Je to pravda. Záviděl jste jim něco, čeho se vám nedostalo!“
„Zmlkněte!“
„Jste obyčejný žárlivec!“
„Víte, jak nejvíce potrestáte člověka? Tím, že ublížíte jeho nejbližším,“ pronesl s klidem zabijáka.

Snažil se svézt téma jinam.

Sakra, Lana Rokks?

„Ty parchante!“ vykřikl Kjelsson a vystřelil.

Bang!

Pak se otočil a běžel k antikvariátu.

Snad nebude pozdě!


* * *

[ Antikvariat, o patnáct minut později ]


Rozrazily se dveře, až zvonek odlétl pryč.

„Lano! Lano!“ vykřikl a v ruce držel stále zbraň.
„Co se děje?“ vykoukla zpoza rohu.

Její vylekaný pohled nešlo přehlédnout.

„Uf, jsem rád, že se ti nic nestalo,“ spustil.
„A co by se mi mělo něco stát?“ podivila se a vykročila ke kapitánovi, který se vydýchával.
„Nebyl tu někdo?“ zeptal se a vrátil zbraň do pouzdra.
„Dneska jenom jeden muž, možná si ho minul…“
„….měl modrý kabát?!“
„Ano, proč?!“
„Co ti chtěl?“
„Koupil si knihu.“
„Jakou?“
„Co se děje?“
„Řekni mi, jakou knihu si koupil?“
„Začarovaný kruh.“
„O čem to je?“
„Netuším, nečetla jsem jí, ale je z roku 1948.“
„Hm, tak to s ním zřejmě nesouviselo.“
„A teď už mi řekneš, co se děje?“
„Ten muž, který tu kupoval tu knihu, zabil ty tři ženy s tetováním.“
„Ou. Byl velmi milý.“
„Je to bratr Rity Bargen.“
„Cože?“
„Vím to od Rity, která slouží na vojenské základně ve Svenborgu. Je voják stejně jako její bratr, kterému v poslední době zřejmě trochu přeskočilo a začal vraždit všechny ženy, které se zamilovali, aby je uchránil od toho, co potkalo jeho matku.“
„Co se stalo jeho matce?“
„Měla poměr s mužem, který jí opustil.“
„Je to podobný příběh jako Gisely Sandrik.“
„Je to také stejný muž!“

Jakmile Kjelsson pronesl tuto větu, v krámu to ztichlo a několik vteřin bylo slyšet jen klapaní starých pendlových hodin.

„Chceš mi říct, že ten muž je otcem Rity, ale i Isabel a toho Ulrika?“
„Ano.“
„To-je-ne-uvěřitelné,“ podotkla a poté se přiblížila blíž ke Kjelssonovi.

Pohladila ho po tváři.

„Bál ses o mě?“
„Ano.“
„Mrzí mě, že jsem se tak najednou od sebe odehnala, víš…“
„…jestli nechceš, nemusíš mi to říkat,“ přerušil jí Kjelsson.
„Nechtěla bych s tebou žít ve lži, a kdyby ses jednou dozvěděl pravdu, možná bys odešel. Nechci zažít další zklamání.“
„A chceš zůstat napořád sama?“

Lana pokrčila rameny jako by nevěděla.

„Jsem rád, že jsi v pořádku, teď musím zastavit Ulrika Bargena. Jestli si budeš o tom chtít promluvit, zavolej mi. Přijedu kdykoliv.“
„Uvidíme, ale děkuji.“

Kjelsson se rozloučil a s pohledem na zvonek, se omluvil.

„Za ten zvonek se omlouvám, pošlu sem opraváře!“


* * *

Kjelsson došel k úzké uličce, kde Ulrika Bargena postřelil. Už tam stály dva vozy dánské policie.

„Už jsem se bála, že vás dostal, kapitáne,“ ozvala se Romstromová.
„Je pryč?“ zeptal se Kjelsson.
„Je tu krev, ale Ulrik tu není.“
„Najdeme ho, je zraněný.“
„Je zvláštní, že přišel do města,“ zamyslela se Romstromová.
„Kvůli mně. Žil v představě, že s ním chci mluvit.“
„Vážně?“
„Faktem zůstává, že jsem si potvrdil, že Eric Ferenc je mrtvý. A ty dívky někam zakopal.“
„Proč?“
„Do země. Amen. To řekl.“
„Amen?“
„Ano.“
„Znamená to, že plánuje další vraždu.“
„Jak jste na to přišla?“
„Ty písmena, pamatujete? N.A.M.E.“
„Přidáním dalšího písmene N, nám vzniklo slovo AMEN.“
„Přesně tak.“
„Ale hlídáme ty dvě ženy.“
„To pak nedává smysl.“
„Co, když za tím Amen, něco bude následovat?“
„Zesílíme ochranu. Jestli chce znovu zabít, bude to dnes.
„Rozdělíme se a dostaneme ho!“
„Volal jsem do Svenborgu, kapitáne,“ přidal se Bran.
„Co jste zjistil?“
„Seržant Bargen má dovolenou, pak odlétá do Pakistánu.“
„Víte, co to znamená?“
„Jistě.“
„Dneska nebo nikdy.“

Kjelsson ukázal k vozu.

„Romstromová pojedete se mnou?!“
„Ovšem, kapitáne.“
„Dobře, tak sedejte!“

Bran se díval, jako by mu bylo líto, že se Kjelsson nevybral jeho. Sám poté nasedl do policejního vozu a vyrazil za nimi.


* * *

Dva vozy vyrazily k bydlišti první hlídané, Edviky Johannes. Bytem Bratenvej 7.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 24.03.2019, 13:21:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivý díl. Hlavně napínavý. Tato část příběhu hodně napověděla. Jsem zvědav, zda naši detektivové najdou vraha dřív, než zabije svou další oběť.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 25.03.2019, 17:26:29  
   Danny Jé: Zdravím, děkuji za komentík, jo tahle kniha je šotkova kniha :)

D
 ze dne 24.03.2019, 13:22:10  
   Šíma: P.S. Zdravím také Tvé šotky! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Ztracené dědict...
Eljan
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Sexy mrcha a ch...
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr