|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: Jaro II. ::
| ... |
| |
|
|
To je ale pohledné jaro,
když takhle na Velký pátek
začne sněžit
a na Golgotě se rouhají Kristu.
Ještě včera v naší čtvrti
vyhrávala viola
opilcům a mladým dívkám
nadupané cajdáky.
A vůbec nikdo se netvářil pietně.
Ani když si zima,
s marnivými brilianty
a rozkošnickou přetvářkou,
lehala na rozklížené máry.
A mně se zrovna tu noc
zdálo o Tobě.
Viděl jsem květiny.
Celé koberce květin.
Byli jsme spolu v prosluněném kostele.
A kromě těch orchidejí a růží
tam byly zástupy lidí.
A taky se netvářily pietně.
Měla jsi závoj
mezi těmi vlhkými
a historicky cennými stěnami,
ze kterých všichni ti svatí
vážně hleděli
na už trochu rozjařené svatebčany.
Ráno jsem vstal do nezvyklého ticha.
Třesoucí se rukou jsem odhrnul závěs,
který měl světlý vzor,
abych vzápětí spatřil smrt.
Nikdy jsem se jí nebál
- je to ženská, jako každá jiná,
ale to ráno,
když jsem viděl ty holé máry
a bílou paní zimu,
kterou znám z leckteré pohádky,
jak zabíjí nevinnost,
to dnešní ráno jsem dostal strach.
A ona ustala ve vraždění.
Pohlédla mi do očí
a sinavost z její tváře zmizela.
Myslel jsem, že chce třeba koňak
a honem jsem vzpomínal,
kam jsem tu flašku včera dal.
Ale kdepak! Ani kapku alkoholu!
Bez okolků mi hned vážně začala vysvětlovat:
„Pane, krása je jako svatá rakovina.
A láska je jen jejím odrazem v zrcadle na starém zámku,
kde si obě nechutně pochlebují.
Pane, krásy i lásky je moc.
Neplačte.
To, co dnes utratím,
zítra bohatě rozkvete.
Ale Vás pane, Vás je mi líto.
Jste totiž požitkář.
Příliš mnoho milujete.
Tak moc, že z toho zvracíte.
A lidé si šeptají: To je ale troska.
Brzy umřete, pane. A bude to moc bolet.
Je mi to opravdu moc líto,
ačkoliv jsem bezcitná jak poslední děvka.“
Ještě nepatrnou chviličku sledovala moji tvář.
A potom se,
s charismem nejpovolanějšího filozofa,
vydala dorážet zbytky raněných.
A mně to ráno přišlo vhod.
Už jsem pak jen snil.
Bolelo to, to je fakt.
Ale když si představíte, že nakonec umřete…
Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte,
jak za mnou přišel do práce
a pomáhal mi lepit sádrokartony.
Potom jsme šli „Na špici“
a ožrali se
s patnáctiletýma holkama,
které pořád říkaly
„ty vole“.
A venku zase slídilo jaro.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 52 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
