obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915355 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39483 příspěvků, 5738 autorů a 390301 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: O chytrém Davidovi ::

 autor Karolína K. publikováno: 26.03.2019, 21:10  
Další z mých motivačních pohádek psaných konkrétním lidem.
Ostatním k pobavení...
 

Bylo nebylo, ale spíš bylo, než nebylo, v jednom městě neměstě, ale spíš městě než neměstě, žil byl chytrý David. Pohledný byl, pracovitý také, činil se a nelenošil. Kdo ho znal, ten dobrý pocit měl, Davida za spokojeného člověka pokládal. Není divu, chytrý David si neměl na co stěžovat: Práci měl docela dobrou a život mu zpestřovala parta veselých přátel. Jedno Davidovi ovšem chybělo: nevěsta.

David spokojeně žil, pracoval a bavil se s přáteli. Čas od času se ale zastavil a říkal si:
„Proč zrovna já musím mít takovou smůlu? Proč stále nemám nevěstu?“ Po večerech přemýšlel, zda se třeba nevhodně nechová, ovšem na nic nepřišel.
„Už toho mám dost, jdu do světa!“ rozhodl se. Maminka se zaradovala, neboť ji konečně stoupla naděje, že se kdy dožije vnoučat. I napekla Davidovi pekáč buchet.
„Nezapomeň na dobré vychování, ať mi ve světě neděláš ostudu!“ upozornila ho, když se loučili.
„Dobrá,“ zabručel David. Nechtěl být k mamince neslušný, ale v hlavě měl spoustu starostí, a tak neměl chuť se vybavovat. Naposledy zamával a zmizel za rohem.

Šel, kam ho nohy nesly, neměl žádný plán. Věděl jen, že musí konat dobré skutky – a hlavně nezapomenout na dobré vychování, když mu to maminka tak důrazně kladla na srdce. Proto hned po pár minutách chůze nabídl stařičké paní, že ji pomůže odnést těžký nákup domů.
„Jsi velmi laskavý,“ chválila ho babička.
„To je maličkost,“ odpověděl skromně David. Babička ovšem Davidův dobrý skutek za maličkost nepovažovala. Pozvala ho dál, aby mu prý za odměnu dala něco dobrého.
„Babičko, to ale opravdu není nutné, sotva jsem vyrazil do světa,“ vymlouval ji to David. Babička se ovšem nedala obměkčit.
„Jen pojď. Přece mě tady s tím výborným gulášem nenecháš samotnou!“ Jen David uslyšel slovo guláš, rychle si svou skromnost rozmyslel. Jídlo má přece rád – a výborný guláš? Ten si nemůže nechat ujít.

„Neříkej, že jsi sotva vyšel, když máš takový hlad,“ podivovala se babička nad tím, jakou rychlostí David spořádal všechno, co měl na talíři.
„To víte, babičko. Já jím za tři,“ odpověděl trochu stydlivě David.
„Za tři?“ zaradovala se babička a hned mu přidala několik naběraček. „Víš, já mám vnoučata, která skoro nejí, a mně je potom líto, když musím skoro všechno vyhazovat. Vždyť i ten guláš mi zbyl po nich,“ dodala smutně.
„Babičko, jestli vás to tolik těší, klidně mi ještě přidejte, rád vám udělám radost,“ zubil se David a babička nalévala a nalévala.

Když konečně oba uznali, že toho David snědl opravdu dost, přinesla babička překvapení: pivo.
„Aby se ti dobře trávilo,“ vysvětlovala babička.
„Pivo si dám také moc rád,“ usmíval se David. Otevřel pivo a jen tak mlčky ho vychutnával. Babička mu ovšem klid nedopřála na dlouho, zakrátko začala vyzvídat.
„Tak ty ses vydal do světa? Život tě snad netěší?“
„Inu těší, babičko, těší. Bez nevěsty to ale není ono,“ rozhodil David nešťastně rukama.
„Bez nevěsty říkáš? Tak milý muž ještě nemá svou nevěstu?“ zhrozila se babička. David její poznámku přešel. Podobných už za poslední roky slyšel příliš mnoho.
„Asi jsem se zeptala nevhodně, omlouvám se. Jestli hledáš nevěstu, měla bych pro tebe jeden tip,“ napravovala babička situaci. David stále nic neříkal, jen na ni hodil ironický pohled, neboť tipů také dostal v posledních letech mnoho a nikdy nikam nevedly.
„Nedívej se na mne tak. Slyšela jsem o jedné chytré bohaté princezně, která…“ David babičku přerušil:
„Tak princezna? Babičko, pohádky vyprávějte vnoučatům. Já si, s dovolením, dopiju pivo a budu pokračovat v cestě.“
„To není pohádka, to je pravda! Chytrá bohatá princezna, která je nešťastná, protože nemá ženicha, její tatínek je nemocný a celé služebnictvo dalo předloni výpověď, protože se začalo tradovat, že na jejich zámku straší,“ popisovala babička, o co jde.
„Já tomu pořád nějak nevěřím… A co bych zmohl já?“
„Při nejmenším bys mohl na zámku trochu vypomoci, alespoň dát trochu do pořádku zahradu. Princezna je na všechnu práci slabá. A možná by z ní byla skvělá nevěsta. Počkej… Tady, tady to je ona!“ Babička mávala Davidovi před nosem fotkou. Davidovi se okamžitě rozzářily oči. Tak krásné princezně milerád pomůže se vším, na co si vzpomene.
„Myslíte, že by o mne stála?“ zeptal se váhavě babičky.
„Milý, pracovitý muž, který myslí na ostatní? Jak vůbec můžeš váhat,“ odpověděla mu. David si v rychlosti nechal vysvětlit cestu, vyklopil do sebe ještě druhé pivo a vyrazil vstříc novému dobrodružství.

Tři týdny a tři dny Davidovi trvalo, než konečně uviděl zámek. Pravda, zahrada byla poněkud zanedbaná, i samotná budova vypadala, že by zasloužila pár oprav, ale místo bylo nádherné. To mi babička dobře poradila. I kdyby ta princezna nakonec nebyla tak skvělá, vychvaloval si to David. Pak se ovšem zarazil – má jen tak z ničeho nic přijít a nabídnout ji pomoc? Co když se vyleká? Protože už byl stejně večer, rozhodl se přespat v přilehlém lese. Do rána si snad rozmyslí, jak princeznu osloví.

Byly asi dvě hodiny ráno, když tu se od zahrady začaly nést podivné zvuky. David se vydal zjistit, co se děje. Byl statečný, strach on neznal. Potichu se přibližoval k zahradě. Zahlédl postavu s baterkou. Kdo to jen může být? Že by princezna nebo snad její nemocný otec? Se zájmem postavu pozoroval. Jak se přibližoval, tu poznal, že se jedná o muže. Princezna to tedy určitě nebyla. Na nemocného otce se muž zase pohyboval příliš ladně a obratně. Musí to být někdo cizí! Ale kdo? Babička přece říkala, že tady už nikdo jiný nebydlí.

David se kradmo dostal do těsné blízkosti zámku. Muž mu na krátko zmizel z dohledu. Když se objevil, nesl žebřík. David zaujatě sledoval, co se bude dít dál. Muž – ukázalo se, že je vysoký, štíhlý a poměrně mladý – opřel žebřík o zámek a pomalu stoupal nahoru. Tak to je to strašidlo, napadlo Davida. Rychle přiběhl až k žebříku. Mladý muž nahoře právě svítil baterkou do okna.
„Jsem zase u tebe, moje milá Kristýnko,“ mumlal si muž pro sebe. To snad ne, on špehuje princeznu, vyděsil se David. Chytil žebřík a začal jim okamžitě třást. Mladý muž vyděšením vyjekl.
„Můžeš mi říct, co to děláš?“ křičel přísně David.
„Já jsem jen… já… přestaň, neudržím se.“
„Ještě jsi neřekl, co jsi to dělal!“ trval David na svém.
„Kristýnku… chtěl jsem zase vidět Kristýnku… a teď už přestaň,“ vysoukal ze sebe mladý muž. David přestal třást, i když by ze všeho nejraději mladého muže shodil.
„Tak slez,“ pobídl ho. To však ani nemusel. Princeznu Kristýnu ten rámus probudil. Otevřela okno a do mladého muže strčila.
„Sliboval si, že už se k našemu zámku nikdy nepřiblížíš!“ volala za ním. Pak si všimla Davida.
„A ty jsi kdo?“ ptala se.
„To bych ti možná raději vysvětlil někde v klidu.“
„Tak to doufám, že máš čisté úmysly,“ řekla si princezna pro sebe a šla dolů, aby mohla Davidovi otevřít dveře a pozvat ho na šálek čaje.

„Normálně v této době nevysedávám s cizími muži,“ poznamenala princezna. Situace ji nebyla zrovna příjemná. Bylo kolem půl třetí a ona ani nebyla patřičně oblečená; přes noční košili si přehodila jen tenký kabátek.
„Já v tuto dobu normálně nenavštěvuju cizí holky,“ řekl na to David a oba se rozesmáli.
„Slyšel jsem, že tady žiješ s nemocným tatínkem a nemáš služebnictvo, a tak jsem vyrazil do světa, abych ti mohl trochu pomoct,“ vysvětlil ji konečně, proč vůbec na zámek přišel.
„Už jsi mi pomohl – vyřídil jsi to strašidlo,“ usmála se princezna. Strašidlo ve skutečnosti není opravdové. Je to muž, který se kdysi neúspěšně ucházel o princeznino srdce.
„Já už ani nevím, proč jsem si ho nevzala. On se z toho od té doby nevzpamatoval. Posílal mi psaníčka a růže, často k nám chodíval na návštěvy. Nedal se odbýt. Když jsem si myslela, že už mám klid, všimla jsem si, že mě navštěvuje v noci. Moje komorná se vyděsila, že je to strašidlo a řekla to všem ostatním ze služebnictva. Hned další den mě opustili. Asi to hned roznesli v okolí, protože od té doby u mne nikdo nechce pracovat.“
„Já ano!“ vykřikl David.
„S radostí tvou pomoc přijmu,“ usmála se princezna. Dopili čaj a šli si ještě na chvíli lehnout – David dostal pro sebe nádherný pokoj. Hned ráno se pustil do práce.

Čtenáři, jistě tušíš, že soužití těchto báječných lidí brzy přešlo v lásku. Za pár měsíců se na zámku konala svatba. O něco později se už v okolí rozléhal dětský křik. David a Kristýna spolu měli celkem tři děti, dvě holčičky a jednoho chlapečka.

…a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes.


 celkové hodnocení autora: 90.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.03.2019, 21:08:45 Odpovědět 
   Zdravím.

Přečteno povícero. Taková moderní pohádka, přeci jen baterka v běžných pohádkách se nevyskytuje, jinak jde o klasické schéma, ovšem namísto hloupého tu máme chytrého Davida, který se vydává do světa na zkušenou (hlavně najít si nevěstu). Nakonec si svou nevěstu nalézá a po měsících soužití na hradě si ji bere za ženu, konec dobrý, všechno dobrý... Chybí mi tu více napětí a tajemná, přeci jen prý na hradě strašilo a náš milý David ke své lásce přišel nějak snadno. Celek se mi zdá příliš výpravný, snad nejsem příliš náročný. Pohádky přeci nebývají příliš složité (co se děje týče). Ale uvidíme, co řeknou další čtenáři...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Mrkočkovy plete...
Hosty
Neděle
asi
Hodně štěstí, z...
Bartoloměj
obr
obr obr obr
obr

Dobrou noc...
Jean Larycu
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr