obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Stéblo trávy v ústech ::

 autor Centurio publikováno: 17.04.2019, 18:28  
Z připravované sbírky (2019)
 

Stéblo trávy já bezděky vytahuji
z jeho lůžka v stonku,
když jdu loukou krokem houpavým
hlavou nad oblaky
a nohama hodně vpředu,
tam, kde vchod do lesa chráněný je keřem
běloskvoucího černého bezu.
A zatímco si zpívám v duchu
melodii dávnověkou,
beze slov a beze lsti,
s mírem v srdci a na duši,
protože rozpálené slunce a přeschlá hlína polní cesty
prostě vybízejí k vznešené,
ale opravdovsky královsky a lidsky
náladě atmosféry roku, ticha,
krachů a hrdosti.

Post-konkrétní a extra-originální oka - mžik,
jen letmé to mihnutí očního víčka,
tak rychlé a nepostřehnutelné,
že normální mrknutí oproti němu trvá věčnost.
Okamžik větrem zmítaný a historií ždímaný,
naturalistickou tragikou a bezbřehou komikou národů zběsile šílejících po snadné pravdě:
„Easy, easy, easy, boy, easy go!“ míchaný.
S odporným šklebem
jako od kousnutí do kyselého citrónu,
zastavuje a opáčí:
“Pravdu takovou, jaká je, chci znát,
ne tu „kurvu“, chudáka,
co svými slinty nám svoje hezká slůvka rozdává,
vydává za mosty do nebe ty široké cesty,
po kterých prý mohou všichni.“
Ano. Ano. Jistěže, mohou, ale právě o to jde,
že nejsou to mosty do nebe, ale do pekel,
plné snadných řešení a světel.
Plné sladkých ujištění a mocných vábení.
Mohou, to je ta hrůza: všichni mohou.
Ano, tento okamžik, o kterém je řeč,
je v momentě rozhodnutí snajpra
zaměřujícího jako svůj cíl
těhotnou maminku
s dítětem kol dokola obíhajícím,
dnes jsou už dostupné tak účinné „pekelné stroje“,
které se snadno zamaskují

Ten okamžik je hluboko v srdci a ještě hlouběji,
v procesu rozhodování pro lásku nebeskou
nebo krásu pozemskou,
když život studí
nebo jak oheň pálí
a ty už chápeš, že vše bude fungovat i bez tebe.

Ten okamžik přichází, když jej netušíš,
kdy spíš možná na pláži
kdesi u teplého moře.
Odkud přijdou ty běsi,
co Dostojevského přiměly
přehodnotit všechny věci?

Život rozkvétá
jak travička a bodlák
vedle haraburdí na jakési skládce.
Rozkvétá a pel se tiše snáší
na čerstvé listy
stejně jako už léta.

Ten okamžik je v momentě,
kdy se budoucí maminka rozhoduje,
zda nechat žít,
nebo vzít život miminku,
které čeká po znásilnění.

Ten okamžik je v situaci,
kdy lékař při selekci
na rampě koncentračního tábora Osvětim
dává Sophii na vybranou, které z obou jejích dětí
má zůstat u ní
a které mají odvést do plynu.

Ten okamžik je v momentě,
kdy zákonodárci přílušného governmentu
zvedají hlas pro zákon o euthanasii
nebo proti ní.

Ten okamžik je ve chvíli amnestie
nebo omilostnění vězňů.
Ten okamžik nastává,
když soudce v koutě své pracovny
vkládá do svých úst hlaveň revolveru,
protože nedokáže unést svou zodpovědnost
za justiční omyl,
kterým poslal na smrt nevinné lidi.

Ten okamžik je v momentě,
kdy Afroameričan dostávající
iniciační výprask na záda do krve, aby si nadosmrti pamatoval, že je toliko majetkem svého pána , nic víc, prudce chytne jeho ruku v zápěstí a vykřikne:“Už dost.“

Ten okamžik je ve chvíli,
kdy se Raskolnikov rozhoduje
za svůj zločin přijmout trest.

Ten okamžik
je na pouti
Paolo Coelho
bod alef.

Ten okamžik je ve zlomu vývoje válečných událostí,
když velitelé armád mocností s překvapením konstatují,
že neočekávali tak velké ztráty na životech ani vojáků ani civilního obyvatelstva. A těžko přetěžko lidstvo zjišťuje ztráty, které lze vyčíslit a ještě obtížněji anebo vůbec ztráty, které vyjádřit čísly nelze.

Ten okamžik je v momentě prozření, že všecho je jinak a tušení jak.
Okamžik rozkvétá -
- ve své plnosti, omylnosti,
zvrhlosti i údernosti,
slizkosti i pevnosti:
Okamžik
rozkvétá.
Konec stébla trávy,
který byl ze stonku vytažen,
plný jemně sladkého nektaru
vložený do mezery mezi zubama,
je nenápadným příslibem
příjemně chladivého stínu lesa,
vysávám sladkou šťávu
a na krátkou chvíli
se podívám do slunce:
Oči jen trochu zabolí.
Okamžik rozkvétá.

Ten okamžik nastane, když na jedné misce vah Sochy Svobody bude utrpení Ježíše Krista na kříži a na druhé životy jednoho a půl milionu dětí, které byly zavražděny za holocaustu.

Ten okamžik probíhá, když Mojžíš rozbíjí nešťasten kamenné desky zákona, Siddhárta opouští svou rodinu, Mohamed slyší hlasy a zvonečky a Ježíš volá z kříže
Eloí, Eloí, Lamá Sabachtani.

Nikdo z nás nechce slyšet zlověstné
Mene mene tekel ufarsin,
a okamžik rozkvétá ,
když nám odpovídá naše svědomí,
Bůh i znamení určená jen pro nás,
naše děti a naše blízké.

Zpívala o lásce
a mě se před monitorem emocí míhala,
prsty dovedně proplouvajícími mezi strunami
každodenního chleba vezdejšího,
a melodiemi svůdně rozeznívajícími hudbu duše
a osvobozujícími od pouta času,
teď jiné rytmy jinak vnímáš,
tón původní náklonnosti
melodií novou objímáš.
A najednou zjišťuješ,
že tvé city vůbec nejsou pozadu,
jsou přesně tam, kde mají být,
aniž bys pozoroval jakoukoliv závadu.

To jediné věčné téma
nás opanovává znova a znova,
a zajímá nás, jak to dopadne s námi, s nimi, prostě se všemi: s řecko - římskými, americko – japonskými, mexicko – ruskými a francouzsko - čínskými láskami,
co přijde na přetřes, co zůstane v legraci,
kde ukryt je běs, kam půjdem´ po práci?

Musím se dnes oholit,
abych Tě nepoškrábal,
až tě budu líbat.


 celkové hodnocení autora: 94.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 27.04.2019, 15:52:37 Odpovědět 
   Tvé rozsáhlé dílo jsem četla s velkým zájmem… hrne se to na čtenáře jako lavina a je až s podivem, k jak hlubokým myšlenkám tě procházka v přírodě dokázala inspirovat. Super.
 Šíma 17.04.2019, 18:28:02 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavě napsaná báseň. Nezabývá se jen pozitivními věcmi, ale probírá život i z historického hlediska, jako kdyby chtěla poukázat na ono lidství. Z obrazy o jedinci, který se prochází okolo lesa (či lesem) přechází verše až k lidem, kteří prošli historii lidstva (slavnou či neslavnou). Onen konec se mi zdá smířlivým, stejně s tím už nic nenaděláme, tak se náš hrdina oholí, aby nepoškrábal svou milou při líbání (láska přeci musí zvítězit nad nenávistí). Nakonec, těžko reagovat na tolik dojmů z přečtení tak dlouhé básně...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Mám psa
Pan Petr
Příkrá cesta na...
Radher
Orchidej - Kapi...
Jason W. LeClare
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr