obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915588 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39869 příspěvků, 5779 autorů a 392012 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: POTWORA ::

 autor Danny Jé publikováno: 20.04.2019, 20:28  
Kapitola 7-8
 

Kapitola 7



[ Okolí vrchu Owczarka, o půl hodiny později ]


Šíma se vracel sám kolem vrchu Owczarka směrem k Česko-polským hranicím, když měl pocit, že zde není sám. Podíval se do stran, ale nikoho neviděl. Mávl rukou a pokračoval, když se před ním náhle objevil třímetrový černozelený obr.

Kdybys tak věděl, že jsem ti před chvíli zabil bráchu, pomyslel si Šíma a podíval se mu do očí.

Úzké červené oči v hranatých jamkách podivně tvarované černozelené lebky zářily jako safíry. Ústa měl přivřená, ale i tak bylo zřejmě, že jsou plná ostrých zubů.

Ssss!

Tvor zasyčel. Obešel stojícího Šímu. Očuchal si ho a pak se znovu vrátil na místo, kde stál. Šímova mysl byla plná šílených scénářů, vzpomínek na seriály, kterým se někteří z jeho kamarádů smáli. A teď? Stali se obětí podobného monstra, jaké vystupují v jeho oblíbených seriálech. Zachoval chladnou hlavu. Nemyslel na to, jak se sem dostali. Nemyslel na strach, který před několika hodinami měl. Ale teď? Jeho psychika byla jiná. Jako by celý prostor k vrchu Kluka byl zasažen jakýmsi manipulátorem mysli a měnil lidskou psychiku.

Je možné, že by měnil i mysl těch příšer?

Obr ho stále pozoroval, nespustil z něho své oči. Pak zavrčel a udeřil se do hrudě.

Mám to opakovat?

Šíma pochopil, že ho netvor zabít nechce. Prohlíží si ho, zkoumá ho a vzhledem k tomu, že si je vědom, že není sám svého druhu v tomto lese, vypadalo to jako by se chtěl přátelit.

Tak jo, pomyslel si Šíma a udeřil se také do hrudě.

Zasyčel a rozpažil své ruce do stran. Neměl je tak dlouhé, jako ten tvor, ale jen tak mu mohl dát najevo, že on je také predátor. Vlastně tak i vypadal. Měl na sobě lidskou krev a tmavou naftu. To mu zřejmě zachránilo život. Tvor se na okamžik zarazil. Pak zavrčel a vykročil k APN 7-1. Šíma se neotočil. Nechal ho odejít. Jestli ho černozelený tvor pokládal za jedno z predátorů a necítil ohrožení, nezabije ho. A měl pravdu. Tvor zmizel během chvíle v hlubokém lese.

Uf!

To byla úleva.

Měl jsem štěstí, pomyslel si Šíma a vyrazil k hranicím.


* * *

Po několika metrech objevil mrtvolu bez hlavy.

„Sakra! To musela být určitě jeho práce,“ pronesl Šíma a přistoupil blíž.

Chtěl zjistit, kdo je ten mrtvý. Měl podezření, které se během chvilky potvrdilo. Podle tetování na levé ruce, poznal, že to je Bláha.

Srp a kladivo CCCP, přeškrtnuté, totální odpůrce komunismu, to byl Jaromír Bláha.

„To si moc daleko neutekl, Jaromíre,“ poznamenal a zhluboka vydechl.

Jeho chování bylo odsouzeníhodné, když utekl a nechal nás tam s Leškem, který se neprobral. Možná, že to bylo i dobře. Necítil nic, když mu drápy té zelené potvory prořízly hrdlo.


* * *

O 40 minut později.

Šíma dorazil k Česko-polským hranicím. Blížila se noc a jen díky měsíci, který byl v úplňku, viděl na cestu. Když se došoural k parkovišti, překvapivě tam stáli obě auta. Modrá Fábie Zdendy Hrazdila i stříbrný Citroen Jaromíra Bláhy.

To znamená, že chlapi ještě nedorazili, pomyslel si Šíma. Kde však mohou být? Už je skoro noc.

Sedl si na kmen starého stromu, který plnil funkci lavičky a s unaveným výrazem ve tváři pohlédl do země. Zrovna uviděl zástup mravenců, jak táhli na svých bedrech jiného mravence. V tu chvíli si vzpomněl na své kamarády, kteří ještě nedorazili.

Zabloudili nebo je ta potvora dostala?

„Vrátím se tam a podívám se po nich,“ pronesl a vrátil se zpátky do lesa.

Někdo jiný by se tam znovu neodvážil. Ale Šíma předpokládal, že mu tvor neublíží. Podle jejich setkání, neměl problém s dalším predátorem v tomto lese.

Vydám se jinudy, možná, že nešli po té pěšině, pomyslel si.


* * *

Šíma vstoupil do lesa a vyrazil doleva. Protáhl se hustým křoví, několikrát se otočil do stran, a když si byl jistý, že zde opravdu nikdo není, pokračoval dál. Přece jenom narazit na pohraniční hlídku by nebylo úplně nejlepší, ačkoliv by mohl vysvětlit, co se stalo. Pokud by mu někdo věřil, když je od krve.

Křup!

Šlápl na větev, která pod vahou jeho nohy okamžitě praskla.

Sakra, musím být opatrný, prolétlo mu hlavou a snažil se dívat i pod nohy.

Pokračoval k nejbližšímu stromu. Tam se na chvíli zastavil, podíval se do stran a znovu pokračoval k dalšímu stromu. Takhle to dělal nějakou domu, než si všiml světla, které se objevilo na pravé straně.

Pohraniční hlídka, pomyslel si.

Další větev praskla a prozradila polohu hlídky. Podle světel Šíma poznal, že jsou dva. Pokračovali směrem k němu.

Sakra! Co budu dělat? Jestli mě najdou, skončím ve vězení, prolétlo mu hlavou.

Polská hlídka pokračovala dál směrem k němu, když se náhle ozval řev vycházející od vrchu Kluka. Světla se zaměřila tím směrem, ale rozdělila se. Jeden pohraničník vyrazil přímo k vrchu a druhý postupoval ke mně.

Jen zůstat v klidu.

Asi pět metrů přede mnou se zastavil a promluvil do vysílačky. Něco do ní polsky zamumlal a odjistil svou zbraň.

„Njedžwjed – Medvěd,“ ozvalo se z vysílačky.

Pohraničník, přepnul a promluvil.

„Přigotowač pulapke! – Připrav past!”
„Gotowe! – Hotovo!”
„Musimy go zdobyč. – Musíme ho dostat.”
„Zabil Olafa.“

Takže ten mrtvý, kterého jsme našli, není první, kdo zde zemřel, pomyslel si Šíma.

„Střelam i přyciane jego! – Vystřelím a přilákám ho!”
„Pulapka jest gotowa. – Past je přepravena.”

Pořád nic nevidím, jaká past je připravena? Je zde snad nějaký příkop, který jsem neviděl?

Příslušník hlídky opravdu vystřelil.

„Myšle že ho slyše,“ promluvil hlas do vysílačky.

Z dálky se ozývalo dunění, které oznamovalo, že se netvor blíží. Šíma se krčil za stromem a hlídka před ním si připravila samopal. Neměla ani nejmenší tušení, co je ten tvor zač. Z nějakého důvodu si mysleli, že to je medvěd. Přesto měli připravenou velmi sofistikovanou past.

Velmi působivé, prolétlo mu hlavou ve chvíli, když zahlédl vyčnívající hroty ze země.


* * *

Ve chvíli, kdy se objevil třímetrový obr, tak se před připravenou pastí zastavil.

Evidentně není hloupý, pomyslel si Šíma.

„Tutaj tutaj!“ vykřikl pohraničník cosi podivného a vystřelil na velký stín.

Černý stín zachroptěl. V tu chvíli pohraniční hlídka pochopila, že to nebude obyčejný medvěd.

„Co?“ ozvalo se z vysílačky.
„Zastřel to!“ vykřikl hlas hlídky, která byla ukrytá před Šímou.

Další výstřel zazněl do prázdna, protože černý obr už tam nebyl.

„Cholera! – Zatraceně!“ pronesl pohraničník, který stál před připravenou pastí.

Uvědomil si, že jejich plán nevyšel.

„Jarek, uciekaj!“ zaznělo ve tmě.

Jarek však zůstal stát na místě. V rukou držel samopal. Otáčel se do stran a předpokládal, že bude dost rychlý, aby tvora zastřelil.

Švunk!

Černá dlouhá paže se objevila ve chvíli, kdy se pohraničník otočil do strany. Nestačil zareagovat. Nestačil ani pípnout. Jeho tělo prolétlo mezi stromy a dopadlo na zem. Nehýbal se.

„Zabijo če!“ vykřikl druhý pohraničník, postavil se a začal střílet jako šílený.

Bang! Bang!

Několik střel se zarylo do pevné kůže černého obra. Zpomalilo ho to, ale nezastavilo. Několika dlouhými skoky se přiblížil k druhému z pohraniční hlídky a jedním úderem ho srazil k zemi.

Neměl sebemenší šanci, pomyslel si Šíma a stále vyčkával na místě. Určitě mu zlomil vaz.

* * *

Černý tvor se zapotácel. Jednou rukou se držel v oblasti břicha, kde vytékala krev. Byl zraněný.

Ech!

Vydechl a vyrazil zpět. Měl v plánu se vrátit, ale znovu se zapotácel. Jeho chování v následující chvíli bylo nevysvětlitelné. Namířil si to přímo skrze připravenou past. Šíma z úkrytu sledoval jeho malátné pohyby a skoro chtěl na něho zakřičet, zastavit ho. Pak si ale uvědomil, že k tomu má důvod, proč jde tímto směrem. Musel vědět, že to je jistá smrt. Možná nechtěl žít a možná si to neuvědomoval. Druhá věc je, že on zabil jeho kamarády. Bez slitování.

Neměl bych s ním mít takový soucit, pomyslel si.

Sledoval, jak se jeho tělo blíží k místu, kde trčely jakési kovové hroty.

Žuch!

Najednou upadl a dva z těch hrotů projely jeho tělem. V jedné vteřině se kolem jeho těla vytvořila kaluž krve.

„A je hotovo,“ procedil Šíma mezi zuby.

Otočil se a chtěl odejít, ale pak se se zastavil a uvědomil si, proč sem přišel. Najít své kamarády. Ale budou ještě naživu, když tady pobíhala tahle nestvůra?

Šíma pokrčil rameny a vyrazil směrem k vrchu Owczarka. Prošel kolem mrtvého pohraničníka a vzal si od něho baterku.











Kapitola 8



[ Okolí vrchu Owczarka ]


Šíma procházel kolem keře, když zavadil o něco pružného. Namířil baterkou, ale zjistil, že to je holínka. Kopl do toho ještě jednou, aby se ujistil, že k té botě ještě něco nepatří. Holínka se ani nepohnula, proto obešel celý keř, aby zjistil, jestli tam neleží i mrtvý majitel.

Momentálně by to nebylo nic neobvyklého.

Opatrně rozhrnul keř, ale stále viděl jen botu. Posvítil dovnitř a lekl se.

„Sakra!“ utrousil Šíma a ucukl.

Ve stínu prosvíceného keře se objevila spleť větví, která v prvním okamžiku vypadala jako kostra.

„Je to jen křoví,“ pronesl Šíma a pousmál se.

Kopl vší silou do holínky, která odlétla o kus dál. Zastavila se před stromem, kde ležela portmonka s řetízkem.

Takovou měl Zdenda Hrazdil, pomyslel si Šíma a zvedl ji ze země. Otevřel jí a podle dokladů zjistil, že opravdu ta peněženka s fosforovými pruhy patří Hrazdilovi.

Šímu osvítilo a prohledal baterkou prostor v okruhu pěti metrů.

Uf!

„Do prdele!“ vyhrkl v momentě, kdy baterkou posvítil na místo, které bylo potřísněno krví.

Všiml si stop v hlíně, které vedli ke srázu. Zvedl hlavu a posvítil si dopředu. Pomalu vykročil. V duchu se bránil představě, že těla jeho kamarádů skončila v roklině.

Proč by si dával takovou práci s tím, aby je hodil do rokle?

Ptal se sám sebe, ale odpověď nedostal. Nevěděl to. Do hlavy mu neviděl a ptát se ho nechtěl. Stejně by mu neodpověděl a umírá, nebo už je mrtvý.

Je mrtvý, ujistil se v duchu.

* * *

Jeho další kroky směřovali na okraj srázu. Téměř pěti metrový sešup byl ohraničený kameny. Nahlédl dolů, ale nic neviděl. Až když si pomohl baterkou, uviděl jen kameny. Oddechl si a otočil se na druhou stranu.

Uh!

„Do prdele!“ vyhrkl a skoro nemohl popadnout dech.

Černý tvor stál před ním. Jeho červené oči byly jako dva plamínky. Chropěl, syčel a měl vyceněné zuby.

Jo, asi mě chceš zabít, ale možná bys měl vědět, že já tu vlastně ani nechci být a přišel jsem sbírat jen houby, takže jestli bys mě nechal jít, vážně ti budu vděčný, pomyslel si.

Nehýbal se a světlo z baterky mířilo do země, což bylo v tuto chvíli asi dobře.

Jak by si zareagoval, kdybych mu posvítil do obličeje? Rozhodně by se nevylekal. Spíše naopak, rozzuřil by se.

Šímovy myšlenky pracovaly na plné obrátky. Nevěděl, jak z této situaci vyjít bez úhony. Díval se do strany a jen občas hodil okem po tvorovi, který byl sice zraněný, ale stále nebezpečný. Zavrčel a jeho levá paže se pohnula dozadu.

„Nejsem tvůj nepřítel,“ pronesl Šíma.

Obličej neznámého tvora s sebou škubl. Šíma se obával toho nejhoršího, ale tvor s červenýma očima jen několikrát pohnul hlavou.

„Peace, Frieden, Pokój! – Mír!“ pronesl Šíma v několika cizích jazycích. V domnění, že na to zareaguje.

V tom měl pravdu, ale tvor zareagoval až na poslední překlad slova Mír.

Ssss!

Zasyčel a strčil do Šímy, který spadl do rokle. Poté zařval a zmizel v lese.


* * *

[ Trutnov, 21.30h ]

Šímův kamarád Danny seděl u počítače. Připojil se k chatu (četu) LidSky-net.com. Jeho ID-chatové číslo 120 svítilo zeleně. Šímovo číslo svítilo černě, to znamenalo, že není připojený. Přesto mu zkusil napsat zprávu.

„Co je s tebou, příteli?“
„Dneska jsme měli hrát spolu karty.“

On-line Poker style.

„Připojím se za hodinu znovu, pak už půjdu spát,“ napsal Danny a odhlásil se.

Jeho číslo zůstalo černé.


* * *

[ Rokle, u vrchu Owczarka, po nějaké době ]


Jakmile Šíma procitl, začal šmátrat rukama kolem sebe. Nejdříve se dotkl drobného kamení, hlíny, ale pak se dotkl něčeho měkkého.

Aááh!

Vyjekl, když si uvědomil, že se dotkl lidského obličeje. Okamžitě zpanikařil a začal se hrabat ven z rokle. Jakmile se dostal ven, oddechl si.

Dokázal jsem to, pomyslel si a zůstal ležet na zemi.

Znovu omdlel. Po nějaké době se však probral.

„Co-co?!“ vyhrkl

A když zjistil, že leží na zemi, snažil se pomalu vstát.

Co se stalo? Kde to jsem?

Jeho hlavou proběhlo několik myšlenek týkající se místa, kde se nacházel. Cítil se unavený. Držel si hlavu, která ho bolela. Byl celý špinavý. Začal se obracet kolem svého těla a snažil pochopit, co se mu stalo. Podíval se i do rokle a zamyslel se.

To jsem tam spadl?

Pozvedl obočí a nějakým způsobem začal hledat cestu pryč. Vyrazil směrem, který ho podvědomě napadl. Připadal si jako tulák, který ztratil cestu domů. Proplétal se mezi stromy, křovím, občas zakopl o ležící větev, ale neupadl.

To je podivný les, pomyslel si a rozhlížel se kolem. Snažil se zachytit charakteristický zvuk pro kukačku, anebo pro datla, který je se v letu ozývá zvučným „kri, kri, kri.“

Jediným společníkem mu však byl jen otravný hmyz, který tu místy poletoval.


 celkové hodnocení autora: 93.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 20.04.2019, 20:27:17 Odpovědět 
   Zdravím.

Opět čtivá a napínavá část. Je zajímavé, že netvor nechtěl zabít Šímů. Měl Šíma z pekla štěstí nebo v něm (či na něm) viděl něco jiného než u Šímových přátel, které zabil. Raněná potvora zmizela v lese a Šíma zůstal osamocený kdesi na lesní (nebo jiné) cestě. Snad další část napoví, jak dopadne Šímovo dobrodružství a hlavně, co se stane s onou příšerou...

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 22.04.2019, 14:02:14  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář. Potwora je nevypočítelná :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
biceps
(11.7.2020, 21:54)
Iriska
(1.7.2020, 12:30)
Tala
(25.6.2020, 10:23)
crook
(24.6.2020, 21:22)
obr
obr obr obr
obr
Zrcadla
Zavel
Utonutí v temno...
Gar
A tak to prišlo
MarkízDeSade
obr
obr obr obr
obr

Vítej
Feesha
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr