obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915197 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39221 příspěvků, 5717 autorů a 388908 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: POTWORA ::

 autor Danny Jé publikováno: 27.04.2019, 9:40  
Kapitola 9-10
 

Kapitola 9



[ Rokle, u vrchu Owczarka, po nějaké době ]


Jakmile Šíma procitl, začal šmátrat rukama kolem sebe. Nejdříve se dotkl drobného kamení, pak se však dotkl něčeho měkkého. Vyjekl, když si uvědomil, že se dotkl lidského obličeje. Okamžitě zpanikařil a začal se hrabat ven z rokle. Jakmile se dostal ven, oddechl si.

Dokázal jsem to, pomyslel si a zůstal ležet na zemi.

Znovu omdlel

„Co-co?!“ vyhrkl, a když zjistil, že leží na zemi, pomalu vstal.

Co se stalo? Kde to jsem?

Jeho hlavou proběhlo několik myšlenek týkajících se místa, kde se nacházel. Cítil se unavený. Držel si hlavu, která ho bolela. Byl celý špinavý. Začal se obracet kolem svého těla a snažil pochopit, co se mu stalo. Podíval se i do rokle a zamyslel se.

To jsem tam spadl?

Pozvedl obočí a nějakým způsobem začal hledat cestu pryč. Vyrazil směrem, který ho podvědomě napadl. Připadal si jako tulák, který ztratil cestu domů. Proplétal se mezi stromy, křovím, občas zakopl o ležící větev, ale neupadl.

To je podivný les, pomyslel si a rozhlížel se kolem. Snažil se zachytit charakteristický zvuk pro kukačku, anebo pro datla, který se v lese ozývá zvučným „kri, kri, kri.“

Jediným společníkem mu byl jen otravný hmyz, který tu místy poletoval.

* * *

[ 2 hodiny později, směr Jarkowice ]

Téměř po dvou hodinách se dostal na hlavní cestu, která směřovala k Jarkowicím. Podle ukazatele, který byl na silnici. Zraněný a vyčerpaný zaklepal na první dům, kde bylo ještě rozsvíceno. Nikdo však neotevřel. Štěkající pes ho odehnal pryč. U druhého domu měl štěstí. Otevřela mladá žena. Šíma jí v krátkosti vysvětlil, co se stalo. Řekl jí samozřejmě jen to, co si pamatuje. Bohužel mu rozuměla jen část z toho jeho příběhu, přesto ho pozvala ho dovnitř a ošetřila. Poté mu nabídla trochu vody a ukázala místo, kde by se mohl vyspat. Šíma poděkoval. Sotva ulehl, usnul.

* * *

Brzy ráno ho probudil dětský hlas.

Kde to jsem?

Vyskočil z postele a otevřenými dveřmi vstoupil do místnosti. Byla to kuchyně.

„Dzieň dobry!“ pozdravila mladá žena.

Stála u sporáku.

„Dobrý den,“ Šíma pozdravil a posadil se ke stolu, kde seděly dvě děti. Chlapec a dívka.
„Děti?!“ pozvedl hlavu směrem k ženě. Nebylo pochyb, že to je jejich matka.
„Ano, děti,“ kývla s úsměvem na tváři.

Pokynul a zareagoval na příchozího muže ve dveřích.

„Dobrý den,“ pozdravil ho Šíma a v první chvíli se cítil velmi nejistě. Měl z něho takový divný pocit. Jako by ho znal.
„Dzieň dobry!“ pozdravil muž a usedl ke stolu.
„Neznáme se?“ zeptal se Šíma.
„Niepametam si.“
„Omlouvam se,“ šeptl Šíma a napil se čerstvé kávy, která provoněla místností.
„V porzadku, nie viem, co se stauo, vy stracil paměč,“ pronesl muž a podíval se na ženu, která mu přinesla také hrnek s kávou.
„Jsem v Jarkowice?“ zeptal se Šíma.
„Nie, to je Kamienna Góra.“

Proč jsem si myslel, že to jsou Jarkowice? Co se to sakra se mnou stalo? Opravdu mám ztrátu paměti?

„Žona zabiera dzieci do školy. Ty možeš vykapač. Pak povieš mi skad jseš,“ pronesl muž.

Šíma pokynul hlavou, ale bylo jasné, že z toho rozuměl jen část. To nejdůležitější věděl. Až žena odveze děti, on se bude moci vykoupat. Na to se opravdu těšil.













Kapitola 10



[ Kamienna Góra ]


Jakmile Šíma vyšel z koupelny, měl připravené i čisté oblečení.

„To je tvůj župan?“
„Co?“

Podíval se nechápavě.

Chápu, že polština a čeština nejsou úplně stejné, ačkoliv to vypadá, že to je hodně podobný jazyk, pomyslel si Šíma a ukázal na župan, který měl na sobě.

„Odziež,“ vyhrkl muž a pak ukázal na židli, kde měl připravené světle modré oblečení.
„Kdo vy?“ ohradil se najednou Šíma.
„Já chci dozviedeč kim jesteš,“ odvětil s klidem ve tváři.

Jeho polština byla zvláštní. Ne úplně taková, kterou znám.

„Máš internet?“ zeptal se Šíma a ukázal na notebook, který ležel na stolku.
„Jo,“ kývl muž a pozvednutou paží ho pobídl.
„Jak ty jmenuješ?“
„Janusz.“
„Jsem Jirka, ale kamarádi mi říkají Šíma.“
„Tam notebook,“ ukázal znovu rukou.

Skoro to vypadalo, jako by ho to nezajímalo, prolétlo Šímovi hlavou.

„Dziekuji.“

Janusz jen pokynul hlavou a postavil se k oknu, kde byly tmavé závěsy.

Jako by nechtěl, abych někdo viděl ven nebo dovnitř.

Šíma se připojil k internetu, ale bylo to jediné, co udělal. Seděl a přemýšlel, co tam vlastně chtěl.

Co mám hledat?

Janusz se mezitím odebral do vedlejší místnosti a telefonoval. Šíma přemýšlel, co to chtěl. Něco ho podvědomě nutilo k internetu, ale nepamatoval si co. Po chvilce vstal od notebooku a vyrazil k oknu.

„Nechte ty závěsy zatažené!“ vyhrkl Janusz z vedlejší místnosti.
„Takže umíte česky!“
„Sedněte si!“ řekl rázně.

V ruce držel telefon.

„Mohu si zavolat?“ zeptal se Šíma.
„Ne.“
„A co teda mohu?“
„Sedněte si!“
„Kde je vaše žena?“
„Jaká žena? Jste tu jen se mnou.“
„Už když jsem vyšel z koupelny, říkal jsem si, že tenhle byt je trochu jiný.“
„Co si pamatujete?“
„Myslíte v tom lese?“
„Ano.“
„Jak jste řekl, mám ztrátu paměti.“
„Vaše podvědomí vykazuje aktivitu, která se nám nelíbí.“
„Nesmím si vzpomenout?!“
„Je lepší na to zapomenout.“
„Tak to vám asi splním, protože si vážně nic nepamatuji. Jsou to jen záblesky, které mě vracejí spíše jen domu a také…“
„…k časovému období před 24 hodinami,“ přerušil mě.
„A-ano. Máte asi pravdu. Co jste mi to udělali?“
„Použili jsme jistou vakcínu, která vám vymaže paměť na posledních 24 hodin.“

Crrr!

Náš rozhovor přerušil zvuk telefonu, který držel v ruce.


*

„Ano?!“ ozval se Janusz.
„Pamatuje si něco?“ zeptal se hlas na druhé straně.
„Ne, vakcína zabrala.“
„Ponechte ho ještě pár hodin v izolaci, pak ho uspěte a odvezte za hranici.“
„Rozumím.“


*

Janusz vložil telefon do kapsy.

„Pustíte mě?“ zeptal se Šíma.
„Ještě tu chvíli zůstanete.“
„Co ta žena a ty děti?“
„Jaké děti? Jste tu jen se mnou.“
„Moc dobře si pamatuji, že jsem seděl u stolu s dětmi…“
„…byla to jen představa, kterou jsme vám vnutili během spánku.“
„A proč mi to říkáte? Mohu to použít proti vám!“
„Chcete nám vyhrožovat?“
„No-já…,“ šeptl Šíma a zdržel se dalšího pokusu být nad věcí.

V tomto případě se asi vyplatí dělat hloupého a poslušného, pomyslel si.

„Jen nerozumím, proč jsem tady. Co se stalo?“ vyhrkl Šíma.
„Napadl vás medvěd, a kdyby nebylo mého kolegy, byl byste mrtvej,“ prozradil Janusz.
„Jak se jmenuje váš kolega?“
„Roman.“
„Toho si nepamatuji.“
„A koho si pamatujete?“
„Myslím, že jsme se s přáteli chystali na houby.“
„V lese jsme vás našli jen s jedním mužem, který bohužel zemřel.“
„Kdo to byl?“
„Podle dokladů jsme zjistili, že to byl jakýsi Zdeněk Hrazdil.“
„Jak zemřel?“
„Pádem do rokle. Zlomený vaz.“
„Koho vlastně zastupujete?“
„To není důležité.“
„A co je důležité!“ vyhrkl Šíma zase tím tónem, který se Januszovi nelíbil.

Proto k němu přistoupil blíž a vrazil mu do ramene injekční jehlu.

„Co-co?“
„Trochu se prospíte, na všechno zapomenete. Vrátíte se domů,“ odpověděl Janusz.

Šíma se zakymácel a sesunul se na židli, kterou mu Janusz připravil.


* * *

[ Horní Albeřice, po nějaké době ]

Šíma se probudil v autě. Byla to modrá Fábie.

„Co se stalo?!“ vyhrkl a začal máchat rukama do stran.

Lekl se.

„Sakra!“ vyprskl, a když si uvědomil, kde je, vzpomněl si, že byl se Zdendou Hrazidlem na houbách.

Proč jen s ním?


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2, o hodinu později ]

Zazněl hydraulický zvuk. Otevřenými dveřmi prošel chlap v černém kvádru.

„Januszi!“ ozval se hlas ženy stojící u velké obrazovky.
„Madam Warczycká!“ pronesl.
„Můžete mluvit anglicky, aby naši hosté věděli, jak jsme eliminovali možnost odhalení a zároveň vyzkoušeli naší vakcínu XR-23,“ pronesla.
„Good – Dobře,“ kývl Janusz a v krátkosti vysvětlil dánsko-norské návštěvě, co se vlastně stalo, a jak dopadl první test ve vyhrazené oblasti kolem vrchu Owczarka.

Po chvilce se ozval jeden z hostů.

„Ukázka se nám líbila, přesto mám otázku, proč subjekt při prvním setkání s tím člověkem zaváhal?“
„Myslíme si, že to bylo tím, že byl od krve a od oleje. To ho mohlo zmást, generále Rekstrine,“ odvětila madam Warczycká.
„Subjekt Gnome je zraněn,“ podotkl jiný oficír.

Jako jediný měl na hlavě baret.

„Během dvou hodin se u něho projeví celková regenerace,“ zareagovala madam Warczycká.
„Skupina vyrazila do lesa, aby ho zadržela a převezla sem,“ dodal Janusz. „Sami můžete být svědky jeho regenerace.“
„Já jsem spokojený,“ ozval se generál Rekstrin.

Ostatní oficíři mu přitakali. Jenom plukovník Lestrud se stále vyptával na anomálii, která se vyskytla pří prvním kontaktu s tím houbařem.

„Už jsem to vysvětlovala,“ zareagovala madam Warczycká a znovu vysvětlila, že to bylo tím, že byl ten člověk od krve a od oleje.
„Neviděl v něm ohrožení,“ poznamenal Janusz.
„Takže když se bude protivník chovat mile, obelstí ho?“ rýpl si Lestrud.
„Záleží na okolnostech a tohle byl jen první test,“ vstoupila do toho Madam Warczycká a ukázala rukou ke dveřím.

Plukovník Lestrud pokynul hlavou a přidal se k ostatním, kteří opustili komunikační místnost vědecké laboratoře APN 7-2.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 27.04.2019, 9:39:34 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky čtivé. Takže Šímovi vymazali paměť a zmanipulovali ji tak, aby si myslel, že to byl medvěd. Vyšší zájmy, konspirace a tak dále. Naši hrdinové se ocitli ve špatnou dobu na špatném místě. Přežil jen Šíma, který se probudil ve voze kdesi na české straně. Jsem zvědav, jak bude děj pokračovat a zdali se náhodou nezvrtne, přeci jen takovou sílu nejde jen tak ovládnout a potwora dokáže být určitě nevyzpytatelným elementem.

Príma den přeji a múzám zdar.
 ze dne 28.04.2019, 16:15:17  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za předlouhý komentář. Potwora je pěkná mrcha zmutovaná (smích). Šímu bych nemohl nechat umřít...

D.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Neustálý boj me...
Hugozhor
Legendy Yveninu...
El Kostlivec
Koncert
Nikis
obr
obr obr obr
obr

Proud extáze
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr