obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915197 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39221 příspěvků, 5717 autorů a 388908 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Noc pátá - svoboda ::

 autor Jan Zindulka publikováno: 03.05.2019, 21:01  
Archandělé Gabriel, Michael a Rafael diskutují o chystaném stvoření člověka. Zatím se zdá, že člověk snad nebude taková katastrofa, jak se zpočátku zdálo. Jenže…
 

„Přátelé, je tu ještě jedna věc, která mě dost znepokojuje.“ Gabriel se na chvíli odmlčel, neříkalo se mu to dobře, snad se i trochu bál reakce kolegů. „Vypadá to, že Hospodin chce dát člověku… prosím nelekněte se, ale asi to tak opravdu je, tedy že Hospodin chce dát člověku… svobodu!“
Tohle bylo moc i na Rafaela:
„Cože? Svobodu? Svobodnou vůli? To snad opravdu ne. Svoboda je veliký dar, možná po lásce ten největší. Ale dát ho člověku? Se všemi jeho slabostmi? Vždyť ji neunese. Vždyť svoboda je tak snadno zneužitelná, tak lákavá, aby si ji člověk přivlastnil v míře větší, než mu náleží.“
Michael byl rád, že se Rafael kloní na jeho stranu:
„Jo, to nemůže dobře dopadnout. Vždyť si bude člověk dělat, co bude chtít. A chtít bude asi ledacos…“
Gabriel nebyl Hospodinovým tajemníkem jen tak náhodou, vždy se snažil vše promyslet dopředu:
„Malinko jsem o té svobodě pro člověka už uvažoval. Co kdybychom mu tu svobodu nějak definovali či vymezili? Stanovili hranice, aby byla řiditelná a kontrolovatelná.“
Gabriel vzal z dózy na stole čtyři tyčinky a vytvoří z nich kolem své sklenice, která pro tu chvíli představovala člověka, uzavřený čtverec, jako hranici jeho svobody.
„Rafaeli, ty jsi z nás, co se týče filozofie, nejvíce studovaný, neměl bys tam nějakou vhodnou definici svobody?“
„Když ono se svobodou je to těžké. Vždyť už samotný pokus o její definování je vlastně její omezení.“ Rafael krouživými pohyby sklenkou tyčinkový čtverec svobody rozbil.
„Já s Gabrielem souhlasím,“ vložil se do diskuze Michael. „Vždyť tím člověku můžeme jedině pomoci. Přílišná svoboda přece vede k nejistotě až bezradnosti.“
Michael se na chvilku odmlčel a usilovně hledal slova:
„Nerad bych, pánové, abyste mě považovali za marxistu, ale co takhle ‚Svoboda jako poznaná nutnost‘. To přece musí člověk pochopit, že něco se nesmí,“ – Michael ze dvou tyčinek udělal na stole vedle sklenky písmeno X – „a něco zase musí!“ – rozlomil tyčinku na dvě nestejné části a na druhou stranu sklenice z nich udělal vykřičník.
„Tak nějak to asi bude,“ okomentoval Michaelův výtvor Gabriel. „A když už tedy máme, vlastně budeme mít, ty lidi dva, tak prostě svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda toho druhého.“
Gabriel odstranil předchozí tyčinkové symboly a jednu tyčinku položil mezi svou a Michaelovu sklenku jako hranici svobody mezi dvěma lidmi. Nebyl však moc přesný, takže tato hranice byla blíže Michaelově sklence.
Ten se naoko rozzlobil: „A proč zrovna takhle? Proč mám já mít té svobody méně než ty? Proč ne takhle?“ Michael vzal tyčinku a posunul ji blíže ke Gabrielově sklence.
„A tady vidíme ten problém,“ přerušil kolegy Rafael. „Každý by raději určoval hranice svobody ostatním než sobě. Takto by byla svoboda definovaná pouze zvenku, pouze hranicemi, omezeními, příkazy a zákazy. Nevím, jestli takováto svoboda by se člověku moc zamlouvala. A navíc si myslím, že to ani není Hospodinův styl.“
Michael však namítl: „Ale zase by to mohlo fungovat. Vždyť bychom člověku koneckonců jiné definice svobody prozrazovat nemuseli, takže by neměl pocit, že o něco přichází.“
Gabriel však věděl o trochu víc než oba jeho přátelé:
„Hospodin chce dát člověku latinské jméno homo sapiens čili člověk rozumný (jen tak mezi námi, nechápu, proč vybral zrovna tohle), tak zřejmě předpokládá, že člověk také něco vymyslí sám. Tedy možná i ty jiné definice svobody. Souhlasím s Rafaelem, že definování svobody pouze zvenku stačit nebude. Ve svobodě musí být volba. Prostě svoboda jako možnost zvolit si cíl.“
Gabriel vytvořil z tyčinek šipku ukazující od sklenice.
„Ale cíl může být dobrý nebo špatný. Jaký si asi člověk vybere?“ Michael postavil druhou šipku ukazující jiným směrem, náhodou k Rafaelově sklenici.
„Vidíte, třeba si člověk jako cíl stanoví ovládnutí druhého člověka.“
„A co třeba navrhnout definici svobody, která by byla pouze uvnitř člověka?“ uvažoval Rafael. „Takovou, aby mu ji nemohl nikdo vzít. Třeba svoboda jako schopnost prožívat radost. Copak může být člověk svobodný, když nemá radost? Copak může mít člověk radost, když není svobodný?“ Rafael vzal tyčinku a vložil ji do prázdné sklenice.
„Ale to by pak mohla existovat svoboda třeba i ve vězení. To nejde, to by člověk nepochopil,“ nesouhlasil Michael.
Gabriel si vzdychl:
„Tak to tedy těm lidem nezávidím, když ani my si s tou svobodou nevíme rady. Dokud budou dva, tak bychom to možná ještě uhlídali, ale co když těch lidí bude víc?“
„Jak to víc,“ vyskočil Michael. „Říkali jsme přece dva. To snad úplně stačí!“
Rafael se přidal ke Gabrielovi:
„Já si taky myslím, že to u těch dvou nezůstane. Zkusme se ještě trochu zamyslet nad některými charakteristikami lásky. Jak píši ve své doktorské práci, láska je tvořivá. A pokud se podaří docílit toho, že se muž a žena budou milovat, proč by nemohla být tvořivá i jejich vzájemná láska?“
„Počkej, počkej, co tím chceš naznačit?“ lekl se Michael. „To jako že by se ti lidi nějak rozmnožovali? Sami? Bez účasti Hospodina? To bych teda chtěl vidět. Jak by to asi tak dělali? Uplácali by si z bláta panáka a pak by na něj dýchali, aby ožil? To může možná Hospodin, ale ne člověk! Na to bych si netroufl ani já. Snad tak ještě cvrčka nebo veverku, to bych možná zvládl, ale ne člověka. Vždyť takový nový člověk, to je přece obrovská zodpovědnost. A taky strašná složitost, zvláště ta, jak jsme to říkali… žena. To přece Hospodin nemůže nechat jen tak na člověkovi.“
„Přesto si myslím, že to tak nějak bude, můžeme se vsadit,“ trval na svém Rafael. „I když mně také nenapadá žádný jednoduchý způsob, jak by se to dalo dělat.“
„No právě. Pokud to rozmnožování vůbec půjde, bude to určitě tak komplikované, že to ty lidi nebude bavit.“
Do diskuze se opět vložil Gabriel:
„A co když je to Stvoření jen takový pokus. Když se to, zvláště tedy ten člověk, nepovede, tak to třeba Hospodin zase zruší a zkusí to jinak.“
„To si nemyslím,“ nesouhlasil Rafael. „Člověk přece není nějaký dinosaurus. Když vidíš, že dinosaurus je slepá vývojová větev, necháš ho vyhynout. Ale člověka? To přece nejde. Jak tak znám Hospodina, to by spíše na Zem poslal svého syna, aby těm lidem nějak pomohl, než že by je vyhubil.“
„To nám to tedy začíná dobře,“ povzdechl si Gabriel „Ještě tu člověka nemáme a už dělá takové potíže… Škoda, že tu s námi není Luciel, ten by možná na něco přišel.“
Rafael s Michaelem se lekli: „To snad nemyslíš vážně!“
„Já vím, to byl spíš jen takový trochu bezradný nápad. Je ale pravda, že Luciel měl vždycky nějaké řešení, i když to někdy bylo na hranici Božích zákonů.“
„Nebo spíš za hranicí,“ rázně doplnil Michael. „Však na to byl taky náramně pyšný a dával to náležitě najevo. A ta pýcha ho stála místo. Celkem se Šéfovi nedivím, že to řešil tak radikálně. A víte, jak si teď Luciel říká? Lucifer. Světlonoš. Jako by to byl on, kdo světlo stvořil.“
„Tak to je další malér, pánové,“ řekl skoro už rezignovaně Gabriel. „Myslíte, že Lucifer při svých schopnostech a sebevědomí nechá Boží Stvoření na pokoji? Zvláště pak člověka?“
Rafael mu přizvukoval:
„Máš pravdu. Slyšel jsem, že Lucifer je poslední dobou vídán na Venuši. To je planeta nejbližší Zemi směrem ke Slunci. Panují tam, jak možná víte, dost pekelné podmínky. Tak jsem si myslel, že je tam Lucifer na dovolené. Ale ve světle dnešních poznatků si myslím, že si tam spíš buduje něco jako předsunutou základnu pro útok na Zemi.“
V místnosti se rozhostilo ticho, záležitost stvoření člověka se čím dál víc zamotává. Ticho po delší chvíli přerušil Gabriel:
„Co kdybychom se to pokusili Hospodinu ještě nějak vymluvit. Sjednat si s ním schůzku, možná to není tak strašné, možná máme jen příliš bujnou fantazii. Nebo nám to Hospodin nějak objasní, třeba má v záloze nějaké pojistky.“
„Správně. Ať nám vysvětlí, co tím vlastně sleduje,“ chytl se návrhu Michael. „Jaký to bude mít přínos pro Nebe.“
„Hele, Michaeli, kolik že to máš pod sebou těch andělů?“ zeptal se tak trochu mimo Rafael.
„Co? Andělů? Proč tě to zajímá zrovna teď? Přece nespočetně, to snad víš taky.“
„Dobrá. A kolik jich je takových, za které bys dal ruku do ohně: spolehlivých, moudrých, statečných, zodpovědných, ochotných něco obětovat pro dobrou věc, dostatečně silných, aby dokázali někoho zachytit při pádu, ale zase dost taktních, aby se nevnucovali, přitom taky přiměřeně asertivních na to, aby dokázali prosadit správnou věc?“
„Takoví jsou vlastně všichni,“ odvětil zamyšleně Michael. „I když jejich hlavními přednostmi jsou spíše zpěv, tanec a hra na hudební nástroje. Ale tak odhadem patnáct procent by to mohlo v pohodě zvládnout. Ale k čemu je vlastně potřebuješ?“
„Nespočetně, z toho patnáct procent… pokud se dobře pamatuji ze školy, tak to je zase nespočetně. To by mělo stačit,“ počítal Rafael. „Abych to tedy vysvětlil. Co kdybychom každému člověku přiřadili jednoho takového anděla, takovou jako stráž. Ne drába, který by svého člověka násilím nutil dělat dobro a nedělat zlo. Ne otroka, který by musel splnit vše, co by člověka napadlo. Spíš takového skrytého průvodce: tady by trošičku napomenul, tam zase něco dobrého vnuknul, občas malinko připostrčil a jindy zase nenápadně zadržel… Prostě takového strážného anděla.“
„Jo takhle,“ snažil se pochopit Michael. „Moji andělé sice nejsou cvičeni na takovéhle humanitární mise, ale při své inteligenci a nadpřirozených schopnostech by to určitě zvládli. Jen nevím, jak to při té člověčí svobodě bude účinné.“
Podaného stébla se chytil i Gabriel:
„Mně se to docela líbí. Žádné násilí a donucování, na to by Hospodin nepřistoupil. Přesto ale doporučuji se zítra s Hospodinem sejít a promluvit si s ním. Přijďte ráno v půl osmé na horní terasu, já zkusím někde zamluvit snídani a uvidíme.“
„V půl osmé? Proč tak brzy? Konečně mám jednu sobotu volnou, tak jsem se těšil, že si trochu přispím.“ Pro Michaela dnešní den opravdu nebyl z nejlepších. „Vždyť až tak moc to snad nespěchá.“
„Právě že spěchá. Právě proto, že zítra,“ Gabriel se podíval na hodinky, „vlastně už dneska, je sobota.“
„No a?“ nechápali druzí dva archandělé.
„Je-li dnes sobota, zítra bude neděle. A to bude Pán odpočívat. A pochybuji, že něco takového, jako stvoření člověka, bude odkládat na příští týden. Zvláště, když už, jak se zdá, má pro to všechno připraveno. A když, jak ho tak pozoruji, se na to těší už celou věčnost.“
„Jojo, těžký je úděl archanděla. Poroučím se, pánové,“ loučil se s kolegy Michael. „To abych si pro jistotu objednal buzení telefonem.“
Všichni tři archandělé se rozloučili andělským políbením.
„Bůh s tebou, Michaeli, Bůh s tebou, Rafaeli. I s tebou, Gabrieli.“

Jak to dopadlo, víme všichni. On totiž Hospodin tu sobotu vstal už v pět hodin, takže v momentě, kdy se s ním archandělé ráno při snídani setkali, bylo už stvoření člověka hotovo.


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 03.05.2019, 21:00:55 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky se četlo. Ono to s lidmi není jen tak a se svobodou jakbysmet.

Príma večer přeji a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Neustálý boj me...
Hugozhor
Legendy Yveninu...
El Kostlivec
Koncert
Nikis
obr
obr obr obr
obr

Proud extáze
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr