obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915204 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39232 příspěvků, 5717 autorů a 388987 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: POTWORA ::

 autor Danny Jé publikováno: 07.05.2019, 22:52  
Kapitola 11-12
 

Kapitola 11



[ Horní Albeřice, ve stejnou dobu ]


Šima vystoupil z vozu a několikrát ho obešel. Byl zmatený. V hlavě měl guláš. Snažil se urovnat všechny vzpomínky. Pamatoval si jen několik útržků.

Houby.
Zdenda Hrazdil.
Nějaký muž.
Les.
Hluboký les.

„Kde je Zdenda?“ podivil se.

Nasedl na místo řidiče. Pod volantem se houpaly klíče.

To znamenalo, že jsme sem určitě přijeli autem, pomyslel si a vystoupil z vozu.

„Nejsem řidič,“ pronesl.

Vyrazil k lesu, pak se ale zastavil a znovu se vrátil k autu.

„Co to sakra, dělám. Co mám dělat?!“

Šíma byl zmatený. Cítil se jako dítě, které se ztratilo v obchodě a čeká, až ho někdo přijde zachránit. Bohužel tady byl sám a jen on sám se bude muset rozhodnout, co udělá.


**

„Byl jste v lese a napadl vás medvěd. Zachránili jsme vás!“ promluvil muž v obleku.

V ruce držel telefon.

„Nic si nepamatujete…nic jste neviděl…,“ muž pokračoval.
„Dost! Mám toho dost!“ řekl Šíma a mával rukama kolem sebe.
„Nic si nepamatujete…“ opakoval muž obleku.


**


Šíma se chytl za hlavu a v předklonu vykřikl směrem do země. Pak dopadl na kolena. Jeho mozek byl jako v jednom ohni. Co se to děje? Znovu ho začala bolet hlava. Chytil se za ní a upadl na zem. Omdlel.


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2, o hodinu později ]

Skupina vedená madam Warczyckou se přesunula do velké kanceláře.

„Máte velmi prostornou kancelář,“ poznamenal generál dánské armády Rekstrin.
„Mám ráda prostor,“ podotkla Warczycká a požádala všechny přítomné, aby se posadili.

Norská delegace složena z dvou oficírů, plukovníka Lestruda a kapitána Berga se posadila po levici madam Warczycké. Dánská delegace vedená generálem Rekstrinem se posadila po její pravici. Vedle něho se posadil plukovník Bavrup a oficír s baretem, kapitán Haraldsen. Janusz ještě s dvěma muži zůstali stát u vchodových dveří.

„Takže…,“ spustil generál Rekstrin. „…měli bychom zájem o patogen Gnome a jsme za něj ochotni zaplatit 10 milionů euro.“
„To je slušná nabídka,“ promluvila Warczycká.
„My jsme za něho ochotni dát 7 milionů euro,“ přidal se Lestrud.
„Původní nabídka byla 8 milionů euro,“ ozvala se Warczycká.
„Rád bych viděl tu regeneraci. Moc se mi nechce věřit, že by se po tolika ranách jeho tělo do dvou hodin obnovilo,“ řekl Lestrud.
„Nevěříte mi, dobře. Rádi vás přesvědčíme,“ dodala Warczycká

Generál se jen uculoval.

„Jestli mě přesvědčíte, dám vám 8 milionů euro,“ poznamenal Lestrud a napil se plastové láhve, která stála před každým z nich.
„Možná to pocítíte sám na sobě,“ procedila mezi zuby a vážnost v její tváři plukovníka vystrašila.
„Do prdele!“ vykřikl a vyplivl obsah vody z úst.

Lahev zahodil na zem a vystartoval ze židle jako střela.

„Jste šílená?!“
„Myslíte si, že bych vás chtěla proměnit?“ zeptala se a usmála se.

V tu chvíli se každý v místnosti začal smát.

„Dobře, dobře, dostala jste mě,“ zavrčel plukovník.

Rozhodně se mu nelíbilo, jak si z něho madam Warczycká udělala legraci.

„Asi máme v Norsku jiný druh humoru,“ dodal a posadil se.
„Určitě máte,“ podotkla a otevřela desky se smlouvami.

Pak mávla na muže v černém obleku, který stál před Januszem. Dala mu desky, a on je odnesl generálu Rekstrinovi a plukovníku Lestrudovi.

„Za deset minut…,“ pronesla Warczycká a podívala se na hodinky. „…se půjdeme podívat na regeneraci subjektu Gnome.“
„Už ho vaši muži zadrželi?!“ podivil se generál.
„Samozřejmě, monitorujeme celý prostor.“
„Opravdu celý?“
„Ano.“
„A proč jsme tedy viděli, jen část?“
„Kterou část jste měl na mysli? Tu, jak jste všichni viděli subjekt v akci?“ odvětila chytře otázkou.
„No-no…“
„Ukázala jsme vám, co jste potřebovali vidět,“ řekl Warczycká a zvedla se od stolu.

Mezitím vyslala pohled ke svému asistentovi Januszovi, který samozřejmě věděl, že madam mlží, protože by zřejmě těžko vysvětlili masakr, na kterém se subjekt Gnome v lese podílel.

Možná by plukovník Lestrud takové zabijácké reflexi ocenil, pomyslel si Janusz.

„Ovšem,“ kývl generál a zvedl se s ostatními dánskými oficíry také od stolu.

Janusz pohnul rukou a senzor zabudovaný ve stěně, dal příkaz dveřím k otevření.

Vzzt!

Otevřenými dveřmi prošla skupinka vedená madam Warczyckou.


* * *

Lab 4 – Subjekt Gnome.

Delegace se shromáždila za sklem a sledovala, jak dva vědci stojí vedle subjektu a ukazovátkem popisují zranění, které černozelený tvor prodělal.

„Jaká dostal sedativa?“ zeptal se generál.
„Dost silná, aby se neprobudil,“ odvětila pohotově madam Warczycká.

Tím uklidnila všechny přítomné.

„Mezi aplikací druhé a třetí dávky patogenu by měl být časový odstup alespoň 24 hodin,“ pronesl muž v bílém plášti, který držel ukazovátko a mířil na jeho břicho.
„Děkuji, doktore Pawlowski,“ řekla madam Warczycká do mikrofonu, který byl nainstalován na stěně.
„A jaký by měl být časový odstup mezi první a druhou injekcí?“ zeptal se kapitán Berg.
„Podle reakce subjektu…,“ odvětila Warczycká
„…každý organismus zareaguje jinak,“ vstoupil do toho Janusz.
„Můžeme znát více podrobnosti o subjektu?“ zeptal se plukovník Bavrup. „Zajímá mě zdravotní kondice původního subjektu. Co to bylo za člověka.“
„Jste doktor, že?!“ zareagovala Warczycká.
„Ano,“ kývl plukovník dánské armády.
„Použili jsme zdravého jedince. Ačkoliv jsme ho našli na ulici jako bezdomovce. Byl podroben lékařské prohlídce a nebyla zjištěna žádná nemoc.“
„Gnome je váš první subjekt?“
„Druhý.“
„Co se stalo s prvním subjektem?“
„Zemřel. Tam jsme právě uspěchali dobu aplikace dávek,“ přiznala.
„Rozumím,“ pokynul plukovník.

Rozhodně ho subjekt Gnome zaujal.

„Jsem rád, že jste nás oslovila madam Warczycká,“ pronesl generál Rekstrin a pousmál se.

Madam se také usmála. O třetím subjektu, který utekl ze zařízení APN 7-2 pomlčela.

„Já mám otázku, která se týká spíše tohoto objektu,“ spustil Lestrud a podíval se na ženu s dlouhými černými vlasy.
„Ptejte se!“ vybídla ho.
„Má nezvyklý tvar.“
„Ano, to má.“
„Proč zrovna tento…“
„…můj dědeček byl nasazený za války v jedné české továrně. Nebyl to koncentrační tábor, ale velmi důležitá továrna. Práce tam byla velmi těžká, ale zázemí měli mnohem lepší než jiné hlídané objekty. Německý velitel objektu byl údajně také vědec, ale lidé neumírali jako v Osvětimi,“ přerušila ho Warczycká.
„Kde byla ta továrna?“
„Někde v Krušných horách, v nějaké vesnici, ale už si nepamatuji název. Není to podstatné. Můj děda byl jedním z těch, kteří se po osvobození Američany, vrátil domů a později se rozhodl věnovat vědě a zařídil se o stavbu APN 7-1 a APN 7-2.“
„Máte ještě jeden takový komplex?“ udivil se generál.
„APN 7-1 je už opuštěný a prázdný objekt. Používal se v letech 1955-1991 ještě v době, kdy byli u moci komunisté. S výstavbou APN 7-2 se začalo v roce 1990 a stojí dodnes,“ odpověděla.
„Ale už nepatří státu?!“
„Ne. Už jsem vlastníkem této budovy já,“ pousmála se a ukázala na subjekt, který nevykazoval žádné známky života.

Na dovětek, který vyšel z úst kapitána Berga „a je z něho tajná laboratoř“ už nikdo nezareagoval. Každý v místnosti věděl, co se v APN 7-2 děje.


* * *

Po chvilce se ozval znovu doktor Pawlowski.

„Subjekt Gnome má možnost se měnit vzhled podle prostředí. Není to úplný chameleon, ale umí se velmi dobře adaptovat danému prostředí. Můžete si všimnout,…“

Najednou doktor přerušil svou řeč a pohlédl na černozeleného tvora, který otevřel oči.

Sss!

Zasyčel a rukou chytil doktorovo ukazovátko, které mu vrazil do obličeje. Proběhlo to tak rychle, že nikdo nestačil udělat vůbec nic. Ocelové ukazovátko projelo lidskou lebkou a doktor klesl k zemi. Asistent doktora Pawlowského se chtěl dostat rychle ke dveřím, ale pohotový Janusz, zmáčkl červené tlačítko. Bezpečností zámek sepnul a nikdo se nemohl v tuto chvíli z laboratoře dostat ven, ani dovnitř.

„Co teď?!“ vyhrkl plukovník Lestrud.
„Nevíme, co se stalo,“ pronesla Warczycká.
„Je to jen další test? Další ukázka?“ zeptal se generál Rekstrin.

Muži v obleku, kteří stáli za Januszem, vytáhli své zbraně a čekali na povel.

„Měl ještě nějakou dobu spát, abyste viděli, jak se regeneruje,“ odvětila madam.
„Myslím, že to je vidět,“ řekl kapitán Berg a ukázal rukou dopředu.

Černozelený tvor se zvedl z postele a došel si pro asistenta doktora Pawlowkého, kterému utrhl hlavu. Pak jeho tělo odhodil do strany a zařval.

„Myslím, že je pěkně nasranej!“ vyhrkl Lestrud.
„Použijte uspávací plyn!“ zavelela Warczycká.

Janusz pokynul hlavou a zavolal vysílačkou na centrálu. Obsluha okamžitě spustila uspávací plyn.


* * *

Bílý kouř se začal šířit celou místností, až nebylo vidět nic, jen bílá mlha.

„Myslím, že bychom měli odejít a nechat to na ochrance,“ navrhla Warczycká.
„Rád bych viděl…“ pronesl Lestrud, jehož slova byla přerušena silným úderem do skla.

Bum!

„Sakra!“ vykřikl plukovník Bavrup a ustoupil o krok zpět.

Oficír s baretem na hlavě kapitán Haraldsen se podíval na madam Warczyckou a jeho ruka směřovala do místnosti, kde byl uvězněný subjekt Gnome.

„Vydrží to sklo?“ zeptal se.
„Věřím, že ano!“ pozvedla obočí. „Máte strach?“

Kapitán Haraldsen už neodpověděl. Další úder do skla, které mělo lidi na druhé straně chránit, vyvolal několik prasklin, které v několika vteřinách byly příčinou, že se celé sklo vysypalo. Lidé za sklem uskočili. Muži v oblecích včetně Janusze mířili do místa, odkud vycházela bílá mlha s uspávacím plynem.

Aááárrrggghhh!

Ozval se řev a dlouhé paže zachytili tělo kapitána Haraldsona. Ve vteřině zmizel. Na zemi po něm zůstal akorát baret.

„Musíme pryč!“ vykřikl generál Rekstrin a cpal se k východu.

U dveří však stál Janusz a namířil na něho pistoli.

„Dámy mají přednost!“ pronesl a podíval se na svou šéfovou madam Warczyckou.
„Tak dělejte!“ vykřikl další uniformovaný delegát.

Když se ozvalo syčení a velký černý stín se protáhl rozbitým oknem, nastala panika. Lidé se tlačili ke dveřím. Báli se a strkali jeden do druhého. Janusz se snažil rukou zachytit madam Warczyckou, ale vystrašený generál Rekstrin ji odstrčil přímo do spárů té obludy. Madam Warczycková zmizela v bílé mlze. Poté strčil i do plukovníka Bavrupa, který zemřel během následujícího okamžiku.

Švunk!

Jedno máchnutí a jeho tělo kleslo k zemi. Krev se rozstříkla všude kolem.

„Ty parchante!“ vykřikl Janusz a dvěma vystřely, zasáhl generála dánské armády přímo do hlavy.

Muži v oblecích se okamžitě přidali.

Bang! Bang!

Byla to řež. Střelba doplňovaná křikem lidí, který končili ve spárech černozeleného netvora. Někteří zemřeli ještě dříve, než se dlouhé pařáty zaryli do jejich těla. Janusz otevřel dveře a zatáhl za rameno jednoho z mužů v obleku, který stál vedle něho.

„Mizíme!“

Po této větě se jako jediní dostali ven živý. Druhého muže v černém obleku zachytila dlouhá paže těsně před tím, než opustil místnost. Muž vykřikl a ve chvíli, kdy jeho tělem pronikly ostré drápy, několikrát vystřelil. Jestli tvora zasáhl, nikdo nevěděl. Mlha se vyvalila ven z laboratoře a zaplnila celou kontrolní místnost za rozbitým sklem.

„Musíme do suterénu a uzavřít tento sektor!“ vykřikl Janusz a ukázal směrem ke schodům.

V celém objektu začal houkat podivný klakson a svítit červené bezpečnostní světlo. Zbylý personál opustil rychle první patro. Bylo tu jen několik mužů a žen v bílých pláštích a tři muži z ochranky.

„Co se děje?“ zeptal se jeden z ochranky.
„Gnome nám utekl,“ odvětil Janusz.
„Tak to budeme potřebovat větší zbraně,“ poznamenal druhý z ochranky a ukázal na konec chodby.
„Také pro ně jdeme! Vy dostaňte všechny lidi ven z budovy! Jedno vozidlo mi tam nechte!“ nařídil Janusz a vyrazil.
„Rozumím,“ řekl muž z ochranky a vyrazil je schodům.
„To je hodně zlé,“ dodal muž v černém, který běžel s Januszem pro silnější zbraně.
„To se nemělo stát, Radeszi,“ odsekl Janusz.


Skupina lidí v bílém mezitím směřovala rychle k východu.











Kapitola 12



[ Horní Albeřice, ve stejný čas ]


Šima se probral a snažil se postavit na nohy. Dobelhal se k autu a opřel se o kapotu. Těžce vydýchával.

„Co se to se mnou děje?“ vyhrkl.

Pomalu se dostal k sedadlu řidiče a tam se posadil. Opřel si hlavu o opěrátko a pokoušel si vzpomenout, co se vlastně stalo.

Proč mám v hlavě takový zmatek?

Jeho další úvahy přerušil zvuk motoru, který se blížil. Pozvedl hlavu a podíval se do zpětného zrcátka.

„Auto? Co tady chtějí?“ pronesl tiše.

Zelený Jeep zastavil hned za modrou Fábií. Z vozu vystoupili tři muži.

Toho já znám, prolétlo Šímovi hlavou.

„Jirko?!“ vykřikl jeden z trojice.

Měl na sobě zelený myslivecký klobouk a plnovous.

„To jsem já,“ ozval se Šíma a vykoukl z auta.
„Kde jsou ostatní?“ zeptal se muž s plnovousem.
„Kdo jste?“ zeptal se Šíma.
„To si děláš srandu?!“ spustil muž na kraji.

Červená košile, džíny a v ruce držel telefon.

„Mám v hlavě zmatek, skoro nic si nepamatuji,“ pronesl Šíma.
„Já jsem Danny,“ představil se kluk v červené košili.
„Já jsem Ruda,“ představil se postarší chlap v zeleném mysliveckém klobouku.
„Jsem bratr Mirka, Alois,“ promluvil muž v modrém triku.
„Co se stalo?“ zeptal se Šíma.
„Odjeli jste na houby…“
„…já a Zdenda Hrazdil,“ přerušil ho Šíma.

Danny zakroutil hlavou.

„Kdepak, bylo vás mnohem více. I Bláha si vzal svůj vůz, kde je?“
„Jaký má vůz?“
„Bílého Citroena.“
„Proč tu je jenom Hrazdilova Fábka?!“ podivil se Alois.

Šíma jen pokrčil rameny.

„Kde jsou ostatní?“ zeptal se Ruda.
„Já nevím. Nevím, kde jsou? Nevím, ani co se stalo mě!“
„Vezmeme tě domů,“ řekl Danny.
„Já pojedu s Fábií,“ ozval se Alois.

Ruda pokynul hlavou a vrátil se do zeleného Jeepu.

„Doma nám řekneš, co všechno víš,“ řekl Danny a pomohl Šímovi se zvednout.
„S tímhle já nepojedu!“ ohradil se Šíma a bránil se nastoupit do modré Fábie.
„Ty jsi cvok, je to jen auto!“ ozval se Alois.
„Nee!“

Šíma se bránil. Dannyho nakonec uklidnil a doprovodil ho do zeleného Jeepu.

„Mě bylo divné, že ses neozval takovou dobu na četu,“ spustil Danny.
„Jak dlouho jsem pryč?“
„Skoro týden.“
„A to nás někdo hledal, až teď?“
„Mysleli jsme, že jste jeli k Mirkovi na chatu, ale když se po dvou dnech Mirek neozval manželce, ani svému bráchovi, začalo to být podezřelé.“
„A Mirek?“
„Chata je zamčená. Nikdo tam nebyl.“
„Jak jste mě našli? A tady?!“
„Bláhův Citroen má GPS přes satelit.“
„Našli jste jeho auto?“
„Ano, ale bylo opuštěné.“
„Pak vás napadlo tohle místo?“ zeptal se Šíma a ukázal na vjezd do lesa, kterým právě zelený Jeep vyjížděl.
„Jo, Ruda říkal, že sem občas Mirek s Hrazdilem zašli.“
„Tak to jsem měl štěstí, že jste mě našli.“
„Tak snad by ses dostal odsud sám, ne?!“
„Nevím. Moje paměť je jako děravé síto a mám strach.“
„Strach?“
„Z toho lesa.“
„Z lesa?!“ zasmál se Ruda.
„Mám divný pocit, ale má hlava je prázdná,“ dodal Šíma a opřel se do sedačky.
„Odpočiň si. Určitě je najdeme,“ řekl Danny a semkl rty.

V hlavě se mu honila spousta teorií, co se opravdu stalo. Ani jedna z nich však zatím nesouhlasila s tím, co Šíma řekl.


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2, o půl hodiny později ]

Janusz odemkl mříž a vytáhl dvě pušky s velkým kalibrem.

„Musíme ho zastavit!“
„Chcete se tam vrátit?“ zeptal se Radesz.
„Musíme to ukončit.“
„Ale madam Warczycká chtěla ten patogen prodat.“
„Ano, to chtěla.“
„Jen doufám, že nikdo nebude ty oficíry hledat tady.“
„Tady možná ne, ale určitě zjistí, že letěli do Polska,“ podotkl a nabil svou pušku.

Ozval se výbuch na konci chodby.

„Co to sakra, bylo?!“ vylekal se Radesz.

Po dalším výbuchu na konci chodby Janusz pronesl. „Dostal se do centrály!“

Radesz si také nabil svou zbraň a se zatnutými zuby vyrazil.

Aáárrggghhh!

Když se ozval ten známý zvuk, oba věděli, že je setkání s tím netvorem nemine.

„Tak teď to bude, kdo z koho,“ procedil Janusz mezi zuby a připravil si svou zbraň.

Černozelený tvor si jich všimnul a vyrazil proti nim. Janusz i Radesz si připravili zbraně, a když se přiblížili na několik metrů k té obludě, začali střílet. Radecz u své M16 použil i granáty.

Sss!

Ozvalo se syčení a pak už jen přehlušující se střelba. Kusy podlahy a zdiva se odlamovaly a odlétávaly do všech stran.

* * *

Když střelba skončila, oba střelci počkali, až se prach a dým usadí. Zbraně měly stále připravené.

„Kde je?“ vyhrkl Radesz.
„Netuším,“ odvětil Janusz a díval se do stran.

„Přece není možný, aby se jen tak vypařil,“ dodal Radesz a vykročil k místu, kde byla hotová spoušť.

Po chvilce si Janusz všiml, že v jedněch pootevřených dveřích je na futrech krev.

„Tam!“ ukázal ke dveřím.
„Utekl!“ vyhrkl Radesz a vyběhl vpřed.
„Radeczi, stůj!“ vykřikl Janusz, ale Radesz už ho neslyšel.

Proběhl dveřmi a zmizel v místnosti, ve které problikávala zářivka.
Ozval se výstřel. Krátce na to výkřik. Byl lidský, takže patřil Radeszovi.

„Sakra!“ zaklel Janusz.

Pozvedl M16 a rozhodl se vběhnout do místnosti, odkud uslyšel Radeszův výkřik.

„Je po něm!“

Zastavil ho ženský hlas z konce chodby.

„Cože?!“ ohradil se Janusz.
„Jen říkám, že je po něm,“ řekl hlas, který dostal podobu.

Madam Warczycká.

„Vy žijete, on vás nezabil?“ udivil se Janusz.
„Ne.“
„Zřejmě máte své kouzlo,“ zaculil se.
„Ovšem,“ dodala a rukou ukázala k východu.
„Chcete utéct? A co on?“
„On se o sebe dokáže postarat.“
„Jo, to jsem před půl hodinou viděl.“

Janusz vyrazil ke své šéfové.

„Vrátí se do lesa. Víme, kde ho hledat,“ dodala madam Warczycká a jako první vyrazila po kulatém schodišti do suterénu, kde stálo černé terénní vozidlo.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 07.05.2019, 22:52:00 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh pokračuje hezky napínavě. Zdá se, že se lidské experimenty ne vždy podaří udržet pod kontrolou. Naše potwora toho je příkladem. Kdo nepadl pod kulkou, byl zabit, jen několika lidem se podařilo uniknout, stejně tak potwoře, která zřejmě vyrazila do lesa (možná přirozeného prostředí). Jak bude příběh pokračovat dál? Podaří se potworu eliminovat, nebo se stane ještě větší hrozbou, kterou nepůjde ovládat? A co Šíma, vzpomene si na to, co viděl a slyšel (zažil), nebo mu paměť zůstane vymazána? Uvidíme v dalším díle...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
TROJITÝ NELSON ...
olda
To bylo nápověd...
PavelKastl
Zaslouží si naš...
Rory
obr
obr obr obr
obr

Naděje pro hříšnici
Totenherz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr