obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39441 příspěvků, 5736 autorů a 390005 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pokušení ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Na počátku bylo ráno
 autor Jan Zindulka publikováno: 12.05.2019, 21:50  
 

Eva se zastavila kousek za brankou. Ono se řekne štrůdl. Ale kde teď v létě sehnat jablka? To by chtělo letňáky, ale ty tady nikde v okolí nerostou.
„To asi budu muset jít až někam doprostřed zahrady, tam by snad něco mohlo být,“ dumala Eva. Těch pár kroků navíc stojí za to, aby Adamovi udělal radost. A protože byla v dobré náladě a taky proto, aby jí cesta lépe utíkala (a možná i proto, aby si dodala kuráž, vždyť tak daleko sama ještě nikdy nebyla), začala si zpívat:

Pod naším okýnkem rostou tam dvě růže,
pod naším okýnkem roste tam štěp.
Jsou na něm jablíčka, trhá je Evička,
jsou dobrá, jsou sladká, jsou jako med.


Had podřimoval na větvi stromu stočen do klubíčka. Větev se mu ale dnes zdála nějaká tvrdá, pořád ne a ne najít pohodlnou polohu.
„Asi bych si měl konečně koupit pořádnou postel,“ řekl si pro sebe, ale stejně věděl, že to neudělá. Na to byl moc líný. A protože byl líný, tak se dost nudil. Sice mu to bylo trochu nepříjemné, ale práce by byla ještě horší. Naštěstí je tu svoboda, takže se můžete nudit podle libosti.
Had popolezl o kousek níže a položil hlavu do rozsochy dvou větví, kde se uchytilo trochu lišejníku, a tudíž tu bylo o něco měkčeji. Pomalu upadal do původní letargie, když ho náhle vyrušil nějaký zvuk.

Koulelo se, koulelo
červené jablíčko,
komu ty se dostaneš,
má milá Evičko.


Zvuk přicházel hodně z dálky, ale byl v těchto končinách tak neobvyklý, že to hned upoutalo jeho pozornost. Ano, zdá se, že si někdo zpívá.

Koulela se, koulela
Dvě naproti sobě,
Komu bych se dostala,
Než Adámku tobě.


A blíží se sem. Had zpozorněl. Už nebylo pochyb, že je to zpěv. Takový soprán, to přece musí být nějaká dívka. A tedy Eva, protože tady v Ráji žádná jiná dívka není. Co tady ale dělá? Tady, uprostřed zahrady? A bez Adama?
Had rychle vyskočil a trochu se upravil. Eva se mu vždycky líbila. Takovou ženskou tady hned tak nepotkáte. Ale zatím si k ní nikdy nic nedovolil. Znal Adama a věděl, že pokud jde o Evu, tak nezná bratra.
Mezitím Eva došla skoro až k jeho stromu.
„Čau, Evo. To jsou k nám vzácný hosti.“
Eva se polekala a udiveně se rozhlížela, kdo ji to tak nečekaně oslovil.
Had povylezl, aby ho Eva viděla, a snažil se tvářit co nejpřívětivěji.
„Tobě to dnes ale sluší,“ pokračoval. „Nechceš si tady ve stínu trochu odpočinout?“
Eva se podívala do koruny stromu. Takové divné zvíře ještě nikdy neviděla. Něco jí říkalo, že by měla raději zmizet, ale ženská zvědavost přece jen zvítězila. Zdálo se, že jí Had nechce ublížit. Dokonce jí Hadova slova polichotila. Občas jí sice něco takového řekl i Adam, ale zdaleka ne tak často, jak by si představovala.
„Když já spěchám,“ vysvětlovala Eva. „Musím někde natrhat jablka, Adam dostal chuť na štrůdl. Dneska moc pracoval.“
Takže Adam tu opravdu není. To Hada povzbudilo.
„Tak to máš teda opravdu velký štěstí, že jsi potkala zrovna mě. Já jsem totiž na jablka a podobný ovoce expert. Tady v tý části zahrady žádný jablka nerostou, to bys hledala marně a chudák Adam by hladověl.“ Had věděl, že na Evu musí přes manžela. „Ale nevadí, vždyť štrůdl se dá přece udělat i z hrušek. A nebo…“ Had se trochu natáhl a z větve přímo nad sebou utrhl nějaký plod, vypadalo to jako něco mezi jablkem a hruškou. Byl taky trochu protáhlý, ale na rozdíl od hrušky byl širší spíše u stopky. „…nebo tady z toho. Uvidíš, jak se bude Adam olizovat.“
Teprve teď se Eva rozhlédla, kam to vlastně došla. V této části Ráje byla zahrada dost zarostlá a neudržovaná. Na místě, kde právě stála, byla jakási paseka a uprostřed ní zvláštní strom s pokroucenými větvemi. Bylo nápadné, že pod ním nerostla skoro žádná tráva, jen sem tam trochu proschlého mechu.
A pak to Evě došlo. Ocitla se uprostřed zahrady. A ten zvláštní strom před ní, na kterém sedí Had, je Strom poznání dobrého a zlého. Strom, ze kterého jim Hospodin zakázal jíst ovoce. Strom, ke kterému se raději neměli ani přibližovat. Strašně se lekla a couvla o několik kroků zpět. Ale něco jako by jí svázalo nohy či ke stromu přitahovalo, takový zvláštní pocit ji přepadl, že nedokázala utéci.
„Ale copak, snad ses nepolekala,“ snažil se ji uklidnit Had. „Nebo se snad bojíš toho stromu? Vždyť se podívej na mě. Bydlím tu už já nevím jak dlouho a nikdy se mi nic nestalo.“
„Ale to je přece Strom poznání dobrého a zlého,“ namítla tichým ustrašeným hlasem Eva.
„A co je na tom špatnýho chtít poznat dobrý a zlý,“ naoko se divil Had. „Aspoň má pak člověk lepší přehled a hned tak něco ho nepřekvapí.“
„Ale Hospodin nám…“
„No jo, já zapomněl, Hospodin vám zakázal jíst ovoce. Ale jen tak mezi námi,“ Had se opatrně rozhlédl, jestli ho náhodou Hospodin neposlouchá, „to je pěkná blbost. Víš, co je v ovoci vitamínů?“ Had si přehodil plod z ruky do ruky a zálibně se na něj zadíval. „A, B, C, … až do Z.“
„Ale on nám nezakázal jíst všechno ovoce,“ bránila Hospodina i sebe Eva. „Ale jen ovoce z tohoto stromu.“
„Tak to ti teda řeknu,“ rozjížděl se Had, „to je Hospodin pěknej hamoun. Vždyť tohle je nejlepší, nejchutnější a nejzdravější ze všech ovoců.“ Nebo ovocí? Had se však gramatikou příliš nezatěžoval a pokračoval. „Podívej se, jak je na jedný polovině spíš dožluta a na druhý spíš dooranžova, tady u bubáku dokonce až dočervena.“ A mezitím, co mluvil, se pomalu, nenápadně přibližoval k Evě.
„A tady se koukni, jaký má krásný podélný zelený žilky, zvláště tady na širším konci.“ Had podržel plod Evě před očima, aby dobře viděla. Ta instinktivně ucukla, ale ne zas tak rychle. Hadův plod byl přece jen docela zajímavý.
Had viděl, že to účinkuje, tak se odvážil pokračovat: „A teď se podívej, ukážu ti něco moc zajímavýho. Vidíš, jakou má takovou matně sametovou šlupku? Vezmi si ho a zkus ho vyleštit o košili… Aha, já zapomněl… Tak třeba tady o ten mech.“
Eva se však trochu vzpamatovala, tak Had raději sám rychle vyleštil jednu stranu plodu o kalhoty.
„Vidíš? Teď se to leskne. A navíc, když na to koukneš zblízka, uvidíš, že se tu objevily i příčný žilky. Řekni, není to úžasný?“
„Vypadá to spíš jako okno vězení,“ namítla Eva.
Had viděl, že mu tohle nevyšlo úplně podle plánu, ale měl v záloze další zajímavost.
„Počkej ještě chvilku. Cítíš tu vůni?“
Eva se zastavila. Opravdu se jí zdálo, že se ve vzduchu objevilo něco nového, tak zvláštně nasládlého a zároveň kyselého, trochu štiplavého ale zároveň opojného. Jako kdyby někdo otevřel láhev vína. Nebo spíš něčeho tvrdšího.
„Čichni si, “ pobízel ji Had, „čichat k tomu ovoci vám přece Hospodin nezakázal.“
„Když já nevím… já…“
„Podívej,“ řekl zdánlivě nazlobeně Had a vytáhl z náprsní kapsy saka miniaturní vydání Bible. Chvíli v něm listoval a pak našel, co potřeboval: „Tady, První kniha Mojžíšova, kapitola 2, verš 17. Cituji: ‚Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez‘. Tady se o žádném čichání nemluví. A co není zakázáno, je dovoleno.“
„Když já si myslím, že už to, že tu u toho stromu tak dlouho stojím, je nebezpečné. Co když neodolám? Nebo se spletu?“
„Proč se pořád tak bojíš? Jak už jsem ti dokázal, o čichání není v Bibli ani zmínka. A kdyby z toho chtěl Hospodin přece jen vyvozovat nějaké důsledky, dostane tě z toho každej průměrnej právník.“
„Když já bych se musela zeptat Adama,“ snažila se Eva dostat z nepříjemné situace.
„A to jako proč? Uvědom si, že tvoříš celou jednu polovinu lidstva. A to už je přece dost velká síla na to, aby něco rozhodla, ne? Představ si, jak by svět asi fungoval, kdyby k rozhodnutí každý prkotiny byly potřeba hlasy sta procent lidí. Vždyť to by se nikdy nic nerozhodlo.“
Had se dostával do ráže. Aby se mu líp mluvilo, zakousl se do plodu. Vůně, kterou bylo předtím ve vzduchu spíš jen tušit, teď okolí zalila jako podzimní mlha.
Eva dostala na to ovoce strašnou chuť. Ale taky si vzpomněla na Adama: „Už musím jít. Adam má hlad a už se jistě diví, kde jsem tak dlouho.“
Ale Had ji nenechal vydechnout: „Copak jsi Adamova služka? Ať si udělá štrůdl sám, když si ho vymyslel. Vždyť ty máš přece taky právo trochu si odpočinout, nabrat sil, odreagovat se, povyrazit si.“
Had se odmlčel, znovu si kousl a najednou změnil téma i tón hlasu.
„Jaká byla dovolená? Byli jste někde v zahraničí? U moře?“
Eva se na Hada nechápavě podívala.
„Přece dovolená, v zahraničí, za hranicemi Ráje.“ Had obrátil oči v sloup, jako že takové věci přece zná každé malé dítě.
„A ono mimo Ráj něco existuje?“ podivila se Eva. „Hospodin se o něčem takovém nikdy nezmiňoval.“
„No to bych řek‘, že existuje. Vidím, že vám toho Hospodin ještě dost zatajil.“ Had vyhodil ohryzek a utrhl si další plod. „To bys koukala, co tam mají zajímavejch a užitečnejch věcí: peníze, auta, počítače… A speciálně pro ženy pak šperky, kosmetiku, módní salóny, solária, pro muže zase fotbal, noční kluby…“
Eva zpozorněla: „Jak jste to říkal?“
Říkám, že pro muže fotbal, pivo, kasína a spoustu dalších vymožeností, o kterejch se vám tady v Ráji ani nesní.“ Had si oddechl, to bylo o fous, musí si dávat větší pozor. „Víš, jak by ti slušel třeba takovej náhrdelník z pravých perel?“ Had se odmlčel, přimhouřil oči a trochu nestydatě se zahleděl na Evu.
„Perly já náhodou znám. Adam jich několik přinesl, když studoval ty mořské ty… jak jen to říkal… měkouše. Hráli jsme s nimi kuličky, já měla bílé, on černé.“ Eva se tentokrát nechtěla nechat zahanbit.
Hadovi podklesla kolena a nakousnutý plod mu vypadl z ruky. Voni s nima hráli kuličky. I s těma černejma. Vždyť za jednu takovou černou perlu by si mohl koupit přístup k nejednomu dívčímu srdci. A nejen k srdci.
Eva si Hadovy proměny všimla. „Stalo se vám něco?“
„Ne, ne, to je dobrý,“ snažil se zklidnit Had. „Jen taková chvilková indispozice… Kde jsme to přestali?“
„U těch perel.“
„Jo. A taky u těch zahraničních cest. Hele, Evičko… můžu ti tak říkat, ne?… Tak tedy, Evičko, garantuju ti, že když to skvělý ovoce ochutnáš, tak se ven z Ráje určitě podíváš.“
Had se odmlčel, znovu si kousl a pokračoval konejšivým hlasem: „Vždyť já ti chci jen pomoct. Honíš se, posloucháš Hospodina i Adama, uděláš všechno, co ti řeknou. Proč bys nemohla také jednou udělat něco sama? Jen tak, z vlastního rozhodnutí? Třeba by si tě Adam potom i víc vážil, když by viděl, jak dokážeš být samostatná a iniciativní.“
Pak ale mávl rukou. „Když nechceš, necháme toho. Alespoň zbyde víc na mě.“ Viděl, že Eva je už dost nalomená, ale schválně jakoby tu záležitost chtěl ukončit. Utrhl další plod, takový zvláště červený, s potěšením si ho prohlížel a Evy si zdánlivě nevšímal.
Eva byla zmatená. Tolik jí toho Adam neřekne za celý den, co tady Had za půl hodiny. A samé takové zajímavé věci.
Had najednou beze slova natáhl ruku s ovocem směrem k Evě, usmíval se a čekal.
Eva cítila, jak je bez Adama slabá. Ale zároveň ji lákala představa poznání podstaty dobrého a zlého. A ten plod byl tak krásný, měl tak dráždivou a svůdnou vůni něčeho nepoznaného…
Vzala plod do ruky.
Možná tím přece jen neporuší Hospodinův zákaz..
A když, tak jen trošku…
A třeba si Hospodin vůbec ničeho nevšimne….
A Adamovi o tom přece nemusí vůbec říkat…..
Jen si ovoce trochu prohlédne……
Potěžká…….
Konečky prstů pocítí hebkost jeho slupky……..
Očima vychutná barvu a tvar………
Nebude ho přece ochutnávat……….
Ani jíst …………………………………………………………….


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 12.05.2019, 21:50:27 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky popsané svádění Evy Hadem. Konec je otevřený, protože každý jen trochu sečtělý ví, že nakonec Adam s Evou to ovoce ochutnali a byli vyhnáni z ráje. Had je pěkný prevít, takhle Evu zmátořit. Pěkné povídání, líbilo.

Pěkný večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
obr
obr obr obr
obr
Těší mě, pan Br...
Cora
Něco z fleku
jardass
Odi et amo
Mon
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr