obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915205 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39232 příspěvků, 5717 autorů a 388991 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: POTWORA ::

 autor Danny Jé publikováno: 23.05.2019, 20:44  
Kapitola 15-16
 

Kapitola 15



[ Okolí vrchu Owczarka ]


Skupina byla rozestoupena kolem místa, které bylo potřísněno zaschlou krví.

„Nemusí to být lidská krev,“ řekl Ruda.
„Ne, to nemusí,“ přitakal Přemek.
„Je toho ježka,“ rýpl si do něho Alois.

Ovčák Gary byl nervózní. Vrčel a díval se směrem mezi stromy, jako by tam snad někoho viděl.

„Tak už ho pusť!“ ozval se Ruda.

Alois se podíval na Přemka a kývl.

„Dobře,“ řekl Přemek. Jako by opravdu čekal, co na to Alois.
„Jen aby nezakousl Karla, který šel hledat tím směrem toho svého ohaře,“ podotkl Ruda.

Hloupý pokus o vtip.

„Možná, kdybys to byl ty, tak by tě kousl do zadku,“ odsekl Přemek.
„Moc vtipné,“ zavrčel Ruda a sám vyrazil k první skalní stěně vrchu Owczarka.

Přemek vypustil svého psa. Ten vyrazil jako střela mezi stromy. Směrem, kterým se díval celou dobu.

„Jdu za ním,“ řekl Přemek a vyběhl za Garym.

V tu chvíli se skupina rozdělila. Ruda šel ke skalní stěně vrchu Owczarka, Karel hledal svého Maxe a Přemek pro změnu následoval svého Garyho směrem na východ. Jenom Alois, zůstal na místě.


* * *

[ 1 km na západ od vrchu Owczarka ]

Karel hledal svého Maxe. Přišlo mu podezřelé, že zrovna teď se zaběhl. Nebylo by to však neobvyklé, ale zdálo se, že tento les je poněkud bez života.

Zdání někdy klame, pomyslel si Karel a rozhlížel se kolem.

„Maxi!“ vykřikl.

Nikdo se však neozýval. Žádný štěkot, ani kňučení. Pes jako by se vypařil.

Křup!

Ozvalo se po Karlově pravici.

„To jsi ty Rudo? Přemku?“ zeptal se Karel.

Když nedostal Karel žádnou odpověď, mávl rukou a pokračoval dál.


* * *

[ Východně od vrchu Owczarka ]

Přemek vyběhl za svým psem Garym, který pelášil východně od vrchu Owczarka. Skoro mu nestačil, když zmizel v houští. Tam se však zastavil a začal kňučet.

„Co se děje, Gary?!“ zeptal se Přemek.

Jakmile prošel houštím, ustrnul.

„Sa…k...ra!“ nemohl najít to správné slovo, kterým by vyjádřil překvapení.

Gary kňučel a couval pryč. Bál se. Když se objevil jeho pán, podíval se na něho. Skoro to vypadlo, jako kdybych chtěl, aby Přemek řekl: „Pojď, půjdeme pryč!“

„Kde ses tu vzal,“ procedil Přemek tiše mezi zuby.

Snažil se neudělat žádný nerozvážný krok, aby podivného tvora abnormální velikosti nevyprovokoval. Černozelený tvor zasyčel a udělal krok do strany. Hlavou udělal několik trhavých pohybů a znovu zasyčel.

„Gary, stůj!“ zavelel Přemek, jako by předpokládal, že pes bude chtít utéct.

Pes ho však neposlechl a vyrazil do lesa.

Sakra, Gary, prolétlo Přemkovi hlavou a vrátil svůj pohled k místu, kde stál ten neznámý tvor.

„Ou!“ šeptl, když zjistil, že tvor je pryč.

Ohlédl se do strany. Nikde nikdo.

Kde sakra je?

Přemek stál na místě a jen otáčel hlavou. Když se rozhodl pohnout, zaslechl syčení těsně za sebou. Cítil, že je za ním, ale v tu chvíli se neodvážil otočit.

Tohle je snad zlej sen, pomyslel si a pomalu se otáčel.

Velmi pomalu se otočil. Jemně našlapoval na travnatou plochu. Přivřel oči. Skoro se bál je otevřít. Černozelený tvor zasyčel a změnil postoj. Přikrčil se a rozpažil.

Aáárrrggghhh!

Zařval a bez jakékoliv příčiny zaútočil. Jeho drápy se zaryly do měkkého lidského těla a vmžiku roztrhal Přemkovo tělo na kusy. V tu chvíli bylo vidět, jak je lidské tělo křehké. Tvor vycenil zuby a zmizel v lese.

Jeho další oběť byla blízko.


* * *

[ Před skalní stěnou vrchu Owczarka ]

Ruda Kulbín stál u stěny a díval se na mechový porost. Zaujal ho směr, kterým se táhnul. Pak si všiml proutěných košíků se scvrklými houbami.

To jsou jejich košíky, pomyslel si a natáhl se po jednom z nich.

Vysypal ho a prázdný si nechal. Ozvalo se křupnutí po Rudově pravici. Ruda byl v klidu a lehce se otočil do strany. Když neviděl nikoho, pousmál se. Povídačkám o strašidelném lesu nevěřil. Obzvláště, když byl krásný sluneční den. Sluneční paprsky prostupovaly skrze větve stromů a tvořily v lesním porostu zajímavé obrazce.

Je tu takový klídek, pomyslel si a udělal krok dozadu.

Zakopl o větev a upadl na zem

„To snad ne!“ vyhrkl a začal se smát.

Úsměv ho přešel během několika vteřin, když se mu do slunečního paprsku postavilo cosi ohromného.

„Cože?!“ podivil se Ruda a snažil se zaostřit.

Do prdele!

Tvor vycenil zuby a jedním pohybem své nohy ukončil život Rudy Kulbína.

Křup!

Rozšlápl jeho hlavu jako meloun. Krev se rozprskla kolem. Lidské tělo se několikrát zaklepalo. A pak bylo zcela nehybné.

Černozelený tvor zasyčel a vyrazil na západ.


* * *

Když uviděl Alois černozeleného netvora, který zabil Rudu, pochopil, že tady jeho bratr našel smrt. A ta obluda byla jeho vrahem. Stál a nevěděl, co má dělat. Strachy mu ztuchly nohy. Nemohl se pohnout. Tvor si ho však nevšímal a vyrazil na západ.

Musím odsud pryč, prolétlo mu hlavou a snažil se pomalu zmizet. Zpět na parkoviště.


* * *

[ 2 km na západ od vrchu Owczarka ]

Karel pokračoval dál na západ. Hledal svého Maxe a byl docela nervózní, že se pes nevrátil.

To není normální, pomyslel si a snažil se zachytit alespoň nějaký jiný zvuk, než hmyz.

Bylo mu podezřelé, že zde neslyší žádnou kukačku nebo jiného obyvatele tohoto lesa. Jako by ten les byl bez života. Jenom ten hmyz?

„Maxi!“ vykřikl.

Nic.

„Sakra, Maxi, kde jsi?“ lamentoval a očima lítal do všech stran.

Jakmile se v nedalekém houští cosi zachvělo, Karel se zaradoval. Myslel, že to je Max. Proto se rozběhl k houští. Podivný zvuk v houští ho však zpomalil.

„Maxi?!“ zvolal jeho jméno, ale v jeho hlase zazněla mírná nejistota.

Zastavil se a chtěl znovu zvolat jeho jméno, když se zpoza silného dubu objevil třímetrový tmavý tvor.

„To snad ne!“ vyprskl a ve vteřině změnil směr. Rozeběhl se. Neohlížel se a běžel, co to dá.

* * *

Alois se v té stejné době vracel na lesní parkoviště, kde v autě seděli Danny a Šíma. Vůbec netušili, co se děje…


* * *

Karel běžel pořád dál, když si myslel, že ho nikdo nesleduje, zastavil se. V tu chvíli se z boku přihnal třímetrový obr a srazil ho paží k zemi.
Lidské tělo dopadlo na zem. Karel zasténal a pokoušel se vstát. Levá ruka však byla zlomená a pravou část svého obličeje měl sedřenou.

„Co-chce-š?“ zavzlykal a otočil se na záda.

Černozelený tvor k němu přistoupil a zařval.

Bože, co jsi zač?
Co se stalo s ostatními?
Jsou také mrtví?

Jeho myšlenky pracovaly na plné obrátky.

„Nejsem tvůj nepřítel,“ pronesl Karel a doufal, že ho tvor nechá na pokoji.

Tvor cenil zuby a pozoroval lidského jedince, jak se mu snaží něco říct. Nerozuměl mu. Přesto cítil, že má strach. Byl zraněný. Byl slabý. A slabý jedinec nemá šanci na přežití. Tmavé oči se změnily v červenou krvavě zářivou barvu a jedním švihem své dlouhé paže ho zbavil trápení.

Švunk!

Čerstvá krev vystříkla na travnatý porost. Tvor zavrčel a odstoupil od mrtvého těla. Zařval a odběhl do lesa.


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2, ve stejnou dobu ]

Madam Warczycká stála nad mrtvolou svého asistenta Januzse a dívala se do jeho otevřených očí.

„Je to můj projekt a nikdo mi ho nevezme!“ vykřikla a odhodila pistoli na zem.

Po nějaké době se rozrazily dveře a do místnosti vstoupili dva muži z ochranky.

„Co se stalo, madam?“ zeptal se jeden z nich.
„Měli jsme tu zrádce,“ odvětila a ukázala na mrtvého muže.
„Kdo by řekl, že Janusz to hrál na obě strany,“ řekl druhý z ochranky.
„Ukliďte to!“ nařídila.
„Ano. Nějaké další úkoly?“
„Musíme zajistit subjekt Gnome,“ odvětila Warczycká.
„Jaké jsou vaše rozkazy, madam?“
„Zajistit subjekt.“
„Rozumím.“
„Použijte nervové zbraně, chceme ho živého.“
„Ano, madam. Nebyl původní rozkaz ho zneškodnit?“ zamyslel se muž v černém oděvu bezpečnostní ochranky.
„Chceme ho živého, rozumíte?!“
„Samozřejmě!“ pokynul souhlasně hlavou a společně s druhým z ochranky odešli.

Madam Warczycká se mezitím vrátila ke svému stolu. Posadila se a otevřela svůj notebook, který se hned rozeběhl. Spánkový režim byl přerušen.


Je to můj projekt a jenom já rozhodnu, jak s ním naložím, pomyslela si a natáhla se po plastové láhvi s minerální vodou.









Kapitola 16



[ Horní Albeřice, lesní parkoviště ]


Danny a Šíma seděli ve vozu, když se najednou objevil ovčák Gary.

„To je Gary? Kde má Přemka?“ podivil se Danny a vyskočil z auta.
„Myslím, že Přemek nedorazí,“ pronesl Šíma potichu.

Danny to neslyšel.

„Co tady děláš, Gary?“ vyhrkl na něho Dannyho a pohladil ho.

Pes ho poznal. Zakňučel a sedl si poslušně vedle jeho nohy.

„Co se ti stalo?“ zeptal se a podíval se svou na ruku.

Vzápětí ji ukázal Šímovi.

To je krev, rozhodně to není z malin, pomyslel si Šíma a vysoukal se z vozu.

„Je zraněný,“ pronesl Danny a ukázal na zadní levou nohu.
„Zřejmě se někde škrábnul,“ poznamenal Šíma.
„Gary, kde máš páníčka?“ zeptal se Danny a kleknul si k němu.

Pes zaknučel a smutně se na něho podíval.

„Půjdeme najít páníčka?“ ukázal směrem k lesu.

Pes však štěkl a rozhodně se mu tam nechtělo.

„Skoro mám pocit, že se tenhle hafan bojí,“ dodal Danny.
„Co když, ano,“ podotkl Šíma.
„Jakože tam straší?“
„Hele, nevěříš mi, chápu, ale až si na všechno vzpomenu, tak budeš první, které mu to řeknu. Nicméně v tomhle lese se děje něco divného.“
„Možná máš pravdu, když se bojí i tenhle pes,“ ukázal Danny na Garyho, který si lehl k jeho nohám.

Šíma jen pozvedl obočí a podíval se k lesu. Poté si sedl na silný kmen, který sloužil jako lavička.

„Proč mám pocit, že tohle ještě neskončilo,“ špitl si jen tak pro sebe Šíma a podrbal se za uchem.
„Ten tvůj pohled,“ pronesl Danny.
„Co je s ním?“
„O něčem přemýšlíš.“
„A ty snad ne?“
„Jediné, co mě zajímá, kde je Přemek.“
„Je mrtvý!“ pronesl hlas, který vycházel z lesa.

Danny i Šíma se okamžitě otočili k místu, odkud hlas zazněl.

„Aloisi!“ vykřikl Danny.
„Co se stalo?“ zeptal se Šíma.
„Viděl jsem monstrum,“ vyhrkl Alois.

Sotva šoural nohama a vypadal vystrašeně. Šíma vyskočil a pomohl Aloisovi se posadit a kmen stromu.

„Co se stalo?“ zeptal se pro změnu Danny.
„Jsou mrtví,“ odvětil Alois.
„Kdo? Všichni?“ vyhrkl Danny.
„Zabilo to Rudu a zřejmě to zabilo i ostatní,“ řekl Alois.
„Přemkův Gary se vrátil. Je zraněný,“ dodal Danny.
„Já to viděl,“ šeptl Alois.
„Myslím, že on to viděl také,“ přidal se Danny a ukázal na Garyho, který ležel na zemi.

Nehýbal se. Jen oči mu lítaly do stran. Sledoval, jak se muži baví.

„Já ti to věřím,“ ozval se Šíma.
„Viděl jsi ho také?!“ vyhrkl Alois.
„Nepamatuji si, co se tady stalo. Ale věřím, že si jednou vzpomenu. Moje podvědomí to tam má v šuplíčku,“ ukázal Šíma prsten na svou hlavu.
„Měli bychom to nahlásit,“ spustil znovu Alois.
„Jestli nám to někdo uvěří,“ řekl Danny.
„Já jim řeknu, co jsem viděl,“ vyhrkl Alois.
„Pořád to není záruka, že sem někoho pošlou,“ oponoval Danny.
„Možná vím, kam zavolat,“ vstoupil do toho Šíma.
„A kam? Agentům Shíldu?!“ pousmál se Danny.
„V Berlíně je speciální skupina, která se zabývá paranormálními jevy, genetickými anomáliemi a UFO. Myslím, že by je tento případ zajímal,“ odvětil Šíma.
„Nic bližšího není?.“
„Ne. Znám jejich webovky. ParaGlobal Zeit mají ve svém týmu biology, geology i doktory. Není to obyčejná parta studentů, ale zkušený tým.“
„Zkus jim zavolat, třeba je to bude zajímat,“ dodal Danny.
„Měli bychom to nejdříve nahlásit,“ ozval se znovu Alois.

Trval na tom.

„Jediné, co můžeme prozatím, nahlásit pohraniční stráži ztracené kamarády,“ navrhl Danny a vyrazil k autu.

Šíma s Aloisem a psem Garym se přidali. Všichni nastoupili do zeleného Jeepu a odjeli k nejbližšímu Velitelství pohraniční stráže České republiky. Tam vše nahlásili.

Šest pohřešovaných osob před týdnem. Tři pohřešované osoby teď.

Dvě hodiny po nahlášení byla vytvořena pátrací skupina, která vyrazila k Česko-polské hranici, aby prohledala její okolí. Šíma, Danny, Alois a pes Gary se vrátili domů a měli počkat na zprávu, kterou jim doručí policie České republiky.

Šíma zůstal u Dannyho. Udělali si grog a zavzpomínali na kamarády, kteří se zřejmě už nevrátí. Alois se vrátil domů a psa Garyho si nechal u sebe. Přemek žil sám. Pes by skončil v nějakém útulku. To nechtěl, takže mu nabídl nový domov.


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2 ]

Asi hodinu poté, co madam Warczycká informovala svého sponzora Otto Riegera z HP Genetix sídlem v Hamburgu, že vakcína XR-23 je otestována a je plně připravena k použití, zavolala velitele ochranky.

„Přejete si, madam?!“ pronesl dvoumetrový muž v černém oděvu bezpečnostní agentury, který se objevil v její kanceláři.
„Už jste našli subjekt Gnome?“
„Utekl nám.“
„Cože?!“ vyhrkla a bouchla do stolu. „Jak vám mohl utéct. Použijte nervové zbraně!“
„Pokusili jsme se o to, ale subjekt zabil dva muže a pak utekl do lesa.“
„Co s tím uděláte?!“
„Vyslal jsem za ním své další muže, i s nervovými zbraněmi,“ odvětil.
„Tak se snažte víc! Běžte tam klidně vy sám!“ ukázala rukou směrem ke dveřím.

Velitel pokynul hlavou a odešel.


* * *

[ Opuštěný objekt APN 7-1, hodinu poté ]

Skupina šesti ozbrojených mužů v černých mundůrech se blížila k místu, kde se nacházel subjekt Gnome. Sledovací čip oznámil polohu s přesností jednoho metru.

Velitel skupiny se spojil telefonem s madam Warczyckou.


*

„Vrátil se domů,“ ozval se velitel skupiny.
„S tím jsme mohli počítat“ řekla Warczycká.
„Nechápu, že Janusz říkal, že nelze najít jeho sledovací čip.“
„Evidentně k tomu měl nějaký důvod. Ten jsme však nezjistili.“
„Proč se vrací do APN 7-1?“
„Podvědomě vrací na místo, které zná.“
„Vstupujeme do objektu.“
„Buďte připraveni použít nervové zbraně.“
„Subjekt se nachází v suterénu.“
„Účinek nervových zbraní je krátkodobý. Max 1 hodina, počítejte s tím!“
„Rozumím.“
„Ve---li---t…“
„Madam? Špatně vás slyším.“
„Ve---l…“
„Konec spojení. Jdeme dovnitř!“


*

Spojení vypadávalo, proto se velitel rozhodl hovor ukončit.


* * *

Šestice vyzbrojených mužů pokračovala za signálem, který je zavedl až do suterénu. Otevřené dveře do cel a problikávající zářivky na chodbě naháněly hrůzu.

„Udržujte rozestupy,“ ozval se velitel skupiny a rukou, ve které nedržel zbraň, ukazoval směr.

Jednotka postupovala opatrně k první cele. Signál se udržoval na jednom místě. Cela číslo 3.

„Blížíme se, pane,“ špitl jeden z mužů v černé kombinéze a podíval se k místu určení.

V celé chodbě bylo nepředstavitelné ticho, které bylo po chvilce přerušené syčením. Skupina se zastavila a zaujala palebný postoj. Všechny zbraně mířily k místu, odkud se zaznělo syčení.

„První dva, pokuste se dostat na druhou stranu,“ šeptl velitel a mávl rukou.

Dva muži v černém vyrazili na druhou stranu. Jakmile se dostali na úroveň otevřených dveří, objevily se dlouhé černé paže a zasáhly oba muže. Tvor je během jediného mrknutí oka vtáhl do cely. Ostatní začali okamžitě střílet.

Poté se ozval hrozivý řev a zoufalý lidský křik. Každý věděl, že je po nich. Když otevřenými dveřmi vylétly kusy lidských těl, bylo jasné, že je to monstrum zabilo.

„Sakra!“ vykřikl velitel a nařídil přeskupení. „Dva zůstanou tady a já to obejdu. Pak zaútočíme společně. Vy, půjdete se mnou,“ ukázal na muže s otočenou čepicí.“

Dva muži zůstali na místě a velitel to obešel.


* * *

Během třiceti minut se monstrum nepohnulo z cely. To si muži, kteří hlídali před celou, mysleli. Opak byl však pravdou. Cela byla z druhé strany rozbouraná. Tudy se dostal subjekt dovnitř a tudy se také dostal zase ven. Prolezl klimatizací do vedlejší místnosti s nápisem Lab 4. Muži před celou neměli ani zdaleka tušení, že hrozba přichází z jiné strany.

„Je tam podezřelé ticho,“ šeptl jeden z mužů a udělal krok dopředu.
„Velitel řekl, abychom tu počkali,“ ozval se druhý.
„Jenom nakouknu.“
„Asi jsi neviděl, co se před chvíli stalo.“
„Klídek!“
„Já jsem v klidu, proto počkám na velitele tady.“
„Posero.“
„Když si to myslíš,“ pokrčil rameny a nechal ho, aby se přiblížil k cele.

Druhý muž to však nevydržel a s úmyslem ho krýt vyrazil pomalu za ním. Ani jednoho z nich nenapadlo, že se subjekt blíží zezadu. Když to zjistili, už bylo pozdě. Vše proběhlo v takové rychlosti, že nestačili proti němu použít ani své zbraně. Zazněl jediný výstřel. Naprázdno. Byl to jen reflex jednoho z nich.

Bžuch!

Černozelený tvor proběhl dveřmi a smetl oba muže směrem k rozbouranému otvoru, kudy se dostal dovnitř i ven. Zařval a zbořil další kus zdiva. Lidská těla se cestou ven polámala a potrhala. Muži neměli šanci.

Aáárrrggghhh!

Subjekt Gnome znovu zařval a proběhl laboratoří na druhou stranu.


* * *

V té chvíli se blížil k cele i velitel s dalším ozbrojencem, který držel v ruce nervovou zbraň.

„Kde jsou?“ procedil velitel mezi zuby.
„Nevydrželi a zaútočili.“
„Slyšel jsem jenom jeden výstřel!“
„Ale cela je prázdná.“
„Sakra!“ zaklel velitel a přemýšlel, kudy se subjekt vydal.

Chvíli přemýšlel a pak vytáhl znovu telefon.


*

„Subjekt zatím…“

*


Už to nedořekl. Na druhé straně chodby se objevil subjekt Gnome.

„Veliteli, to je on,“ šeptl muž vedle něho.
„Nejsem slepý!“ odsekl.

Černozelený tvor zařval a rozeběhl se proti ozbrojené dvojici mužů v černém. Věděl, že mají zbraně a že mu chtějí ublížit, proto se rozhodl je zabít. Nechtěl je tady. Subjekt v poloviční vzdálenosti mezi ním a muži převzal podobu prostředí, ve kterém se nacházel. V tu chvíli se stal neviditelným.

„Sakra!“ vyhrkl velitel a ustoupil do strany.

Neviditelný tvor sejmul muže s nervovou zbraní.

Švunk!

Ostré drápy prořízly hrdlo. Krev se rozstříkla všude kolem. Potřísnila i tvora, jehož maskování se v tu chvíli prozradilo. Druhý úder vzápětí srazil lidské tělo k zemi.

„Hajzle!“ vykřikl velitel a několikrát tvora zasáhl.

Tvor sebou škubl, ale dokázal se ještě přemístit na dosah velitele, aby mu zasadil smrtící ránu. Jeho dlouhá paže se vymrštila a ostré drápy se zabodly do jeho těla. Pronikly skrze ochrannou vestu jako nic.

Uh!

Velitel ochranky vydechl a klesl k zemi. Tvor zasyčel a vytáhl své drápy z jeho těla. Udělal několik kroků do strany, ale nakonec se jeho tělo podvolilo účinku nervového náboje. Pomalu se skládal na zem.

Telefon zůstal zapnutý.


*

„Ve-li---tel…“
„Selha…li…jsme…,“ vysoukal velitel ze sebe z posledních sil
„Ve-li---tel…“

*

To bylo poslední slovo, co velitel ochranky řekl.

„Sakra!“

Madam Warczycká vzteky bouchla do stolu. Poté zvedla telefon na stole a požádala o další skupinu, která bude vyslána do opuštěného objektu APN 7-1. Poté opustila kancelář.

Telefon zůstal stále v provozu.

„Do-mou!“ ozvalo se na druhé straně vysílačky.

Poté bylo slyšet už jen šumění. Černozelený tvor zůstal ležet nehybně na zemi. Trvalo to necelou hodinu, než účinky nervového náboje odezněly. Probral se.

Ssss!

* * *

Nikdo v APN 7-2, v tu chvíli ještě netušil, že subjekt Gnome míří k nim.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 23.05.2019, 20:42:41 Odpovědět 
   Zdravím.

Další napínavý díl. Subjekt Gnome povraždil nejen kamarády Šímy, kteří pátrali po svých kamarádech, ale i zvláštní jednotku, která jej měla paralyzovat. Jak se zdá, není proti němu obrany. Co řekne našim hrdinům policie ČR? Uvidíme...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 27.05.2019, 16:45:35  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář. Jako jediný čtenář :)

Hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Chaos nebo uspo...
Misha01
Smrt v Aréně
Sidonie Kermack
Cyklus kadění j...
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Ve znamení kordu III
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr