obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915204 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39232 příspěvků, 5717 autorů a 388987 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Záhadní Hosté ::

 autor kukuřice Tichý Kopec publikováno: 24.05.2019, 18:16  
 

Kapitola 1
Divné zprávy

Harry Win se probudil, ale oči měl stále zavřené. Ale jednu věc věděl, neležel doma v posteli. Zem byla příliš tvrdá a divně to tu páchlo. Měl strach otevřít oči, protože nechtěl vidět, kde se nachází. Pocit nejistoty ho ovládl a necítil se dobře. Po celém těle cítil zimu. Zkroutil se do klubíčka, ale vůbec nic se nezměnilo. Nadechl se a otevřel jedno oko a po chvíli druhé. První věc, která ho vylekala, bylo místo. Nikdy tu nebyl, a neznal to tu. V dálce byl dřevěný most, ale něco s ním nebylo v pořádku. Ale teď to nechtěl zjišťovat. Pomalu vstal ze země a pořádně se porozhlédl kolem. Vůbec nebyl spokojený, co vidí. Za ním byl tunel, který byl nepropustný a tak se nedal projít. Harry polkl a zrychleně dýchal. Vůbec nechápal co se děje, cítil jen strach a touhu vypadnout. Věděl, že ho někdo unesl, ale netušil proč. Harry věděl, že nic nemá, takže mu to nedávalo smysl. Když se podíval po silnici, byly tu staré a rezavé auta. Vypadali nepojistně. A tak se vydal pomalým krokem k mostu. Prošel malou část silnice a najednou byl u dřevěného mostu, ale uprostřed byla velká díra. Přešel až na okraj a podíval se dolů. Uviděl jen černotu a nic víc. Ten pocit se nedal k ničemu přirovnat, ale děsil ho. Jenom představa, že by tam mohl spadnout, ho tak vystrašila, že si málem nadělal do kalhot. Pomalu se vzdaloval od propastí zpátky na pevnou a bezpečnou silnic. Když byl mimo most, slyšel v dálce zvuk, který mu něco připomínal. Ale nedokázal si to dát dohromady, ale byl to tak známý zvuk, že brzy na to dojde. Až po chvíli si uvědomil, že je tu ještě jedna cesta. Napravo od mostu bylo parkoviště a bylo tam jedno místo, které vedla dolů. Harry k němu přišel. Vůbec se mu tam nechtělo, ale vypadalo to, jako jediná možnost. Chvíli přešlapoval na místě a potom zase uslyšel ten zvuk. Došlo mu to a nemohl si pomoci, ale trošku se zasmál. Vykročil po trase, která byla plná kamení, písku a zlomených haluzek. Za dvě minuty byl dole a dráha se stávala úzkou a nepříjemnou, protože všude byly mnoho ostrých keřů a neprostupných stromů. Stál před překážkou a díval se dovnitř. Byl to jediný směr, tak věděl, že bude muset jít dovnitř a prostě se přes to dostat. A plný síly a nezdolného ducha se vydal dovnitř. Než se objevil na druhé straně, všude měl mnoho škrábanců a malých jizviček. Ale když se objevil na druhé straně, najednou byl překvapený, protože tam uviděl velkou dřevěnou cedulí. „Dobrý den vítáme vás v městečku Oma.“ Harry si prohlížel ceduli, ještě nějakou chvíli než vyšel dál. Ocitl se v městečku Oma, ale vůbec to nevypadalo jako městečko. V dálce uviděl světlo, všude kolem byla jen temnota a hromada stromů. Zrovna když se vydal za světlem, v křoví uslyšel skřeky a křik. Na nic nečekal a místo chůze, se rozhodl pro útěk. Cesta vedla do kopečka a potom se najednou objevil na rovince. A uviděl, přistroj, který vydával světlo. I když to tušil, dost ho to překvapilo. Byl to mobil a svítil na celé okolí. Rychle k němu přišel, zvedl ho ze země a čekal, co bude. Byla tam jen jedna zpráva, někdo chtěl, aby tam vložil svoje číslo. A tak se i stalo, prostě o tom nepřemýšlel, vložil ho tam a zmáčkl ok. A potom se probudil.

Nekřičel, ale měl k tomu blízko. Tak živý sen, nikdy v životě neměl. Cítil úplně všechno, do nejmenších detailů. Ještě chvílí ležel ve tmě, ale věděl jednu věc, že dnes už neusne. Místo odpočinku, si rozsvítil lampičku, po pravé straně a sedl si na postel a nohy položil na podlahu. Odrhnul duchnu a několik minut se snažil probudit. Když se mu to konečně podařilo, vstal s postele a ze stolku vedle postele si vzal mobil, a otevřel ho. A pořádně ho to vyděsilo, měl tam jednu zprávu, která došla před chvíli. Poškrábal se na hlavě a vůbec z toho neměl dobrý pocit, všude po těle cítil, divný pocit. Místo toho aby, otevřel zprávu se, vydal k počítači a než se posadil, zapnul ho. Mobil si položil na stolek, na kterém byl slušný bordel. Chtěl na něho zapomenout, ale pohled se mu pořád, vracel na ten jediný, přistroj. Tak dobře, snad to nemůže být tak strašné. Je to jen zpráva. Vzal mobil do ruky a přečetl si zprávu. A věděl jedno, neměl to dělat. Jeho pocit byl správný, bylo to opravdu podivné a dost nepříjemné. Četl si to pořád dokola, a dokonce si to musel přečíst nahlas, asi se mu to jen nezdá.
„Pomoc! Kdokoliv, pomoc! Potřebujeme zachránit, a možná jsi jediný, kdo nám může pomoci. Musím psát rychle a nemám moc času. Jen napíši městečko Oma. Ozvu se, jsi naše jediná naděje. I když tě neznáme.“ Vzpomenul si na sen a cvaklo mu to, i když se mu to zdálo nereálné, jestli teda ještě nespal. Ale vůbec se mu to nelíbilo. Jestli se nemýlil, tak právě dostal zprávu se sna na svůj mobil, což je dost šokující, ale ta zpráva? Ta je přímo děsivá. Nechápal, jak se to podařilo, a doufal, že se plete. A tak se podíval na číslo, ale žádné tam nebylo. Jen prázdná kolonka. Poškrábal se na hlavě a nevěděl, co má udělat. Doopravdy to tušil, ale chtěl to oddalovat, dokud to šlo. Místo toho aby do vyhledávače napsal slovo Oma, vstal ze židle a vydal se k oknu. Rád pozoroval svět přes okenní sklo. Dalo se tam vidět, různé věci, hlavně v noci. Ale tentokrát měl v hlavě jen jednu věc, městečko Oma. Zvědavost ho táhla k počítači, ale chtěl si užít, poslední chvíli normálnosti. Potom si povzdechl a znovu se vydal k počítači a otevřel internet. Harry neklikal na písmenka, ale přímo do nich bušil. Chvíli hledat, a potom to našel. Článek vyšel před hodinou, a když ho rozklikl dal se do čtení.

V městečku Oma se ztratilo jedenáct lidí.
Musím vám napsat smutnou zprávu, v maloměste Oma se přes večer ztratilo jedenáct lidí, někteří lidi říkají, že se přímo vypařily. Jednu chvíli byly ve svém pokoji a o dalších pět minut později, tam nebyl nikdo. Policie, rodiče ani pozůstalí vůbec netuší, jak se mohlo něco takového stát. Ale pátrají, ale zatím, bez výsledku. Všude po městečku se to hemží smutnými lidmi a děsivými výlevy smutku a bolesti. Vypadá to, jako by zmizeli z ničeho nic, lusknutím prstů. Tohle se neděje každou chvíli. Sledujte nás, budeme vás informovat. Doufejme v dobrý konec.

Harry se nemohl nadechnout, dostal záchvat paniky. Než to překonal, chvíli mu to trvalo, ale potom to bylo o něco lepší. Po chvíli si uvědomil, že neví, co bude dělat. Nechat to být, nebo něco dělat? A co by mohl udělat? Bylo toho příliš, dost těžko se to vysvětlovalo. Ale po hodině se rozhodl, že to zatím nechá být. Doufal, že to byla jen špatná náhoda, nebo něco v tom smyslu. Pomalu se začal uklidňovat, a zalezl si zpátky do postele a usnul. Tentokrát neměl, žádný sen.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 24.05.2019, 18:16:05 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Hned na začátku musím napsat, že jsem zvědavý na pokračování. Líbilo se mi probuzení ze sna ve snu, pěkná noční můra. Ono opravdové probuzení a pokračování příběhu, zde by se dalo na příběhu zapracovat (a kupříkladu i zahustit atmosféru), je jasné, že se hrdina bojí a že se právě probudil ze zlého snu, ale něco tomu ještě chybí. Pozor na opakování slov a také na práci šotků Překlepníčků (pozornější přečtení napoví), nějaké nedostatky by se v textu našly...

Přeji hezký den, plodné múzy a mnoho úspěchů v další tvorbě.
 ze dne 25.05.2019, 0:06:35  
   kukuřice Tichý Kopec: Také zdravím a děkují za přivítání.

Děkuji za pěkný komentář. Sny jsou někdy pěkní prevíti. Zvlášt, když se tváří jako skutečnost. Opakovaní slov a práci šotků se pokusím udělat, co nejméně. Druhou část si pořádně přečtu a zkusím vylepšit.

Taky přeji, ted už pěkný večer.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
TROJITÝ NELSON ...
olda
To bylo nápověd...
PavelKastl
Zaslouží si naš...
Rory
obr
obr obr obr
obr

Naděje pro hříšnici
Totenherz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr