obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Surface lover ::

 redaktor čuk publikováno: 14.01.2007, 20:50  
Jsa redaktorem našeho zč. časopisu požádán o napsání erotické povídky, stvořil jsem toto, s absurdním až hororovým podtextem a biologickým pohledem
 

Surface lover
Muž seděl na posteli.
Byl milovníkem povrchů. Někdy, (na příklad na chatu), si říkal Surface Lover. Věděl sice o výškách, v nichž se vznášejí libé sny, i o hlubinách, v kterých jako v potopeném korábu na dně moře je vedle sebe uložen zapáchající hnus i blyštivé zlato a mezi tím v hejně stínů se současně rozehrává tak lidsky povznášející či ponižující hra na honěnou s nesmrtelnou duší, ale přesto zbožňoval především a jenom povrchy. Uvědomoval si jejich klamné stránky, ale, propána, vidíme snad někdy něco jiného? Nepronikáme v představách a myšlenkách jen těsně pod slupičku věcí, lidí, událostí, se zavřenýma očima, a jen po vyšlapaných cestičkách s nečitelnými ukazateli směru, z nichž je tak snadné sejít přímo do vše pohlcujících bažin?
Muž bubnoval dlouhými štíhlými prsty na desku nočního stolku. Pochod plný synkop podobný tlukotu arytmického srdce. V něm se vždycky skrývají obavy.
Do ložnice vstoupila dívka s tácem chlebíčků. Byla úplně nahá, pokud odpočteme onen cudně nesený tác. Řekla:
„Máš v kuchyňce úžasně ostré nože. Málem jsem se pořezala.“
„Nesnáším, když kůrka veky je po krájení rozdrobena nebo okousaná.“
Muž byl asi pětatřicetiletý, střední vypracované postavy, oblečený jen v černých trenýrkách, s nepoddajnými světlými vlasy a pozornýma a současně nejistýma modrošedýma očima. Otevřel láhev bílého vína, červené se mu protivilo. Sklenice na stolku naplnil jen do poloviny, pouze k přípitku. Nechtěl, aby první milování s touto svou novou známostí bylo ovlivněno alkoholem.
Chlebíčky i skleničky zůstaly netknuty, dívka vklouzla pod tenkou přikrývku, on vedle ní.
Dívka byla nádherná, s dokonalou štíhlou lehce snědou pružnou postavou, správně tvarovanou na patřičných místech. Muž se přisunul k dívce pod deku a začal ji laskat. Velmi jemné dotyky konečků prstů a sevřených rtů, podobně hladí pokožku vonný vánek. Chtěl dívku uklidnit, nikoliv ji vzrušit. Toužil po snové plavbě po moři dívčina těla, v závrati hladkého klouzání vln, příjemně teplých a naplněných něhou. Dívka vycítila jeho náladu a poddávala se jeho rukám, pociťovala v nich lásku a bylo to příjemné. Choval se tak úplně jinak než ostatní muži, které před ním poznala. Nepodněcoval odezvu náhlou žádostivostí a drsnou mužnou silou, a ona se chvěla spíš štěstím, že je opěvována a konejšena než očekáváním vzruchu a rozkoše. Neuvědomovala si, že muž se při dotycích a polibcích vyhýbá místum, kde pokožka přechází ve sliznici. Nepootvíral ústa k polibkům a nepřijímal její laskající tvárný jazyk ani se nesnažil proniknout za ním za její lehce rozpuklé rty do teplé a vlhké dutiny. A zcela opomíjel erotické body a zóny.
Muž byl opojen motýlí letmostí dotyků, jejich odpoutáními při vzletu i zakotvováními při návratech na vyvýšeniny i prohlubně svěžího hebkého dívčího území, těšil se intimní hřejivou přítomností přítulné vláčné teprve rozkvétající ženskosti.
Neztrácel však povědomí své rozpolcené identity. Nepřestával slyšet tři vnitřní hlasy, jež se překřikovaly a brzdily v něm milostnou touhu, kterou se jeho mužnost hlásila o slovo a dožadovala se vášně milování a následného sexuálního mechanismu vedoucího k orgasmu.
První antipoetický hlas našeptával, tiše a přesto naléhavě: tvé okouzlení je jen představa vpašovaná biologickými hormony a feromony, zbožňované tělo je ve skutečnosti jiné, obyčejné, fádní, účelové, zvířecí, existuje jen jako hrubý tvar oděný do omamného básnického roucha, potažený sametovou cukrovou polevou potěšující tvou chuť a hmat. Jak snadno se rozplyne po dosaženém ukojení, nemluvě o pádu natvrdo v okamžicích biologických disfunkcí.
Druhý cynický hlas ho upozorňoval na vlastní hmotu, co je pod laskaným povrchem: neladná změť masa, tuku, krve a kostí, nic estetického, nic neobvyklého, nic, co se neopakuje v každém dalším exempláři ženy. A vysmíval se: jak snadno zmizí tajemství představy i lákavost hladce přítulné pokožky, když nůž odhalí vnitřnosti. A nikde ani stopa po duši. Úsměv je jen na efekt propočtená souhra svalů., která je schopna rychle zamrznout. Těla, nic jiného než vyspravitelné, vyměnitelné, zaměnitelné, našminkované naparáděné a zdevastovanou potravou zahřívané stroje, mechanismy seřízené na polapení tvého mužství. Děje se tak podle obdobných algoritmů, téměř stále stejné opakování, všude a u všech.
Třetí hlas mluvil nejmoudřeji: ta dívka je jedinečný člověk, toužící po radosti, kterou dosáhne pomocí blízké přítomnosti jiného milujícího člověka, a potřebuje nejen obapolné vybití vášně, ale i vědomí, že ona, křehký ženský tvor, nezůstane sama, že je někým, tebou, ceněna, že nabývá své hodnoty, že se stane žádoucím objektem laskavého zájmu, i poté, až sexuální nutkání odezní. Neboť chce dostávat od svého partnera nehmotné dary pro sebe a na oplátku mu dávat zase ty své.
Ony hlasy, zvlášť ten druhý barbarský, pokušitelský a zneklidňující, kazily mužův pocit štěstí, který se objevil při počátečních dotycích. Bojoval s nimi, podléhal, ale posléze i vítězil, a tehdy k dívce počínal cítit nedefinovatelnou sympatii zahánějící podvědomou příchuť banality. Připadal si jako na houpačce v lunaparku. Vnímal svou partnerku, vnímal sebe, a přitom, jakoby je, ty dva nahé tvory ležící na široké posteli ve vkusně zařízené dvougarsonce, viděl s výšky, vysoko nad střechou paneláku, kde zář kotouče slunce překrývaly šedivé mraky s namodrale fosforeskujícími okraji, podobnými stínům, jež vrhají lampy operačních sálů a piteven..
Dívčin dech se zrychlil, muž bezpečně poznal, že do jejího pohádkového snu vstupuje žádostivost, touha po plném odevzdání a ukojení.
Konečně zahnal druhý hlas do téměř neslyšného šepotu a vyrazil mu z chvějící se imaginární ruky imaginární ostře nabroušený nůž prahnoucí pronikat pod povrchy. Tento souboj ho vyčerpal natolik a zanechal v něm tolikero zábran, že nechtěl a ani nebyl schopen do dívky vstoupit. Cosi dané zkušeností vedlo jeho ruce k instinktivnímu počínání, které zřejmě dívce dělalo dobře. Začala se prudce chvět vášní, její dosud klidný dech se změnil v přerývaný, objevily se v něm vzdechy a výkřiky, z nichž ten poslední byl ostrý a vítězoslavný a přitom plný slasti. Vypjaté dívčino tělo ochablo a téměř dětsky se přitulilo k jeho. Nepřestal je hladit a líbat. Současně si připadal trochu směšně, jako pozorovatel jakéhosi happeningu. Poněkud se styděl za to, že nebyl schopen bezprostřední odevzdanosti, že nebyl bojovníkem s ní a po jejím boku, aby dosáhli společného splynutí. Musel se přece bránit před svými druhými já v sobě. Ve vnitřním zrcadle této omluvy viděl tvář herce a profesionálního znalce, který využil svých vědomostí z anatomie a fyziologie.
Dívka se zdála být šťastná a hluboce mu oddaná. Teď začala líbat a hladit ona jeho. Její něžné dotyky na jeho erotogenních zónách ho vzrušily. Její rty se však nesměly pootevřít, jejich vnitřní straně a jazyku nebylo nic dovoleno. Nevadilo jí to.
Řekla však: „Teď bys mohl, vidíš, nejsi impotentní.“
Jen zavrtěl hlavou. Už se dál neptala. Jemně se ho dotýkala, prsty s rudě nalakovanými nehty, sevřenými rty barvy zralých šípků i celým zrůžovělým obličejem, jakoby tuto schopnost pochytila z jeho laskání, až i u něho došlo k vyvrcholení. Neštítila se mužova spermatu. Smetanově bílý na černém podkladu.
Cítil se blažený i ponížený zároveň.
Zkoumavě se na něho zadívala. Nemohl se zříci zvláštní blízkosti a odevzdanosti nejen jejího těla, ale i celého jejího vědomí. Ale vedle něj teď ležela jiná dívka než před chvílí. Mohl by ji milovat? Trochu ho zarážela přeměna tajemnosti neznámé cizinky v láskyplnou jednoduchost a zpětný návrat v lidskou složitost. Jemu se však jevila náhle průhlednější, tím, jak byla ochucena kořením prožité rozkoše, podobna plachetnici na jeho moři s vlajkou nadějí, že plavba se může opakovat v ještě příznivějším vánku, který se zdvíhá v podvečer, když zapadající slunce tone v krvavé mořské vlně. Napadlo ho další přirovnání: i v ruské matrošce je jedna ruměná panenka ukryta v druhé. Je on o tolik jiný? Cožpak on nemusí vzdorovat atakům několika panáčků v karmínových fráčcích, kteří se střídají ve velení? Doposud kontrolovaně vykřikují své rozkazy do vnitřních lapačů povoleného zvyku nebo do neškodného prázdna.
Mohl by ji milovat! Jen musí přemoci ten druhý hlas a umět ukonejšit onen první.
Řekla: „Jsi milý a divný. A máš tak jemné prsty. Ty jsi klavírista?“
Usmál se a zavrtěl hlavou. Po kolikáté už tento večer!
A jeho druhý hlas v něm pokřikoval:
„Nechceš jí říct, že jsi chirurg? Že pevnou rukou řízneš i do té nejhladší a nejvonnější dívčí pokožky? Že zítra se budeš přehrabovat v lidských vnitřnostech? Dosud jsi se nenaučil potlačit svou osobní přecitlivělost a změnit se ve výkonný naprogramovaný chirurgický stroj. Jsou chvíle, kdy se v tobě před prvním řezem převaluje směsice pocitů jako barevná sklíčka v kaleidoskopu: láska, touha, zhnusení, odpor a snad i nenávist. A strach, že přes rameno ti nahlíží zubatá tetka. Ta hrůza prvního řezu! A tvé pocity se v průběhu operace měnívají ve zvláštní euforii a vzdor. To vše ti brání, abys v okamžiku, kdy svlékneš chirurgickou roušku, shodil ze sebe i svou profesi, zapomněl na vnucenou řeznickou práci a vrátil se nedotčen do své původní civilní kůže. Nedovedeš vyškrtat vzpomínky na zdánlivou nelidskost a odhazovat minulé zážitky a prožitky z operačního sálu za hlavu. Vkrádají se ti i do chvil volna a do snů. Cinkot nástrojů vzdorujících rozmachu smrtící kosy. Jak bláznivé! Co když si někdy posuneš čas a přehlédneš se v programu rolí, a spleteš si ložnici s tím operačním sálem?“
Muži vyrazily na čele kapky potu, před tím se nepotil.
Dívka dolila skleničky, podala muži tu jeho k přípitku. Přiťukli si. Jeho prsty se nechvěly. Usmál se, začali hovořit o docela obyčejných věcech a mísili do toho žvatlání tak typické pro milence.
Dívka nalila druhou skleničku. Chtěla být velmi milá a srdečná a přitom získat obdiv pro svou jedinečnost a bohatost myšlenek a citů, které, jak se jí zdálo, před chvílí lehkomyslně opustila. Jakoby tím chtěla překrýt prázdno po ztracených zárodcích květů, co se navracejí už jen s opadanými okvětními lístky. Jakoby chtěla přivolat stud, jenž odložila spolu se svým bělostným spodním prádlem.
Mužovy prsty dosud poslouchaly první a třetí hlas.
A proto slyšitelně nevyslovil na povrch vědomí se klubající myšlenku: vezmeme si každý polovinu z tohohle chlebíčku s tmavě šarlatovým kolečkem salámu a hladce lesklým cihlově červeným povrchem rajského jablíčka. Dojdi do kuchyně pro nůž co voní po růži.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 sirraell 20.02.2007, 22:07:40 Odpovědět 
   Jde videt, ze povidka je psana zralym clovekem. Ne kazdy dospeje ke zralosti. Tva povidka je moudra, vzrusujici a strasidelna, no proste trhak, za 1
 Maura 15.01.2007, 16:33:54 Odpovědět 
   To čuk : Jemné mrazení v zádech, vypětí smyslů a strach ? Proč ne ? Já nesnáším otevřený horor, ale ten skrytý můžu. Proto miluju Hitchoka a jeho úžasné věci. Jsem do jeho díla blázen. Až na Psycho, to mne vyhnalo z kina. To nemůžu.
Ty jsi ještě jemnější než on a to se mi líbí.
 Vlaďka 15.01.2007, 13:26:02 Odpovědět 
   Hmm, hodně dobré. Umíš se vcítit. Napsané velmi poeticky, ale stejně mě trochu mrazí.
 amazonit 15.01.2007, 12:59:25 Odpovědět 
   čuku, z toho mrazí....brr, ta podprahová touha po krvi, jistá, až zvířecí, pudovost, neschopnost potlačit touhy,nutkání....
psychologové občas říkají, že chirurgové jsou vlastně závislí na krvi, některým opravdu dělá ten pocit, když řežou moc dobře a kdyby někteří z nich nebyli ,,řezníci" tak by jistě byli masovými vrahy
 zanzule 15.01.2007, 9:50:49 Odpovědět 
   Početla jsem si :x) 1
 Anquetil 15.01.2007, 1:21:57 Odpovědět 
   Klobouk dolů, čuku! Jsi hotový mistr slov a jimi i z kvádru studené a tvrdé žuly, dokážeš vytesat sousoší, které krom očí rády pohladí i dlaně. A smekám i před tvou životní moudrostí, kdy dobře víš, že víc je dávat než brát…
 Maura 14.01.2007, 20:49:15 Odpovědět 
   Povídka, která se dobře čte .... je poetická, voní člověčinou a to je na ní to nejlepší. Líbí se mi, je mistrovsky napsaná a nějak mi zapadá i do takových těch vděčných příběhů, na které se nezapomíná. 1
 ze dne 15.01.2007, 0:37:57  
   čuk: jé, já jsem si myslel, že tě odradí skrytá hororovitost
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Pohled psychiat...
Džordž J.S.
Konec začátkem
Sophie Dawson
4.
Vladimír Věnek
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr