obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915204 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39232 příspěvků, 5717 autorů a 388987 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: POTWORA ::

 autor Danny Jé publikováno: 29.05.2019, 21:02  
Kapitola 17-19
 

Kapitola 17



[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2, 10:13h ]


Madam Warczycká nervózně přešlapovala ve své kanceláři a čekala na hlášení týmu Alfa, který byl vedený zkušeným bývalým vojákem poručíkem Ruszynskim.

Zadrnčel telefon.

„Teď se to nehodí!“ vyhrkla Warczycká, když přistoupila blíž k telefonu a zjistila, kdo volá.

Na displeji se objevilo jméno Rieger.

„Hm,“ odsekla a nakonec ten telefon zvedla.


*

„Ano?“
„Dobrý den, paní Warczycká.“
„Dobrý, pane Rieger.“
„Volám nevhod?“
„Proč ta otázka?“ snažila se zakrýt nervozitou, kterou teď procházela.
„Mám velmi dobré uši.“
„Proto, abych vás lépe slyšel, že?“
„Ano,“ uchechtl se. „Kde jsem to slyšel?“
„V pohádce o Karkulce přece,“ dodala.
„Vidíte.“
„Co jste potřeboval, pane Rieger?“
„Poslali jsme k vám člověka, který vyzvedne XR-23. Přiveze peníze,“ odvětil.
„Dobře, připravím to pro vás. Jak se ten váš člověk prokáže?“
„Andreas Zimmer.“
„Dobře, budeme ho očekávat.“
„Letadlo odlétá za hodinu, takže kolem 3 hodiny by mohl být u vás.“
„Budu se na něho těšit,“ řekla.

V jejím hlase už zněl tón plný lepší nálady.

„Těším se na další spolupráci,“ poznamenal Rieger a rozloučil se.
„Mějte se.“


*

Madam Warczycká položila telefon zpátky. Její vymodelovaný úsměv zmizel.

Sakra, proč se ten Ruszynski neozývá, prolétlo jí hlavou.


* * *

[ Okolí vrchu Pliszka, ve stejnou dobu ]

Černozelený tvor se pohyboval kolem vrchu Pliszka a směřoval k vesnici Ogorzelec. Podvědomě mířil k APN 7-2, tajné laboratoři, kde ho vytvořili. Vnímal to. Cítil to. Něco silného ho přitahovalo k tomuto místu. Jako magnet. Byl zraněný, proto se vyhýbal jakémukoliv kontaktu s dalšími lidmi. Potřeboval si uchovat energii pro regeneraci. Skrýval se, aby ho muži v černých kombinézách nevypátrali. Od toho okamžiku, kdy si vyndal z těla sledovací čip, jim to hodně ztížil. Ztratili signál. Přesto byl opatrný a se svým přesunem nespěchal.

Moc dobře věděl, že musí být připravený a setkání s dalšími lidmi, kteří ho v APN 7-2 budou chtít zabít.


* * *

[ Opuštěný objekt APN 7-1, o deset minut později ]

Tým Alfa pronikl do opuštěné budovy APN 7-1 a rozmístil se po celém objektu. Měli těžké zbraně. Neo-paralizéry, granáty a samozřejmě i nervové zbraně. Byli připraveni.

„Torsef se třemi muži zkontroluje první patro. Borun se dvěma muži projde druhé patro a já se zbytkem zkontrolujeme suterén. Podle sledovacího čipu se naposledy nacházel zde,“ pronesl Ruszynski, velitel týmu Alfa.
„Co když tady už není?“ zeptal se jeden z mužů v černé kombinéze.
„To brzy zjistíme. Jestliže si vyndal čip, jeho zranění jsou vážná,“ odvětil velitel.
„Vždyť má schopnost se regenerovat.“
„To sice ano, ale jeho regenerace probíhá během dvou hodin. Ještě hodinu máme šanci ho najít a využít toho, že je oslabený.“
„Jo.“
„Jo!“
„Jdeme!“

Tým Alfa se povzbudil a vyrazil podle instrukcí svého velitele.

NAJÍT, ZAJISTIT A DOPRAVIT ZPĚT!


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2 ]

Madam Warczycká to už nevydržela a zvedla telefon.


*

„Slyšíte mě?!“ vyhrkla jako první.
„Slyším, madam.“
„Už jste se skoro hodinu neozval.“
„Ztratili jsme signál.“
„Poslouchejte, to mi říkal, můj asistent také, ale pravda…“
„…když vám říkám, že sledovací čip je mrtvý, tak to tak je. Najala jste si mě, abych to našel a přivedl zpět. Udělám to, ale nesrovnávejte mě s někým jiným, děkuji!“
„Dobře. Co uděláte?“
„Najdu to.“
„Tak buďte opatrný, ochranka se zpátky už nevrátila.“
„Ovšem,“ odsekl a ukončil hovor.


*

Madam Warczycká vrátila sluchátko zpět a zakroutila hlavou.

Uvidíme, pane Ruszynski, jak jste připravený, pomyslela si.









Kapitola 18



[ Žacléř, místní velitelství pohraniční stráže, půl hodiny poté ]

Místní velitel kapitán Renkl držel sluchátko a přemýšlel. Nakonec číslo vyťukal. Udělal si pohodlí ve svém polstrovaném křesle a vyčkal, až ozve osoba na druhé straně.


*

„Slyším!“ ozval se hlas na druhé straně sluchátka.
„Plukovníku, volám ohledně té pátrací akce po nezvěstných houbařích,“ spustil Renkl. „Nikoho jsme nenašli.“
„Prověřit jste to museli.“
„Zkusím zavolat do Lubawky. Možná naši polští kolegové by mohli projít svojí část hranice.“
„Pokud se jim bude chtít.“
„Znám místního velitele, třeba bude ochotný.“
„Zkuste to, ale nedávám tomu moc velkou naději. Polská část hranic se skládá z velmi hustých lesů. Jestli se tam opravdu ztratili, už je nikdo nenajde.“
„Zavolám do Lubawky.“
„Je to vše?“
„Ano.“
„Dobře,“ souhlasil plukovník a zavěsil.


*

Kapitán Renkl si otevřel mapu a přemýšlel, kudy ty zatracení houbaři mohli jít.


* * *

[ Okolí vrchu Bednarz, o dvě hodiny později ]

Subjekt Gnome odpočíval schovaný v jeskyni vrchu Bednarz. Jeho zranění se zcela zahojila, mohl tak pokračovat dál ve své cestě. Věděl, kam míří a věděl, co chce. Nebyl jen zvířetem. I když v něm stále bylo něco, co ho nutilo zabíjet. Měl instinkt predátora, ale cítil, že se mění.
Začal uvažovat jinak. Nehnal se za krví a snažil se pochopit, proč směřuje na sever.

Co ho přitahovalo k APN 7-2, domov?


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2 ]

Štíhlá bruneta procházela kolem Lab 5, když jí zastavila žena v bílém plášti.

„Madam Warczycká, mohu se vás na něco zeptat?“ spustila.
„Ovšem,“ kývla a podívala se ženě do očí.

Hezký úsměv na její tváři vypovídal o její spokojenosti.

„Kdy začneme testovat čtvrtý subjekt?“
„Jsem ráda, že se nemůžete dočkat, ale vzhledem k nedávné tragické události, bychom měli počkat,“ odvětila Warczycká.
„Lab 5 je plně vybavená k provedení dalších testů a rovnou i s patogen…“
„...jsem opravdu ráda, že jste do tohoto projektu zapálená, ale musíme náš test posunout, slečno Nowaková,“ přerušila ji a dotkla se jejího ramene.

Slečna pokynula hlavou a vrátila se do Lab 5.

Já věřím, že už brzy začneme testovat subjekt 4 – Rampan.


* * *

[ Žacléř, místní velitelství pohraniční stráže ]

Kapitán Renkl zvedl sluchátko a vyťukal požadované číslo.


*

„Česká pohraniční stráž, kapitán Renkl,“ spustil. „Jsem rád, že jsem se vám dovolal…“
„…to jsi ty, Láďo?“ zeptal se hlas na druhé straně sluchátka.
„Pjotr?“
„Ano.“
„Zdravím tě.“
„I já tebe. Co potřebuješ?“
„Bylo nám nahlášeno, že se pohřešuje se parta houbařů. Vypravili jsme pátrací skupinu, ale nic jsme nenašli. Chtěl bych tě požádat, jestli bys mohl to samé udělat ty?!“
„A opravdu se ztratili?“
„Máme potvrzeno, že se domu nevrátili, takže někde skončili.“
„Jak dlouho se pohřešují?“
„Týden.“
„My vlastně také pohřešujeme jednu hlídku,“ prozradil Pjotr.
„To jako vážně?“
„Ano.“
„Řekneš mi o tom něco víc?“
„Po telefonu, raději ne, Láďo.“
„Okej, rozumím.“
„Přijeď do Lubawky.“
„Mohl bych si udělat výlet.“
„Pošli mi všechno, co máš k těm pohřešovaným, a já svolám skupinu.“
„Dobře, pošlu ti to mailem. Díky.“
„Měj se.“
„Ozvu se.“
„Určitě.“
„Brzy,“ dodal Renkl a zavěsil.


*


Otevřel si mapu a začal přemýšlet, kam až se mohli houbaři dostat.

„Kapitáne!“ pronesl muž v uniformě pohraniční stráže.
„Ano?“
„Dneska jsem nastoupil do služby a dozvěděl jsem se o pohřešovaných osobách.“
„To jste slyšel dobře.“
„Znám Hrazdila, Jaromíra Bláhu i Tondu,“ dodal strážný.
„Proč mi to říkáte, Hrnčíři?“ zeptal se Renkl a přestal sledovat značky na mapě.

Podíval se na něho, jako by čekal, že z něho vypadne nějaká důležitá informace, která by vedla k nalezení těch pohřešovaných.

„Tonda je bývalý policajt a Jaromír zná les jako své boty…“
„…myslíte tu českou část nebo polskou část?“ přerušil ho kapitán.
„Teď vám moc nerozumím.“
„Asi jste nevěděl, že pohřešovaní se ztratili na polské straně, že?“
„Ne, to mi nikdo neřekl.“
„Pátrací tým prošel celý náš úsek jen k polské hranici. Nic,“ rozhodil rukami Renkl do strany.
„Podle toho jste usoudil, že se ztratili na polské straně?“
„Řekli nám to ti, co to přišli nahlásit.“
„Aha.“
„Volal jsem do Lubawky a požádal polskou stranu, aby nám pomohli s pátráním.“
„Tak to jsem rád, kdyby…“
„…nebylo by to možné, že byste pomohl polské pohraniční stráže s pátráním.“
„Ano, to jsem chtěl. Sejdu se s místním velitelem a zjistím, co se dá.“
„Děkuji, kapitáne,“ poděkoval strážník Hrnčíř a odešel z jeho kanceláře.

Kapitán Renkl se vrátil ke své mapě.


* * *

[ Ogorzelec ]

Černozelený tvor se dostal přes hlavní silnici a směřoval dál k vrchu Rudnik. Kostelní zvon v Ogorzeleci oznámil poledne. Po silnici projel modrý náklaďák s bílými barely na korbě. Zmizel v lese.


* * *

[ Okolí vrchu Pliszka ]

Tým alfa se vracel zpět k APN 7-2. Poručík Ruszynski se rozhodl pronásledovat subjekt pěšky.

Držel v ruce telefon, aby informoval madam Warczyckou.


*

„Subjekt v opuštěném objektu APN 7-1 nebyl. Našli jsme zde mrtvého civilistu a spoustu krve. Nejsem si jistý, jestli je všechna lidská,“ řekl do telefonu.
„Děkuji za informaci. Subjekt zřejmě míří k nám,“ poznamenala Warczycká.

O dalším subjektu pomlčela. Jestli tam byl, subjekt Gnome ho zřejmě pozřel. V tom případě nemá cenu vysvětlovat Ruszynskému celé pozadí tohoto projektu.

„Rozhodně se musel dostat přes hlavní silnici do Ogorzelece.“
„Bude se pohybovat v lese a kolem vrchů.“
„Víte to jistě?“
„Samozřejmě. Vytvořila jsem ho a společně s doktorem Pawlowskim jsme ho studovali.“
„Před tím než jste ho vypustili ven?“
„Ano.“
„V tom případě pošlete hned vozidlo do Ogorzelece. Vyrazíme směrem ke Kowarské Czubě a tam na něho počkáme.“
„Dobře, pošlu tam vůz.“
„Konec!“


*

Ruszynski zavelel týmu Alfa, který se v následujících minutách přesunul k vesnici Ogorzelec. Kde je do půl hodiny vyzvedl vůz, který je převezl na druhou stranu vrchu. Místo určení: Kowarska Czuba.











Kapitola 19



[ Lubawka, velitelství pohraniční stráže ]


Černý Landrover zastavil u cihlové budovy. Muž ve tmavozelené uniformě vystoupil.

„Jsi tu docela brzy,“ pronesl muž malého vzrůstu, který stál před schodištěm. Podle hodnosti to byl major.

„Pjotr, rád tě vidím,“ pozdravil Rendl a nastavil ruku.

Muži si podali ruce a major Olsec ukázal směrem k druhé podlouhlé budově.

„Půjdeme tam,“ řekl Pjotr.
„Nechceš, aby nás někdo viděl?“
„Spíše, aby nás někdo slyšel,“ odvětil s úsměvem na tváři.
„Tak mi řekni, co se děje, že jsi o tom nechtěl mluvit?“
„Když jsme dostali informaci, že byl spatřen poblíž hranice medvěd, moc jsme tomu nevěnovali pozornost. Přece jenom jsou to hluboké lesy. Nikdo nepředpokládal, že by se ukázal poblíž lidských obydlí. Pak zemřel strážný na obchůzce, když si odskočil na záchod. Druhý z hlídky na něho čekal na smluveném místě. Když se jeho kolega nevrátil, šel ho hledat. Našel jen batoh a spoustu krve kolem. Myslel si, že to byl ten medvěd. Incident nahlásil, ale medvěda se najít nepodařilo. Případ byl uzavřen. Minulý týden se však nevrátila jiná hlídka z pochůzky. Byl tam poslán další tým a našli je mrtvé. Případ byl zameten po koberec, takže ani pořádně nikdo neví, jak zemřeli…“
„…to je divné,“ vstoupil do toho Renkl.
„Ano, je to divné,“ přitakal Pjotr.
„Vedení s tím nic neudělalo?“ podivil se kapitán.
„Velení ve Warszavě nám oznámilo, že sem pošlou specialistu, ale do dnešního dne nikdo nepřijel.“
„A ty jsi nechtěl zjistit, jak zemřeli? Byli to přece tvoji lidé?“ podivil se Renkl.
„Hlídka, která byla na místě, dostala zákaz něco říct, ale mě to samozřejmě řekli. Vypadlo to prý jako by měli zlomený vaz.“
„To asi neudělal medvěd?!“
„Samozřejmě, že ne. A když jsi mi volal ohledně pohřešovaných lidí, je mi jasné, že v těch lesích běhá něco jiného než medvěd.“
„A co?“
„To netuším.“
„Co když jde o nějaké genetické výtvory?“ zeptal se Renkl.

Jeho otázkou byl Pjotr překvapen.

„To myslíš vážně?“
„Slyšel jsem, že se zkoušejí různé prostředky, aby vytvořili silné vojáky, zabijáky. O to už se snaží některé vlády od studené války, ale nikdo s ničím oficiálně zatím nepřišel.“
„Pochybuji, že by se to na veřejnost dostalo. Takové tajné experimenty budou vždycky veřejnosti nepřístupně,“ pousmál se malý major polské pohraniční stráže.
„Takže se to vyloučit nedá.“
„Vážně si myslíš, že se jedná o nějaký vojenský experiment?“
„Nevím, co si mám myslet, ale normální to není. Obzvláště po tom, co jsi mi řekl ty.“
„To co jsem ti řekl já, je tajné!“ pohrozil mi prstem.
„Chápu, nikomu to neřeknu.“
„To bych uvítal.“
„Sám jsi, ale před chvíli souhlasil se mnou, že to nebyl medvěd, a že v těch lesích běhá něco jiného,“ poznamenal Renkl.
„Myslel jsem spíš na nějakého vězně,“ řekl Pjotr.
„Vězně?“
„Rozhodně si nemyslím, že by polská armáda testovala v našich lesích nějaké monstrum!“

Slovo monstrum zaznělo velmi důrazně. Renkl pochopil, že by Pjotr nepřipustil, že by něco takového armáda jeho země mohla udělat.

„A vyšleš pátrací skupinu do prostoru kolem hranic?“ zeptal se kapitán.
„Samozřejmě,“ kývl Pjotr.
„Díky.“
„To pro tebe mohu udělat.“

Renkl pokynul hlavou a byl rád, že mu v tomhle Pjotr vyšel vstříc. I když měl v první chvíli pocit, že ho pošle do háje, když se tak rozčílil, při myšlence, že by polská armáda mohla vytvořit nějaké monstrum, které by běhalo po lesích a zabíjelo lidi. Jeho lidi

„Rád jsem tě viděl, Láďo,“ řekl Pjotr a podal mu svou ruku.

Muži si potřásli rukou a rozloučili se. Malý major Olsec odešel směrem k cihlové budově. Kapitán Renkl nastoupil do svého vozu a vrátil se do Žacléře.


* * *

[ Okolí vrchu Kowarska Czuba ]

Tým Alfa se rozmístil asi tři kilometry na východ od vrchu Kowarska Czuba. Podle poručíka Ruszynského se dalo v nejbližších hodinách očekávat, že se subjekt objeví. Ten se objevil, ale jejich přítomnost zjistil, ještě dříve než oni. Proto je překvapil.

Vss!

Jako vítr se prohnal kolem první dvojice, která se nacházela jihozápadně od strmého vrchu. Mezi polámanými stromy leželi dva ozbrojení muži. Sledovali prostor před sebou. Jejich sledování jim ztížil déšť, který se před chvíli spustil. Déšť sílil.

„Vidím úplný hovno,“ sykl jeden z nich.
„Je to jenom déšť,“ oponoval druhý.
„Ani nevíme, jestli tudy subjekt směřuje.“
„Poručík, řekl, že ano.“
„Hm.“

V dalším okamžiku černozelený tvor překvapil oba muže na zemi. Ocitl se mezi nimi a podřízl jím hrdla. Nestačili ani pípnout. Nezazněl ani jeden výstřel. Oba muži byli téměř okamžitě mrtví.

Černozelený tvor vyrazil směrem na jih od vrchu Kowarska Czuba, kde se ukrývali další muži Alfa týmu.


* * *

[ Část Alfa týmu, jižní část od vrchu Kowarska Czuba ]

Tři muži Alfa týmu neměli ani potuchy, že jsou terčem nebezpečného subjektu, který je vyhnal ven do tohoto marastu. Vůbec jim to nevadilo, aby vedli mezi sebou konverzaci.

„To je hnus!“ zavrčel jeden z týmu.
„Ten déšť nám moc nepomohl.“
„Už aby se ten parchant objevil.“
„Slyšel jsem, že je vážně nebezpečný.“
„Neviděl jsem ho.“
„To já také ne, ale poručík to říkal.“
„Uvidíme, co je to za obludu.
„Jsme na to připraveni,“ ukázal jeden z nich na univerzální plasmovou pušku.“
„Musíme použít jen nervovou zbraň. Máme to přivést živé.“
„Kdo také tvrdí, že to chci zabít,“ pousmál se a znovu zaklepal na svou zbraň. „Ale trochu si s ním zalaškuju!“
„Jen abys nebyl překvapený,“ dodal druhý a setřel si mokré čelo.

Poté si urovnal klobouk. Už ho ten déšť štval. Byl celý mokrý.

„Rozhodně mu to neusnadním,“ dodal a zazubil se.

Křup!

„Dávám pozor!“
„Neviděl jsem ho!“

Řev oznámil přítomnost černozeleného tvora, který vpadl mezi muže. Jednomu ranou své dlouhé paže urazil hlavu. Krev okamžitě začala stříkat. Druhého probodl svými drápy, které pronikly měkkou lidskou tkání. Muž zasýpal a klesl na kolena. Třetí z nich vystřelil. Uskočil stranou a pokusil se neznámého tvora zasáhnout ještě jednou, ale tvor byl mnohem rychlejší. Vytáhl své drápy z jeho kolegy a vrhl se po něm. Jedním skokem byl u něho a zasadil mu smrtí úder do hrudě. Jeho dlouhá paže prošla jeho hrudí jako nůž máslem. Muž vydechl a vyprskl krev. Upustil zbraň do mokré trávy, kam po chvilce dopadlo i jeho tělo. Jakmile tvor vytáhl svou paži z jeho těla, muž v černé uniformě klesl k zemi.

Subjekt ustoupil a ohlédl se k východu, odkud se vynořili další muži se zbraněmi.


* * *

[ Část Alfa týmu, východní část od vrchu Kowarska Czuba ]

Poručík Ruszynski s dalšími třemi muži sledovali prostor před sebou.

„Ten déšť se zrovna nehodí,“ sykl jeden z nich.

Jakmile zazněl od jihu výstřel, okamžitě byli ve střehu.

„Připravte si zbraně!“ zavelel Ruszynski a jako první opustil úkryt.

Jako správný velitel se vrhnul do boje první. Bohužel nevěděl, že tohle není obyčejný voják, ale tvor, který je mnohem lepší.

„Jdeme!“ vykřikl jeden z nich a vyrazil za poručíkem.

Ostatní muži se k němu přidali.

Aaarrggghhh!

Černozelený tvor zařval a vyrazil proti nim. Bez ohledu, jestli mají zbraně, jak moc jsou nebezpeční. Tohle si moc neuvědomoval. Měl instinkt zabijáka, predátora a tak jednal. Jeho první obětí byl poručík Ruszynski, který měl připravenou zbraň, ale nestačil ji vůbec použít. Déšť jim to neusnadňoval. Začalo hustě pršet. Nebylo vidět ani na metr. Jediný, kdo z toho těžil, byl černozelený tvor, který dokonale splynul s okolím. Neviditelná síla srazila poručíka Ruszynského k zemi. Jeho tělo dopadlo na ležící kmen stromu a zlomená větev projela jeho hrudí.

Ostatní z Alfa týmu začali střílet. Jelikož neviděli, kde se přesně subjekt nalézá, perimetr jejich střelby byl velký. Měli tak větší šanci, že cíl zasáhnout. Byla to kanonáda stovky kulek, které odlamovaly kůru okolním stromům. Rozstřílené větve padaly na zem mezi trsy mechu a kamení. V hustém dešti se jim člověk musel vyhnout, protože hrozilo uklouznutí.

Aaarrggghhh!

Neviditelný tvor se objevil mezi dvěma muži a srazil je k zemi.

„Dostanu tě!“ vykřikl úplně ten krajní z této trojice.

Namířil svůj samopal a v několika dávkách tvora zasáhl. V prostoru, kde byl vidět jen déšť, se objevily krvavé skvrny. Jako by je tam někdo namaloval. Tvor začínal odhalovat svou podobu. Maskování zmizelo a černý tvor stál před mužem se zbraní v celé své velikosti. V první chvíli to vypadalo jako by z černé skály vytékala krev. Skoro jako červený vodopád.

„Co to kurva je?!“

Poslední z Alfa týmu byl jeho vzrůstem zaskočen. Přesto nezaváhal a chtěl znovu vystřelit, zjistil ale, že má prázdný zásobník.

Sakra!

Okamžitě sáhl do pouzdra pro nový a provedl bleskovou výměnu.

„Chcípni!“ vykřikl a zmáčkl spoušť.

V ten moment si vůbec nevzpomněl na příkaz madam Warczycké a následný rozkaz svého velícího, že mají subjekt přivést živí. Už mu to bylo jedno. Tohle byl boj o přežití. Takže zcela ignoroval to, co mu kdo nařídil. Věděl, proti komu stojí a chtěl přežít. Střelec postupoval proti subjektu, který stál bez hnutí na místě a nechal do sebe ještě dvakrát vystřelit. Jako by snad věděl, že to přežije a jeho organizmus je natolik odolný, že ho mnohočetné zranění nezabije.

„Pošlu tě do pekla!“

Tvor se najednou pohnul a vyrazil proti střelci. Následný výstřel ho zasáhl znovu do břicha. Nezpomalilo ho to. Ani nezastavil. Udělal několik skoků a jeho dlouhá paže zasáhla střelce přímo do obličeje.

Aááh!

Střelec se rukou chytil za obličej. Druhou stále mířil před sebe a střílel, ale černozelený tvor už tam nebyl. Stál vedle střelce a čekal, až ukončí palbu. Pak znovu zasáhl. Jeho paže znovu udeřila. Ostré drápy pronikly černou prošívanou látkou a lidskou kůží. Vmžiku se vyvalila spousta krve, která díky velkému slejváku vytvořila kolem nich rudou kaluž.

Ej!

Poslední člen Alfa týmu vyjekl a upustil svou zbraň. Vzápětí se sesunul k zemi. Něco zachrčel, ale nebylo mu rozumět. Umíral v bolestech. Umíral v kaluži své vlastní krve.

Sss!

Černozelený tvor zasyčel a odešel. Nechal umírajícího svému osudu. Věděl, že svému zranění brzy podlehne. Proto odešel. Sám se potřeboval uzdravit. Teď potřeboval být sám.

Ve skalní průrvě vrchu Kowarska Czuba zde přečkal dvě hodiny, aby mohl vyrazit dál.


* * *

[ Czarnów, tajná vědecká laboratoř APN 7-2 ]

Madam Warczycká zvedla telefon a zavolala do Varšavy a požádala generála polské armády, aby uklidnil pohraniční stráž. Podle informací, které obdržela od své bezpečnostní ochranky, senzory vykazovali větší aktivitu pohraničních hlídek kolem vrchů Owczarka a Borowa Góra.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 29.05.2019, 21:02:07 Odpovědět 
   Zdravím.

Opět napínavá a čtivá část. Proti monstru neměl nikdo z lidí šanci a jak to vypadá, nebudou mít šanci ani lidé v druhém komplexu, kam naše příšera míří. Jsem zvědavý, zdali se někomu podaří subjekt Gnome zlikvidovat, zatím je výhoda na straně tohoto monstra, kterému stačí se zregenerovat a může jít znovu do boje...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Arn Dresko VI. ...
jindra
Eretea II - 13....
Garathea
Strouhy života
Arbathar
obr
obr obr obr
obr

Naděje pro hříšnici
Totenherz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr