obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915204 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39232 příspěvků, 5717 autorů a 388987 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: POTWORA ::

 autor Danny Jé publikováno: 05.06.2019, 19:21  
Kapitola 20-21
 

Kapitola 20



[ Warszawa, ministerstvo obrany ]


Generál Tomaszewski seděl za svým stolem a držel v ruce telefon. Právě končil hovor s madam Warczyckou a ujistil jí, že vše zařídí. Nechal si poslat všechny informace týkající se pohřešovaných osob a dvou mrtvých strážníků. Než zavolá do Lubawky, chtěl znát všechny detaily případu. Poté zavolal na ústřednu a nechal si spojit velitelství pohraniční stráže v Lubawce.


*

„Dobrý den, tady Generál Tomaszewski.“
„Major Olsec, dobrý den generále. Co pro vás mohu udělat?“
„Dostali se ke mně informace, že byla zvýšena aktivita pohraniční stráže v okolí Česko-polských hranic.“
„Co vás přesně zajímá, generále?“ zeptal se Olsec.
„Jaké jsou důvody této aktivity?“
„Pohřešují se lidé.“
„Rád bych se ujistil, že se takové informace nedostanou ven.“
„Armáda nařídila embargo?“
„Jestli tomu tak chcete říkat, budiž.“
„Jste můj nadřízený, splním váš rozkaz.“
„To jsem rád.“
„Generále, mohu mít otázku?“
„Zkuste to.“
„Zemřeli dva příslušníci pohraniční stráže. Někdo u vás to zametl pod kobereček. Měli vyslat nějakého specialistu, ale nakonec nikdo nepřijel. O co tady jde?“
„Nejde tu o nic. Oba strážníci zemřeli při výkonu služby…“
„…ale za velmi podivných okolností,“ vstoupil mu do toho Olsec.

Začínal mít vztek, protože cítil, že mu jeho nadřízený lže.

„Jestli tam venku něco běhá, měli bychom to vědět!“ vyhrkl major a skoro zapomněl, že se baví se svým nadřízeným.
„Stáhněte své muže. Celou pátrací akci ruším!“ nařídil generál.

Jeho silný hlas zněl hlav majora Olseca ještě pět minut poté, co spolu dohovořili.

„Nelíbí se mi to!“ šeptl Olsec.
„Jak jsem řekl. Stáhněte své muže a pokračujte v obchůzce dle harmonogramu!“
„Rozumím.“
„To jsem rád, nashle!“


*


Generál vrátil sluchátko na své místo a natáhl se pro porcelánový šálek s kávou.

* * *

[ Lubawka ]

Major Olsec praštil telefonem, až se rozlétl na kusy.

„Děje se něco, veliteli?!“ vylétla ze židle jeho sekretářka Elena.
„Nic!“ odsekl.
„Dobře, nebudu se ptát.“
„Omlouvám se, Eleno. Vy za nic nemůžete,“ omluvil se.
„Co se stalo?“ zeptala se a vyrazila k němu, aby nemusel křičet přes celou místnost.

Sama to neměla ráda, když na ní lidé mluvili přes další místnost.

„Nadřízení chtějí, abych odvolal pátrací tým,“ odvětil.
„To je divné, nemyslíte?“
„Je to více než podezřelé.“
„Co uděláte?“
„Odvolám, je ale až čtyři hodiny. Dám jim ještě šanci, aby je našli.“

Elena pokynula hlavou a s úsměvem na tváři se vrátila na své místo. Major zvedl sluchátko a zavolal do Žacléře.


*

„Major Olsec, spojte mě s kapitánem Renklem, děkuji.“
„Hned to bude,“ ozvala se spojovatelka.

Po chvíli proběhlo spojení.

„Ano, slyším,“ vyhrkl Renkl.
„To jsem já, Pjotr.“
„Co se děje?“
„Volali mi z Warszavy, abych odvolal své lidi.“
„To snad ne!“ vyprskl Renkl.

Naštvaně bouchl do svého stolu.

„Volal mi přímo Generál Tomaszewski.“
„Není to divné, že ti volá zrovna sám nejvyšší?“
„Proto nemám jinou možnost, než to pátrání zastavit.“
„Co když ty lidi jsou naživu?!“ vyhrkl Renkl.
„Z nějakého důvodu to chtějí zamést pod koberec. Jsem docela zklamaný, že se v tom angažuje naše armáda.“
„Divím se, že u vás je pohraniční stráž podřízená armádě,“ podivil se Renkl.
„Ministerstvo obrany po roce 2021 rozdělilo Polsko na čtyři sektory a díky další vlně emigrantů zesílila kontrola hranice a kompetence převzala armáda. Lubawka podléhá velení Západního sektoru.“
„Dej mi vědět, kdyby tví lidé něco našli, než je odvoláš.“
„Ovšem, spolehni se.“
„Díky.“
„Drž se!“ řekl Olsec a zavěsil.


*


Major se podíval směrem ke své sekretářce. Jejich pohledy se setkaly.

„Jak to kapitán Renkl přijal?“ zeptala se.
„Zřejmě si myslí, že jsou ti lidé ještě naživu.“
„A co si myslíte vy?“
„Já si nemyslím raději nic,“ šeptl a díval se po místnosti jako by hledal únik.
„Určitě si něco musíte myslet,“ pousmála se Elena.

Nenechala se odbýt.

„Teď už je jisté, že nám armáda něco tají a že v tom lese opravdu něco je. To něco zabilo několik lidí a to něco zabilo zřejmě i moje dva strážníky. To si myslím.“
„Jestli pátrací skupina nic nenajde. Byl to medvěd,“ podotkla a otevřela si desky s nějakými lejstry.

Major jen pokynul hlavou a nevšímal si jejího názoru.

Co ta o tom může vědět. V terénu nikdy nebyla, pomyslel si.


* * *

[ Vrch Bobrzak ]

Černozelený tvor se blížil k objektu APN 7-2. Jakmile zpozoroval hlídací senzory, splynul okamžitě s okolím, aby se dostal na jejich úroveň. Poté první senzor zničil. Vzápětí druhý a třetí. Východní část k APN 7-2 v tu chvíli byla nechráněná. Mohl tak vstoupit do objektu, aniž by narazil na ozbrojený odpor. Předpokládal, že ho lidé budou chtít znovu zabít.

* * *

[ Czarnów, tajná vědecká laboratoř APN 7-2 ]

Madam Warczycká se asi před pěti minutami dozvěděla, že Alfa tým se už půl hodiny nehlásí.

„Víte to jistě?“ zeptala se Warczyská velitele zdejší ochranky.
„Ano, madam. Zkoušel jsem se s nimi několikrát spojit, když mi zmizeli jejich čipy na monitoru,“ odvětil.
„Sakra!“ odsekla a zvedla telefon.

Ten však zůstal hluchý.

„Zřejmě máte pravdu, veliteli,“ ozvala se Warczycká. „A to jsem myslela, že poručík Ruszynski je větší formát.“
„Možná má nějaké zkušenosti z boje proti lidskému nepříteli, ale tohle není člověk,“ ukázal rukou směrem ven.
„Ne to není.“
„Jestli k tomu mohu, ještě něco říct, madam.“
„Samozřejmě,“ kývla a položila telefon na stůl.
„Obávám se, že tým poručíka Ruszynského už neexistuje. Dále si troufám upozornit na skutečnost, že subjekt míří do APN 7-2.“
„Jak si tím můžete být jístý?!“
„Je to jen předpoklad. Jako velitel ochranky jsem se dostal k některým informacím ohledně subjektu Gnome. Vlastně sleduji tento projekt od začátku a vycházím z předpokladu, že subjekt má zvířecí instinkt. Míří domů.“
„Chcete říct, že nás chce zabít?!“
„Neřekl jsem, že nás chce zabít, ale že se vrací domů. Samozřejmě to se nevyučuje, když mu budeme bránit.“
„Takže, abychom se vyhnuli krveprolití, měli bychom mu umožnit vstoupit?“
„Ano.“
„Ani nevíme, kam míří?“
„Obávám se, že do poničených laboratoří, madam.“
„Jak dlouho tady pracujete?“
„Devět let.“
„Jste tu od začátku projektu Gnome?“
„Ano.“
„Zvláštní, že jsem si vás nikdy nevšimla.“
„Bude to tím, že jsem velitelem ochranky teprve dva roky a nechal jsem si narůst vousy.“
„To bude tím,“ pousmála se Warczycká.

Vousatí muži se mi nelíbí, prolétlo jí hlavou.

Nahlas to říkat nechtěla.

„Co uděláme?!“ zeptala se.
„Připravíme se na něho, necháme ho, aby se dostal dovnitř, a pak ho uspíme.“
„Věříte, že se to povede, bez toho aniž by se někomu něco stalo?“
„Pokud ho nebudeme ohrožovat, je pravděpodobné, že nikomu neublíží.“
„Informujte ochranku a personál o této situaci. Já zavolám doktora Lemského, abychom se to připravili,“ nařídila a posadila se ke stolu.

Poté se natáhla po svém telefonu.

*

„Pošlete mi sen doktora Lemského!“ promluvila.
„Ovšem,“ ozval se hlas na druhé straně.
„Díky.“


*

Madam Warczycká se podívala směrem k veliteli ochranky.

„Teď se modlete, aby to vyšlo.“
„Na modlení moc nejsem, madam. Přesto věřím, že to dobře dopadne.“
„To ráda slyším. Můžete jít.“


Velitel ochranky pokynul hlavou a odešel.










Kapitola 21



[ Warszawa, ministerstvo obrany ]


Když se generál dozvěděl, že pátrací skupina nebyla odvolána, vzteky bouchl do stolu. Poté zvedl telefon a nechal si spojit velitele pohraniční stráže v Lubawce, majore Olseca.


*

„Asi jste mi nerozuměl, že, majore!“ vykřikl do telefonu.
„Nevím, o čem mluvíte, pane,“ ohradil se Olsec.
„Řekl jsem, abyste tu pátrací akci odvolal.“
„Pane generále, v okolí vrchu Bobrzak náš dron zaznamenal střelbu. Poslal jsem tam tým a zjistil…,“ major se na chvilku zasekl. „…fotky jsou na síti.“
„Na sítí?“
„Ministerstva obrany.“
„Proč jste to tam dával? Nemohl jste mě nejdříve informovat?“
„Byl jsem mimo velitelství. Jel jsem osobně odvolat pátrací tým,“ zalhal.

Nemusí vědět, kde jsem opravdu byl, také si spousty věcí nechávají pro sebe, prolétlo Olsecovi hlavou.

„Majore, začínáte mě pěkně štvát!“ zavrčel generál.
„Je to centrální server ministerstva obrany. Postupovali jsme podle směrnic. A ta zpráva na síti, mimochodem, je určena jen vám, takže si to nikdo nepřečte. Nebo se něčeho bojíte? Skrýváte něco?!“
„Nechci, aby se z toho nic nedostalo ven!“
„Co je to – z toho?“
„Zapomeňte na to, majore!“
„Už jste to nakousl, generále. Jestli tam venku něco je, chci to vědět!“

Generál se na chvíli odmlčel. Ve sluchátku nastalo několika vteřinové ticho.

„Pane?!“
„Slyším vás.“
„Proč mi neřeknete pravdu?“ zeptal se Olsec.
„Řekněme, že nesplňujete prověrku utajení.“
„Co když se ti lidé opravdu pohřešují? Co když je tam něco zabilo?“
„To jsou spekulace, majore!“
„Možná bychom…“
„…tento hovor měli ukončit! Takže všechny získané informace posílejte mě, rozumíte?!“
„Rozumím.“
„Dobře.“


*

Sluchátko bylo ve vteřině hluché. Jenom krátké a monotónní pi píp pi píp znělo do prázdna.


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2 ]

Okamžik pravdy nastal ve chvíli, kdy se ohlásila ochranka na východním křídle budovy, že jim vypadly senzory pohybu a kamery.


*

„Hlavně nezasahujte!“ nařídil velitel do vysílačky.
„Rozumím.“
„Za žádnou cenu ho neprovokujte! Nevšímejte si ho!“
„Rozumím, veliteli!“

*

Sotva ochranka ukončila hovor, mihl se kolem nich černý stín. Dle instrukcí si ho nevšímali. Subjekt opravdu nezaútočil. Pokračoval dál k laboratoři 2. Jakmile zjistil, že to není to správné místo, které hledal, pokračoval dál.

„Možná bychom ho měli rovnou zahnat do labu 4,“ řekl najednou jeden z ochranky.
„Asi jsi neslyšel velitele, Kamile.“
„Rudkowski, co ten strach. Máme přece super moderní paralyzéry,“ ukázal Kamil na plastovou pistoli.“
„Co si tím chceš dokázat?“
„Pche!“
„Velitel řekl, že ho máme nechat na pokoji.“
„Jasný,“ sykl Kamil a postavil se ke dveřím.

Neposlechl.

* * *

Když se objevil černozelený tvor, který mířil k labu 4, člen bezpečnostní ochranky Kamil, vystoupil ze dveří a prohlížel si subjekt. Usmíval se a pevně svíral paralyzér v ruce. Tvor si ho samozřejmě všiml, ale pokračoval dál.

„Hele, on nemluví,“ šeptl směrem ke svému parťákovi, Josefu Rudkowskému.
„A co čekáš, že si s tebou pokecá?“ zakroutil Rudkowski hlavou.
„Lov.“
„Cože?“
„Říkám – lov.“
„Kamile, zalez zpátky a nevšímej si ho!“
„Mám chuť si zalovit,“ odsekl a opustil stanoviště číslo 3.
„Do prdele!“ vyprskl Rudkowski a vysílačkou oznámil veliteli ochranky, že Plawiek neuposlechl jeho nařízení a rozhodl se subjekt pronásledovat.


*

„Sakra! Co si tím chce dokázat?!“ ozval se velitel na druhé straně vysílačky.
„Mluvil něco o lovu.“
„To je idiot. Vážně neví, do čeho se pouští.“
„Co mám dělat, pane!“
„Nic. Buď si ho subjekt nevšimne, anebo ho zabije.“
„Chápu.“
„Vy zůstaňte na místě!“
„Rozumím.“


*

Člen ochranky Josef Rudkowski zůstal podle instrukcí velitele ochranky Samuela Bronieka na místě.

Černý tvor pokračoval dál.


* * *

[ Warszawa, ministerstvo obrany ]

Generál Tomaszewski dostal na stůl zprávu a zvýšené tepelné aktivitě v oblasti vrchu Kowarska Czuba. Otevřel desky a zjistil, že satelitní snímky zaznamenaly střelbu.

„Co to sakra je?!“ procedil mezi zuby a začal si prohlížet všechny snímky.

Jakmile si prohlédl poslední snímek, došlo mu, co se děje.

„Sakra!“ zaklel a natáhl se po telefonu.


*

„Generál Tomaszewski.“
„Co tak náhlý telefonát, generále?“ zeptala se madam Warczycká.
„Mám před sebou satelitní snímky z oblasti 74-8.“
„Můžete být trochu konkrétnější?“
„ Oblast vrchu Kowarska Czuba. Už jsem dostatečně konkrétní.“
„Chápu.“
„Určitě? Obávám, že ani trochu!“ vyhrkl rozčileně.
„Měli jsme trochu problémy, ale všechno už je jak má být.“
„Jste si tím jistá?“
„Subjekt Gnome je zajištěný.“

Lhala, ale byla přesvědčená, že plán velitele bezpečnostní ochranky Bronieka bude úspěšný.

„Zajistěte mi digitální přenos z laboratoře, pak vám uvěřím!“ nařídil a zavěsil.


*

Vzteky udeřil do stolu.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 05.06.2019, 19:21:01 Odpovědět 
   Zdravím.

Tato část skončila v nejlepším. Napadne tvor členy ochranky jen kvůli muži, který odmítl uposlechnout rozkaz? A napadlo mne, jak mohl náš polský velitel pohraničníků telefonovat, pokud přístroj nevyměnil, když ho po prvním telefonátu s generálem rozmlátil na kousky?

Hezký večer přeji a múzám zdar.
 ze dne 07.06.2019, 18:48:07  
   Danny Jé: Zdravím,

už se to blíží do finále :) Jinak major Olsec určitě neměl v kanceláři jenom jeden telefon jako důležitý důstojník.

hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Rozprava o opra...
dufka
Tilda a její př...
Tilda
Kapitola třetí:...
Nick Květenský
obr
obr obr obr
obr

Naděje pro hříšnici
Totenherz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr