obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915322 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Holofaust inkognito ::

 autor Centurio publikováno: 10.06.2019, 11:20  
Z připravované sbírky Holofaustovo osiřelé Blues
 

Divého vousu děd s modrými skráněmi,
pil toho spoustu a byli jsme znaveni
po týdenním postu, po roce mámení,
ne zvanému hostu teď říká své trápení:

Chlap hrubý až hrůza a s šedivou kápí,
tam, kde je lůza, a mnozí se trápí,
v hospodském hnoji, kde málo vše stojí,
on všanc hrůzu dal ať s nocí se spojí.

Ať to nejhorší z nás teď vypluje napovrch,
ať ďábel je tady zas, ať neprosí, ale má navrch,
ať svou pekelnou vůli do světa zaseje,
nechť shora i zdůli zem trpí a vše špatně je.

Já zeptal se poutníka: "Proč tohle děláš?"
Co do hry žene tě a proč se hněváš?
Kdo udělal tobě cos´ hrozného snad,
že z pekla zveš zlo, stvůry a jed, smrad?

On dříve než ve škleb proměnil svou tvář
a dříve než s chechotem srazil kůr pod oltář,
on jakoby v pokoře tu stanul a bledý,
nad ním mihla se svatozář - snad naposledy.

Já pokojný život svůj měl jsem a snil
umění rozuměl a lásku žil,
já v kruhu přátel rád jedl a pil,
a v pohodě sladké tak se všemi byl.

Vtom náhle vkradla se pochybnost - štír,
a hlodala krutěji než v povodni vír,
co strhává k boji a rozbíjí mír,
tak skončil ten libý zvuk pokojných lyr.

Neb vyplula pravda – nahá a krutá,
že výsměchem jsem všem od počátku světa,
že ne milost, ne úcta, čistá - vzájemná,
jsou naší spojnicí, padám na kolena.

To faleš jen, šaškárna, cynika úder
mířený na hruď mou, čelo, do beder,
co podvrátil tělo mé, mou životní vizi,
já viděl víru a naděj´ jak pod prsty mizí.

Tak rozhodnut stanul jsem a teď jistě vím,
že lásky vznět pouhý je kvas nebe, šprým,
že přátelství - falešný přelud a stín,
že zradí tě všichni, toť pravdivý rým.

Nechť nastoupí nový řád – pevný a jistý,
co od špíny z vlastních řad zůstane čistý,
kdo v tu chvíli nepozná, kdo tady vládne,
ten dřív nebo později pro svou hloupost padne.

Ďábelsky chlapík ten celý večer mluvil,
levné i drahé víno do svých útrob nalil,
já nepoznal krutější rozpravy tón,
až naděje skomíral v mém srdci zvon,

a pochopil, že vždy budou na zemi lidé,
co po krizi půjdou dál, bona fide,
a životem zklamáni v cestě za jistotou
svou nenávist vtělí do honby za čistotou,

ne že by pěstili v sobě ji k radosti,
to druhým vyčítaj´ chyby a slabosti,
i ty, co lidské jsou, i dobrák od kosti
někdy se šanuje, chybuje z blbosti.

namísto naděje zůstane nenávist, povýšenost a faleš,
namísto přátelství poslušnost, odkaz vůdce a lež,
namísto pravdy silná hesla: "Jsi s námi nebo si běž,"
namísto práce jen dubová křesla a hony na zvěř.

Kolovrat dějin divně se točí,
kdo z nás má odvahu a do děje vkročí,
kdo odvrátí zlo, co drze do očí,
s pohrdáním na naši budoucnost močí?

Hořkostí samoty omyl je hrubý,
že vše zvládnu sám, stejně jak druhý,
a z individualismu této demokracie
každý z budoucích führerů tyje.

Když tedy tančit už musíme, jak velí způsoby,
a taneční platíme ze své vlastní zásoby,
pak nenechme zvůli nám chuť k jídlu brát,
pak nenechme si hudbu naši diktovat.

Jsou různá klišé a různé jsou mýty,
za každým z nich je nějaký autor skrytý,
mnohé se shodují, mnohé jsou jiné,
ze všech jedno poučení a závěr plyne:

Lidi milovat, to nejlepší, co můžeš znát,
hledat přátele, nacházet nové a spojovat,
v důvěře pomáhat a v čas nouze brát i dávat,
dělat, co druhým přínosem je a co sám máš rád.

Lidi milovat, to kdosi už jednou řek´,
a bořit překážky a stavět přes ně mosty,
a otevřenou náruč mít pro hosty,
přátelství poklad je a jeho důvod - prostý.

Však stejně na tvém srdci v konci záleží,
neb slyšel´s to už desetkrát a možná postý,
žádné dva břehy nikdy k sobě neběží,
ale tomu, kdo pevně spojí je, láska náleží.


 celkové hodnocení autora: 94.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 10.06.2019, 11:19:54 Odpovědět 
   Zdravím.

Svazky (smlouvy) s ďáblem? Peklo když chce prst, vezme celou ruku. Hezké verše nejen o dnešním světě, ale i o lásce, která je snad nejdůležitější, protože bez ní nemá cenu žít. A ten kdo se se zlou mocí spojil, ten si nezaslouží v míru, pokoji a lásce žít... Uvidíme, jak zareagují další čtenáři.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Věšení prádla
Tom A. Trammel
Nikdy bych do t...
Centurio
: Tvé dlouhé ka...
Akras
obr
obr obr obr
obr

Dětské lásky
Kostka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr