obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915232 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39285 příspěvků, 5723 autorů a 389277 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Holofaust inkognito ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Centurio publikováno: 10.06.2019, 11:20  
Z připravované sbírky Holofaustovo osiřelé Blues
 

Divého vousu děd s modrými skráněmi,
pil toho spoustu a byli jsme znaveni
po týdenním postu, po roce mámení,
ne zvanému hostu teď říká své trápení:

Chlap hrubý až hrůza a s šedivou kápí,
tam, kde je lůza, a mnozí se trápí,
v hospodském hnoji, kde málo vše stojí,
on všanc hrůzu dal ať s nocí se spojí.

Ať to nejhorší z nás teď vypluje napovrch,
ať ďábel je tady zas, ať neprosí, ale má navrch,
ať svou pekelnou vůli do světa zaseje,
nechť shora i zdůli zem trpí a vše špatně je.

Já zeptal se poutníka: "Proč tohle děláš?"
Co do hry žene tě a proč se hněváš?
Kdo udělal tobě cos´ hrozného snad,
že z pekla zveš zlo, stvůry a jed, smrad?

On dříve než ve škleb proměnil svou tvář
a dříve než s chechotem srazil kůr pod oltář,
on jakoby v pokoře tu stanul a bledý,
nad ním mihla se svatozář - snad naposledy.

Já pokojný život svůj měl jsem a snil
umění rozuměl a lásku žil,
já v kruhu přátel rád jedl a pil,
a v pohodě sladké tak se všemi byl.

Vtom náhle vkradla se pochybnost - štír,
a hlodala krutěji než v povodni vír,
co strhává k boji a rozbíjí mír,
tak skončil ten libý zvuk pokojných lyr.

Neb vyplula pravda – nahá a krutá,
že výsměchem jsem všem od počátku světa,
že ne milost, ne úcta, čistá - vzájemná,
jsou naší spojnicí, padám na kolena.

To faleš jen, šaškárna, cynika úder
mířený na hruď mou, čelo, do beder,
co podvrátil tělo mé, mou životní vizi,
já viděl víru a naděj´ jak pod prsty mizí.

Tak rozhodnut stanul jsem a teď jistě vím,
že lásky vznět pouhý je kvas nebe, šprým,
že přátelství - falešný přelud a stín,
že zradí tě všichni, toť pravdivý rým.

Nechť nastoupí nový řád – pevný a jistý,
co od špíny z vlastních řad zůstane čistý,
kdo v tu chvíli nepozná, kdo tady vládne,
ten dřív nebo později pro svou hloupost padne.

Ďábelsky chlapík ten celý večer mluvil,
levné i drahé víno do svých útrob nalil,
já nepoznal krutější rozpravy tón,
až naděje skomíral v mém srdci zvon,

a pochopil, že vždy budou na zemi lidé,
co po krizi půjdou dál, bona fide,
a životem zklamáni v cestě za jistotou
svou nenávist vtělí do honby za čistotou,

ne že by pěstili v sobě ji k radosti,
to druhým vyčítaj´ chyby a slabosti,
i ty, co lidské jsou, i dobrák od kosti
někdy se šanuje, chybuje z blbosti.

namísto naděje zůstane nenávist, povýšenost a faleš,
namísto přátelství poslušnost, odkaz vůdce a lež,
namísto pravdy silná hesla: "Jsi s námi nebo si běž,"
namísto práce jen dubová křesla a hony na zvěř.

Kolovrat dějin divně se točí,
kdo z nás má odvahu a do děje vkročí,
kdo odvrátí zlo, co drze do očí,
s pohrdáním na naši budoucnost močí?

Hořkostí samoty omyl je hrubý,
že vše zvládnu sám, stejně jak druhý,
a z individualismu této demokracie
každý z budoucích führerů tyje.

Když tedy tančit už musíme, jak velí způsoby,
a taneční platíme ze své vlastní zásoby,
pak nenechme zvůli nám chuť k jídlu brát,
pak nenechme si hudbu naši diktovat.

Jsou různá klišé a různé jsou mýty,
za každým z nich je nějaký autor skrytý,
mnohé se shodují, mnohé jsou jiné,
ze všech jedno poučení a závěr plyne:

Lidi milovat, to nejlepší, co můžeš znát,
hledat přátele, nacházet nové a spojovat,
v důvěře pomáhat a v čas nouze brát i dávat,
dělat, co druhým přínosem je a co sám máš rád.

Lidi milovat, to kdosi už jednou řek´,
a bořit překážky a stavět přes ně mosty,
a otevřenou náruč mít pro hosty,
přátelství poklad je a jeho důvod - prostý.

Však stejně na tvém srdci v konci záleží,
neb slyšel´s to už desetkrát a možná postý,
žádné dva břehy nikdy k sobě neběží,
ale tomu, kdo pevně spojí je, láska náleží.


 celkové hodnocení autora: 94.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 10.06.2019, 11:19:54 Odpovědět 
   Zdravím.

Svazky (smlouvy) s ďáblem? Peklo když chce prst, vezme celou ruku. Hezké verše nejen o dnešním světě, ale i o lásce, která je snad nejdůležitější, protože bez ní nemá cenu žít. A ten kdo se se zlou mocí spojil, ten si nezaslouží v míru, pokoji a lásce žít... Uvidíme, jak zareagují další čtenáři.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
KARNEGOVÉ
Danny Jé
Vina lásky III....
Velvet tears
Alice
kamarádka
obr
obr obr obr
obr

Je nebezpečné dotýkat se!
blazen2
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr