obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5727 autorů a 389825 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: POTWORA ::

 autor Danny Jé publikováno: 16.06.2019, 11:43  
Kapitola 22-23 a závěr
 

Kapitola 22



[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2 ]


Člen bezpečnostní ochranky objektu Kamil Plawiek se vydal pronásledovat černozeleného tvora. Co se tomu chlapovi honila hlavou, nebylo jasné. V každém případě se pustil do něčeho, o čem nevěděl téměř nic.

„Srabi zůstávají doma,“ procedil si mezi zuby.

Pousmál se a připravil si super moderní paralyzér, o kterém byl přesvědčený, že je to super zbraň, co nezabije, ale každého dostane na kolena. Černozelený tvor zasyčel a zastavil se u dveří.

Proč nepokračuje? Anebo si chce hrát, pomyslel si Plawiek.

Lidé za silnou betonovou zdí neměli tušení, že se tvor pohybuje velmi blízko. Zřejmě se k nim zpráva nedostala. Možná proto se nechovali tiše, a když jednomu z laborantů vypadla z ruky velká zkumavka, tvor zavrčel.

„Tak pojď!“ pronesl Plawiek a připravil si paralyzér.

Chytil pistoli oběma rukama. Zmáčkl zelené tlačítko a hlaveň paralyzéru se v tu chvíli prodloužila o dvacet centimetrů.

„Bude zábava!“ řekl a vykročil vpřed.

V tu chvíli ze dveří vyšel mladý laborant.

„Sakra!“ vyprskl a vrátil se hned zpět.
„Zpátky dovnitř!“ nařídil Plawiek.

Sss!

Tvor znovu zasyčel a otočil ke svému nepříteli, kterým se teď Plawiek stal.

„A moment překvapení je pryč,“ sykl Plawiek a jeho levé oko mu zacukalo.


* * *

[ Řídící centrum APN 7-2 ]

Velitel Broniek stál u hlavního pultu a sledoval dvě kamery, na kterých viděl černozeleného tvora a člena bezpečnostní ochranky Plawieka. V okamžiku, kdy subjekt zaútočil na muže v černém oděvu a roztrhl ho vejpůl, vzteky praštil do monitoru.

„Sakra!“ vyhrkl a měl chuť ještě do něčeho bouchnout.

Oči mu lítaly do stran.

„Veliteli, proč to nezabijeme?“ zeptal se muž v řídícím centru.
„Protože to chceme živé.“
„Kolik mrtvých bude dost!“¨
„Ticho!“ vyhrkl Broniek a vyslal zlověstný pohled.
„Myslím, že tahle potvora nás zabije všechny,“ přidal se jiný z místnosti.
„Neměli jsme ho provokovat!“ zavrčel velitel.
„A ten laborant ho také provokoval?“ zeptal stejný hlas a ukázal rukou na monitor.

Všichni v místnosti mohli sledovat, jak černozelený tvor vnikl do laboratoře číslo 7 a zmasakroval mladého laboranta.

„Třeba takhle?!“

Ironická poznámka proletěla vzduchem.

„Kolik ještě budeme muset umřít lidí, abyste pochopil, veliteli, že madam Warczycká vás jen využila.“
„Měli bychom ho zabít!“

Velitel se podíval i na třetího muže, který byl s nimi v místnosti. Ten jen souhlasně pokynul.

„Jste velitel, ale neradi bychom tady zhebli.“
„Přece jste věděli, do čeho jdete?“
„To je pravda, ale jak vidíte sám, že to je nekontrolovatelné monstrum.“

Hm!

Prolétlo místností.

* * *

Po chvilce mlčení se velitel rozhodl zaútočit.

„Vezměte si zbraně! Půjdeme to zabít!“ pronesl.
„Jo!“
„Jo!“
„Jo!“

Chlapi vyskočili ze židlí a každý z nich sundal ze zdi samopal.

„Vezměte si každý zbraň a pojďme to monstrum zabít. Buď my, nebo on!“ promluvil do vysílačky. „Subjekt se nachází poblíž laboratoře číslo 7.“

Poté odhodil vysílačku na stůl a natáhl se pro opuštěný automat, který tam visel a jenom čekal, až si ho někdo vezme.

„Jdeme!“ zavelel a jako první opustil řídící místnost.



* * *

[ Warszawa, ministerstvo obrany ]

Dveře generála Tomaszewského se rozlétly do stran.

„Co to…“ už to nedořekl.
„Docela bych rád věděl, co se to děje poblíž Czarnówa,“ pronesl muž a bez svolení se posadil ke stolu.
„Předseda vlády na ministerstvu obrany? Co pro vás mohu udělat?“ snažil se generál přehodit list.
„Nechce se mi věřit, že by naše armáda byla zapojená do nějakého tajného projektu,“ odvětil.

Do místnosti vstoupili ještě dva muži v oblecích. To byla ochranka předsedy polské vlády Vlatislawa Groznyho.

„Nevím, o čem mluvíte, pane předsedo!“ bránil se generál podezření.
„Volalo mi několik lidí…,“ spustil Grozny. „…kteří mi řekli, že armáda zastavila pátrání po několika nezvěstných českých houbařích. Nejdříve jsem tomu nevěřil, ale pak mi poslali jejich fotky a měl jsem příležitost vyslechnout jeden telefonát jednoho zástupce naší armády s velitelem pohraniční stráže v Lubawce, “ dodal a hodil je generálovi přímo pod nos.

Aha!

V tu chvíli věděl generál, že nemá cenu lhát.

„Ano, volal jsem mu,“ přiznal se.
„A nařídil veliteli, aby to pátrání zastavil?“
„Ano.“
„Proč?“
„V APN 7-2 se pracuje na nějakém patogenu, který by měl udělat z vojáků nezničitelné…“
„…monstra?!“ skočil mu do toho předseda.
„No, asi bych to nenazýval tímto způsobem…“
„…a tohle je co?“ vyhrkl Grozny a hodil mu na stůl poslední dvě fotky, které držel v ruce.

Skoro to vypadalo jako by držel v ruce trumfy.

„Kde jste k tomu přišel?!“ udivil se generál.
„Řekněme, že mám i já své kontakty.“
„A vy jste se o to nějak více zajímal?“
„Do té doby, než mi zavolal norský protějšek, že se pohřešuje generál Rekstrin, ne.“
„Hm.“
„Nevrátil se z návštěvy a hádejte odkud?“
„Odkud?“
„Z Polska.“
„O tom nic nevím.“

V tom generál Tomaszewski nelhal. Opravdu to nevěděl. Tato akce byla v režii madam Warczycké. Došlo mu to, a proto se rozhodl změnit strany.

„Možná jsem o tom projektu madam Warczycké něco slyšel,“ spustil generál.
„Myslíte, té Warczycké, co její děda vedl výzkum na APN 7-1?“
„Ano.“
„Myslel jsem, že APN 7-2 uzavřeli.“
„To ano. Ale madam Warczycká si celý komplex koupila.“
„A pokračuje v tom projektu?“
„Ano.“
„Myslím, že byste to měl zastavit!“
„Nemohu tam poslat své muže. Nemám ke vniku na její území žádný důvod.“
„Pošlete tam stíhačky a srovnejte to se zemí!“

Generál se zasmál.

„Ale já to myslím, vážně!“ trval na svém.
„To nejde!“
„Asi jste zapomněl, že jsem váš nejvyšší velitel.“
„Nechápu, proč tuhle pravomoc prezidentovi vláda sebrala.“
„To nemusíte řešit. Udělejte, co jsem vám řekl.“
„Chci to písemně!“
„Dejte mi papír!“

Generál zakroutil hlavou. Evidentně se mu do toho nechtělo.

„Pošlete tam letadla a celý objekt zničte!“

Po tomto povelu muž v černém obleku si stoupl vedle generála a namířil na něho svou pistoli.

„To nemyslíte vážně?!“ udivil se generál.
„Co byste řekl?!“

Předseda vlády se pousmál.

„Jsou tam nevinní lidé,“ oponoval znovu generál.

Bang!

Zazněl výstřel a ukončil diskuzi mezi předsedou vlády Groznym a generálem Tomaszewski. Generálovo tělo spadlo na zem.

„Naaranžujete to jako sebevraždu!“ nařídil Grozny a zvedl se ze židle.
„Ano, pane,“ kývl bodyguard.

Sám předseda během následující hodiny se ujal role velitele a nařídil letecký bombový útok do oblasti 88-11. Kde se nachází utajený komplex APN 7-2.











Kapitola 23



[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2 ]


Velitel Broniek vyrazil do prvního patra APN 7-2, kde se nacházel subjekt Gnome.

„Nabijte své zbraně!“ zavelel.

Ve chvíli, kdy se ochranka zastavila a připravila se ke střelbě, objevila se druhé straně madam Warczycká.

„Pokus si dobře pamatuji, neřekla jsem, že máte subjekt zabít!“ promluvila a zamračila se na velitele ochranky.

Určitě ji v tu chvíli velmi zklamal.

„Co uděláte, když s vámi nebudu souhlasit, madam?“ zeptal se Broniek.
„Možná dostanete výpověď!“
„Vážně?!“
„Ano.“
„Tak písemně, prosím!“ podotkl Broniek a udělal krok vpřed.

V tu samou chvíli se černozelený tvor otočil a jedním máchnutím své dlouhé paže srazil madam Warczyckou ke zdi. Ženské tělo dopadlo na betonovou zeď. Po krátkém křupnutí se sesunulo k zemi. Madam Warczycká byla mrtvá.

„Zabijte to!“ vykřikl Broniek a jako první vyslal střelu na cíl.

Tvor zařval a několika trhavými skoky se přemístil ke skupině zprava. Rozmáchl se a svou paží sejmul prvního z ochranky. Jeho tělo odletělo o několik metrů dál. Tam dopadlo na zem.

„Hajzle!“ vykřikl jeden ze skupiny.

Všichni okamžitě otočili své zbraně směrem k místu, kde se subjekt nacházel. Další salva ocelových kulek se zabodávala do černozeleného těla. Už to vypadalo, že třímetrové monstrum má dost, ale jako by mu vztek nahromaděný uvnitř jeho těla dodal sílu a vrhl se střemhlav mezi střelce. Těžké tmavé tělo dopadlo mezi skupinu nepřátel. V několika vteřinách se rozpoutala krvavá řež, ve které černozelený tvor zvítězil.

„Na to zapomeň!“ pronesl Broniel, který stál opodál a mířil svou zbraní na tvora.

Výstřel ho znovu zasáhl.

Aáárrrggghhh!

Tvor zařval, až mu z jeho tlamy vylétlo několik slin. Vycenil zuby a vyběhl proti svému nepříteli. Velitel Broniek stačil jen znovu vystřelit, pak ho srazila silná paže k zemi. Vprskl krev a snažil se lapat po dechu. V tom ucítil tvrdý úder do zad. Vykřikl bolestí a pokusil se odplazit pryč. Bylo to marné. Černozelený tvor byl rozzuřený a nehodlal se své oběti vzdát. Zabodl své drápy do jeho těla.

Další výkřik, který vyšel z hrdla velitele Bronieka přerušila střela dalších mužů v černém. Zbytek bezpečnostní ochranky přiběhl svému veliteli na pomoc.

„Zastřelte, tu bestii!“ vykřikl jeden z nich.

Společně pak vyslali znovu několik střel na černozeleného tvora, který ustoupil od lidského těla pod ním. Dal se na ústup, ale během několika vteřin si to rozmyslel a znovu zaútočil.

Bum!

Výbuch granátu mu v tom však zabránil. Tlaková vlna odhodila tvora o tři metry dál. Jeho tělo se rozvalilo na zem. Nezvedal se.

„Je po něm!“
„Raději buď opatrný!“ varoval ho druhý z trojice mužů v černých mundůrech.

Jeho parťák jen pokynul hlavou a přistoupil blíž k černému tělu.

Uh!

Zaznělo tiše z úst velitele Bronieka, která vydechoval a snažil se zavolat své muže. Dva ze skupiny k němu přiběhli, aby mu pomohli. Nevypadalo to s ním vůbec dobře. Ztratil spoustu krve.


* * *

Tělo subjektu překvapivě zčernalo.

„Ten parchant ještě dýchá!“ pronesl muž, který se k němu přiblížil.
„Tak to do něj našij a pojď sem!“
„Dělej!“
„Zvláštní, jak zčernal!“
„Dělej!“

Ozvalo se znovu.

Pche!

Muž se zbraní si chtěl něco dokázat a dvakrát do něj žďuchl. Ten se v první moment nepohnul.

„Ten už mi neublíží!“ řekl a otočil se směrem k ostatním.

V tu chvíli se do jeho těla zabodly ostré drápy.

„Ku---rvááá!“ vykřikl a pokusil se vyškubnout z jeho zajetí.

Povedlo se.

„Par---chante!“ vyprskl krev do strany a našil to do té jeho pracky.

Salva ze samopalu udělala z jeho paže fašírku. Nikdo by neočekával, že by dokázal ještě vstát. Ale on dokázal nohem víc. Jeho druhá paže nabodla ruku střelce. Škubl s ním do strany. Jeho tělo dopadlo na betonovou zem. Pokoušel se vstát, ale jeho noha mu to nedovolovala. Ruku měl též zraněnou a měl mnohočetné bodné rány. Krvácel. Díval se na své tělo a snažil se vstát.

„Sakra!“ vyhrkl člen ochranky a vyrazil proti černozelenému tvoru, který se znovu dokázal postavit na nohy.

Zraněný člen ochranky se podíval najednou směrem ke stropu.

„Co se děje?“
„Slyšíš to?“
„A co bych měl slyšet?“
„Letadlo a možná jsou i dvě,“ odvětil.
„Myslím, že máme větší problém,“ odsekl a zmačkl spoušť.

Bang! Bang!

Střely se znovu zabodávaly do černého těla. Tvor vrčel, cenil zuby, ale pomalu postupoval proti lidskému nepříteli.

„Potworo!“ chroptěl.

Zůstávala za ním krvavá stopa…


* * *

POHLED SHORA.

Před pěti minutami.

Nad lesy se objevily dva letouny, které se prohnaly nad betonovým objektem a pokračovaly dál. Několik kilometrů za lesem se však otočily a vrátili se ve formaci k místu dopadu.

„Rakety 1až 3 jsou připravené k odpalu!“

Zaznělo v kokpitu nadzvukové stíhačky.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 16.06.2019, 11:41:07 Odpovědět 
   Zdravím.

Další čtivý díl. Potwora opět předvedla své schopnosti. Lidé umírali jako na běžícím pásu. Bude komplex srovnán se zemí? Dva letouny s raketami a všichni v něm najdou smrt? Čekal jsem trochu jiný konec. Nakonec, jak jinak se zbavit všech důkazů než to celé vyhodit do vzduchu?

Hezký den a múzám zdar. Opět čtivý díl.
 ze dne 23.06.2019, 13:08:18  
   Danny Jé: Ahoj, kdybych uvažoval o pokračování, dostane se z toho, ale myslím, že genetické potwory by neměly běhat po Zemi :)

Hezký den
 ze dne 21.06.2019, 19:58:34  
   Šíma: Ahoj,

čekal jsem, že to potvora přežije... ;-)

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 21.06.2019, 18:59:13  
   Danny Jé: Zdravím,

zbavili se důkazů, jak jinak :) A jaký jsi čekal konec?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Ztracené dědict...
Eljan
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Sexy mrcha a ch...
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr