obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915229 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39281 příspěvků, 5723 autorů a 389257 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Noe ::

 autor Jan Zindulka publikováno: 18.06.2019, 21:00  
 

„Co to s tebou dneska je, Noeme,“ ptá se starostlivě Sára, když od stolu odnáší nedojedené jehněčí. „Jindy ti to tak chutná…“
Noemu nebylo do řeči a tak jen mávl rukou.
„Nějaké starosti na pastvinách? Nebo zase hádka se sousedem o studnu? Nebo tě trápí to sucho?“ snaží se Sára přimět manžela k řeči. „Měl by ses nějak odreagovat, je toho na tebe moc. Třeba bys mohl dopsat kroniku.“
„Copak mám na to čas? A náladu? A kromě toho se stejně neděje nic zajímavého. Nebo mám psát o těch prostopášnostech, kterých je plné město? To se hodí leda tak do nějakých bulvárních novin, ale ne do kroniky.“
Sára odešla ke dřezu umýt nádobí. Noe občas míval takovéto zvláštní nálady a bylo lepší ho nechat. Až si to rozmyslí, řekne.
„S těmi našimi syny mám starost!“ z ničeho nic skoro vykřikl Noe a bouchl rukou do stolu. „Už jsou skoro dospělí, ale hospodářství je nezajímá. Do práce abych je pořád honil a sotva na chvíli přestanu, ztratí se za těmi svými zájmy. Jak jim jednou budu moci svěřit náš majetek?“
„Ale vždyť to není tak zlý,“ uklidňovala muže Sára. „Podívej se, co dělají ostatní, vždyť by to mohlo být daleko horší.“
„A nebo taky lepší,“ dál si vedl svou Noe. „Třeba zrovna včera. Poslal jsem Jefeta pást kozy. Když je večer přihnal, dvě chyběly. A když jsem žádal vysvětlení, řekl, že je to statistická chyba, holomek jeden. Pořád jen něco počítá a rýsuje, je samá hádanka, nevím, co na tom vidí tak zajímavýho. K čemu to v životě využije?“
Sára raději nic neříkala, měla s Jefetem také své zkušenosti. Když ho před časem poslal na trh, ošidil ho kupec o půl denáru. Když se Sára divila, jak je to možné, když je takový matematik, řekl, že počítání peněz není žádná matematika.
„Ale předpovídat počasí, to mu docela jde, ne? Alespoň na den, dva dopředu, to se docela trefí,“ snažila se Sára najít něco pozitivního.
„To je pravda,“ připustil Noe. „Ovšem až na tu bouřku loni o žních.“
„Ahoj rodičové,“ vběhl do stanu Jefet. Zakousl se do jehněčí pečínky, co ležela na kredenci a radostně oznamoval: „Vymyslel jsem novou hádanku. Převozník musí přes řeku převést vlka, kozu a zelí. Na loď se s ním ale vejde vždy jen jeden pasažér, buď vlk nebo koza nebo zelí. Vlka s kozou nesmí nechat na břehu samotné, protože by vlk kozu sežral. Stejně tak kozu a …“
„S tím si běž za Šémem, ten pořád staví nějaká plavidla,“ přerušil syna Noe. „Ostatně pochybuju, že budu někdy potřebovat vozit na lodi pohromadě vlky, kozy a zelí, tak nevím, proč bych to řešil.“
Jefet popadl ještě kus chleba a zmizel zase venku.
„Tak to vidíš,“ obrátil se Noe zase k Sáře. „Ale ono to se Šémem není lepší. Ty jeho lodě už mě taky zlobí. Víš, co mi říkal? Že se o prázdninách vydají s kamarádama na lodích po Eufratu až k moři. Už vidím, že se potopí za druhou zátočinou. Jefet mu pořád říká, že má špatně spočítaný těžiště. Ale znáš je. Než aby spolupracovali, to se spíš poperou.“
„Ale pamatuješ,“ snažila se Sára muže uklidnit, „jak loni uvízla Josafatova loď na mělčině? Jak Šém narychlo postavil vor a všechny převezl bezpečně na břeh?“
„Ty se jich pořád zastáváš,“ nedal se přesvědčit Noe. Než stačil pokračovat, nakoukl do stanu Šém. „Tatí, můžu si vzít ten velký dutý strom, co se vyvrátil u řeky? Potřebuju si z něj udělat katamarán. Dík.“ A než stačil Noe něco říct, vzal si hrst fíků a zmizel. Hned nato se ve dveřích objevil Chám.
„Tati, potřeboval bych koupit atlas dvoukřídlého hmyzu. Tady mě něco štíplo do ruky a já ani nevím, jak se to jmenuje.“
„Ale ten jsem ti přece dal k narozeninám,“ podivil se otec.
„Né, to byl atlas blanokřídlého hmyzu,“ odpověděl Chám, zatímco mu Sára dávala na oteklou ruku studený obklad. „A dnes na mě nečekejte s večeří. Potřebuju totiž prozkoumat, kde mají v lese hnízdo sovy. A to samozřejmě ve dne nejde. Čau.“
„Tak vidíš,“ už skoro rezignovaně řekl Noe. „A nemáš tam ještě někde ty bylinky na žaludek? Už je mi zase nějak nevolno.“
Sára přinesla zdravotní čaj. „Vidíš, i Chám umí něco užitečnýho. Ty jeho bylinky ti už nejednou pomohly.“
„Jo, ale kdyby mě synáčkové tak nezlobili, tak bych žádný bylinky nepotřeboval!“ nedal se jen tak přesvědčit Noe. „Myslel jsem, že by se Chám mohl starat o drůbež, když se zajímá o ty ptáky. A víš, co on na to? Že prý slepice nejsou žádný ptáci! “
Chvíli jen tak seděli, Noe usrkával čaj, Sára cosi zašívala.
„Přece jen by mohlo trochu zapršet,“ řekl najednou Noe a vyšel ze stanu.

Uplynulo několik let…

„Co to s tebou dneska je, Noeme?“ ptá se Sára, když vidí muže přicházet z pole už brzy odpoledne. Zdá se být nějak roztržitý, rozrušený, možná dokonce vylekaný. Ale zároveň z něj vyzařuje cosi velkého, snad až posvátného. „Mám ti k večeři připravit jehněčí?“
„Teď ne, jsou před námi důležitější věci než jídlo,“ trochu tajemně odpověděl Noe. „Jdi a zavolej naše syny. Manželky ať zatím nechají doma.“
Sára netušila, co to může znamenat. Jindy bylo vždy nejpřednější jídlo a teprve pak se řešily problémy. Ale ta zvláštní atmosféra jí nedovolovala se ptát.

„Milá Sáro, milí synové,“ začal slavnostně Noe, když se všichni shromáždili u stolu. „Před chvílí ke mně promluvil Hospodin:

„Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Hle, já uvedu potopu na zemi a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.
S tebou však učiním smlouvu. Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“


Nastalo ticho. Takové zprávy člověk neslyší každý den.
První přerušil ticho Šém:
„To bude pořádný plavidlo, skoro jak Santa Maria.“
„Takovou zoologickou nám jednou bude závidět i Gerald Durell,“ přidal se Chám.
„Mě se to počasí poslední dobou zdálo nějaký zvláštní, takový zlověstný klid před hodně velikou bouřkou,“ dodal Jefet.
Sára neříkala nic. Když mluví Hospodin, je třeba poslouchat.
„Ale, tati, já ještě nemám manželku, a jestli tomu správně rozumím, po potopě už žádnou neseženu,“ ozval se po chvíli vylekaným hlasem nejmladší Jefet.
„A ty myslíš, že nevím, kam se vždycky večer ztratíš? Marie je hodné děvče, tak myslím, že na svatbu mezi tím stavěním nějaký čas taky najdeme.“
Napětí viditelně sláblo, všem se vracela dobrá až veselá nálada.
„Ale teď do práce. Vrchním stavitelem jmenuji Šéma, ten má s loděmi přece jen největší zkušenosti. “
Šém pyšně vypnul hruď. Konečně někdo ocení jeho schopnosti.
Vrchním inženýrem bude Jefet. Oba spolu nejdříve nakreslíte podrobné plány, Jefet všechno důkladně propočítá. Nesmíte zapomenout na dostatek místa na krmení pro zvířata i pro lidi. Tedy chtěl jsem říci jídlo pro lidi. A nebudete se u toho hádat, jasný? Abychom z toho neměli Titanic.
Vrchním zoologem, který dohlédne na to, abychom zachránili opravdu všechna zvířata, bude samozřejmě Chám. Rebeka, jeho žena, bude mít na starosti potravu pro zvířata.
A Ráchel se postará o zásoby pro lidi.
A co dáme Marii? Zařídí pro nás kajuty na lodi. Taková zkušenost se jí do manželství bude určitě hodit, že, Jefete.“
„A tady Sára,“ Noe láskyplně vzal manželku kolem ramen, „nám bude vařit. Já budu dělat manažera, logistiku, fundraising, public relation a tak podobně, abychom to všechno včas a kvalitně zvládli.“
„Cháme, kolik existuje druhů slonů? S těmi bude z hlediska stability největší potíž,“ obrátil se Jefet na bratra.
„Naštěstí jen dva – africký a indický, tedy celkem čtyři kusy.“
„To by se mělo zvládnout,“ zhodnotil situaci Jefet.
„Ještě že už vyhynuli dinosauři,“ vmísil se do debaty Noe. „Kdybychom měli postavit loď pro všechny ty brontosoury, brachiosaury, diplodoky a tyranosaury, to by se Šém asi dost zapotil.“
„A myslíte, že bych to nezvládl?“ rozčilil se Šém. Ale hned se ovládl a už klidněji dodal: „Tedy, chtěl jsem říci, nezvládli?“
„Budu potřebovat atlas ryb. V těch se zatím moc nevyznám,“ vzpomněl si Chám.
„Mám dojem, že rybám voda až tak moc nevadí, takže si jich nebudeme všímat,“ odmítl prosbu Noe.
„A co lenochodi? Ty budeme zachraňovat taky?“
„Pokud vím,“ podíval se Noe na syna už zdánlivě přísně, „lenochodi žijí v Jižní Americe a ta ještě nebyla objevena. Takové věci po nás Hospodin nežádá. Ledaže bys těmi lenochody myslel vás tři.“
„Škoda, “ odtušil Chám, „strašně rád bych je někdy viděl.“
„Raději si hleď našich zvířat,“ rýpl si do něho Šém. „Nerad bych, aby se děti jednou ve škole učily, že nějaké zvíře vyhynulo jen proto, že jsme na něj zapomněli.“
Rozproudila se živá diskuze podpořená výborným jehněčím, které Sára mezitím připravila, a nezbytným vínem. Muži rozmýšleli, co všechno je třeba zařídit, na co se nesmí zapomenout, kde seženou nejlepší materiál, která zvířata mohou dát k sobě, jak uchovat potraviny a krmivo v poživatelném stavu atd.

„Tak pánové, pro dnešek to ukončíme. Běžte to sdělit svým manželkám. I nastávajícím,“ Noe se významně podíval na Jefeta. „Sejdeme se tu zítra ráno v sedm a začneme.“
A nakonec si ještě neodpustil poznámku:
„Vidíte, já jsem vám to vždycky říkal, abyste se naučili něco pořádnýho, co se dá v životě použít.“

Ještě dlouho stál Noe se Sárou před stanem a díval se s uspokojením za odcházejícími syny. Kdo by to byl ještě před pár lety řekl, že z těch líných, hubatých, příliš sebevědomých a nevychovaných (nevychovaných vlastně ne, to by kus viny padlo i na Noema) kluků jednou vyrostou takoví silní, odpovědní a pracovití muži, na které je spolehnutí.
Kdyby tenkrát přišel Hospodin s nápadem zachránit lidstvo jejich prostřednictvím, Noe by asi zapochyboval o jeho vševědoucnosti. Dnes si však říká, že Hospodinova volba je snad přeci jen správná.


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 18.06.2019, 20:59:22 Odpovědět 
   Zdravím.

Úsměvné vyprávění o potopě a všem okolo. Hezky napsáno, čtivá povídka, jak se zdá, postavit takovou velkou loď (archu) není žádná legrace, ještěže má Noe tak chytré a statné syny...

Pěkný večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Souboj v přísta...
Ellien
Otupělost
Lívie L
Supravodivost
Zamková
obr
obr obr obr
obr

Drahá mi jseš
nevimjakou
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr