obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915229 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39281 příspěvků, 5723 autorů a 389257 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: FABIEL - Anděl pomsty ::

 autor Danny Jé publikováno: 21.06.2019, 20:50  
Kapitola 1-2
 

Kapitola 1



Druhá bitva.


Sněm Cherubínů přikázal Archandělovi Gabrielovi, aby připravil andělské legie proti démonům, kteří pod vedením ohnivého válečníka Suwara vyrazili na západ k dolmenu Santuario. Lstivý démon Lefirus se ukrýval a stejně tak po andělu Fabielovi, jako by se slehla zem.

„Svolejte andělské legie a zničte postupující armádu démonů!“ nařídil nejvyšší Cherubín a přistoupil k archandělu Gabrielovi.

Archanděl se vzpřímil a hrdě vyslechl jeho další rozkazy.

„Zem musí být očistěna!“
„A najděte anděla Fabiela!“ dodal Cherubín.

Gabriel se otočil a vyslal povel k andělské legii, která už byla připravena a čekala jen na rozkaz k útoku.

„Per gloria Deus!“ zavelel Archanděl Gabriel směrem k zástupům a roztáhl křídla.

Vznesl se a prolétl nad legiemi. Andělé se také vznesli a následovali ho do druhé bitvy s démony. Tmavě modrá obloha se rozestoupila. Nejdříve na zemi pronikly sluneční paprsky a poté se objevili první andělé. Prolétli skrze mraky a se zdviženými meči zaútočili na pochodující démony. Byl ta řež, kterou svět už dlouho nezažil.

Bum!

Útok začal výbuchem světelné koule. Pravé křídlo pochodujících démonů bylo zasaženo.

„Aaarrrgh!“

Reteburgové řvali a hrozili svými sekerami. Leviani, démoni s ještěřím zjevem syčeli a Gatorové plivali proti andělům ledové střely. Jejich vůdce Suwar si toho nevšímal. Armáda démonů byla obrovská a zástupy pochodujících netvorů postupovali dál.

„Per gloria Deus!“ znovu zavelel Archanděl Gabriel a svým zlatým štítem vrazil do středu pochodujícího vojska.

Kžt!

Desítky démonů se rozlétly do stran.

„Lux Supra Angelii!“ pronesl Gabriel a svým mečem se probojoval na druhou stranu.

Ostatní andělé ho následovali.

Švunk! Džt!

Z mečů se jiskřilo. Těla démonů padala k zemi. Jedno za druhým. Obloha zčernala. A jen ohnivý bič v ruce Suwara a záře zlatého meče archanděla Gabriela prosvěcovala temnotu, která se šířila bojištěm. Země se najednou několikrát zachvěla. Vytvořila se průrva a z ní se ven drápal obrovitý ještěr. Syčel a svůj rozeklaný jazyk vystřeloval do velké vzdálenosti.

Dvojice nižších andělů si toho netvora hned všimla a zaútočila na něho.

Žuch!

Ještěr je však zasáhl svým jazykem a stáhl je k zemi. Andělé dopadli do bojiště, kde je rozzuření Reteburgové okamžitě rozdupali.


„Gloriam!“ vykřikl Tankiel a vedl formaci andělů na čelo armády démonů, kde se nacházel ohnivý démon Suwar.

„Ssss!“

Obrovský ještěr syčel a snažil se svým jazykem zasáhnout, co nejvíce andělů, kteří létali kolem.

„Lux Supra Angelii!“ zvolal Gabriel a prolétl nad ohnivým válečníkem, který se zapojil do této bitvy.

„Mordus Angelii!“ zařval Suwar a svým ohnivým bičem zasáhl roj andělů, kterou vedl Rujiel, anděl větru.

Dva andělé přišli o křídlo a zřítili si na zem. Rujiel proti Suwarovi využil síly větru a zatlačil ho mezi silné duby, kde se do něho pustili další andělé, kteří ho obestoupili a zasáhli ho svými stříbrnými oštěpy.

„Arrghh!“ Suwar zuřil a snažil se vymanit z obklíčení.

Archanděl Gabriel vyslal svůj zlatý oštěp do těla ohnivého válečníka, a tím ho na okamžik ochromil. Ostatní andělé ho vzápětí napadli a svými meči ho udolali. Suwar padl k zemi a jeho ohnivý bič zhasl.

„Per gloria Deus!“ zvolal archanděl Gabriel a zaútočil s dalšími anděly na obřího ještěra.

V okamžiku, kdy se nad ním objevil roj andělské legie, z mraků vylétl jiný anděl a zasáhl proti útočícím andělům. Byl to Cafiel, padlý anděl, který způsobuje bouřku a svými blesky zasáhl střed roje. Tím rozdělil skupinu a andělé se rozlétli do stran. Jediný archanděl Gabriel pokračoval ve svém útoku.

„Lux Supra Angelii!“

Bum!


Světlená koule dopadla na ještěří ocas.

„Góóórrr!“ zařval ještěr a svým jazykem se snažil zasáhnout kolem letícího archanděla.

„Lux Supra Angelii!“

Další světelná koule zasáhla šupinaté tělo. Její žár byl tak silný, že prošla skrz něj.

„Góóórrr!“ zařval znovu ještěr a padl k zemi.

Archanděl Gabriel prolétl těsně nad ním a ukončil jeho život dalším zlatým oštěpem, který zabodl do jeho hlavy. Jakmile si toho všiml padlý anděl Cafiel, vyslal blesky proti Gabrielovi.

Kzzžt!

Zlatý štít však jeho útok odrazil.

„Lux infernus!“ zvolal Cafiel a znovu zaútočil proti archandělu Gabrielovi.

Obloha zčernala a velký meč z blesků mířil proti zlatému štítu.


* * *

V jižní části bojiště se objevil Abaddon – Ničitel, hlídač propasti.

„Mordus Angelii!“ křičel a vylétl z prostoru, který se náhle objevil.

Načervenalý kruh v prázdném prostoru.

„Morior!“

Abaddon se rozlétl proti skupině andělů, která získávala převahu v jižní části bojiště. S ním přilétlo i několik Kadaverů, okřídlených oblud se šesti nohami, které se živí mrtvými a zraněnými. Jsou to mrchožrouti. Andělé jsou pro ně lákavou pochoutkou.

„Anemos!“ zvolal Moriel, anděl větru, který si všiml Abaddona a jeho doprovodu.

Vyvolal vítr a zasáhl proti nim.

„Mordus Angelii!“ vykřikl Abaddon a vyhnul se větrnému tornádu.

Kadaveři se vyhnout nestačili a tornádo je stáhlo do svých útrob. Roztrhalo jejich těla a odhodilo stranou. Rozzuřený Abaddon na oplátku napadl skupinu andělů, která se vypořádala s posledními Gatory. Svými křídly srazil tři anděly k zemi. Jeden z nich dopadl mezi mrtvé Regeburgy, a tím se jeho pád zbrzdil. Převaloval se po mrtvých obrech, ale dostal se z toho. Jeho dva druzi to štěstí neměli. Dopadli na tvrdou zemi a polámali si křídla.

„Hooo!“ vítězoslavně zvolal Abaddon a provedl další nálet na jiné anděly, kteří se na něho už připravili.

Ve chvíli, kdy se k nim přiblížil, vytvořili z křídel nepropustnou zeď. Abaddon do ní narazil.

Bum!

„Nezastavíte nevyhnutelné,“ pronesl a odlétl od skupiny andělů.

Jeho další pokus byl zmařen andělem Tankielem, který přiletěl na pomoc ostatním.

Všt!

Stříbrný oštěp se zabodl do černého těla anděla ničitele, Abaddona. Tankiel prolétl kolem něho a vyčkával, jestli se vzdá nebo se pokusí znovu zaútočit. Ten se přesily zalekl a odlétl pryč.

„Lux Daemon Angelii!“ ozval se Natiel, anděl se silou odrazit zlo.

Světelný meč žlutočervené barvy zastavil dalšího padlého anděla Faguela, který se objevil zpoza temného mraku a zaútočil zezadu na Tankiela. Padlý anděl přišel o levé křídlo a padal k zemi.

„Per gloria Deus!“ pronesl Tankiel a vyslal zprávu archandělu Gabrielovi, že bitva s démony je u konce.

Jakmile se nad mrtvými těly vznesl Sauriel, anděl smrti, každý věděl, že bitva skončila.


* * *

V tom samém čase, archanděl Gabriel, anděl milosrdenství, zápasil s padlým andělem Cafielem. Jeden z nejvyšších andělů měl převahu, ale Cafiel byl mimořádně vytrvalý a silný protivník. Přesto mu docházeli síly. V tom se objevil další padlý anděl Afeles.

„Se-va---ko---mornia…set!“ vykřikl něco nesrozumitelného a napadl Gabriela.

Švunk!

Mečem se nebojácně prohnal kolem jeho křídel. Udělal druhý nálet a snažil se zasadit úder.

Džt!



Archandělův meč byl však mnohem silnější a jeho pokus skončil tak rychle, jak začal. Afeles se však nevzdával, i když věděl, že by musel archanděla zaskočit, aby ho dokázal zabít. To se však nestalo. Ani třetí nálet neskončil úspěšně. Cafiel mu vyrazil na pomoc. Dva proti jednomu mají šanci. Gabriel s tím však počítal a Cafiela zastavil. Oslnivým světlem ho oslepil. Na okamžik, ale to stačilo, aby se zbavil druhého padlého anděla.

Křup!

Afelův meč se zlomil na dvě části. Ostří Gabrielova meče se dostalo až k tělu temného anděla. Poté zasadilo závěrečný úder. Meč prošel Afeleovým tělem. Krátce na to archanděl Gabriel vytáhl meč z jeho těla a uťal mu křídlo.

„Jsi padlý anděl, který zaútočil proti svým bratrům!“ vykřikl a otočil se k Cafielovi, aby dorazil i jeho, ale ten se dal na útěk.

Prolétl nad bojištěm a zmizel v husté mlze, která se blížila od lesa.

„Boj skončil,“ pronesl Gabriel a přidal se ke svým bratrům, kteří poletovali společně se Saurielem.

Anděl smrti s nádhernými pestrobarevnými křídly se vznášel nad mrtvými anděly. Mnoho symbolů vystoupalo k nebesům.


* * *

Když padlý anděl Afeles dopadl mrtvý k zemi, objevila se andělská stráž Ohazia, Shimshiel, Pruel a Nafriel. To znamenalo jediné. Z nebes sestoupí někdo mocný. Byl to Cherubín.

„Démoni byli poraženi,“ pronesl a přidal se k ostatním andělům.
„Druhou bitvu andělé vyhrály,“ poznamenal Gabriel.
„Jaké jsou ztráty?“ zeptal se Cherub.


V tom k němu předstoupil Sauriel.

„Třicet andělů zde našlo smrt,“ odvětil.
„Do bitvy vstoupili i padlí andělé,“ dodal archanděl Gabriel a roztáhl svá křídla.

Cherubín se vznášel mezi nebeskou stráží. Skoro to vypadalo jako by chtěl ještě něco říct. Na konec pozvedl své ruce k nebesům a vyzval anděly, aby obnovili zemi. Vyzval anděly rostlinstva, Sealiaha a Sofieho, anděly větru, Moriela a Ruhiela a také Maela, archanděla vody, aby přispěl k obnově zničené země.

„Do vesnice se pak vrátí život,“ podotkl a vrátil se do nebes.

Poté se obrátil archanděl Gabrieli k ostatním andělům a zavelel k návratu andělských legií do nebes.

Bitva skončila.













Kapitola 2



Vstoupil jsem do lidského těla.


MÉRIDA. Je to velké město a můžete zde získat spousty lidských duší, které se rády zaprodají, jen aby se měli dobře. Co však ty nebohé duše nevědí, že to není na pořád, ale na určitou dobu. Všichni mají vymezený čas.

Lefirus se umí dokonale maskovat, vezme si podobu nějakého člověka, aby splynul s okolím a nenabyl podezření u andělů, kteří jsou v tomto městě.

Musím se změnit, aby mě nepoznal. Ani on, ani jiní andělé, pomyslel jsem si. Nechci se vrátit do nebe. Ne, teď! Až najdu Lefira a pomstím smrt Ariety, pak se vrátím a přijmu trest, který mi bude uložen.

„Možná bychom se měli schovat,“ pronesl mladík, který právě běžel s jiným hochem.

V dálce jsem viděl, že je pronásledují dva muži a mají hole v rukou.

„Já už nemohu, Eliasi,“ sykl tlouštík.
„Poběž, Fernando!“ vyhrkl na něho jeho mnohem zdatnější kamarád a ukázal na zídku. „Až se dostaneme tam, už na nás nebudou moct.“

Tlouštík však zakopl a rozplácl se na zemi.

„Fernando!“ vyhrkl Elias a zastavil se, aby pomohl svému kamarádovi na nohy.

V tom se přiřítil první z rozzuřených mužů a holí zasadil Eliasovi ránu do hlavy. Ten upadl na zem a nehýbal se.

„Vy jste ho zabili!“ vyhrkl Fernando.
„Teď si podáme tebe!“ pronesl další muž s knírkem, který právě doběhl.
„Krást se nemá!“ ozval se ten druhý a praštil svou holí hocha do ruky, kterou si bránil obličej.
„Vybrali jste si špatného obchodníka,“ sykl muž s knírkem a svou holí se přidal.

Přece musím zasáhnout, nemohu ho nechat umřít, pomyslel jsem si.

„Zaplatíš za to!“ vyhrkl muž s knírkem a udeřil hocha dvakrát do hlavy.

Už jsem se na to nemohl dívat a odhodil oba muže do strany. Vítr, který se objevil, zase rychle zmizel.

„Co to bylo?“ vyhrkl jeden z nich.

Druhý se zvedal ze země a hledal svou hůl.

„Mají dost, kašleme na to,“ rozhodl muž s knírkem a pomohl svému komplicovi na nohy.

Ponechali oba hochy ležet na zemi a odešli.


* * *

Přiblížil jsem se k oběma hochům. Tlouštík byl naživu, ale jeho kamarád Elias byl mrtvý.

Toho bych mohl využít.

Napadla mě myšlenka, že bych si mohl vzít tělo toho mrtvého chlapce a schovat se tak před anděly a možná lépe najít Lefira. Vstoupil jsem do jeho těla.


„Uf,“ vydechl jsem a snažil se vstát.

Podíval jsem se na toho hocha-teď mého kamaráda a zjistil, že má jen zlomenou ruku, ale přežil útok těch dvou mužů.

„Stávej, Fernando!“ vybídl jsem ho a několikrát do něho strčil.
„Co-co, se stalo? Eliasi, kde jsou ty chlapi?!“ vyhrkl tlouštík a snažil se vstát.
„Máš zlomenou ruku,“ upozornil jsem ho na skutečnost, že by měl zajít za doktorem.
„Neměli jsme ty věci brát!“
„Už se to nestane.“
„Vážně?“
„Ano. Už nebudeme krást. Najdeme si práci.“

Fernando se rozesmál.

„Znám tě už deset let. Zatím se nic nezměnilo,“ poznamenal.
„Dneškem se všechno změní,“ dodal jsem a pomohl tlouštíkovi na nohy.

Chytl jsem ho za zdravou ruku a během vteřiny ho dostal ze země.

„Ty máš ale sílu,“ podivil se Fernando.

Jen jsem se usmál a vyrazil směrem zpátky do města.

„Chceš se tam vrátit?“ ohradil se tlouštík.
„Ano, musím najít kněze,“ odvětil jsem.

Fernando vytřeštil oči.

„Co-co-že? Nikdy jsi nechodil do kostela?“
„Možná bych měl začít.“
„Co se to s tebou stalo?“
„Procitl jsem.“


„Možná ses uhodil do hlavy.“
„Musím najít kostel.“
„Ale se mnou nepočítej!“
„A to proč?“ udivil jsem se. „Jsi můj přítel. Kradli jsme spolu, utíkali jsme spolu, skoro jsme spolu zemřeli, takže bychom tam měli jít spolu.“
„Ke zpovědi?“
„Klidně.“
„Ani náhodou!“ bránil se Fernando.
„Dneska jsme mohli zemřít.“
„Ale nezemřeli jsme.“
„Proč se tak bráníš jít do kostela?“ zeptal jsem se.

V tu chvíli nás míjela starší paní s košíkem plným ovoce.

„Co tu děláte?!“ okřikla nás.

Oba jsme mlčeli.

„Jste hluchý?“ ozvala se znovu.
„Kde máte kostel?“ zeptal jsem se jí s úsměvem na tváři.
„Děláš si ze mě srandu, holobrádku?!“ vyhrkla.
„Myslím to úplně vážně.“
„Asi ti dám holí!“ vyhrkla.

Kde se v ní vzala taková nenávist?

„Eliasi, pojď, jdeme pryč!“ pobídl mě Fernando.
„Dobře,“ kývl jsem a následoval svého kamaráda.

Paní ještě chvíli remcala něco na adresu obou hochů, kteří jí už stejně neposlouchali.

* * *

Vyšli jsme z uličky.


„To je krása!“ pronesl jsem nadšeně.

Díval jsem se na stavby podél náměstí. Zahlédl jsem dokonce kostel, ke kterému jsem hned vyrazil.

„Žiješ tu sedmnáct let, tak z čeho jsi tak nadšený?!“ udivil se Fernando.
„Tomu bys nerozuměl,“ mávl jsem rukou.

Přece mu neřeknu, že jeho přítel je už mrtvý a já jsem anděl.

„Vážně chceš jít do toho kostela?“ zeptal se Fernando.
„Ano.“
„Sbohem, kamaráde!“
„Opustíš mě kvůli tomu, že chci jít do kostela?“
„Nemám rád církev!“ zdůraznil svůj odpor a vyrazil do další uličky.

Už jsem na něho nevolal. Bylo by to zbytečné. Evidentně má nějaký důvod, proč nemá rád církev a přesvědčovat ho a nutit, by nemělo význam.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 21.06.2019, 20:48:50 Odpovědět 
   Zdravím.

Boj andělů s démony pokračuje. Další bitva je vyhrána ve prospěch andělů, ale démoni se přeci jen nevzdají a mohou být v přesile a stále toužit obsadit zemi. Kdo ví? Nestal se z Fabiela padlý anděl, který zanevře na nebe a církev?

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 23.06.2019, 13:10:15  
   Danny Jé: Zdravím,

bitva pokračuje. Spor mezi těmito mýtickými bytostmi nikdy nepřestane.

hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Útěk
Werika
Jak prodat svou...
Apinby
Lepší svět?
ShNel
obr
obr obr obr
obr

Drahá mi jseš
nevimjakou
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr