obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915228 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39278 příspěvků, 5723 autorů a 389244 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: A anděl od ní odešel ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Na počátku bylo ráno
 autor Jan Zindulka publikováno: 02.07.2019, 23:04  
Pokud znáte Bibli, víte, že předchozí příběhy byli z knih Starého zákona. I v Novém zákoně je spousta zajímavých příběhů. Třeba o tom, jak to vlastně s Ježíšem vůbec začalo. Máme to stručně zaznamenáno na začátku Lukášova evangelia. Takže můžeme trochu přimhouřit oči a představit si, jak se to asi tenkrát v Nazaretě událo.
 

Lehce se uklonil, otočil se a odešel. Pootevřenými dveřmi pronikalo do komůrky světlo spolu se zvuky ranní ulice, které ohlašovaly další Boží den. Stejně, jako už stovky let. Jako by se nic zvláštního nestalo. Jen taková obyčejná návštěva.
Miriam však z dění tam venku nevnímala nic, dosud stála na místě, kde rozmlouvala s andělem.
Mnohokrát již přemýšlela, jak se to asi stane, až přijde Mesiáš. A najednou je to tady a je to vlastně docela obyčejné. Mesiáš se prostě za devět měsíců narodí. Jako docela obyčejné malé děťátko, které bude pít mateřské mléko, bude se muset přebalovat a hlavně bude potřebovat, jako všechny děti, lidskou lásku. Něžnou lásky matky, kterou mu má dát ona. A taky pevnou starostlivou lásku otce, a tu mu dá Josef.
Miriam se zachvěla. Josef. Vždyť je to teprve její snoubenec, ještě svůj svazek nepotvrdili před rabínem, ještě spolu nežijí. Jak mu tohle vysvětlí? Vždyť ani ona to vlastně ještě nechápe. A co rodiče? A sousedi? Jak se na ni budou dívat? Copak něco takového se dá rozumně vysvětlit? Všichni Izraelité toužebně očekávají Mesiáše, modlí se za jeho příchod. Ale dokážou přijmout, že přijde na svět jako dítě, které se narodí obyčejné chudé dívce v malém městečku Nazaret?
Miriam se v hlavě začaly vynořovat další a další otázky. Co vlastně takové dítě, které se má stát Spasitelem světa, bude potřebovat? Jakou výchovu a vzdělání mu s Josefem mohou poskytnout? Vždyť i ona má jen to, co dostala od rodičů, stačí to pro záchranu světa? Vybudování Božího království?
A jak se asi bude Ježíšek cítit v jejich malém domečku? Kam ho uloží? Josef mu určitě udělá kolébku, vyřezávanou, ale bude to pro Krále králů stačit? Miriam se rozhlédla po malé místnosti, která sloužila jako kuchyně, obytná světnice, dílna i ložnice. V koutě uviděla pavučinu a na zemi odstřižky látky, jak včera šila pro sousedku přehoz. A okolo ohniště rozházený popel, ještě ho nestačila po ránu uklidit.
Hned vzala koště a pustila se do úklidu, ale svoje obavy nezahnala. Nebudou malého Ježíška rušit kozy a osel, kteří mají chlívek hned za tenkou zdí?
Přece jen měla anděla ještě chvilku zadržet, vždyť se potřebuje zeptat na tolik věcí. Rozběhla se ke dveřím, jestli ho přece jen ještě nechytí.
Vlastně nerozeběhla. Od té chvíle, co řekla „Ano“, cítí, že tu je najednou cosi, co nedokáže popsat, co cítí jen svou duší či srdcem. Jako by tu najednou kromě lidské skutečnosti, s jejími obavami, otázkami, nejasnostmi a nejistotami, byla ještě druhá skutečnost, nehmatatelná, ale opravdová, i když nepochopitelná, ale tak nějak samozřejmá, tichá, uklidňující a přece nesmírně vznešená. Jak to říkal anděl? „Moc Nejvyššího tě zastíní.“ Sice se cítila spíše zalitá světlem než zastíněná, ale když to říkal anděl, tak to musí být pravda. Takže ta druhá, nadpřirozená skutečnost bude Moc Nejvyššího, to znamená Hospodinova.
Miriam se musela usmát, jak před chvílí viděla sama sebe utíkat ze dveří, a přitom pořád stála na stejném místě. Cítila, že její otázky a obavy jsou oprávněné, ale že je tu něco vyššího, co ji naplňuje pokojem. Úplně tomu nerozuměla, ale Bůh je přece všemohoucí a milostivý, takže není třeba o tom moc mudrovat.
Miriam se uklidnila a začala přemýšlet, čím by měla začít, aby Božího syna dobře přivítala.
„No, co asi, nejdřív bych se měla nasnídat.“ Vyndala ze špajzu chleba, nalila si kozí mlíko a posadila se ke stolu. A obě skutečnosti, ta lidská i ta Božská, se tak nějak samozřejmě spojily v jednu.
Když Miriam uklidila ze stolu, věnovala se svým povinnostem – úklidu a šití. Ale čím dál více cítila, že se o svou radost musí s někým podělit. Rozběhla se do stáje a všechno vyprávěla oslíkovi a kozám. Ti se tvářili, jako že to chápou, ale to jen proto, že věděli, že po slovech přijde pohlazení a krmení. Nikdo jiný tu teď nebyl. Josef pracoval daleko v Betlémě, rodiče přijdou z pole až večer.
Pak si vzpomněla, co jí anděl řekl o Alžbětě. Ano, Alžběta ji určitě pochopí! Vždyť i ona na sobě pocítila Boží moc. I ona se zanedlouho stane matkou.
Miriam vzala z police prázdný svitek a trochu překotně začala psát dopis.
„Milá Alžběto.
Ani si neumíš představit, co se tady teď právě stalo. Co teď cítím v duši, jak můj duch jásá nad Boží velikostí a dobrotou. On je tak mocný a svaté je jeho jméno. Je tak milosrdný a štědrý k těm, kdo se ho bojí a žijí podle jeho spravedlnosti. Představ si, že shlédl na mě, na svou nepatrnou služebnici a skrze mě se jal naplnit svá dávná zaslíbení, která dal už našemu otci Abrahamovi. Vždyť on sytí hladové a bohaté posílá s prázdnou pryč, ujímá se svých ubohých a mocným kácí trůny. Nezapomněl na nás…“
Miriam odložila pero. Ne, papyrus do sebe nedokáže nasát tu radost a štěstí. Ten pocit nelze vyjádřit slovy, ten se musí vypovědět celou bytostí. Vzala svitek a hodila ho do ohně, kde se ho ochotně ujaly plameny a přeměněný na dým ho poslaly vzhůru k Hospodinu.

Když přišli Jáchym a Anna večer domů, našli na stole vedle připravené večeře krátký vzkaz:
„Ahoj rodičové.
Šla jsem k tetě Alžbětě, vrátím se asi za tři měsíce.
Pa, vaše Miriam.“


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.07.2019, 23:03:11 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky napsaný příběh, taková alegorie na narození páně, vlastně se spasitel ještě nenarodil. Nakonec jen Bůh ví, jak to tehdy vlastně bylo...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Odi et amo 4
Mon
Deník stalkera
Thorpe
Išiel som na pr...
iwka
obr
obr obr obr
obr

Moderní láska
Creshaw
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr