obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389828 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: FABIEL - Anděl pomsty ::

 autor Danny J publikováno: 04.07.2019, 22:37  
Kapitola 5-6
 

Kapitola 5



Olivia.


Vrátil jsem se do kostela. Počkal, až skončí mše a oslovil černovlasou dívku.

„Omlouvám se, že tě takhle přepadám, ale připomnělas mi někoho, koho jsem ztratil,“ spustil jsem.
„Znám tě,“ pronesla tichým hlasem.
„Opravdu?“

V duchu jsem se těšil, že seznámení nebude tak těžké.

„Jsi Elias, že?“

Pokynul jsem hlavou.

„Slyšela jsem, že jsi zloděj.“

Uh!

Tak to jsem nečekal.

„Proto bych nečekala, že dokážeš být tak milý,“ řekla.

Tím mé šance na úspěch znovu stouply.

„Už jsem jiný člověk. Změnil jsem se.“
„Opravdu?“
„Ano.“
„To jsem ráda, protože jen tak se budeš moci vrátit do království nebeského.“
„A jak se jmenuješ?“

Pousmála se, ale neřekla hned své jméno. Vyčkával jsem a pak se zeptal znovu.

„Olivia.“
„Krásné jméno.“
„Děkuji.“
„Mohu tě doprovodit?“ nabídl jsem se, ačkoliv se k ní během chvilky přidala starší paní.
„Jsem tu s babičkou.“
„V pořádku.“
„Nebude ti to vadit?“
„A proč by mělo?!“ podivil jsem se.

Usmála se a představila mě své babičce, která jen pokynula hlavou a pokračovala dál. Její pohled byl velmi zastřený. Měla zřejmě slabý zrak.

* * *

Kráčel jsem vedle Olivie a sledoval její ladné pohyby. Působila takovým zvláštním dojmem. Věděl jsem, že to není Arieta, ale byla jí tak podobná. Nejen v obličeji, ale i svým chování, pohyby, mluvou a její úsměv byl tak mocný, že by dokázal přimět rozkvést všechny květiny v okolí.

„Co se ti stalo?“ zeptala se Olivie.
„Nerozumím tvé otázce.“
„Říkal jsi, že ti připomínám někoho, koho jsi ztratil.“
„Ano, to je pravda.“
„Co se stalo?“
„Zabili ji.“
„Ou, to je mi líto.“
„Najdu toho, kdo je za to odpovědný.“
„Víš, kdo to udělal?“

Této otázky jsem se bál. Mám jí říct pravdu, nebo ne? Neměla by vědět, že jsem anděl.

„Nebyl jsem u toho, když se to stalo,“ odvětil jsem.

V tom jsem nelhal. Když se to stalo, nebyl jsem tam.

„To mě mrzí,“ špitla.

Její laskavost neznala mezí. Vyzařovala neuvěřitelně teplou energii.

„Není zde pro tebe místo!“ ozval se hlas za námi.

Stačil jsem se jen otočit. Byl to ten muž s vousy, který se bavil s Lefirem. Držel v ruce vidle, které do mě bodl. Olivia vyjekla a uskočila stranou.

„Zemři!“ vykřikl a z očí mu sršely pomyslné blesky nenávisti.

V tu chvíli jsme věděli, že to je démon. Věděl jsem to já, ale věděla to i babička Olivie.

„Lux Angelii!“ zvolala a silné světlo namířila proti démonovi, který se mě pokusil zabít.

Z jejích rukou vycházel žlutý proud světla přímo do hrudě muže, ve kterém byl vtělený démon.

„Aáárrgghh!“ zařval a pustil se dřevěné násady.

Upadl na zem a začal se kroutit, jako by ho polila svěcenou vodou. V tom se objevil ze strany jiný muž, zřejmě další démon a bodl nožem Olivii.

„Ne!“ vykřikl jsem a vytáhl vidle ze svého těla.

Otočil jsem je proti němu a zasáhl ho přímo do krku.

Žuch!

Muž dopadl do písku a byl během několika vteřin mrtvý. Kolem jeho těla se okamžitě objevila červená louže.

„Budeš v pořádku, Olivie!“ pronesla babička změněným hlasem.
„Babi?!“ vyhrkla a nerozuměla, co se to děje.

Byla z toho překvapená.

„Jsi anděl?!“ zeptal jsem se s pohledem na Oliviinu babičku.
„Jsem Naemi,“ představil se.
„Město je plné takových démonů,“ ukázal jsem na mrtvého muže.
„I takových,“ ukázal na muže, který ležel na zemi, a jeho tělo bylo popálené.

Rozhodně věděl, o čem mluvím.

„Jsem tu, abych našel záludného démona Lefiruse,“ prozradil jsem.
„Je těžké rozpoznat, ve kterých lidských tělech jsou. Jsou chytří a umějí splynout s okolím. Lidé jsou snadno ovlivnitelní a někdy sami s démonem uzavřou smlouvu, aby se měli dobře, aby se cítili v bezpečí, aby měli moc.“
„Je to tak,“ přitakal jsem.

Zvedl jsem se ze země a přistoupil k Olivii. Pomohl jsem jí pomalu na nohy. Naemi mezitím vytvořil světle zelenou kopuly dosahující výšky zdejšího kostela. Záře se rozpínala do stran a pohltila skoro celé město. Byla však neviditelná, aby nevzbudila paniku. Lidé, kteří do ní pohlédli, zastavili se a zapomněli za několik minut vše, co viděli a co se tam stalo. Jedině tak se nám podařilo odejít. Odnesl jsem Olivii na rukou až k domu, kde bydlela se svou babičkou. Tam jsem jí položil do postele a s andělem Naemim-babičkou jsme ji léčili. Usnula.

* * *

A tam jsem se dozvěděl, že její rodiče umřeli, když byla malá. Její babička pár měsíců na to onemocněla. Andělé jí zřejmě nechtěli nechat umřít, a tak se jeden z nich vtělil do jejího těla. Byl to způsob, jako docílit toho, že se Olivie dožila takového věku.















Kapitola 6



Noc plná démonů.


Díky této události, jsme s Naemim na sebe upozornili, jak démony, tak i anděly. Hned ten večer zaklepal na dveře soused Moráles. Babička Olivie ho poznala podle hlasu.

„Co potřebujete, pane Morálesi?“ zeptala se už hlasem staré ženy.
„Potřeboval bych nástroje na pole,“ zkusil se vetřít do naší přítomnosti.
„Můžete přijít zítra ráno?“
„Chtěl jsem vás požádat dnes, poněvadž na pole jdu velmi brzy ráno,“ odvětil.
„Už za svítání,“ vstoupil jsem do toho.

„Aáárgghh!“

Zařval a rozrazil dveře.

Křach!

Dveře se rozlomily vejpůl. Démon vstoupil dovnitř.

„Aáárgghh!“

Jelikož jsem s tím počítal, byl jsem na něho připravený a v mžiku ho spálil. Zlatý oštěp projel lidským tělem, které vzplálo jako by bylo jen ze slámy.

Tss!

Žhavé uhlíky poletovaly přede dveřmi. Do té doby než anděl Naemi přivolal vítr, aby je odvál ven z domu.


* * *

To byl jen začátek. Vzápětí se ve dveřích objevil další démon, který se neschovával v lidském těle. Měl svou přirozenou podobu. Rudá fosforeskující silueta připomínající lidské tělo s hlavou vlka. Na rozdíl od lidského těla měl čtyři ruce a byly zakončené dvěma drápy, které připomínaly háky.

„Aáárgghh!“

Zařval a vstoupil dovnitř. Z tlamy mu vytekla šedivá tekutina a dopadla na dřevěnou podlahu. Okamžitě se vytvořily dva krápníky, které vyrostly do metrové výše. Démon je utrhl a použil je jako zbraň proti nám.

„Je to Clawwr, podle těch drápů,“ pronesl jsem a ustoupil stranou.
„Ano, já vím,“ řekl Naemi a vystoupil ze starého těla, které dopadlo na zem a rozpadlo se na tisíce kousků.
„Už se nebudeš moci vrátit,“ vyhrkl jsem.
„Nebude to třeba. Olivia je velké a silné děvče,“ řekl a vytvořil kolem sebe stříbrný kruh.

V něm se objevily čtyři symboly, které se spojily a vytvořily světle modrou zářivou mříž.

Grrr!

Clawwr zavrčel a vyrazil proti Naemimu, který zářivou mříž ohnul do oblouku. Clawwr byl lapen, ale ne na dlouho. Svými drápy se vymanil z uvěznění. Použil jsem proti němu zlaté světlo, které ho oslepilo a Naemi ho svým stříbrným mečem zabil. Ustoupil stranou od těla, které vzplálo a vmžiku zmizelo. Zrušil stříbrný kruh a sklonil svůj meč k zemi.

„Zemřeš!“

Zahřmělo najednou ve dveřích a další Clawwr protáhl svou ruku a probodl Naemiho. Anděl upustil svůj meč, ale vzápětí se pro něj chtěl sehnout. Clawwr mu to však nedovolil. Přiskočil jsem a chytl jeho meč.

Švunk!

Jedním máchnutím jsem přesekl jeho ruku. Andělský meč jsem poté okamžitě upustil. Měl jsem popálené ruce. Vzhledem k tomu, že jsem měl andělskou sílu v lidském těle, bylo z toho jen popálení. Člověk by zřejmě uhořel.

„Překvapil mě,“ pronesl Naemi a zvedl svůj meč ze země.

Druhou rukou se snažil léčit zranění, které mu Clawwr způsobil. Olivie stále spala. Vůbec nevěděla, co se tady odehrává.


* * *

Zdálo se, že už je po všem, když se do chalupy dostali dva černí démoni. Jejich těla se ocitla uvnitř a nebyla skoro vidět. Kdyby jejich oči nezářily rudě, zřejmě bychom je přehlédli. Na okamžik, než bychom zachytili jejich energii.

„Chzzz!“

Ozval se stínový démon Roddr a napadl mě. Vybral si mě, protože si myslel, že jsem člověk, který je chráněn andělem.

„Zemři!“ ohradil se Naemi a svým mečem rozťal černý stín, který se blížil ke mně.

Druhý stín okamžitě napadl Naemiho a chtěl do něho vstoupit. To se mu však nepodařilo. Odrazil se od světelného andělského těla a vyčkával v rohu místnosti. Chvíli jsem ho pozoroval. Předpokládal jsem, že se o to znovu pokusí, ale místo toho jsem odvrátil zrak k Naemimu, který se najednou předklonil. Hned jsem poznal, že se s ním něco děje.

„Naemi!“ vyhrkl jsem.

Nemohl jsem nic udělat.

„Jdi!“
„Neopustím tě.“
„Jsem zraněný a jed stínového démona mě zabíjí. Uteč!“
„To se nestane!“
„Jdi!“ mávl rukou a zakymácel se.

Nenechal jsem to být. Rozpažil jsem ruce a zvolal. „Lux Angelii!“

Světlo začalo prostupovat skrze lidské tělo, které jsem obýval. Kůže praskala. Proudy světla se zvětšovaly, až jsem vystoupil z těla, které se při dopadu na zem rozpadlo na prach.

„Chzzz!“

Ozval se stínový démon a rozhodně musel být překvapen, čeho byl svědkem.

„Lux Angelii!“

Pronesl jsem a vytvořil kolem svého těla zlatý kruh.

„Chzzz!“

Ozvalo se z rohu místnosti. Pět modře zářivých symbolů vytvořilo jehlan. V něm se během krátké chvíle nahromadilo tisíce žluto červených hvězdiček, které čekaly, až je vypustím.

Stalo se.

Vsss!

Tisíce hvězdiček dostalo volnost a vylétlo ven. Vytvořily luminiscenční spirálu, která lapila stínového démona. Chtěl uniknout, ale nepodařilo se mu to.

Všechny vás zničím!

Nebylo to jen varování, ale slib, který jsem chtěl dodržet.

Šluf!

Spirála se zužovala, až úplně zmizela. I s démonem, který se vzpouzel, ale bylo to marné. Světelné sevření bylo dostatečné silné.


* * *

Jakmile bylo po všem, ohlédl jsem se k místu, kde byl anděl Naemi, který klečel a do půlky svého těla byl černý. Jed stínového démona byl opravdu silný.

„Měl by ses vrátit,“ promluvil najednou hlas uprostřed místnosti.

Co zde děláš, archanděli?

„Jsi očekáván v Nebi,“ odvětil.

Zachráníš Naemiho? Zeptal jsem se a podíval se na něho.

„Musím ho vzít sebou do Nebe, ale nejsem si jistý, jestli ho andělé-léčitelé uzdraví.“

Můžeš ty, pobídl jsem ho.

„Jed stínového démona je v jeho těle už dlouho. Má síla ho neuzdraví.“

Tak ho odnes k andělům léčitelům.

„Pak se ale vrátím pro tebe.“

Jsem teď anděl pomsty, Michaeli a musím najít Lefira, pak se vrátím.

„Vrátím se a spolu odejdeme,“ řekl Michale a odnesl Naemiho sebou.


Už jsem nepromluvil a připravoval plán, jak najít Lefira ještě před svítáním. V tu chvíli jsem věděl, že na Michaela nepočkám.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 04.07.2019, 22:35:43 Odpovědět 
   Zdravím.

Náš anděl má své plány. Noc plná soubojů s démony utekla poměrně rychle. Boj nebyl jednoduchý a jak se zdá, jeden z andělů za pomoc Fabielovi zaplati životem. Ale taková je příběhová realita, nekonečný boj dobra se zlem.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 07.07.2019, 8:25:22  
   Danny J: Zdravím,

děkuji za komentář. Dobro se zlem mi připomíná neustálé hašteření mezi lidmi...

hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Cestovní
Danderfluff
Pro nejkrásnějš...
Tobi
8. Trichloflorm...
pilot Dodo
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr