|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39717 příspěvků, 5825 autorů a 392922 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Slečna Smutek 1 (leden 2009) ::
|
| |
|
|
Byl mrazivý večer a já se vracela z kina městskou domů. Byl to opravdu nádherný film. Ale nejvíc mě tam zaujal hlavní mužský hrdina, respektive jeho představitel. Ty jeho oči! A úsměv! Vypadal, že je maximálně o tři roky starší než já. Zavřela jsem oči a opět se mi vybavila jeho tvář. Myslím, že jsem se zamilovala. Co blbneš, u takového kluka bys neměla šanci, ani kdyby nebyl herec! napomenula jsem se v duchu, ale i tak mi bylo jasné, že na NĚHO jen tak nezapomenu. Z příjemných myšlenek na onoho herce, Michala Svobodu, mě vytrhlo hlášení o mojí zastávce. Jakmile jsem vystoupila, ovanul mě ledový vítr. Pomalu, co noha nohu mine, jsem se vydala k domovu. Vůbec se mi tam nechtělo. V té době se dost zhoršil můj vztah s nevlastním tátou, nebyl den, aby kvůli nějaké pitomosti na mě nevyjel. A navíc jsem měla strach z toho, že mamka zjistí, že jsem místo návštěvy u kamarádky Lenky byla v kině. A moje obavy se ukázaly jako oprávněné.
Sotva jsem otevřela dveře od bytu a zula si boty, už byla v předsíni mamka.
“Kde jsi byla, Petro?!”
“No, u Lenky,” zalhala jsem, i když podle tónu mamčina hlasu bylo jasné, že už je to zbytečné.
“Nelži mi! Byly jsme domluvené, že přijdeš v pět a když jsi se zdržela, chtěla jsem ti zavolat. Mobil sis ale zapomněla doma, tak jsem z něj volala Lence a ta o tvé návštěvě nic nevěděla! Takže se ptám znovu - kde jsi byla?!”
Dobře, bude lepší ti říct pravdu mami, prolétlo mi hlavou.
“Byla jsem v kině,” řekla jsem tiše.
“Kde? V kině?” ujišťovala se mamka.
“Jo,” špitla jsem.
“A můžeš mi vysvětlit, proč jsi mi neřekla rovnou, kam se chystáš jít? Vždyť já bych tě tam klidně pustila, kvůli tomu mi nemusíš lhát,” řekla mamka už o poznání klidněji.
“No, já...já se bála, že mi to zakážeš kvůli pětce z matematiky, co jsem dneska přinesla. A já ten film tolik chtěla vidět!”
Zdálo se mi to nebo se mamka opravdu pousmála?
“Prosím tě, Peťul, kvůli jedné pětce z matiky ti přece nebudu zakazovat chodit do kina. Určitě si ji brzy opravíš. Doufám, že se ti ten film aspoň líbil.”
“Jo, byl skvělý!” přikývla jsem.
“Tak aspoň, že to nebyly zbytečně vyhozené peníze,”usmála se mamka.
Uf, tak to vypadá, že už je to v pohodě. No, s nevlastním tátou by to tak hladce neprobíhalo, pomyslela jsem si.
“Umej si ruce a pojď se navečeřet,” řekla mamka a odešla do kuchyně.
Teplá voda mi příjemně prohřála zmrzlé ruce, zapomněla jsem si totiž rukavice, když jsem odcházela do kina. Na jídelním stole už na mě čekal čaj a kousek pizzy. Po večeři jsem umyla svůj hrnek a talíř a utřela nádobí, které mamka umyla zatímco jsem jedla. Jakmile byla volná koupelna, šla jsem se osprchovat. Koupelnou se linula příjemná vůně mého sprchového gelu, voněl po jahodách. Snad bych se sprchovala půl hodiny, kdyby na dveře koupelny nezačal bušit otčím, abych už vylezla.
“Seš tam celou věčnost!”
“Promiň, příště nebudu koupelnu tak dlouho blokovat.”
“To doufám!” zamručel otčím a šel se mýt.
“Dobrou noc,” popřála jsem mamce, která se dívala na televizi.
“Dobrou, Peťul.”
Můj bráška už spal. Potichu jsem vklouzla pod peřinu a zavřela oči. Opět se mi vybavila Michalova tvář, je tak krásný! Zítra po škole půjdu do knihovny a zjistím si o něm víc.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
[ - ]
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 2 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
