obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915323 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Slečna Smutek 2 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Slečna Smutek
 autor Petronela Patricellí publikováno: 15.07.2019, 21:03  
 

“Crr!”
Ale ne, já chci ještě spát!
Rozmrzele jsem zaklapla budík a posadila se na posteli. Vtom do pokojíku nakoukla mamka.
“To je dobře, že už jsi vzhůru, obleč se a pojď na snídani.”
“Jo,” řekla jsem, i když bych si nejradši znovu lehla a ještě alespoň půlhodinky spala.
Nicméně potichu, abych nevzbudila brášku, který ještě spal, jsem vyklouzla z postele, oblékla se a šla do kuchyně. Mamka tam už měla nachystanou snídan - buchtu, kterou předevčírem pekla, a čaj. Sotva jsem se posadila na své místo, vešel do kuchyně můj nevlastní táta. To zase budou řeči!
“Tak jsem na tebe slyšel pěkný věci, Petro! Prý jsi včera řekla mamce, že jdeš ke kamarádce a místo toho jsi šla do kina.”
“Hm, je to tak,”odvětila jsem, co jiného se taky na to dá říct, že?
“Už toho mám dost, abys věděla. Dohodli jsme se s mamkou, že půjdeš bydlet na internát.”
Cože?! Takže mě prostě postaví před hotovou věc?!
“Mami, ty s tím opravdu souhlasíš?” zeptala jsem se překvapeně.
Mamka přikývla a také se posadila ke stolu. Po tomhle oznámení jsem úplně ztratila chuť na tu maminčinu skvělou buchtu. Rychle jsem vypila čaj, došla si pro batoh a vyrazila do školy, ačkoli jsem ještě měla dost času.

Těch sedm hodin ve škole se mi zdálo nekonečných, už jsem se nemohla dočkat, až budu po vyučování, chtěla jsem přeci jít do knihovny si zjistit něco víc o Michalovi. Když školní zvonek oznámil konec sedmé hodiny, byla jsem v šatně mezi prvními.
“Kam tak chvátáš?” zeptala se mě Jitka.
“Ale, jdu odpoledne do knihovny.”
“Aha, tak to jo.”
Usmála jsem se a vyrazila směrem k domovu. Na dnešek jsem si totiž odhlásila oběd, tak jsem počítala s tím, že si doma dám aspoň dva rohlíky s Ramou. Měla jsem od rána už pořádný hlad, svačinu jsem si zapomněla doma a k snídani jsem toho moc nesnědla. Doma jsem objevila cornflaky, co mi mamka minulý týden koupila a z lednice jsem si vyndala mléko na jejich zalití. Nebyl to sice vařený oběd, ale já za to byla ráda. Odložila jsem misku do dřezu a šla se učit.

Za hodinu a půl přišel otčím s bráškou.
“Peťulko!” vrhl se mi bráška kolem krku.
“Jak bylo ve školce?” zeptala jsem se ho
“Dobře, hráli jsme si s autama,” usmál se Filípek a šel za mnou do našeho pokoje.
Zrovna jsem si dávala do batohu desky s poznámkami z hodin a učebnice a chystala se k odchodu do knihovny, když do pokojíku vtrhl otčím.
“Kam se ztratilo to mlíko z lednice?! Tys ho vypila?!”
“Zalila jsem si s ním cornflaky, to nesmím?” řekla jsem zaraženě.
“To mlíko jsem si koupil pro sebe na víkend na chalupu!” vyváděl otčím dál.
“To jsem nevěděla, promiň, koupím ti nové.”
“Tím to nespravíš, ty náno.”
To už mi začínají povolovat nervy, nevlastní táta tu vyvádí kvůli takové blbosti. Tiše jsem procedila skrz zuby:
“Blbče!”
Otčím zrudnul vzteky a dal mi facku. Jenže u té facky nezůstalo. Mlátil mě hlava nehlava pěstmi do rukou, kterými jsem si chránila hlavu.
“Dost už tati, promiň, omlouvám se,” plakala jsem bolestí.
“Tati, nech Petrušku!” křičel Filípek.
Když konečně táta přestal a odešel z pokoje, měla jsem ruce samou modřinu. Stále jsem plakala. Bylo mi jasné, že do knihovny už nepůjdu, táta by mě nepustil, ani kdybych šla vrátit knížky a ne na internet. Budu tam muset zajít jindy. Ještě, že brzo půjdu na internát, pomyslela jsem si trpce. Nikdy by mě nenapadlo, že v sedmnácti budu muset odejít z domova. Vyčerpaně jsem si sedla do křesla a zavřela oči. Za víčky jsem opět spatřila Michalovu tvář. Ano, ještěže mám tebe, moje lásko. Díky tobě je můj svět hned hezčí, pomyslela jsem si. Natáhla jsem se po MP3ce a pustila si do uší klidnou, romantickou hudbu.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.07.2019, 21:03:03 Odpovědět 
   Zdravím.

Doma to vypadá na domácí násilí, zdá se, že si otčím nebere servítky a hledá sebemenší maličkosti, aby mohl naší hrdince ukázat, kdo je tady pánem. Možná jí bude na internátě lépe, kdo ví? Příběh se mi jeví jako čtení (nejen) pro náctileté čtenáře. Trochu mi v textu chybí více detailů, ale proč nenechat prostor čtenářům, mají přeci svou fantazii (viz prostředí, ve kterém se příběh odehrává). Ale co... Jsem zvědav, jak bude vyprávění pokračovat.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Věčná
Raba
Vzpomínky
RU422
DOKONALÝ A KONE...
ZILA78
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr