obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Tooll ::

 autor kukuřice Tichý Kopec publikováno: 16.08.2019, 10:49  
Kapitola 3 a kapitola 4

Jinak malá zajímavost. U kapitoly 4 na začátku, jsem se nechal inspirovat začátkem hry Silent Hill 2. Jen trošku, hlavně tu špinavostí.
 

Kapitola 3
Dům na snové ulici
1
Oleg Blucky uvažoval, co se to poslední dobou děje. Žil v městečku Tooll patnáct let a za tu dobu se tu pár špatných věcí stalo, ale žádná vražda. Až minulý týden umřel ten kluk Harry Dále, dost strašně. A tím to všechno začalo, problémy, které byly jak z jiného světa. A začínal si myslet, že jsou z jiného světa. Tohle bylo na tak mladého kluka, a příliš velké závaží. A co se dělá, když je závaží moc těžké? Musí se odlehčit. V normálním životě stačí vyhodit pár nepotřebných věcí, ale tohle byt ten problém. Netušil, které věci to jsou a kde jsou. Pokusil se to ignorovat, nemyslet na to a další kousky, ale nic nepomáhalo. Stále se to vracelo a on s tím nemohl nic moc dělat. Rozhodl se, že je čas začít s druhou fází. Co znamenala druhá fáze? Jít do toho naplno a zjistit, co se děje.

2
Když se mu to stalo poprvé, přehlédl to a bral to jako náhodu, když se mu to stalo podruhé, bylo to divné, ale ne neobvyklé, ale když se mu to stalo potřetí, bylo jasné, že je v tom něco víc. A tak si posadil na postel a pokusil se dojít na to co udělat. Komu mohl věřit? Mohl to vůbec nikomu říct, aby si nemyslel, že je magor? První mu na mysl vnikl obraz milujících rodičů, ale to by nemělo smysl. Nepochopily by ho a měli by strach a tak by ho možná hlídali, to zrovna zavrhl. Potom tu byly, kamarádí, kteří by to vůbec nebrali vážně a tak to zavrhl. Viděl, jak si z něho dělají srandu a pomlouvají ho za zády. A tak na to zůstal sám. Nebylo to příjemné, spíš dost mizerné. Ale už to zažil dřív, někdy je člověk sám, i když má kolem rodinu, kamarády a další lidi. S tím se nedá nic dělat, je to smutné, ale je to tak. O tomhle přemýšlel čtyři dny, před druhou fázi. A to ještě nevěděl, do jakých problému se dostál.

3
Problém, který Oleg řešil se nedál vyřešit v našem světě, ale jen ve spánku. Kdykoliv usnul, zdál se, mu jeden sen, který se pořád opakoval. Ale každý den se tam přidávaly různé maličkosti. A začínal si uvědomovat, že je to víc živý sen, než jen obyčejný snění. Byla tam ulice, známa ulice, která je v Toolu, dokonce přesně věděl, kde se nachází. Vždy tam byla noc, baráky byly tmavé, bez života, až na jeden. Připadal mu jako maják, který rozháněl tmu. Něco v něm bylo, ale jakmile se přiblížil tak uviděl v baráku, divné stíny a děsivé zvuky. Rychle začal couvat a sen se rozplynul. Divné to bylo v tom, že ulice znal, ale ten dům tam nebyl, jako jediný. Sen, dokonale odrážel realitu. Oleg si čím dál tím více, pomyslel, že to bude varování. Ale před čím? To byl problém. A měl ještě pocit, že kdyby uvízl v tom domě, jen tak se odtud nedostane. Bylo to šílené, ale přesně tak to cítil.

4
Ke statečnému činu, který musel podstoupit, ho dohnal, až článek v místních novinách. Umřel další člověk, násilnou smrtí. Měl kolem osmdesátí let a v článku se psalo, že ho našli počuraného a posraného s pořádně vyděšeným obličejem a to nejdůležitěji, půlka hlavu mu chyběla. Oleg se rozhodl, že to tak dál nejde, a musí se pokusit něco udělat. Něco mu říkalo, že policie, ten případ nevyřeší, protože je trošku z jiného těsta. A kdyby se jím to pokusil vysvětlit, umíte si představit, jak by to asi dopadlo. Zrovna když četl tenhle článek, byl venku a bylo mu fajn, do doby než si to přečetl. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, byl tak trošku vytočený a vystrašený. Mluvil si sám pro sebe a dost nahlas. „Patnáctiletý kluk, musí řešit takové sračky! V jaké době to žijeme! Děkuji, moc děkuji!“ A potom třikrát po sobě kopnul plnou sílou do kmene stromu. Už se cítil o něco lépe a potom se s bolavou nohou odebral domů.

5
Otevřel dveře od domů a hned naproti stála jeho maminka s košíkem na piknik. Odvrátil oči a pomalu se vydal po schodech do pokoje. Ani jí nepozdravil, ani se na ní skoro nepodíval.
„Jsi v pořádku Olgu? Co to máš z nohou? Nechceš se s námi přidat na piknik? Bude zábava.“
„Nic mi není, jen mi není dobře. S nohou? Ale to nic, jen mně trošku bolí. Ale zvládnu to, nemusíš se bát. Ne, budu doma.“ A potom odešel do svého pokoje a práskl dveřmi. Dlouho svého syna neviděla, tak rozladěného a smutného. Ještě nikdy neodmítl pozvání na piknik, nikdy! Vůbec se jí to nelíbilo, ale po chvíli na to zapomenula, přesně ve chvíli, kdy manžel otevřel dveře a vyšli společně ven.

6
Než si lehnul do postele, přemýšlel o všech knihách, filmech a seriálech, které kdy viděl. Připadalo mu, že za všechno může osud, ale když jde o cizí osud, vždy je to něco jiného. Když máme udělat něco sami, co nás děsí, straší a dělá z nás posery, vždy je to mnohem horší. Ale nakonec byl rád, že zůstal sám doma, jen pro případ, kdyby se stalo něco nepředstavitelného. Nadechl se a pomalu se nořil do spánku.

7
Spánek přišel okamžitě. Kdy znovu otevřel oči, byl v ulici, kde vládlo ticho a tma. Sotva se pokusil nadechnout i tak mu to připadalo moc hlasité. Najednou mu na mysl, vnikla myšlenka, jestli je tady vzduch, nebo co tu vlastně dýchá. Ale nakonec se na takové úvahy vykašlal a pomalu, obezřetně se vydal k domu. Nešlo ho minout, viděl ho z dálky, jak září do tmy. A uvědomil si, že sem přidaly nové detaily, které byly, až děsivé známé. Po zemi se váleli noviny, kde psali o smrti, toho starého může. A uvědomil si to až teď, rozpadalo se to tu. Na zemi byly malé prasklinky, které tu předtím nebyly. A stromy měli, o něco miň listu a zdálo se mu, že jsou o něco černější. Přišel blíž, aby se ujistil a měl pravdu. Dal si jednu facku, a překvapivě jí cítil. Potom si chvíli místo drhnul a vydal se k domu. A najednou si uvědomil, že to nezvládne. Něco uvnitř hlavy mu povědělo, že by to dělat neměl, že jestli se o to pokusí, určitě zemře. Strach ho přemohl a vrátil ze zpět do reality. Když se probudil, křičel a pěstmi bouchal do postele, po chvíli s tím přestál. Zklamal, to byla jediná myšlenka, která mu hrála v hlavě. Ale opravdu zklamal? Může v takové situaci, člověk zklamat? A potom ještě jedna, může kvůli tomu někdo umřít? Na druhou otázku, dostal odpověď, hned další den.

Kapitola 4
Krev na tváři

Bill se opíral o špinavé umyvadlo na panských záchodech. Díval se do zrcadla a zvedal se mu žaludek, ze sebe. Udělal věc, která nejde vzít zpět, nikdy za žádných okolností, byl poznamenaný do konce života. Když se podíval kolem sebe, uviděl rozklad, který se podobal jeho životu. Podlaha byla rozbita a dokonce po ní lezli brouci, kteří vypadali odporně a nakažené. Všude po zdech byly nápisy a fleky, nechtěl vědět, od čeho jsou. Tohle bylo totální dno, záchodových místností. Potom se zase podíval do zrcadla a uviděl na tváři krev, ale už jí nebylo tolik, jako dřív. Chvíli mu to trvalo, než to vydrhl. Obličej si dral obrovskou silou, až mu tam zůstal flek. Potom se několik vteřin díval sám na sebe a uviděl zrůdu, odtrhl pohled, a vydal se ven.
Parkoviště bylo prázdné, jen vítr unášel odpadky na jedno místo a potom na další. A stalo se, že mu o nohy zavadily dnešní noviny. Vypadaly jako nové a tak je Billy zvedl, jen pro jistotu. Došel k autu, které bylo špinavé, staré a skoro nepojízdné a opřel se o něho. Z kapsy vytáhl krabičku cigaret a jednu si vytáhl. Zatímco kouř znečišťoval vzduch, Bill listoval a zaujala ho jedna věc, umřely tu dva lidí a násilnou smrtí. A to mu vnuklo nápad, mohl by tady chvíli zůstat. Kdo se bude zajímat o nějakého cizince, když se tady dějí takové věci? Nikdo. Potom noviny zahodil na zem, nastoupil do auta a vydal se do městečka.

2
Jedna věc o Billým byla známa, holdoval alkoholu, jako Roling stones při svém nejlepším tahu. Potřeboval ho, miloval ho a dokonce by byl pro trošku alkoholu, někomu rozbít tlamu. Takový byl Billy, nebyl to zrovna sympatický člověk, ale nebyl to při tom, největší hajzla pod sluncem. Něco mezi tím. Ani dobrý, ani špatný. Ale po tom co udělal, se miska vah, přetočila víc na špatnou stranu. Zastavil na volném místě u lesíka, a podíval se do peněženky a všude, kde by mohli být peníze. A zjistil nemilou věc, už mu toho moc nezbývá a tak uvažoval, co bude dělat. Nešlo mu ani tak o jídlo, jako o alkohol. Začínal cítit, že se potřebuje napít. Zná to každý leták, alkoholik a další zavisláci. Když potřebujete dávku, tak to poznáte.
Bill padl na dno, a když jste dole, tak neuvažujete normálně. Přemýšlel opravdu usilovně, až se mu z uší pára valila. A došel na jednu věc, za kterou se styděl, i když to byl alkoholik a ještě něco horšího. Nejlehčí způsob jak si vydělat, je ukradnout dítě anebo mladého člověka. Většinou jsou to posrankové, kteří vám dají, co chcete. Ale to není jen tak, musíte najít toho správného člověka, který nevypadá, jako by přijel z chudince. A Bill to poznal, protože ve sračkách žije celý život, a bohatého cypíska pozná na kilometry daleko. A rozhodl se, že to udělá dnes.

3
Billy neměl v autě moc benzínu a tak musel jít hledat výplatu pěšky. Byla to otrava, jak říkával. Vzal si sebou jen jednu věc, kuklu na hlavu. Zbraň nepotřeboval, měl ruce. Stačilo být pořádně agresivní a zlý a věděl, že to má v kapse. O dvě hodiny později měl oběť, vychrtý kluk, který mohl mít sotva patnáct let a ve tváři měl vystrašený výraz, to byla přesně oběť pro Billa, jen čekal, až zajde někam za roh. A ještě jednu informací vám musím říct, byl to Oleg Blucky, vystrašený a to ještě nevěděl, že po něm někdo jde.
Oleg vstoupil do prázdné ulice, kde po obou stranách byl dřevěný plot a za ním štěkali psy. Přemýšlel o svých věcech, když ho někdo chytl a obrátil si ho. A aby toho nebylo málo, vrazil mu pořádnou facku. Oleg se lekl a nechápal co se děje, ale ani nepípl.
„Peníze! Dej mi všechny prachy! Dělej! „ Celý roztřesený si sáhl do kapsy a vytáhl peněženku, podal mu jí a potom se rozutíkal pryč. Billy rychle vyšel za roh, zdělal si kuklu a strčil do kapsy. Potom otevřel peněženku a zjistil, že vyhrál Jackpot.

4
Jelikož byl Billy správný alkoholik a jak se správně patří, tak si nakoupil víc, než potřeboval. Když vstoupil do obchodu, byla to jeho chvíle. Nakoupil si flašky whisky, a aby toho nebylo málo, přidal ještě jednu. Potom vodku, ruma a několik piv a jednu třešňovou buchtu. Prodavač si ho měřil pohledem, který nedokázal rozluštit, ale bylo mu to jedno.
S plnou taškou a o trošku lepším pocitem se vydal zpět k autu. Po cestě potkal kluka, kterého přepadl, seděl na lavičce a vypadal, že má na mále. Bill pocítil lítost, ale hned ji zahnal. A než zašel za roh, měl tam ještě jednu myšlenku, ten kluk vypadá stejně smutně jako já, nebo dokonce hůř. Ale smetl to ze stolu a soustředil se na alkohol a na pocit štěstí. Otevřel auto, naskládal tam věci a potom ho zavřel. Věděl jednu věc, že tady pít nechce. A tak přemýšlel, kam se půjde opít. Když měl u sebe kamaráda alkohola, tak uvažování šlo o něco lépe. Tušil, že někde poblíž bude jezero, a miloval opíjení u jezera. Rychle se podíval na internet a zjistil, že má pravdu.

5
Jezero bylo hned za Toollem. Končila cedule a o sto metrů daleko, byla zatáčka do lesa. Naštěstí byla dost široká i pro auta. Cesta byla hrbolatá, dokonce v některých částech byly díry. Uviděl mnoho druhu stromů, a zvířata se zvědavě dívala na cestu, kdo to jede. Najednou končil les i cesta. Nechal auto na parkovišti a vydal se k místu. Bill si pomyslel, že je to spíš jezírko, než jezero. Mělo tvar kruhu a šlo vidět na druhý konec. Když se podíval na vodu, uviděl špínu a divné tvory, které tam plavali. Odplivl si a sednul si na zem. Všude kolem divné zvuky, ale vůbec jich nebral v potaz. Načal whisky a začal popíjet.
Padla první flaška a cítil se opravdu dobře. Vůbec nad ničím nemusel myslet a v hlavě měl prázdno, jak s oblibou říkával nasráno. Podíval se na ní a začal se smát hlubokým, děsivým smíchem. Kdyby se otočil, uviděl by postarší pár, který šel, až moc rychle. Bez přemýšlení hodil flašku do jezera a strašně se tomu smál. Ale přestál se smát, když flaška z jezera, dopadla zpátky k jeho nohám a rozbila se. Nadskočil a začal couvat. Už chtěl utíkat, když ho zaujal obraz v jezeru. Měl dvě možnosti utéct nebo, se podívat, vybral si druhou možnost. Pomalu se blížil a čím byl blíže, tím mu bylo hůře. U kraje se nahnul nad vodu a čekal, co bude. Z ničeho nic uviděl obraz, první netušil, o co vlastně jde, ale potom to uzřel. Desetiletý kluk, stál u okna a něco křičel a dokonce bouchal do okna. Ale nemohl ho rozbít. Potom se obraz rozplynul a Billy tam stál ještě několik minut. A u Billiho se objevil netypický cit, chtěl někomu pomoci. A pomyslel si, že tohle je přesně ono. Nemusí skončit v temné a hnisavé díře, ale může se pokusit dostát na světlo. A Billy to opravdu potřeboval.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Danny J 18.08.2019, 7:25:32 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Danny J ze dne 16.08.2019, 17:56:34

   Přáteli Šímo, to bylo směřované na kukuřici, akorát jsem to špatně klikl...
 Danny J 16.08.2019, 18:00:19 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Danny J ze dne 16.08.2019, 17:56:34

   Příběh se mi líbil a jelikož jsem nikdy nehrál Silent Hill 2 a ani nebudu, inspirace mi nevadí. Naopak. Díky inspiraci mnohdy vytvoříme velmi zajímavý příběh...
 ze dne 18.08.2019, 10:18:22  
   kukuřice Tichý Kopec: Díky za příjemný komentář, jsem rád, že se příběh líbil. Jinak k Silent Hill 2, jsem do serie strašný fanatik, tak ti to budu prostě muset doporučit. Asi nehraješ hororové hry co?:)

Jinak díky za upozornění, už jsem si to opravil:)
 Danny J 16.08.2019, 17:56:34 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 16.08.2019, 10:48:21

   Roling stones - Rolling Stones :) a to je neposlouchám
 ze dne 17.08.2019, 17:19:20  
   Šíma: Pravda... přehlédl jsem to, co už.
 Šíma 16.08.2019, 10:48:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Ve třetí kapitole se mi líbily ony snové vize a pocity. Jako by se mu něco snažilo říci, do jakého světa "vkročil", možná bude v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Nebo se mu sny snaží cosi napovědět, každopádně je i zde docela zahuštěná atmosféra. Čtvrtá kapitola přináší další postavu. Zarazila mne vracející se lahev z jezera. Kdopak ji hodil zpátky? I obraz na hladině dodal textu tu "správnou atmosféru". Ve městě se něco děje a jak se zdá, je Tooll dosti neutěšeným místem pro život. Na práci šotků překlepníčků jsem nehleděl, nepátral jsem po nich. Příběh je i nadále čtivý a je vidět, že se snažíš držet daného žánru. Co se stane příště, kdo bude další obětí? Najde policie vůbec vraha, pokud půjde o obyčejnou živou bytost. Ono i zlo má svou podobu a kdo ví, odkud se onen vrah vzal.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 16.08.2019, 11:08:31  
   kukuřice Tichý Kopec: Také zdravím.

Jsem upřímně rád, že se táhle část líbila. Na odpovědi, které jsi napsal, budu postupně odpovídat:). Ale ještě to chvíli potrvá, sám nevím, jak bude příběh dlouhý. Ale mužů napsat, že zlo, které se vzalo v Toollu s ním to bude trošku zložítější. Jo v Toollu ted není bezpečno, tomu místu se radši vyhýbat. Ještě poslední věc, jsem rád, že jsi nepátral po těch šotkách, určitě by se tam našli.

Taky přeji hezký den.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr