obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Tooll ::

 autor kukuřice Tichý Kopec publikováno: 21.08.2019, 22:39  
Kapitola 5
 

Kapitola 5
Odpovědnost

1

Oleg právě vyšel z ulice, kde ho někdo okradl. Srdce mu bouchalo, mozek mu pracoval na plné obrátky a pořád se díval dozadu. Jen pro případ, že by po něm šel znovu. Vůbec nechápal, co se to děje. První ty děsivé sny a Ted ho ještě k tomu někdo okrade? Proč zrovna on? Bylo to kvůli včerejšku? Ptal se boha, satana, starých bohů a dalších bytostí. Ale nikdo neodpověděl. Ani si to neuvědomoval, ale byl zabraný do vnitřní debaty, že nevnímal okolí. Přešel silnici, kde se už pár nehod stalo, ale on se nepodíval ani na jednu stranu. Kdyby tam něco jelo, byl by na sračky a už by v životě nic nedokázal. Ale štěstí přeje vyvoleným a tak ho nic nezajelo. Pokračoval dál, až se zastavil v jedné ulici a posadil se. Těžce oddechoval a nemohl na to přestat myslet. Ten kluk byl zlý a ta facka! Bylo to tak skutečné. Otřel si obličej a zašklebil se. A potom když se podíval před sebe, stala se další věc, která byla nepříjemná. Nechápal, že si toho nevšiml dřív. Minutu hleděl před sebe, jako blázen, jako někdo, kdo objevil věc, která mu vynese milióny, ale tady spíš smrt. Ulice kde zrovna seděl, byla stejná ulice, jako ve snu. Ty baráky, stromy, chodník, skoro všechno bylo stejné, až na jednu věc. Dům, který svítil, jako maják tu nebyl. Už vůbec nechápal, co se to vlastně děje. Chtěl jít oznámit krádež na policii, ale Ted to nebylo tak důležité, spíš nicotné. Vstal, a aby se ještě ujistil, prošel ulici od začátku do konce. Potom se znovu posadil a chtěl vykřičet do světa, že má fakt divné sny, samota mu nedělala dobře. Potřeboval to s někým probrat, nebo se brzy zblázní. Ale nikdo nebyl po ruce, tak to musel držet v sobě. Což nikdy nepřineslo moc dobrého.
Uběhla jen krátká chvíle a někde v dálce uslyšel houkání sanitky. Nejhorší bylo, že se přibližovalo a tušil, jak to skončí. A měl pravdu, za chvíli dojela blízko Olga a vybíhaly dva postarší muži a rychle utíkaly k jednomu domu. Asi správně počítal, dům byl hned vedle svítícího domu. Postavil se a nervózně pochodoval kolem. Několik lidí se zastavilo a očumavalo scénu a čekali, co se bude dít. Dveře se otevřely a dva muži nesli nosítka, zakryté plachtou. Bylo to jasné, někdo tu umřel.

2

Oleg za život ochutnal pár piv, ale tvrdý alkohol v hubě nikdy neměl. A poprvé v životě začal uvažovat, že by se rád napil tvrdého. Čekání bylo nesnesitelné a slyšel, že tvrdý alkohol odbourává stres. Věděl, že to není vše, že to někdy může nadělat víc problému, než dobra. Ale na to Ted nebyl čas myslet. Akorát netušil, kde by ho mohl splašit. Peníze žádné neměl, a krást nechtěl. Jediná přijatelná možnost byla jít domů a jít do tajné skrýše rodičů. Byla to skříň, kde ve spodní části, bylo mnoho flašek, hlavně tvrdých. A rodiče Ted byly pryč, potřeboval to!
Celou cestou domů, se díval na zem. Nechtěl se nikomu dívat do obličeje, jakmile otevřel dveře a vešel dovnitř, zjistil, že štěstí mu přeje. Nikdo nebyl doma, takže by to mohlo vyjít, bez většího poprasku. Vešel do kuchyně a najednou stál před skříní. Na nic nečekal a otevřel jí. Ohnul se a díval se dovnitř. Vůbec netušil, co by mohl vzít. Za pět minut měl vybráno, vzal si vodku a z ledničky džus. Potom rychle vypadnul z baráku, aby ho nikdo neviděl.
První panák v životě, je stejně důležitý jako první pusa. Měl by to být pamětihodný zážitek a ne jen tak nějaká událost. A tohle to přesně splňovalo. Nechtěl, aby ho někdo viděl a tak si zalezl do lesa, zatímco čekal na zprávy. Klid a ticho, které tu vládlo, ho trošku znervózňovalo, ale snažil se tomu nepodat. Když chytl frašku do ruky, třásli se mu ruce, věděl, že k alkoholu by se nemělo čichat, jinak tě umí někdy přejít chuť. Vložil kousek flašky do úst a udělal začátečnickou chybu, chtěl na jeden hlt vypít co nejvíce. Nalel do sebe, až moc vodky. Něco se dostalo do něho, a něco vyplivnul na zem. Uvnitř cítil, horko, a ještě něco. Pocit nepoznaný. Netušil, že mu to tak zachutná a cítil se o trošku lépe. Když si chtěl dát po chvíli druhé kolo, vlevo v keři se něco začalo hýbat a přibližovalo se to.

3
Oleg se už chystal na útěk, když v tom z keře vystoupil Jack Berry. Zmateně se díval na Olga a potom na vodku. Udělal to několikrát a potom promluvil. Už vypouštěl z pusy první slova, když mu zazvonil telefon. A Oleg si nemohl pomoct, ale začal se smát. Byla to ta nejpitomější melodie na světě, vyprskl smíchy, zatímco se Jack červenal. Volala mu jeho mamka, aby zjistila jak na tom je. Jack ztlumil mobil a konečně promluvil.
„Ahoj, nemusíš se bát. Vidím, jak jsi vystartoval, jen potřebuji vědět, jestli si něco tady neviděl? Divného, nepřirozeného? Nebo neslyšel? Nic?“ Oleg chvíli přemýšlel, jak odpovědět. Jen zavrtěl hlavou a proletěla mu v hlavě jedna myšlenka. My dva máme společné tajemství, ale není čas si o něm ještě říct.
„No nic takového sem neviděl, ale viděl jsem tvůj pohled, dáš si loka?“
„Jsi dost divný týpek, normálně zveš neznámé lidi na luxusní značku vodky? Co jsi úchyl?“
„Ne na to jsem dost mladý. A myslím, že to můžu říct, když řeknu, že máme společné tajemství? Ale ještě není čas, si to říct.“
„Tohle je fakt zajímavé, přesně tohle mně přeběhlo v hlavě. Asi na tom něco bude. Tohle je fakt všechno na hlavu, za tento den, jsem nezačil nic normálního. Jen samé podivnosti.“
„Jo mi povídej, je to šílený.“ I když si skoro nic neřekli, rozuměli si dokonale.
„No vidím, že ještě není ten správný čas a ja musím jít.“ Oleg souhlasil, podal mu vodku a společně se napily.
„Jo asi ne, musí se něco stát. A až se to stane, tak se uvidí.“ Potom se rozloučily a Jack zmizel v lese.

4

Oleg ještě chvíli uvažoval, co právě zažil a potom si vzpomenul, proč tu vlastně je. Vytáhl z kapsy mobil a zadal do vyhledávače místní noviny. Nový článek byl nahozen před pár minutami a Oleg se tam dočetl hrůzné věci, které by nejraději nečetl. Článek skončil a on si dál pořádného hlta, aby unesl pravdu. Byla to jeho chyba a věděl to. Měl odpovědnost, nemusel jí splnit, ale už by se na sebe nemohl ani podívat. Určitě budou umírat další lidi, a co když to dostane jeho rodiče? Tohle ho předtím nenapadlo a dost ho to vyděsilo. Utřel si pot z čela a musel s tím něco udělat. Možná to byl jediný člověk, který s tím mohl něco dělat. Někdo mu věřil a dál mu možnost s tím něco udělat, ale on se na to vysrál a Ted se dějí děsivé věci. Tohle bylo na mladého kluka příliš, ale to nebylo tak důležité. Možnost volby byla důležitá a on se rozhodl jít do toho prokletého domu! A začal se bát, že když se odtud nedostane, už nikdy nepozná, co je to být dospělí.

5
Před Olgem ležel ještě jeden úkol, než se vydá do snů. Musel najít správné místo, kde by mohl usnout. Uvědomil si, že doma to být nemůže. Kdyby náhodou umřel, anebo by se našlo jeho roztrhané tělo v posteli. Rodiče by v tom domě nemohli zůstat ani o sekundu navíc, a to nechtěl. V parku to bylo ještě horší, mohli ho tam najít malé děti, nebo mladé maminky na procházce. A v lese když umře, ho okoušou zvířata. Nechtěl být trhaný na kusy zvířaty, i když by byl mrtvý. Táhle představa, snad byla ze všeho nejhorší. Žádné místo mu nevyhovovalo, až už byl opravdu zoufalý, tak si vzpomenul na jedno místo, kde je to dost odporné, špinavé, že by tam nikdo neměl chodit. Umřít na takovém místě taky nebylo nic moc, ale lepší volba prostě nebyla.
Než vyšel, zavřel vodku a vzal si jí sebou. Na místo se dostál za dvacet minut a vypadalo to tu pořád tak hnusně, jako vždy. Místu se říkalo nora, a Oleg tam sestupoval, až zmizelo všechno světlo a zůstala jen tma. Těžce oddechoval a potom se položil na zem a čekal až usne. Poslední myšlenka před usnutím byla, že umře v noře, v temné noře.

6
První věc, která ho po probuzení praštila do očí, bylo tohle místo. Byl si jistý, že se vždy probudí na stejném místě, ale nebylo to tak. A přesně z toho měl strach, věděl o tomto jiném světě tak málo, že se tu mohlo stát prakticky cokoliv. A kdyby z baráku vyletěl Iron man, s kapitánem amerikou a šli by mu naložit, asi by ho to ani nepřekvapilo. Místo ale poznával, byla to ulice blízko parku. Většinou jí tvořily rodinné domky. Vypadalo to tu podobně, jako minule. Akorát domy byly víc popraskané a něco na nich rostlo, něco slizkého. Nechtěl se toho vůbec dotýkat a po zemi se plazily, neznámý tvorové. Ale v dálce uviděl rodinný dům, který vypadal v pořádku, a jako jediný byl osvětlený. To byl ten dům, do kterého musel jít. Vůbec se na to necítil, bylo to jako jít do jámy lvové. Nejhorší na tomto světě bylo, že člověk všechno cítil, jako v našem světě. A tak se vydal k domu, díval se pod sebe a kolem sebe. A prolétla mu jedna myšlenka, jestli tohle nezastaví, tak to tady bude vypadat takhle? A hned si odpověděl, asi mnohem hůře.
Stál u dveří a snažil se uklidnit. Několikrát si povyskočil, udělal do prázdná pár úderů a otevřel dveře. Očekával mnoho věcí, ale co uviděl, ho nenapadalo ani v nejdivočejších snech. Byla tam jen jedna místnost, i když z venku to vypadalo jinak. A v každém rohu stála židle, nikdy takovou židli neviděl. Měli jen jednu barvu, černou. A kroutily se, jako striptérky u tyče a byly nějak průhledné. Pomalu se vydal k nejbližší a očekával, co se bude dít. Ale vůbec nic se nestalo, věděl, že má už jen jeden úkol. Usednout na ní a potom se uvidí. Vzpomenul si na různé filmy, knihy a pomyslel si, že ho to přenese zase úplně jinam. Nejraději by se vrátil zpátky a zalezl do postele a tam se třepal několik hodin v kuse, ale nemohl to udělat. Dodával si odvahu a potom se posadil.
Neuběhla ani vteřina a Oleg seděl na opravdové židli. Dost stará, aby se pod Olgém prolomila. Potom se podíval kolem sebe a první věc, která ho zaujala, byly malé částičky, které létali ve vzduchu. A potom se podíval kolem sebe a uviděl prázdnou místnost. Zachvátila ho panika, protože neměl zpáteční jízdenku, do svého světa. Nebylo tu vůbec nic, kromě židle. Chtěl křičet, ale neměl na to odvahu. Protože vůbec netušil, co je tam venku. Vstal se židle a přešel k oknu. Přes okno nešlo nic vidět, okno byla, zaneseno těmi částečky. Polkl a velmi pomalu otevíral dveře.
Vyšel ven na terasu a překvapeně se díval po okolí. Vůbec to tu nepoznával, ale jedno věděl určitě. Tohle místo je hodně staré a něčím zneužito. Vypadalo to tu mrtvě, jako by někdo zabil všechno živé. Nebylo tu ticho, jak předpokládal, vítr hučel dost nahlas, aby přehlušil i rockový koncert. Ale nejzvláštnější bylo, že vítr na něho nefungoval, jak by měl. Cítil ho na kůži, ale spíš jako mírný vánek, což bylo opravdu zvláštní. Vítr poháněl všude kolem různé částečky, a i když tomu nemohl uvěřit, připadalo mu, že jsou živé. Zpívaly smutnou melodii utrpení a lepili se Olgovi na celé tělo. Když si uvědomil, že by mohli být živé, snažil se je ze sebe smést, ale nešlo to. Musel to zkousnout, jiná možnost nebyla. Chtělo se mu znovu křičet, ale rozhodl se, že to vydrží. Kousl se do prstů a vydal ze s terasy do neznáma.
Ušel sotva pár metrů a v hlavě mu zazvonil alarm. Proč jsem tady? Musí to mít přece důvod nebo ne? Co bych tu měl hledat? A zůstat tady moc dlouho zase nechci, tak co mám proboha dělat? Nejsem tu jen proto, abych se kochal ne? Nebo mně sem někdo nalákal, aby mně zabil? Po celém těle mu naskočila husí kůže. Ale musí tu přece něco být, nebo jsem opravdu vlezl do pasti? Díval se po okolí, které mu připadalo čím dál temnější. Šel po silnici sotva pár minutek a všude to vypadalo stejně, staře. Na Olega začínala doléhat deprese a pocit bezpečí úplně zmizel. Dal si ruce víc k tělu a objal sám sebe. Vypadal jako poutník, který neví, jak pokračovat. Když šel ještě o trošku dál a zatočil do leva, najednou se celý prostor ozářil červenou a modrou barvou. A v dálce Oleg uviděl nejodpornější věc na světě. Byla to velká hora, která byla poseta slizem a hýbala se. Ty barvy šli od ní. Couval dozadu a o něco zakopl. Poprvé zakřičel a upadl. A něco se válelo u jeho nohou. Byl to list papíru a fotka. Vzal to do ruky, ale když si to chtěl přečíst, najednou se před jeho obličejem objevily nohy.
„Tady živí nemají co pohledávat, vykazuji tě pryč!“ Než zmizel z tohoto nehostinného světa, vzhlédl nahoru a v okně uviděl mladého klučinu, který něco vykřikoval.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 21.08.2019, 22:37:51 Odpovědět 
   Zdravím.

Zdá se, že mimo normální svět, existuje ve Tvém vyprávění ještě svět jiný, snový, ve kterém má vše vlastní zákony. Měl Oleg dost odvahy na to, aby se tam vydal? Možná v tomto snovém světě opravdu neměl co pohledávat, ale jak jinak se mohl dozvědět to, po čem jeho mysl toužila. Vyprávění má docela temný ráz, zvláště v jiném světě, ale i normální příběhová realita je docela neutěšená. Uvidíme v další části, kam se vyprávění vydá a co naši hrdinové zažijí, zdali nepřibudou i další postavy, jak se zdá, dějí se zde prapodivné věci mezi nebem a zemí.

Našel jsem i nějakou práci šotků překlepníčků, něco jsem vypsal, něco přešel, pozornější přečtení napoví. Co mi vyloženě padlo do oka:

A měl pravdu, za chvíli dojela blízko Olga a vybíhaly dva postarší muži a rychle utíkaly k jednomu domu. Asi správně počítal, dům byl hned vedle svítícího domu. -- vybíhali, utíkali (TI muži)

Ale na to Ted nebyl čas myslet. -- teď (nebyl čas myslet?)

Oleg souhlasil, podal mu vodku a společně se napily. --- napili (oba muži)

Potom se rozloučily a Jack zmizel v lese. -- rozloučili (oba muži - chlapci)

Někdo mu věřil a dál mu možnost s tím něco udělat, ale on se na to vysrál a Ted se dějí děsivé věci. -- vykašlal (vysrál?) -- teď se dějí děsivé věci

A začal se bát, že když se odtud nedostane, už nikdy nepozná, co je to být dospělí. -- dospělý


Přeji mnoho úspěchů v dalším psaní a múzám zdar.
 ze dne 22.08.2019, 12:57:03  
   kukuřice Tichý Kopec: Také zdravím.

Přesně jak píšeš, existuje. Jojo někdy je těžké tomu odolat, a někdy to ani nejde, ale všechno má své následky. Jsem rád, že ti to připadá, temnější, toho jsem se snažil docílit. Jo realita je někdy stejně neutěsná, jako temnota sama. Můžu napsat, že ještě se tam pár postav najde, ale sám nevím, kdy se objeví.

K nepřátelským šotkům, děkuji že jsi si dál tu práci. Opravím si to.

Moc děkují a přeji múzám, at nikdy nezaspí.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr