obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915344 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39469 příspěvků, 5737 autorů a 390216 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Návrat z Egypta ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Na počátku bylo ráno
 autor Jan Zindulka publikováno: 23.08.2019, 14:25  
Maria a Josef s malým Ježíškem museli před zlým králem Herodesem utéci z Betléma do Egypta. Teprve až po několika letech, když král zemřel, se mohli vrátit domů…
 

„Tatí, kdy už budeme u toho moře?“
„Já myslím, že do večera tam dojdem,“ odpověděl Josef a zastavil se. Již několik týdnů putují z Egypta zpátky domů, do Nazareta. A několik týdnů ještě budou, protože jsou teprve na Sinaji. Ale snad je toto wádí již dovede k moři a pak bude cesta snazší – po pobřeží Rudého moře na sever, kolem Solného moře přes Judsko do Galileje. I Josef se už těšil na zelenou kopcovitou krajinu, na rozkvetlé louky a bublavé říčky. A hlavně na malý domek v Nazaretě, který před několika lety opustili.
„Tatí, když vylezeme tady na tu skálu, tak už moře uvidíme?“ vytrhl Josefa ze zamyšlení Ježíšek.
„To tak,“ ozvala se Maria, „já nikam nepolezu.“
„Tak si tady ve stínu trochu odpočiň, já tam s ním vylezu,“ odpověděl Josef. Uvázal oslíka ke kmeni velké akácie, která tady v poušti rostla částečně chráněna skálou před ostrým sluncem, a vydal se s Ježíškem vzhůru.
„Možná, kdybys nám připravila nějakou menší svačinu…“ volal Josef už z prvního většího balvanu.
„Hlavně mi někam nespadněte!“ Maria se zamyšleně dívala na Josefa s Ježíškem. Obdivovala Josefa, že na této cestě dokáže všechno tak obstarat a přitom trpělivě odpovídat na neustálé Ježíškovy otázky a podporovat ho ve všech jeho klukovských nápadech.
Zatímco Maria vybalovala ovoce, které nakoupili v poslední oáze, Ježíšek s Josefem se vyškrábali na vrchol skály. Opravdu, dole v dálce se modralo moře.
„To je divný, tati, že někde je vody hodně a někde není žádná. Kdybysme postavili od moře vodovod sem nahoru, tak bychom si tu mohli udělat zahradu.“
„Jo,“ usmál se Josef, „a voda sem poteče do kopce.“
„Třeba to lidi někdy vymyslí, aby voda tekla do kopce,“ nedal se Ježíšek.
„A navíc voda v moři je slaná, tou nemůžeš zalévat rostliny.“
„Třeba lidi někdy vymyslí, jak z ní tu sůl vyndat,“ uvažoval dál Ježíšek.
„A nechtěl bys ještě dělat z vody víno, ty rozumbrado? Taková kouzla jdou jen v pohádkách.“
„Třeba ne,“ odpověděl trochu tajemně Ježíšek.
„Podívej, nezdá se ti, že se snažíš pořád opravovat, co a jak Bůh stvořil?“ řekl trochu vážněji Josef.
„Já myslím, že Pánbůh toho má na starosti moc a tak stvořil lidi, aby taky něco vymysleli, aby nemusel všechno dělat sám.“
„Co kdybychom raději slezli dolů.“ Josef se teď nechtěl pouštět na tenký led filozofie, kam se občas při diskuzích se svým synem dostával. „Dáme si svačinu a půjdeme dál, ať k tomu moři do večera vůbec dojdeme,“ ukončil Josef Ježíškovy novátorské úvahy a oba se vydali zpátky k Marii. Než ale došli dolů, měl Ježíšek spoustu dalších otázek.
„Tatí, jak se kozorožec udrží na skále?“
„Proč je ve dne světlo a v noci tma?“
„Jak to, že slunce nespadne na zem?“
Josef trpělivě vysvětloval, ale s některými otázkami si rady nevěděl.
„Kam Pánbůh schovává sníh na zimu?“
A na některé otázky sice odpověď znal, ale nevěděl, jak do toho.
„Tatí, jak se narodí malý miminko?“
„Na to se zeptej maminky.“
„Ty to nevíš?“
„Samozřejmě, že vím, ale maminka to umí vysvětlit líp.“

Druhý den ráno, když se Maria probudila, uviděla Ježíška sedět na bobku na břehu moře. To bylo dnes nezvykle klidné, takže bylo dobře vidět až na dno. Ježíšek užasle pozoroval hru tvarů a barev, kterou tu na odiv vystavoval korálový útes. I Maria byla fascinována, když přišla blíž, nikdy nic takového neviděla. V porovnání s pouští, kterou v posledních dnech procházeli a která zde dosahovala až k moři, to bylo něco opravdu neskutečného.
Po delší chvíli se Ježíšek obrátil k mamince: „Mamí, to je krása, že jo. A tohle všechno stvořil Pánbůh?“
„Ano, celý svět stvořil dobrý Bůh.“
„To mu muselo dát hrozně moc práce, než to všechno vymyslel.“
„Co my víme,“ odpověděla Maria. „Bůh je tak velký a mocný, že stačí, aby řekl slovo, a ono se to hned stane.“
„To by mě zajímalo, jaký řekl slovo, aby vznikla tahle ryba.“ Ježíšek ukazoval do vody na rybu, která právě proplouvala kolem. Hrála všemi barvami a ty se ještě k tomu měnily podle toho, jak se k nim zrovna natočila. (Pravděpodobně se jednalo o některý druh ploskozubce, kterému se také říká papouščí ryba – poznámka autora.) „To muselo být hodně složitý slovo.“
Kam na ty nápady Ježíšek chodí, pomyslela si Maria.
„A mamí, proč lidi neumějí plavat pod vodou?“
„Protože jim Bánbůh stvořil plíce a ne žábry.“ Něco si ze školy přece jen pamatovala.
„Třeba se to lidi taky jednou naučí.“
„Tak to určitě. A po vodě bys chodit nechtěl?“ dobírala si synka Maria.
„Nó, to by bylo úžasný, to musím někdy zkusit,“ nadchnul se Ježíšek.
„Radši se nejdřív nauč plavat, ať se mi při těch pokusech neutopíš,“ Maria se usmála a vzala Ježíška za ruku. „A co takhle, mladý muži, jít se pomodlit a nasnídat? Podívej, tatínek už vaří čaj.“
„A co se budeme modlit? Něco o tom, jak Pánbůh stvořil svět?“
„Proč ne,“ řekla Maria. „Třeba osmý žalm krále Davida:“

Hospodine, náš Pane,
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi,
svou velebností převýšils nebesa.
Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům,
abys umlčel pomstychtivého nepřítele.
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů,
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš,
co je smrtelník, že se o něho staráš?
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé,
ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou,
položils mu k nohám všechno:
ovce i veškerý dobytek,
k tomu i polní zvířata,
ptáky na nebi a ryby v moři,
vše, co se hemží na stezkách moří.
Hospodine, náš Pane,
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!?


„Mamí, jak daleko jsou hvězdy?“ ptal se Ježíšek hned, jak skončili s modlitbou, inspirován jejími slovy. „Asi hodně, že jo.“
„Na to zeptej tatínka, ten to ví líp. Ale teď chvilku mlč a jez, s plnou pusou se nemluví.“


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 23.08.2019, 14:24:14 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky napsáno, líbilo. Ježíšek je prostě Ježíšek, zde malé a zvědavé dítě... ;-)

Príma den a múzým zdar.
 ze dne 23.08.2019, 14:25:15  
   Šíma: P.S. Oprava: múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Zlodějka
kamikadzzze
Na Soči
alder
obr
obr obr obr
obr

Sluneční paprsek - část l.
Sky
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr