obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Cestovatelův průvodce po zeměkouli ::

 autor mistrovamarketka publikováno: 06.09.2019, 22:21  
(bez ručníku)
 

Neděle
2.30 h
Vyrážím k místu odjezdu, do Brna. Od dvou hodin odpoledne jsem se snažila spát, je tudíž samozřejmé, že ještě ve čtvrt na jednu po půlnoci jsem byla vzhůru.
6.48 h
Nasedáme do autobusu. Jede nás 20 v poloprázdném autobuse, nikdo nic nekontroluje, jméno naší zaplacené destinace jsem ještě nezaslechla. Pokud jsme nastoupili do špatného autobusu, nikdo to zřejmě nezjistí a já rozhodně nebudu překvapená.
7.38 h
Na slovenské benzínce se velice zákeřně rozhodli uklízet WC zrovna ve chvíli, kdy jsem se chystala místnost poctít návštěvou a asi aby na to měly uklízečky klid, tak se tam zamkly. Ale řidič mě slovensky ujistil, že v autobuse je funkční WC, takže vraj cikať možem... Nič viac si zatiaľ od života neželám.
7.43 h
Na autobusovém WC nefunguje světlo. Nebo možná funguje, ale vypínač zůstal na parkovišti v Brně. Každopádně odskočit si za jízdy po slovenské dálnici, která, jak jsem z pohybů autobusu pochopila, je tvořena z mnoha za sebou naskládaných skokanských můstků, je adrenalin, který stačí v životě vyzkoušet jen jednou, a potmě je celá akce ještě ozvláštněna tajemstvím, kdy se člověk může jen zhruba dohadovat, do čeho vráží hlavou, boky, koleny, zuby... Bohužel se mi nepodařilo vrazit do žádného místa, které by způsobilo spláchnutí.
11.05 h
Nudím se přímo sebevražedně a tak na tabletu, se sluchátky v uších, koukám na Cimrmanovu Švestku. Po Kašparově přednesu tří zubařských básní jsem se zapomněla a začala tleskat. Škoda, že cestujeme autobusem, v letadle by se to ztratilo. Takhle to řidiče trochu zmátlo, vypadal, že je v pokušení vysunout podvozek.
12.29 h
V Budapešti jsme přesedali a v nynějším autobuse mluví všichni pouze maďarsky. Řidič se jmenuje Laci. Opět nikdo nic nekontroluje. Zatímco ráno jsem měla pouze podezření, teď to vím s jistotou - jsme ve špatném autobuse. Do konce života budeme kolovat v maďarském MHD.
15.36 h
Strávili jsme dvě a půl hodiny na nějakých hranicích. Nevím jakých, všechno je tu v azbuce.
15.45 h
Hranice jsme na sto metrech přejeli třikrát. Pořád netuším, kterých států se to týká.
17.59 h
Jsme kdovíproč v Srbsku. Je šest večer a teploměr ukazuje 42 stupňů Celsia. Myslím, že Srbsko by potřebovalo velkou spoustu paralenu.
18.08 h
Zatím to vypadá, že jedu sama, ale Matyášovi už se co chvíli musí vybít mobil a pak se snad vrátí k prostému existování.
18.30 h
V autobuse je 1681 stupňů Celsia, přestože z klimatizace vanou arktické větry, a osoba přede mnou vytáhla z tašky obrovské jelito. JELITO! Kdybych neměla instrukce pouze ohledně toho, že možem iba cikať a k ničemu jinému tudíž manuál nebyl, šla bych zvracet.
23.45 h
Konečně přišla chvíle, na kterou netrpělivě čekám takřka celý život: v Srbsku na benzině hnízdily vlaštovky a jedna tam poletovala mezi regály. Měla jsem tedy vzácnou možnost několikrát říci nahlas "Uwaga, jaskulka" (Jediná polská věta, kterou jsem se před lety pracně naučila a od té doby nepoužila. Znamená Pozor, vlaštovka!)

Pondělí
8.10 h
Jsme na místě, jen musíme - jak už je nám, dobyvatelům, smutným osudem - počkat až vypadne původní obyvatelstvo... Možná jsou tací, co by společně s Vojtou Šofrem zvolali: "Na pokraji smrti horkem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!" Nicméně mně je bližší Varel Frištenský, protože když to srovnám s tím výletem na Kokořín...

8.20
Ihned po příjezdu jsem se zcela přirozeně a bez váhání ujala role tlumočníka, jelikož delegát mluví pouze česky a řecky, takže do výpravy, která byla většinově maďarská, příliš nezapadl.
18.27 h
Při procházce po plážovém bulváru jsem v jednom okamžiku, poněkud nesoustředěna a se zrakem upřeným do výloh, popadla za ruku cizí dítě a chvíli se s ním procházela, zaujatě mu vyprávějíc o kotníkovém řetízku, který si tu koupím... Když jsem si pak v dáli všimla udiveného Matyáše, velice mazaně jsem mu oznámila, že to bylo naschvál, protože mě stále otravuje s cukrovou vatou, takže mě zoufalství dohnalo k tomu, vybrat si dítě jiné, kterému nebudu rozumět.
20.10 h
Delegát je skutečně zvláštní. Večer několik z nás, roztroušených ve třech penzionech, nahnal do houfu za účelem informační schůzky. Tam nám předal několik kusých podrobností stran nabízených výletů: autobus odjíždí od bankomatu, on s námi nepojede, protože jednak už výlety absolvoval a jednak je zvyklý držet po obědě siestu. Navíc k čemu bychom ho tam asi potřebovali, jako aby nám oznamoval, že tohle je moře, támhle plave delfín...?! A když jsme takhle si odbyli nezbytné náležitosti a delegát si vysloužil svou krví skropenou mzdu, konečně přišlo to, kvůli čemu jsme sešli - několik nekonečných století nám nesmírně poutavě líčil průběh jeho každodenní procházky, kdy nejprve jde půl hodiny tam (nevíme kam, prostě někam... do jiného časoprostoru zřejmě) a pak - jak nečekané! - půl hodiny zpátky. Dechberoucí příběh, kvůli tomu stálo za to přijet, čert vem výlety!

Úterý
7.56 h
Hned poránu první den dovolené jsem si předsevzala, že budu dodržovat pitný režim - neustále budu mít na očích nalitou sklenici a budu z ní průběžně upíjet. Když jsem šla v půl třetí ráno spát, letmo jsem si všimla, že ta první nalitá sklenice pořád ještě stojí nedotčená u postele, na místě, kde ji mám stále na očích.
10.06 h
Dalším z mých dobrodružných předsevzetí bylo, že celou dovolenou v Řecku strávím nenalíčená. Je to takový návrat do dětství, protože od mých dvanácti jsem neprožila bez šminků více jak dva dni v kuse. Ale co, mám s sebou sedm kompletů bižuterie, když bude nejhůř, vezmu to na sebe všechno najednou...
21.12
Chtěla jsem se na dovolené prezentovat coby světoběžník, který je doma všude, a tak když se mě majitel restaurace neprozřetelně anglicky zeptal, jak mi chutnala večeře, svěřila jsem se mu - rovněž anglicky, jak jsem si myslela - že jsem ještě nikdy nejedla jehněčí, protože jsem se trochu bála chuti toho tuku v mase, ale že to bylo vynikající... Měla jsem pocit že si vedu skvěle a můj přízvuk je perfektní, ale dosáhla jsem jen toho, že na mne vrhl soucitný pohled a od té doby na mne mluvil výhradně česky. Trvalo mi velmi dlouho, než jsem si z češtiny do češtiny přeložila slovo "chleba".
22.48 h
Matyáš má v telefonu aplikaci, která po namíření na objekt rozpozná, jestli se jedná o muže nebo ženu a určí přibližný věk. Ze mě má respekt, bo věk si tipnout neodvážila, zato kopeček rýže na talíři vyhodnotila jako šestašedesátiletého muže.

Středa
14.11 h
K moři to máme cca 100 metrů, ale s Matyášem je cesta na pláž několikasetkilometrovým pochodem s plnou polní. Má totiž panickou hrůzu z jehlanek (=mořský ježek) a jehlanka, jak jsem pochopila, může být maskovaná prakticky za cokoliv - od kamínků na dně, přes mořskou trávu až po plachetnici na obzoru... A navíc je obecně známý fakt, že všechny jehlanky světa dostaly s předstihem přesný termín naší dovolené spolu s lístkem na vlak směr Polychrono a teď se tu sešly, ve velkých kobercích pokrývají dno moře až k sousednímu kontinentu a čekají, kdy Matyáš ponoří libovolnou periferii.
16.01 h
O adrenalinové momenty tu není nouze... Jako třeba ten okamžik, kdy jsem se svou přirozenou graciézností a něžným půvabem kráčela po pláži a snažila se vypadat, jako že sem patřím, protože Venuše z pěny zrozená je má skrytá identita, a vtom mi zčistajasna a bez varování spadl horní díl plavek... Sice jsem se vzpamatovala rychle a pokusila se předstírat, že tohle extempore bylo ve scénáři a režisér na tom trval, ale nevím... Na Oscarech mě letos asi nečekejte.

čtvrtek
21.23 h
Matyášovi jsem rok platila skvělou učitelku angličtiny a on to plně zúročil ve chvíli, kdy mu v taverně došla trpělivost při čekání na placení a tak se zvedl a došel za servírkou s požadavkem We want to play, please...

úterý
13.51 h
Z pozice zkušeného mořského vlka a zároveň reinkarnace Jacquea Cousteaua jsem se dlouze a srdečně smála Matyášově panické hrůze z jehlanek (=mořských ježků)... Do doby, než jsem na jednu takovou svinskou jehlanku šlápla (dodatek z neděle 1.9. - kus bodliny svinské jehlanky mám pořád v noze. Nešel vyndat, tak jsem předstírala, že má manuální a jiná nezručnost s tím nemá nic, že si ho tam vlastně chci nechat na památku, ale bolí čím dál víc, asi budu nucena předstírat, že jsem ho přivezla na ukázku českým chirurgům).

středa
14.15 h
Poslední den dovolené... Na matraci se pohupuji na vlnách a zatahuji břicho, zadek, boky ve snaze vypadat étericky nebo ještě lépe - podvyživeně. Vtom proplaval okolo Matyáš a hlasem, který vyplašil vrány na protějším poloostrově a donutil Dia Hromovládce odejít do předčasné důchodu, zvolal: "Jééé, ty máš dvě brady!" Takže jsem zaplula pod hladinu, ukryla se do houští jehlanek a tiše vyčkala příjezdu autobusu.

den odjezdu čtvrtek
14.55 h
V autobuse se nám povedlo vyhrát bitvu o dvě dvousedadla, čiliže dvousedadlo pro každého z nás. A to nad dvojicí od pohledu nesympatických důchodců, kteří zřejmě byli v neoblibě u všech, protože nám pak spolucestující chodili gratulovat a ujišťovat nás, jak jsou rádi, že dvousedadla jsou právě naše.
18.24 h
Myslela jsem, že co největší úsek cesty prospím,, ale vypila jsem kafe a jsem velmi aktivní. Rozhlížím se kolem, komentuji krajinu a reaguji na cizí rozhovory. Jsem dokonce v pokušení přisednout si k někomu a přátelsky si popovídat. Nu, snad se ovládnu, protože takováto neuvážená akce by mi poškodila mou léta budovanou image asociála až autisty...
18.49 h
Z nějakého podivného důvodu děláme zhruba každou hodinu dvacetiminutovou přestávku... Myslím, že tedy nemá smysl plánovat oslavu Vánoc nebo Silvestra, je zjevné, že oboje oslavíme v autobuse někde na území Srbska. A sem se stromek věru nevejde. Tedy do autobusu. Do Srbska se jich nejspíš vejde i víc.

pátek
0.45 h
Jsme deset hodin na cestě a mně připadá, že jsme Řecko opustili někdy v době, kdy Achilles obléhal Tróju. Vlasy mi vyrostly asi o patnáct centimetrů, přibylo několik vrásek, biologický věk vystoupal z pětašedesáti na závratných devadesát osm, zatímco mentální klesl z deseti na šest.
8.56
Čtyři a půl hodiny jsme čekali ve frontě na srbsko-maďarských hranicích, abychom nakonec projeli bez kontroly čehokoliv a o sto metrů dál čekali další tři hodiny, poté na celníky pouze zamávali pasy a občankami a odjeli definitivně pryč. Já jsem pašovala litr a půl vody z Egejského moře v petce, kus svinské jehlanky v malíčku u nohy a sedm uprchlíků schovaných v mokrých plavkách (ano, skutečně mám takhle velké plavky, dieta bohužel na dovolené ztratila vůli a kompas a tak nabrala zpětný kurz...!), škoda času, který jsem věnovala ukrývání.
18.10
Konečně sedíme na brněnském parkovišti v našem milovaném autě a já se zavazuji strašlivou a věčnou přísahou, že už nikdy nesednu do autobusu, leda ve zcela výjimečném případě, kdy nebude jiná možnost - jako třeba kdyby mě honil velociraptor, v každé tlapce měl velkou papriku a hrozil, že mě je donutí sníst a u toho se dívat na mistrovství světa v hokeji, zápas Botswanští cowboyové versus Drsoňové Horní Volty. Jedině potom ještě někdy vstoupím do autobusu!


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 06.09.2019, 22:19:31 Odpovědět 
   Zdravim.

Povidecka napsana s humorem sobe vlastnim i se spetkou ironie. Libilo, zaujalo. Jak se zda, neni cestovani autobusem az tak jednoduche...

Hezky vecer a muzam zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
***
Betwithell
Bolesti
M. Daněk
Šťastný den...
Droom
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr