obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ 3 - STOZENDER ::

 autor Danny J publikováno: 29.09.2019, 11:42  
Kapitola 3-4
 

Kapitola 3



[ Norwich, opuštěná budova na konci města, 13:09 ]


Zabydlela jsem se v suterénu na konci jednoho křídla. Myslím, že ta budova patřila nějakému vědeckému institutu. Podle skříněk na kolečkách. Vzpomínám si, že měl podobné skřínky ve své laboratoři i doktor Backmoors.

Mé vzpomínky přerušily zvuky venku. Mimo budovu.

„Někdo se zase zbavuje mrtvého těla?“ procedila jsem mezi zuby a zamířila do druhého patra, kde jsem měla velmi dobrý výhled.

Během několika minut byla na místě.


* * *

Před budovou zaparkovali dvě černé dodávky. Z jedné vystoupili tři lidé. Z té druhé vystoupili čtyři. Ti byli ozbrojeni. Tři z nich se okamžitě rozmístili kolem budovy. Poslední z nich se připojil k těm třem z prvního vozu.

Copak tu asi chtějí?

Přemístila jsem se nepozorovaně k druhému bloku, abych mohla zachytit jejich hovor.

„Jsme na místě,“ pronesl Velik Bronka.
„Víte určitě, že je tady?“ zeptal se Drift.

Koho hledají?

„Tepelná stopa je něco, co nelze zakrýt,“ poznamenal Velik.
„Hele, jak to že se dozvídáme o nějaké tepelné stopě, až teď?!“ ohradil se Drift.
„Chcete ji dostat?“

Snažil se to Velik zamluvit. Drift však nebyl žádné ořezávátko a chtěl vědět, vždycky všechno.

„Vypadám jako idiot?“
„Určitě ne.“
„Tak co ještě víš a my ne?“
„To je vše.“
„Proč mám pocit, že tohle nebyl dobrej nápad,“ pronesl Drift a mávl na Leemanna, aby vyrazil ke vstupním dveřím.

Velik se jen usmál.


* * *

Přimhouřila jsem oči a přemístila se na druhou stranu.

Jdou po mně, prolétlo mi hlavou.

V přízemí se ozvaly hlasy, které se blížily do prvního patra. Tři ozbrojení muži po překonání zamčených dveří postupovali dál ke schodišti.

›› Subjekt je v pohybu, ozval se hlas jednoho z nich. ‹‹

Slyšela jsem je. Bylo tedy jasné, že mě našli.

›› Kde se subjekt nachází? ‹‹
›› Ve druhém patře. ‹‹
›› Buďte opatrný! ‹‹
›› Rozumím. ‹‹
›› Jakmile se objekt pokusí zaútočit, použijte bioplasmové náboje s látkou Nerve. ‹‹
›› Ano, pane!“‹‹


Velik vložil vysílačku zpátky do kapsy.

„Látka Nerve? Co je Nerve?“ zeptal se Drift.
„Když ji chytíme, všechno vám vysvětlím,“ odvětil Velik.
„Pochopil jsem, že s normálními zbraněmi proti ní nemáme šanci, ale proč ji chcete zabít s těmi Nerve?“
„Drifte, já jí ale nechci zabít.“
„Já to věděl, sakra!“
„Nejsme tady potom zbyteční?“ ozval se Arneson a přesto vyrazil za třemi muži s přilbami.

Velik neodpověděl a vešel do budovy.


* * *

Zůstala jsem v druhém patře a připravila se na muže, kteří se mě pokusí chytit. Všechno jsem slyšela, a jestliže jejich zbraně mají takový účinek, aby mě paralyzoval, jsou nebezpeční. Je třeba se jich zbavit.


›› Subjekt je stále v druhém patře. ‹‹

Promluvil muž ve vysílačce.

››Mějte se na pozoru! ‹‹
››Myslím, že o nás neví. ‹‹
››Na to nespoléhejte. ‹‹


Když se objevili v druhém patře muži se samopaly, už jsem na ně čekala. Jakmile se objevila první černá přilba, vytvořila jsem ohnivý řetěz, který pronikl první tělem. Následoval druhý řetěz, který zasáhl druhého ozbrojence.

„Aáárgh!“ zařvali téměř současně.

Jedním trhnutím jsem rozpůlila jejich těla na dvě části. Ostatní se hned stáhli.


›› Byli jsme napadeni! ‹‹

Ozvalo se ve vysílačce.

›› Říkal jsem, abyste dávali pozor! ‹‹
›› Co máme dělat? ‹‹
›› Kolik vás zbylo? ‹‹
›› Já a ten policajt ze Scotland Yardu. ‹‹
›› Vyčkejte, jdeme k vám! ‹‹


„Přišel jste o dva speciálně vycvičené muže během tak krátké chvíle?!“ udivil se Drift.
„Nevíte, proti čemu stojíte!“ odsekl Velik a vyrazil za svými muži do druhého patra.
„Pojďte se mnou Leemanne,“ vyhrkl jsem a mírným klusem jsme na schodišti Velika dohonili.
„Možná, kdybyste nám řekl všechno, vaši muži mohli žít,“ vykřikl Drift.
„Držte hubu!“ zaznělo z úst Velika Bronky ve stejné chvíli, kdy se k němu dokutálela hlava v přilbě.

Drift i Leemann vytáhli své pistole a očekávali to nejhorší.

„Za tohle zaplatíš!“ vyhrkl Velik a rozeběhl se po schodech.


* * *

Rozhodla jsem se je zabít všechny, proto jsem vytvořila ohnivý vítr, který jsem vyslala ke schodišti. Muž v modrém plášti neměl šanci. Shořel během několika vteřin.

„Dostanu tě!“ křičel Velik a v ruce držel pistoli.

Myslel si, že ji snad může zasáhnout tou pistolkou, když před sebou vytvořila ohnivý vítr? Odvážné, ale pošetilé.

„Sakra, Veliku!“ vyprskl Drift a snažil se ho dohnat.

Když uviděl tu ohnivou spoušť, došlo mu, že ji obyčejnými zbraněmi zabít nemohou.

„Tak ho střelte do nohy, třeba to zabere,“ pronesl Leemann.
„Vtipálku,“ zakroutil Drift hlavou.

Velik Bronka se pomalu blížil k místu, kde se zahynuli jeho muži a člen Driftova týmu se proměnil v popel. Drift to samozřejmě, ještě nevěděl.

* * *

Stála jsem hned za rohem a čekala, až se muž s pistolí dostane na mou úroveň.

Stalo se.

Hups!

Muž s pistolí si po úderu mé paže ustal na zemi.

„Sakra!“ procedil mezi zuby a pokoušel se vstát.

Držela jsem ho však neviditelnou silou u země.

„Neměli jste mě pronásledovat!“ pronesla jsem.
„Víš moc dobře, že jsi zlo!“ vyhrkl.


Skoro to znamenalo jako by mi chtěl kázat, co je dobro a zlo ten, který se mě pokusil zabít. Ten, který proti mně poslal čtyři ozbrojené muže.


„A ty víš, že zlo jsem jen do té chvíle, než vy lidé, se mě budete chtít zbavit.“
„Nepatříš do tohoto světa!“
„Kdo o tom rozhodl ty? Nebo ONI? Vaše vlády?“
„Naše vlády udělaly chybu, když se pokusili něco takového, jako jsi ty, vytvořit.“

Udělala jsem krok zpátky, ale stále držela jeho tělo.

„Koukej ho pustit!“ vykřikl najednou hlas u schodiště.
„Drifte, zmizte!“ okřikl ho Velik.
„Možná nejsem hrdina, ale rozhodně vás tu nenechám umřít.“
„Kdyby mě chtěla zabít, už by to udělala!“

Je stejný jako oni, prolétlo mi hlavou.


* * *

Neviditelná tlaková vlna smetla Drifta i jeho kolegu Leemanna, který stál dva metry za ním, jako kus papíru. Jejich těla dopadla až na konec chodby. Drift se pokoušel vstát, ale nešlo to.

„Co to ta ženská s námi udělala?“ pronesl Drift.

Leemann se však nehýbal.

„Leemanne!“

Ten však mlčel. To znamenalo, že je v bezvědomí nebo mrtvý.

„Počkej, až se k tobě dostanu!“


Svůj pohled jsem vrátila k Velikovi.

„Stojí za to umírat?“ zeptala jsem se.
„Nepatříš sem.“
„Možná, že ani tví předkové nepatří do tohoto světa.“
„Aláh.“
„Bůh, Aláh, Jehova. Myslíš, že ti teď pomůže? Nepomůže. A víš proč?“

Velik vytřeštil oči a očekával, co mu řeknu.

„Odpověď je jednoduchá. Nikdo takový tady ani v jiném světě není.“
„Jsi nevěřící.“
„Veškerá náboženství jsou špatná, pokud je vedou lidé, kteří chtějí ovládat jiné. Spousta takových jako jsi ty, věří jejich slovům, že budou spaseni. Jen ty můžeš rozhodnout o tom, co uděláš dobře a co špatně. Tak by ses měl rozhodovat. Nebýt řízen, ovládán, manipulován někým jiným. Proto jsi dnes tady a jsi loutka vašeho systému. Já jsem člověk jako ty…,“ zarazila jsem se. „…vlastně, teď už nejsem stejná jako ty. Má DNA je mnohem silnější, než tvá a mí předkové jednou přijdou na tuto planetu a vezmou si ji znovu zpět.“
„Víra je to, co lidi spojuje.“
„Víra?“
„Jistě. Víra, tolerance, pochopení.“
„Není to víra, ale strach.“
„Strach?“
„Ovšem.“
„Nesmysl.“
„Dám ti příklad. Zamysli se nad situací, kdybys tam, kde ses narodil, začal nevěřit v to, v co věří ostatní. Co by se stalo? Pochopili by tě? Tolerovali by tě? Ne, buď by tě veřejně odsoudili, nebo rovnou zabili. Ostatní by měli strach, že bys jim mohl něco pokazit v jejich víře. Byl bys nevěřící. Něco špatného. A jak to mezi lidmi bývá, co je odlišné, a neznámé, toho je třeba se zbavit. Stejně jako mě.“
„Má víra s tebou nemá nic společného.“
„Před chvílí jsi řekl – Víra, tolerance, pochopení. Tak kde je tvé pochopení?“
„Jsi nebezpečný tvor, který se nepodvolí našim zákonům…“
„…vaším zákonům,“ rozesmála jsem se. „Opravdu jsi mě pobavil. Zákony, které stvořili lidi k obrazu svému.“
„Všechno otočíš proti lidem.
„To nemusím. Lidé sami, se dávno otočili proti sobě. Zastánci vašich zákonů a stoupenci jakékoliv víry jsou vedeni striktními pravidly. Omezující zdravý rozum. Je tolik skupin, komunit, ať už duchovních nebo i jiných. Vždy je to o tom, že musíte poslouchat vůdce, bez vlastních názorů, pocitů, emocí. Jen samé zákazy!“
„Nemáš lidi ráda.“
„Ty nemáš argumenty.“
„Nepotřebuji je. Zabila jsi spoustu lidí.“
„Oni chtěli zabít mě.“
„Vytvořili z tebe něco, co neměli.“
„Vytvořili ze mě něco, co chtěli. Jen toho nedokázali využít. Lidé, kteří mě chtěli použít jako zbraň, se mě chtěli zbavit. A co udělá tvor, který se cítí ohrožený? Brání se.“

Na malý okamžik nás přerušil hlas na schodišti.

„Drifte!“

Podívala jsem se na muže ležícího na zemi.

„Jeden agent Scotland Yardu,“ odvětil Velik.
„Jestli přijde nahoru, zemře!“

Je to jen řidič, ozvalo se na konci chodby.

„Mám mu napsat dopis, aby nechodil?“
„Pokus o sarkasmus?“
„Co chceš ode mě?“
„Jsi jiný než ostatní.“
„Jsem muslim.“
„Je mi jedno, jestli jsi muslim nebo žid.“
„To by nemělo. Jednou se z Evropy stane velký muslimský stát.“
„To jsem v budoucnosti neviděla.“
„Cože?!“ vyhrkl překvapeně.
„Nevěděl jsi, že vidím do budoucnosti?“
„Takže jsi mohla utéct, proč jsi to neudělala?“
„Nechci pořád utíkat.“
„Takže ty zprávy na internetu, kdy nějaká mladá žena prohlásila, že 11. září spadnou budovy, jsi byla ty?“
„Ano, byla jsem to já. Tisíc lidí zemřelo.“
„Stála zatím britská vláda?!“
„Už se to stalo. Není třeba hledat viníky.“
„Ale Britové i Američani našli viníky, nás. Muslimy.“
„Ale ti kdo byli označeni jako viníci, nejsou bez viny. Udělali jiné ošklivé věci a mnohé další udělají.“
„Konají ve víře.“
„Tolerance a pochopení?“
„Řekl bych…“
„…že tak činí v zájmu vlastní víry. Budou šířit násilí a budou popravovat i své vlastní lidi. Protože jejich fanatismus bude přesahovat víru.“
„Víš to?“
„Ano, vím,“ kývla jsem a uspala ho.

Neviditelná síla pominula v momentě, kdy muž tmavé pleti usnul. Nechtěla jsem ho zabít, i když on by to zřejmě udělal. Možná, že si uvědomil, že nejsem žádný krvežíznivý zabiják.

Muž na schodech utekl zpátky k autu. Toho jsem nechala žít.











Kapitola 4



[ Londýn, nemocnice, 15:23 ]



Ve dveřích nemocničního pokoje londýnského nemocnice se objevil ředitel Scotland Yardu Derek Brown.


„Pane, přijďte zítra,“ snažila se ho zastavit mladá sestřička.
„Musím s nimi mluvit,“ pronesl a vzápětí se omluvil.
„Budu to muset ohlásit,“ zaznělo ode dveří.

V tu chvíli to Brownovi bylo úplně jedno, chtěl vidět svého analytika, který jako jediný s operativcem Mi6, Velikem Bronkou přežili útok Sky Waydersové.

„Drifte, co se tu válíš!“ vyhrkl s úsměvem na tváři. „Jsem rád, že tě nedostala.“
„Dík, že jste se stavil, šéfe.“
„Až tě pustí, budeme mít dlouhej rozhovor.“
„S tím počítám.“
„To jsem rád.“
„Chci vědět, proč se to posralo.“
„To vám mohu říct hned.“
„Vážně?!“
„Velik.“
„Velik?“
„Zeptejte se ho, co všechno věděli, než jsme tam šli.“
„To udělám. Leží hned vedle,“ ukázal Brown rukou.

Ve stejnou chvíli vstoupil do dveří doktor.

„Myslím, že byste měl odejít, pane!“ vyhrkl.

Rozhodně se ho nezalekl.

„Jsem ředitel Scotland Yardu a tohle je můj člověk,“ bránil se Brown.
„A já ošetřující lékař, takže jestli chcete, aby o vašeho člověka bylo dobře postaráno, odejděte!“ poručil muž v bílém plášti a ukročil stranou, aby mohl Brown projít.
„Oukej,“ pokynul hlavou a odešel.

Na chodbě se potkal s Gastonem Prowlem, který byl navštívit svého operativce Velika Bronku.

„Myslím, že bychom se měli promluvit,“ spustil Brown.
„Stavím se u vás,“ řekl Prowl.
„To byste sakra měl!“
„Moji lidi tam také zařvali.“
„Ale kdybyste řekli všechno, možná nemuseli!“ ohradil se Brown.
„Za hodinu?“ zeptal se šéf Mi6.
„Ano.“


Gaston Prowl už nepromluvil. Jen sledoval, jak ředitel SY Brown mizel ve dveřích výtahu.


* * *

[ Norwich, ve stejnou dobu ]


Stála jsem na střeše jednoho domu a z dálky pozorovala, jak se kolem opuštěné budovy, kde jsem měla azyl, hemží desítka mužů v modrých uniformách.

Budu se muset poohlédnout po jiném útočišti.

Prohledávali celou budovu, jako by si snad mysleli, že tam něco najdou. Kromě ostatků svých kolegů. Jejich metodě prohledávání jsem rozuměla, přesto mě zarazilo, že někteří z nich drželi v rukách jakési přístroje.

Je možné, že by hledali…?

Ano. Hledají mojí tepelnou stopu. To znamená, že musím vymyslet způsob, jak změnit svou tělesnou teplotu. Přizpůsobit se lidem, aby mě nemohli najít.

Přemístím se do nějakého parku…


* * *

[ Londýn, sídlo Scotland Yardu, 16:10 ]


V kanceláři ředitele Browna se sešli, ředitel Mi6 Prowl, jeho zástupce Kevin Turnst a malý vzrůstem, nový operativec Mi6, Jack Wright. U operačního stolu SY kromě Browna seděli, seržant Aaron Hawley a druhý analytik Peter Lirra.


„Myslím, že máte, co vysvětlovat,“ začal Brown.
„Velik Bronka byl odvolán,“ spustil Prowl.
„Myslím, že to mi nestačí.“
„Chápu, že…“
„…myslím, že to nechápete Prowl!“ rozčílil se Brown. „Přišel jste za námi jako týmový hráč a s Velikem jste si zahráli na sólo akci, která se moc nepovedla.“

Jeho ruce udeřily do stolu. Brown byl vážně naštvaný.

„Netušil jsem, že…“
„…ale věděl, jste kdo Sky Waydersová je,“ přerušil ho Brown.
„Když mě necháte doříct, alespoň jednu větu, tak se vám to pokusím vysvětlit!“ ohradil se Prowl.

Na chvíli to v místnosti ztichlo.

„Povídejte!“ vybídl ho Brown.
„Věci se mají tak, že víme, to co víte i vy. Díky Crownu, jsme získali látku Nerve, která měla Sky Waydersovou paralyzovat. Bohužel ji Velikův tým nedokázal včas použít. Předtím, než zemřeli,“ dodal s vážností ve tváři, aby bylo jasné, že smrt jeho lidí ho také zasáhla.
„Drift mi řekl, že si Velik počínal dost lehkovážně,“ poznamenal Brown.

Nebyla to úplně pravda, ale když se podíval do očí svého analytika, věděl, že to bylo zahrané na levačku, jinak by neležel v nemocnici.

„Velik je suverénní typ operativce, ale výsledky měl do včerejšího dne výborné.“
„Vyslechl jste ho?“
„Ano.“
„Co vám řekl?“
„Sky Waydersová je překvapila.“
„Jenom?“
„Jestli vás to uklidní, je odvolán,“ odvětil Prowl a ukázal na nenápadného muže s jizvou nad okem. „To je Jack Wright, nahradí Velika.“
„Vyložte karty na stůl! A všechny, jinak naše spolupráce s vámi končí!“ řekl důrazně Brown.
„Měli jsme vám říct, že ji umíme najít podle tepelné stopy a máme na to přístroj.“
„Od koho?“
„Crown.“
„Myslel jsem si to. Sakra! Bernoir bude strkat nos do všeho.“
„Možná bychom…“

Gaston Prowl to už nedopověděl. Byl přerušen telefonem, který mu zavrčel v kapse.

„Promiňte, musím to vzít,“ omluvil se.


*

„Ano?“ ozval se Prowl.
„Velik utekl z nemocnice.“
„Cože?!“
„Bohužel.“
„Najděte ho!“


*

Prowl strčil zpátky telefon do kapsy a podíval se na Browna.

„Velik utekl.“
„Jak mohl utéct. Jeho stav byl údajně vážný,“ podivil se Brown.
„Nebo ho někdo unesl,“ seržant Hawley.
„To je seržant Aaron Hawley,“ představil ho ředitel Scotland Yardu.
„Myslíte?“ pohlédl Prowl směrem k němu.
„Co když pracoval i pro Crown?“

Myšlenka, kterou přednesl seržant Hawley se řediteli Mi6 moc nelíbila.

„To bych musel vědět!“ ohradil se Prowl.
„Nemusel!“ vrátil mu to pohotově Brown.
„Pánové nejsme na tenise,“ ozval se muž v zelené košili.

Druhý analytik Scotland Yardu Peter Lirra.

„To je…,“ snažil se ho představit Brown, ale Prowl ho zvednutím ruky zastavil.
„Vím, kdo to je.“
„Vážně?!“ podivil se Lirra.
„Samozřejmě,“ kývl Prowl a pokračoval. „Úřad vlády o dva roky zpátky. Myslím, že jsem vás potkal v doprovodu Mike Harrmona, šéfa bezpečnosti.“
„Dobrá paměť,“ pousmál se Lirra.
„Děkuji.“
„V každém případě bych rád viděl nějaké řešení této patové situace,“ spustil Lirra. „Navrhuji, abyste nám konečně řekli všechno, co víte a co máte. Zřejmě vám došlo, že tuhle ženskou nebo co to je, jen tak nechytneme, a jestli…“
„…vím, co tím chcete říct!“ přerušil ho Prowl.
„Fajn, tak se pochlubte!“ vybídl ho.
„Asi před čtrnácti dny jsem se sešel s Benoirem. Zjistil jsem, že mají přístroj, který dokáže lokalizovat Sky Waydersovou podle tepelné stopy. Její tepelná stopa je totiž jiná než u člověka…“
„…protože je také něco víc než člověk,“ vstoupil do toho Brown.

Prowl se na něho podíval takovým tím pohledem, který naznačoval: „Teď mluvím já, tak mě prosím nechte!“

Brown mrkl levým okem a nechal Prowl mluvit.

„Vzhledem k tomu, co se za poslední týdny stalo, musíme se pořádně připravit a dostat jí do kouta,“ dodal šéf Mi6.
„Proč oslovil Benoir, váš?“ zeptal se Brown.
„Přece jenom máme více vycvičených agentů v terénu než vy,“ odvětil.
„Ale na konec jste přišli stejně k nám.“
„Velik přišel s nápadem, jak ji dostat, ale chtěl do toho zahrnout i vás. Obzvláště pak Drifta.“
„Proč?“
„Netuším. Nesvěřil se.“
„Jste přece jeho nadřízený?“
„To ano, ale když vám řekne, že je to z důvodu znalostí analytika, nemám důvod mu nevěřit.“
„Možná to je z jiného důvodu.“
„Možná.“
„A ten NERVE?“ zeptal se Lirra.
„To je látka, kterou jsme získali také od Crownu.“
„A co ještě máte od Crownu?“ zeptal se Brown.
„Čtyři přístroje vyhledávající tepelnou stopu.“
„A ještě něco?“
„To je vše.“
„Možná bychom měli najít Velika a zjistit, proč chtěl pracovat s Driftem, kterého pak ani neochránil,“ dodal Brown a vstal od stolu.
„Klidně vám ty přístroje zapůjčíme,“ pronesl Prowl a podíval se na svého zástupce, který celou domu mlčel.

Ten jen kývl.

„Zítra?“ navrhl Lirra.
„Ovšem,“ kývl Kevin Turnst.


Krátce na to se všichni zvedli od stolu. Sezení Scotland Yardu a Mi6 bylo u konce.


* * *

[ Norwich, Surrey Street, ve stejný čas ]


Procházela jsem po Colman Road a zvažovala návštěvu Eaton Parku. Musela jsem se vmísit mezi dav lidí a pokusit se o synchronizaci s tepelnou stopou.

Musím přijít na to, jak získat tepelnou lidskou stopu, pomyslela jsem si.

Jak jí získat, mě napadlo během další minuty. Přesnou tepelnou stopu získám nejsnadnějším způsobem. Spojením. Jsem žena, musím sehnat vhodný mužský protějšek, se kterým se spojím a získám tepelnou stopu.

Začala jsem tedy hledat vhodný protějšek.


* * *

Mužů, které bych mohla využít, zde moc nebylo. Tři objekty byly v doprovodu ženy a jeden byl velmi starý. Zcela nevhodný pro tento účel.

Možná ty bys mohl být vhodný, pomyslela jsem si a sledoval mladíka, který projížděl na skateboardu.

Zaregistrovala jsem pohyb jeho těla na dřevěném prknu s kolečky a rozhodla se ho na konci parku zastavit.

„Mohu s vámi mluvit,“ promluvila jsem na něho ve chvíli, kdy projížděl.

Samozřejmě, že se lekl a seskočil ze skateboardu.

„Co blázníte, ženská!“ vyhrkl.

Proč je agresivní?

Jeho chování jsem nerozuměla.

„Rád bych se na něco zeptala,“ pronesla jsem v domnění, že bude svolný k mému návrhu.
„Chcete snad svést?“ ukázal na prkno.
„Ne.“
„A co by to mělo být?“
„Chtěla bych mít s vámi sex.“
„Jako fakt?“
„Ano.“
„Tak to byste měla zvolit jinou metodu, jak chlapa sbalit.“
„Sbalit?“
„No, jako…ehm…to je první fáze k tomu, než se spojíte, chápete?“ zeptal se a podívala se na mě, jako by mi nerozuměl.

Já jsem ho nechtěla sbalit. Chtěla jsem s ním jenom sex.

„Proč mlčíte?“ zeptal se.
„Čekám.“
„A na co?“
„Budeme mít sex zde nebo vás mohu někam odvést?“

Mladík se pousmál.

„Evidentně to myslíte vážně,“ poznamenal.

Jenom jsem kývla a chytla ho za ruku.

„Fajn, fajn, nebudu se bránit,“ dodal a ukázal na ležící skateboard.
„Pojď!“ ukázala jsem směr.
„Oukej, chci to taky,“ dodal a plácl mě po zadku.

Pousmála jsem se a zavedla mladíka k první budově. Ve sklepě domu jsem se svlékla a lehla si na starou matraci, která se válela na zemi. Mladík se také svlékl a nahý si lehl na mě. Okamžitě se ujal iniciativy. Chvilku mi trvalo, než jsem ucítila první náznaky vzrušení. Jakmile se objevily první známky cizí tepelné stopy, která mně obklopovala, přimáčkla jsem ho k sobě. Stisk byl tak silný, že to v něm zakřupalo. Mladík vyjekl a začal se bránit. Vzhledem k tomu, že jeho tělesná teplota stoupala, nemohla jsem přestat. Začala jsem rozpoznávat kód jeho tělesné stopy. Došlo však k tomu, že se ve mně probudil drak a vzplála jsem. Mladík během několika minut shořel. Smrt přišla rychle a nečekaně.

Nemohla jsem jinak, prolétlo mi hlavou.

Poté, co má tělesná teplota dosáhla 40C° a můj obličej se vrátil do původní podoby, vstala jsem. Sklepala jsem ze svého těla popel a oblékla se. Ve chvíli, kdy jsem se otočila ke dveřím, všimla jsem si malé holčičky, která na mě koukala. Její pohled byl strnulý. Nehýbala se. Skoro nedýchala.

„Musíš zapomenout, co jsi viděla,“ pronesla jsem v naději, že se holčička nevyleká.

Bohužel se vylekala a s velkým jekotem vyběhla za svou matkou, která se nacházela v prvním patře. V tu chvíli jsem věděla, že musím zmizet, než si mě všimne někdo jiný.

Vběhla jsem do ulice a zamíchala se mezi procházející zástup lidí…


* * *

[ Londýn, sídlo Scotland Yardu, 16:20 ]


V kanceláři ředitele Scotland Yardu seděli analytik Peter Lirra a jeho šéf.

„Proč mám takový pocit, že nám neřekli všechno, řediteli?!“
„Nikdo neřekne vždycky všechno.“
„I v tomto případě?“

Brown pokrčil rameny, ale pak zvedl hlavu.

„Divné mi připadá, že nám najednou chtějí půjčit ty přístroje. Myslím si, že už tam jejich speciální skupina byla, a když nic nenašli, nabídli se,“ řekl Brown.
„Možná bychom měli najít toho Velika, dříve než ho najdou oni.“
„To bychom měli, protože by mě zajímalo, proč si vybral Drifta,“ pozvedl Brown svůj prst.
„Dříve než ho odstraní,“ dodal Lirra.
„Zkuste využít toho nového Hawleyho,“ pobídl ho Brown.
„Možná bych věděl o někom jiném.“
„O kom?“
„Je to Hazim Kalounhi, Alžíran. Můj informátor,“ prozradil Lirra.
„Myslíte, že by ho mohl najít?“
„Jestli utekl, najde ho.“
„Zkuste to, ale je to jen mezi námi,“ nařídil Brown.
„Ovšem, řediteli,“ pokynul Lirra a zvedl se od stolu.


S vážným výrazem ve tváři opustil kancelář ředitele SY Dereka Browna.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 29.09.2019, 11:33:22 Odpovědět 
   Zdravím.

Sky to nemá jednoduché. Není člověkem a je lidem (polici, tajné službě i dalším zainteresovaným osobám) trnem v oku. Chtějí se jí zbavit, jenže jen ji chytit není jednoduché, nakonec, Sky není vraždícím strojem, to by zabíjela každého na počkání. Chce jen žít v klidu, možná se cítí i osamocená, je jiná, ví to a vědí to i lidé, kteří po ní pasou. Text je čtivý a napínavý. Myslím, že bude mít Sky ještě hodně problémů a že ji nepřestanou hledat, jak vyřeší tuto situaci a dojde k další konfrontaci a úmrtí? Líbilo se mi, že jsi do textu vložil i nějaké to zamyšlení nejen nad vírou, ale i dění ve Tvém příběhovém světě...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti V: ...
Lukaskon
Nevěřím na bezp...
Euridika
Únos I.
KikMa
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr