obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ 3 - STOZENDER ::

 autor Danny J publikováno: 04.10.2019, 22:57  
Kapitola 5-6
 

Kapitola 5



[ Londýn, nemocnice, druhého dne v 13:23 ]


Informátor Hazim Kalounhi se nacházel v nemocnici a snažil se najít někoho, kdo viděl Velika Bronku naposledy. Od jednoho řidiče sanitky zjistil, že muž, kterého mu Hazim ukazoval na fotce, běžel směrem k Temži.

„Ano, je to on. Měl na sobě civilní bundu, ale byl bos. V tu chvíli mi to nedošlo, ale teď když se koukám na tu fotku, uvědomil jsem si, že to je on,“ prozradil řidič sanitky.
„Ptal se vás někdo na něho?“
„Nikdo se mě neptal. Jste první.“
„Dobře, děkuji. Zkusím ho najít,“ řekl Hazim a vyrazil k Temži.

Hazim Kalounhi věděl, že najít jednoho člověka u řeky bude, jako hledat jehlu v kupce sena. Věděl však něco, co mu mohlo pomoct.

Velik tam měl rodinu, ať se stalo cokoliv, chtěli jí vidět, pomyslel si Hazim.

Jeho rodina bydlela v západní části Londýna. V Tilbury.


* * *

Kalounhi pokračoval dál, když mu v kapse zazvonit telefon.


*

„Už jste něco zjistil?“ ozval se v telefonu Peter Lirra.
„Utekl k Temži,“ odpověděl Hazim.
„K Temži?“
„Jeho rodina bydlí v západní části Londýna.“
„Najděte ho dřív, než zmizí z ostrovů.“
„Rozumím.“


*


Telefon utichl.

„Myslím, že vím, jak tě dostanu,“ pronesl pološeptem sebevědomě a postavil se na okraj silnice.

Zvedl ruku a zamával na stojící taxík.


* * *

Vůz Londýnské taxi služby, parkoval opodál. Hned jak Hazim zvedl ruku, přijel k němu.

„Tilbury,“ pronesl Hazim a zapadl do zadních sedaček.

Řidič se k němu otočil.

„Je to kus cesty.“
„Tady jsou dvě stovky,“ podal mu Kalounhi sebevědomě dvě stě liber jako by to byly drobný. „To by mělo stačit.“
„Oukej, jedeme do Tilbury,“ pousmál se řidič a peníze si strčil do kapsy.

Proč si je dal do kapsy? Zvláštní, pomyslel si Hazim, ale nechal to být.

Auto se rozjelo a řidič koukl do zpětného zrcátka, jestli má pasažér pohodlí.

„Děje se něco?“ všiml si toho Kalounhi.
„Jen jsem se chtěl ujistit, jestli máte pohodlí, pane,“ odvětil řidič s úsměvem na tváři.
„Jistě.“
„Tak už nebudu rušit,“ dodal řidič a sešlápl plyn.

Vůz se rozjel. Hned na první křižovatce prudce odbočil na A13. Poté pokračoval až k Tilbury. Bylo hned jasné, že tu cestu zná velmi dobře. U Chadwell St. Mary se dostal do nečekané kolony, tak odbočil do leva a pak rovnou do Tilbury.

„Brzo tam budeme, pane. Kde mám zastavit?“
„Znáte to tu?“
„Jestli hledáte někoho konkrétního, nepomohu vám. Ale mají tu dobrou restauraci.“
„Děkuji, ale nemám hlad. Hledám zdejší muslimskou komunitu.“
„Tak to budeme muset na Calcutta Road.“
„A není Calcutta spíše pro Indy?“
„Uvidíme,“ pousmál se řidič taxíku.

Vůz stále pokračoval po St. Chads Road. Nikým nepronásledován. Hazim se občas podíval. Nikdy nevíte, kdo vás sleduje a nikdy nevíte, kdo vás může překvapit.


* * *

[ Tilbury, Calcutta Road ]


Když vůz projel ulicí, o které řidič mluvil, odbočili na Dock Road.

„Myslíte, že jedeme správně?!“ zeptal se Hazim.
„Určitě,“ kývl řidič.

Jakmile vozidlo Londýnské taxi služby zastavilo u velké budovy, řidič se otočil. V ruce držel zbraň. Pistoli s tlumičem a mířil na Hazima.

„Sakra!“ zalamentoval Kalounhi.
„Teď už víme, kde máme hledat,“ pronesl řidič a dvakrát vystřelil.

Mrtvé tělo Hazima Kalounhiho se svalilo na sedačky.

„A teď ti najdeme nějaké místečko, kde tě nikdo určitě hledat nebude,“ pronesl a vystoupil z auta.

Jakmile otevřel, nečekaně se u něho objevili dva cyklisté. Jeden z nich se podíval směrem dovnitř, a když viděl mrtvého muže na zadních sedačkách, vykřikl na toho druhého. „Musíme zavolat policii, je tam mrtvej chlap!“

Cyklista vepředu ho zřejmě vůbec neslyšel, protože se ani neotočil a pokračoval dál. Toho samozřejmě využil pohotově falešný řidič taxíku a dvěma střelami druhého cyklistu sejmul.

První cyklista stále pokračoval dál.

„Tady stát nemůžu,“ procedil mezi zuby střelec a zabouchl zadní dveře vozu.

Nasedl opět na místo řidiče a zajel do uličky. Vytáhl mrtvolu Hazima Kalounhiho z vozu. Našel nenápadné místo, kde mrtvého nějakou dobu rozhodně nikdo hledat nebude. Slepá kanalizační roura. Ta se využívá jen v případě, že jiná roura je nefunkční.

„Neber si to osobně,“ šeptl a mrtvé tělo tam stáhl.

Přikryl ho nějakými starými igelitovými pytli, které se váleli poblíž, a uzavřel otvor plechovým poklopem.


* * *

[ Londýn, sídlo Scotland Yardu, 16:03 ]


Analytik Lirra zaklepal na dveře kanceláře svého šéfa.


„Něco se děje?“ zeptal se Brown.
„Můj informátor se neozval,“ odvětil Lirra.
„Možná neměl čas.“
„Tři hodiny?“
„Netuším, jak moc dobrý to je informátor.“
„Dostali ho, řediteli. Dostali ho!“ zuřil analytik Lirra.
„Nikdo nevěděl, že váš informátor hledá Velika.“
„Ale hledají Velika…“
„…počkejte ještě dvě hodiny. Nemůžete vědět, proč se neozval. Nedělejme ukvapené závěry,“ snažil se ho jeho šéf povzbudit.

Lirra však svého informátory znal dobře, že tušil, že je něco špatně. Zakroutil hlavou a odešel.


* * *

[ Londýn, Elstree Aerodrome, o patnáct minut později ]


Postarší muž ve sportovní bundě seděl u stolu ještě s dvěma muži. Držel v ruce telefon a usmíval se.


*

„…a myslíte si, že tam je Velik?“ zeptal se muž u stolu.
„Ten arab si tím byl jistý.“
„Tak ho najděte!“
„Ano, pane.“
„A toho mrtvého někam ukliďte, aby ho nikdo nenašel.“
„Už se stalo.“
„Dobře, Angelo. Až budete mít Velika, zavolejte!“
„Ano, pane.“


*


Muž ve sportovní bundě se zvedl.

„A teď se můžeme proletět!“ pousmál se a vykročil k letadlu jako první.
„Jistě, pane náměstku,“ jeden z mužů ve stejné bundě jako měl on.

Letadlo se o několik minut později vzneslo k modré obloze. Náměstek ministra vnitra Harold Grand miloval létání.











Kapitola 6



[ Norwich, 17:07 ]


Procházela jsem se městem a pozorovala lidi. Někteří se na mě dívali. Usmívali se a mladící uznale kývali hlavami. Zřejmě jsem se jim líbila. Rozhodně to nebylo tím, že jsem uměla napodobit lidskou tělesnou stopu.

Mé DNA se měnilo. Uvědomovala jsem si to.

Jediným mým problém bylo, že jsem stále nevěděla, co bude následovat. Ačkoliv jsem viděla mnohé příchozí události, má budoucnost mi byla skryta. V některých časových událostech jsem se ocitla, ale nebyl vždy jasný celý kontext té dané časové linie. Chtěla jsem pomoct lidem. Snažila jsem se jim ukázat některé špatnosti, které jejich vlády chystají. Neposlouchali mě. O to horší, že svůj vlastní druh dokázali odstranit, jen proto, aby tuto informaci nešířil dál.

Vlastně, mě se také pokusili odstranit, a to mě vytvořili, abych byla jejich zbraní. Zřejmě jsem nesplnila jejich očekávání. Ovšem. Byla jsem mimo kontrolu. Do chvíle, než jsem si uvědomila, co se se mnou děje, jsem byla opravdu nebezpečná.

Myslím, že stále jsem.


* * *

[ Tilbury, Calcutta Road, o hodinu později ]


Falešný řidič taxíku Angelo se nejprve zbavil těla informátora Hakima a poté se rozhodl zlikvidovat i tělo zvědavého cyklisty. Ten po střelbě spadl s kola a dokutálel se do strouhy.

„Výhodné pro obě strany,“ pronesl Angelo a zvedl kolo ze země.

Odvezl ho k řece. Rozhlédl se, jestli se nikdo nedívá a pak ho hodil do řeky. Poté se vrátil k mrtvému cyklistovi.

„S tebou se tahat nebudu,“ procedil mezi zuby a využil staré matrace, která ležela opodál.

Angelo si oklepal blůzu, a když zahlédl projíždějící vůz, otočil se obličejem směrem k řece. Poté vyrazil po Calcutta Road k nejbližší úřední budově, kde by se mohl zeptat na místní arabskou komunitu. On jako čistý Evropan to bude mít těžké, přesto věřil, že Velika najde.

Další postup je jasný. Zjistit, co ví a odstranit ho. K tomu byl Angelo vycvičen.

* * *

Na rohu ulice postávali tři mladíci. Podle vizáže bylo jasné, že to jsou Arabové. Podle staršího muže, který stál opodál a měl na sobě keffieh, arabský šátek, bylo zřejmé, že je zde Angelo správně.

Uvidíme, jak budou vstřícní, pomyslel si a odvážně zamířil k nim.

Angelo pozdravil pokynutím hlavy.

„Zabloudil jsem,“ snažil se začít rozhovor.

Mladící si ho všimli, ale kopali si dál míčem, aniž by na něho reagovali. Starší muž ho změřil pohledem, ale rovněž nejevil zájem.

„Můžete mi poradit, prosím?“ zkusil to znovu Angelo.
„Ty na nesprávné ulici,“ promluvil zastřeným hlasem muž se šátkem.
„Ano, vím, jen jsem přijel za přítelem, ale asi mě navedl špatným směrem.“
„Jak se jmenuje váš přítel.“
„Velik.“

Jakmile zaznělo jeho jméno, muži zaškubalo oko.

Takže ho zná, pomyslel si Angelo.

„Znal jsem jednoho Velika, ten už umřel,“ odvětil muž v šátku, který evidentně lhal.
„Mluvil jsem s Velikem před týden…“
„…tady žádný takový není,“ přerušil důrazně Angela muž se šátkem na hlavě.

Jeho rázný přístup ho nepřekvapil. Vždycky přistupují k cizincům dost odtažitě. Zřejmě je to kvůli té jejich víře, která všechny takové jako je Angelo řadí mezi bezvěrce.

„I když nejsem muslim, tak Velik byl můj přítel. Přesto, že byl v této zemi hostem,“ zkusil se Angelo dotknout jejich původu.

Třeba to zabere.

„Chcete říct, že tu nejsme vítáni!“ ohradil se.

Zabralo to.

„Řekněme, že vaše rodná země není Velká Británie,“ odvětil Angelo s úsměvem na tváři.
„Ale já jsem se tady narodil,“ vyhrkl jeden z mladíků.
„Velik a já…“
„…říkám vám!“ vyhrkl muž a postavil se vyzývavě proti Angelovi. „Velik je mrtvý!“
„Nevěřím vám.“
„Asi tak jako já nevěřím vám.“
„Vy nevěříte nikomu. Expandujete do cizích zemí, uplatňujete nároky a prosazujete své zvyky bez ohledu na to, že vy jste ti návštěvníci, vy jste ti cizinci!“ ohradil se Angelo.

Mladíci přestali najednou kopat do míče.

„Strýci, mám dojít pro Afara a Benziho?“ zeptal se jeden z nich.
„Není třeba, pán už je na odchodu,“ pronesl muž v šátku sebevědomě.

Ten se však nehodlal spokojit s tím, že by jen tak odešel.

„Když přijdeme do vaší země, také musíme respektovat vaše pravidla,“ pozvedl Angelo prst.
„Jste bezvěrci!“
„Nejste něčím víc než my!“

To se muži v šátku zřejmě nelíbilo a chtěl jeho prst chytit. Angelo rukou uhnul a naopak tím prstem zaútočil. Píchl muže do oka. V momentě se u něho objevili dva mladíci, kteří se snažili Angela zahnat pěstmi. Angelo prvního odrazil a druhému zasadil kop do hrudi. Ten odletěl o dva metry dál a ustlal si na zemi. Nejmladší z této party adolescentů vběhl do uličky. Začal pokřikovat nějaká arabská slova.

„Kde je Velik!“ vykřikl jsem na muže, který si držel pravé oko a sípal.

Mlčel.

„Naposledy se ptám, kde je Velik!“

Ani to nepomohlo.

„Nebudu s tebou ztrácet čas!“ procedil Angelo mezi zuby a zlomil muži jedním trhnutím vaz.


* * *

Během deseti minut se objevilo v uličce několik Arabů s klacky a mačetami.

Není třeba na sebe upozornit, raději zmizím, prolétlo Angelovi hlavou a utíkal směrem k řece. Věděl, že tam je podchod, a tím se dostane zpátky do města. Mohlo by je to zmást. Nehledě na to, že se pomalu stmívalo. To by mohla být také výhoda.


Skupina pěti Arabů ho však stále pronásledovala. Rozhodně mu chtěla vrátit jeho vpád na jejich území a pomstít smrt jednoho z nich.


* * *

[ Londýn, sídlo Scotland Yardu, ve stejnou dobu ]


Na chodbě Scotland Yardu se potkali Peter Lirra a ředitel Derek Brown.

„Už se ozval ten váš informátor?“ zeptal se Brown.
„Ne, stále se neohlásil,“ odvětil sklesle Lirra.
„Uvidíme zítra,“ snažil se ho jeho šéf podpořit.
„Přestávám věřit.“
„Zítra budeme moudřejší,“ dodal Brown a s pozvednutím ruky se loučil. Jeho kroky totiž mířily k východu.
„Už jdete domů?“
„Ano, ale zítra se vrátím a s jednou posilou navíc.“
„Posilou?!“ pozvedl Lirra obočí.
„Tak zítra přesně v deset,“ poznamenal z dálky ředitel Scotland Yardu.


Dobrá, dobrá, prolétlo Lirrovi hlavou a samozřejmě byl zvědavý, kdo je ta nová posila.


* * *

[ Tilbury, Calcutta Road, o patnáct minut později ]


Skupinka pronásledovatelů dostihla Angela v jedné uličce.

„Udělat ty velká chyba,“ pronesl jeden z nich kostrbatou angličtinou. Zřejmě jejich vůdce.

Pak se otočil na muže po jeho pravici a řekl něco arabsky. Muž kývl a vyrazil proti Angelovi.

„Hledám Velika,“ pronesl Angelo a vytáhl pistoli s tlumičem.

Arab s mačetou se však nezastavil.

Fanatici, pomyslel si Angelo a jednou střelou ho poslal k zemi.

„Hab hu namchat!“ zakřičel vůdce a všichni se rozeběhli proti Angelovi.
„Neusnadním vám to!“ vyhrkl a několikrát vystřelil.

S čím však Angelo nepočítal, že by někdo po něm mohl něco hodit. A to se také stalo. Mačeta, která byla hozena, však minula cíl. Ale nůž svůj cíl našel.

„Sakra!“ sykl Angelo a podíval se na svou bundu. „To byla má oblíbená bunda,“ dodal a klesl na kolena.

Vyplivl krev a snažil se v předklonu nadechnout. Očekával útok dvou vousáčů, kteří jako jediní přežili střelbu z jeho pistole.


* * *

Angelo zvedl pohled ve chvíli, kdy se k němu blížil první z útočníků. Stalo se však něco podivného. V momentě, kdy se k němu natahovala snědá ruka, jakási neviditelná síla rozpůlila tělo útočníka na dvě půlky. Angelův obličej dostal přímý zásah cizí krve.

„Bahamut!“ vykřikl zděšeně arabský muž s holí v ruce.

Jeho hlas poté utichl, když jeho tělo dopadlo na zeď domu.


* * *

Poté se před klečícím Angelem objevila průhledná silueta nejasné bytosti. Napůl člověk a napůl drak.

„Kdo-jsi?“ vysoukal ze sebe Angelo podpíraje se rukou o zem.
„Umíráš,“ ozval se temný hlas.
„Proč-jsi-je-za-bil?“
„Jsem Progenitor.“
„Ně-ja-kej-a-ra-bskej-ša-man?“
„Jsem Anurianský Progenitor Draconis,“ odvětil.
„Co-to-ke-cáš.“
„Dotkla se tě.“
„Kdo?“
„Žena.“
„Mno-ho-žen-se-mě-už-do-tý-ka-lo,“ pousmál se Angelo.

Se zakašláním vyplivl krev.

„Žena-člověk. Jako ty. Vámi testována s pomocí naší DNA.“
„Ne-vím-o-co-ti-jde.“

Když se Angelo na Progenitora lépe zaměřil, všiml si, že má mohutné ruce. Na konci rukou dlouhé drápy. Jeho obličej připomínal opravdu draka, ale jeho tělo bylo něco mezi stojícím varanem a člověkem.

„Ve své paměti máš uložené setkání se ženou, kterou hledám,“ pronesl Progenitor a dotkl se jednou rukou Angelovy hlavy.

V ten moment Angelo vyjekl. Začal se zmítat a křičet.

„Uvolni se, jinak bolest bude větší,“ promluvil průhledný drak.
„Di-do-haj-zlu!“ procedil mezi zuby Angelo a snažil se po něm ohnout druhou rukou.

Progenitora to samozřejmě naštvalo a stiskem své mohutné ruky, Angelovu hlavu rozmáčkl.

Poslední myšlenka, která prolétla Angelovou myslí, byla: „Hle-dám-Ve-li-ka.“

Velik. Neznámý objekt, prolétlo myslí Anurianského Progenitora.


* * *

Průhledný drak se znovu zneviditelnil a zmizel v uličce. Krátce na to k místu přijela místní policie, která byla upozorněna na nepokoje zdejšími obyvateli.

Nikdo nic neviděl, jen slyšeli výkřiky a hluk…


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 04.10.2019, 22:55:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Velik je hledanou osobou. Copak asi ví? Informátor policie nastoupil do špatného taxíku. Nakonec ani falešný taxikář nedopadl dobře. Smrt si nevybírá. Koho asi pak hledal náš drak? Sky? Zajímavá část, ve které není o překvapení nouze...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 05.10.2019, 8:19:27  
   Danny J: Zdravím,

o překvapení není nouze, to je pravda. Obzvláště pak v dalších knihách o tomto Anurianském draku, Sky...

Hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti V: ...
Lukaskon
Nevěřím na bezp...
Euridika
Únos I.
KikMa
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr