obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915346 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390240 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ 3 - STOZENDER ::

 autor Danny J publikováno: 21.10.2019, 20:48  
Kapitola 9
 

Kapitola 9



[ Scotland Yard, o čtyři hodiny později ]



Ředitel Brown stál před svým stolem, kdy do jeho kanceláře vstoupil Peter Lirra.

„Co se děje, šéfe?“ zeptal se analytik.
„Mám tu na stole spis,“ odvětil Brown.
„Jaký spis?“
„Agenta Bracka.“
„Kdo vám ho přinesl?“
„Nevím, už to leželo na stole.“
„Není to divné?“
„Divné je, že jsme si té pijavice nevšimli dříve.“
„Pijavice?!
„Brack donáší pro Crown.“
„Opravdu?“
„Všechny důkazy jsou tady v tom spise,“ ukázal ředitel SY prstem na modré desky.
„Mám ho zavolat?“
„Ne. Sledujte ho!“

Brown se rozčílil a bouchl do stolu.

„Benoir mě začíná pěkná štvát!“ dodal a hodil desky na zem.

Po chvilce ticha se o slovo přihlásil Lirra.

„Agent Hawley a ta nová seržantka odjeli do Tilbury. Ještě se neohlásili.“
„Chcete mi říct, že vám zmizeli další lidé?“
„Nerozumím tomu. Tilbury je snad zakleté. Hazim tam odjel a zmizel. Teď Hawley i ta nová Hayová. A to vypadala tak nadějně.“
„Nadějně?!“
„Byla tak vnímavá, předvídavá a byla vážně chytrá.“
„A byla také hezká,“ doplnil ji Brown.

Lirra pokrčil rameny, jako by mu to bylo jedno.

„Jen by mě zajímalo, kde přišla k té velké jizvě za uchem,“ dodal Lirra.

A odkud věděla, že Velik i ten informátor jsou mrtví?

„Na policejní akademii?“ poznamenal Brown se zvednutým obočím.
„Zkusím Bracka nasadit …“
„…na náměstka Granda,“ vstoupil do toho Brown.
„Co ten s tím má společného?“
„Opět vycházím jen ze spisu, který tu mám,“ ukázal jeho šéf na modré desky ležící na zemi.
„Mohu se podívat?!“ zeptal se Lirra.
„Ano, ale tady. Pak to schováme do mého trezoru.“
„Dobře,“ pokynul Lirra hlavou a zvedl desky ze země.

Už při první stránce měl oči na vrch.

„To jako vážně?“
„Jen čtěte dál. Je tam toho dost, abychom vyvolali pěknej skandál,“ dodal ředitel SY.


Lirra kývl a otočil další list.


* * *

[ poblíž Westminsterské knihovny, 17: 40 ]


Objevili se muži v modrém.


„Vrací se ke vzpomínkám.“
„Ano.“
„I přesto, že jí lidé zklamali.“
„Nevěří, že se změní.“
„Také jsme to zkoušeli.“
„Xenofobní rasa.“
„V této dimenzi.“
„Ano.“
„Čteme se.“
„Ano, čteme.“
„Smýšlíme stejně.“
„Jako vždy.“
„Budeme jí sledovat,“ ukázal jeden z nich na ženu, která procházela kolem nich.


Sky Waydersová se ohlédla do míst, kde stáli. Jako by snad tušila, že tam někdo je.


„Chová se nepředvídatelně.“
„Je to zajímavější.“
„Změnila oblečení.“
„Pokouší se splynout s lidmi.“
„Setkání s Progenitorem se blíží.“
„Budeme poblíž.“
„Ano, budeme.“


Muži ji chvíli pozorovali. Poté se na sebe podívali a zmizeli.


* * *

[ Westminsterská knihovna, 17: 45 ]


Amber Thomsonová se ten den rozhodla navštívit knihovnu, ve které potkala ženu stejného jména. Byla zvláštní a tvrdila o sobě, že je nebezpečná. Přesto na ní nemohla zapomenout a opakovala si poslední vzkaz, který od ní dostala:

„Možná se někdy potkáme!“

* * *

Krátce před zavíračkou vstoupila do knihovny žena. Šla potichu a nenápadně. Cestu už znala, proto zamířila rovnou k řadě stolů, kde se posadila. Měla přes hlavu kapuci, takže ji nemohl nikdo poznat, natož Amber, která tam seděla také. Nevšimla si jí.

„Je to hezká knížka?“ zeptala jsem se.
„Tys přišla!“ vyhrkla Amber.
„Řekla jsem ti, že se jednou potkáme.“
„Chodím sem dvakrát týdně.“
„Nemohla jsem přijít.“
„Jsem ráda, že jsi přišla.“
„Budeš číst z té knihy?“ zeptala jsem se.
„Jestli budeš chtít.“
„Ano, budu.“
„Jsem ráda, že jsi mi nechala vzpomínky na tebe,“ podotkla Amber.
„Půjdeme ven?“
„Nechceš jít ke mně?“
„Ne.“
„Jsi stále na útěku?“
„Ano,“ kývla jsem.

Lhala jsem, ale nechtěla jsem ji vysvětlovat, že jsem našla možnost, jak přizpůsobit svou tepelnou stopu, tepelné stopě lidí. Chtěla by, abych zůstala, ale to jsem nemohla. I kdybych chtěla, tak jsem se měnila v jinou bytost.

„Zůstaneš?“ zeptala se.
„Jenom chvíli,“ odvětila jsem.
„Tak pojď, ať si to užijeme!“ pobídla mě plná nadšení.

Jen jsem se usmála a nepřemýšlela nad tím, jak to myslí to: „ať si to užijeme!“


* * *

Amber mě zavedla do St. John´s Gardens.

„Od té doby, co jsi odešla, chodím sem na procházky,“ svěřila se Amber.
„Mám ráda přírodu,“ pronesla jsem.
„Je to mé oblíbené místo.“
„Rozumím,“ pousmála jsem se a ukázala na prázdnou lavičku.

Posadily jsme se a Amber mě začala pozorovat. Když už to bylo dlouhé, chtěla jsem promluvit, ale přiložila mi prst na mé rty.

„Nic neříkej,“ šeptla a pohladila mě.

Byla to chvilka napětí. Vzpomněla jsem si, jak to dopadlo minule. Přesto mně Amber políbila. Byl to okamžik, ale rozhodně se mi to líbilo.

„Co tvá ruka?!“ zeptala jsem a chtěla jí chytnout ruku.

Ucukla.

„Neboj se, nepopálím tě!“
„Jsi si tím jistá?!“
„Políbilas mě.“
„Takže už necítíš vášeň?“
„Cítím.“
„Tak jak to, že se v tobě neprobudil drak?“
„Vzpomínáš si, kdo jsem a kým jsem.“
„Ano, vzpomínám,“ pokynula Amber hlavou.
„A ty jsi stále lékařkou?“
„Samozřejmě.“
„Některé vzpomínky…“
„…jsem ráda, že je mám,“ přerušila mě. „Možná bys byla ráda, také, kdyby…“
„…vzpomínám si na všechno.“


Je to tak. Uvědomila jsem si, že si pamatuji úplně všechno. Znamená to jediné. Přesně, jak to říkal doktor Tailor. „Jakmile si vzpomeneš na všechno, bude to okamžik, kdy se v tobě drak usadil a během několika dnů v tobě potlačí člověka.“

„Co se děje?“ zeptala se Amber.
„Vzpomněla jsem si na slova doktora Tailora, který řekl, že když si vzpomenu na všechno, je to poslední fáze proměny. Bude to jaká si podvědomá reflexe, kterou to končí,“ odvětila jsem.
„Ale já na tebe nezapomenu,“ pousmála se Amber a pohladila mě.

Cítila jsem v sobě cosi silného, ale rozhodně to nedalo impuls k tomu, abych vzplála.

*

Byla tak nad věcí, nadšená, usměvavá, a vždycky se snažila jen o to dobré. V přítomnosti, ale i do budoucna. Jako by věděla, že je vždycky nějaká možnost. V tomto případě, jsem ale na konci cesty…

*

Amber pozvedla obočí a poté se zeptala. „Kdys viděla doktora Tailora naposledy?“
„Proč se na to ptáš?“ udivila jsem se.
„Vzpomněla sis na doktora, který ti řekl o tvých vzpomínkách.“
„Ten doktor s jiným doktorem ze mě udělali jinou bytost. To ve mně probudilo draka.“
„Experimenty.“

Jen jsem pokynula hlavou.

„Je možné, že bys zůstala se mnou?“
„S tebou?“
„Bydlela bys u mě doma.“
„Myslíš si, že vždy existuje nějaká možnost nebo nějaký způsob, jak to udělat jinak, ale…“
„…nikdo tě u mě hledat nebude!“ přerušila mě.

Jako by vůbec neposlouchala, co jsem jí před chvíli říkala.

„Amber…,“ chytla jsem ji za ruku. „…nemohu s tebou zůstat.“
„Chceš mě zase opustit?“
„Brzy ze mě bude někdo jiný a nebudu si pamatovat nic.“
„Chápu,“ kývla Amber a její smutný pohled znamenal, že jí je to líto.

Možná to chápala, ale nechtěla to přijmout.

„Vím, že mě miluješ. Proto si uchovej na mě všechny hezké vzpomínky, Amber.“
„Budeš mi chybět, Am…“
„…jmenuji se Sky. To je mé pravé jméno,“ přerušila jsem ji.
„Sky?“
„Ano. A také tě miluji!“

V tu chvíli mi padla do náruče a rozbrečela se. Nějakou dobu u mě zůstala schoulená. Poté se vrátila na své místo a utřela z tváře zbytek slz.

„Rozumím,“ kývla a usmála se.

Snažila se to v sobě potlačit.

„Nezapomenu na tebe, ale teď už budu muset jít,“ pohladila jsem ji předloktí a vstala.
„Sbohem, Sky.“
„Sbohem, Amber.“

Rozloučily jsme se.

Ale ještě předtím, než jsem odešla, se mé oči proměnily na okamžik v plamínky. Pro Amber na rozloučenou, aby věděla, že jsem nelhala, že jsem opravdu drak. Drak na útěku…


* * *


[ Scotland Yard, 18:33 ]


Peter Lirra stál a dočítal poslední stránku modrého spisu.

„Už vím, jak pojmenujeme naší novou akci,“ šeptl Lirra.
„Pravda v modrém?“
„Ne. Modrý kód.“
„Myslím, že to by šlo,“ kývl Brown.
„Uvědomujete si, co máme v ruce, šéfe?“
„Samozřejmě.“

Analytik Lirra se zhluboka nadechl.

„Dostaneme je všechny, pane!“
„Jsem rád, že to vidíte stejně,“ pousmál se Brown.
„Myslím, že vím, jak dostat Prowla.“
„Předhodíme ho vlkům.“
„Za tu zpackanou akci v Norwich, si to zaslouží.“
„Jen nerozumím, proč nám nabídli spolupráci?“
„Možná ta spolupráce s námi měla akorát zakrýt jejich skutečný plán. Jen nepočítali s tím, že v Norwich se to takhle posere.“
„Pak dostaneme Benoira a ten jeho dreamteam,“ dodal Brown.

Ředitel Brown se opřel o stůl a pak pronesl větu, kterou si jeho analytik opakoval ještě další dvě hodiny.

„Vlci se objeví vždy, když ucítí snadnou kořist.“

Jestli tento výrok platil na akci „Modrý kód“ sám Brown ještě netušil, ale rozhodně byl odhodlaný dát do toho všechno, aby ty parchanty dostali všechny.


* * *

[ Serpentine Road, 21: 07 ]


Kráčela jsem po Serpentine Road a mířila k oblasti zvané The Long Water. Několikrát jsem se ohlédla za sebe. Přesto jsem měla takový ten pocit, že mě někdo sleduje.

Zastavila jsem se až u mostu.

Bylo něco málo po deváté. Bylo už pozdě večer. Nepředpokládala jsem, že zde někoho potkám, ale stalo se. Uprostřed mostu jsem zahlédla energetickou stopu velké postavy. Hleděla jsem do vodního prostoru a dělala, že o něm nevím. Možná, že i on si myslel, že o něm ještě nevím. Jeho energie mi byla povědomá a byla jako magnet. Přitahovala mě. To znamenalo jediné. Je to Anurian.

Dotyčný se několikrát pohnul do strany, ale svou pozici nezměnil. Zřejmě vyčkával. Rozhodně nechtěl jednat ukvapeně, když věděl, co jsem zač. Musel to vědět. Čekal na mě.


* * *

Snažila jsem si načíst jeho tepelnou stopu a zjistit, do jaké skupiny Anurianů patří. Když jsem narážela na neproniknutelnou barieru, pochopila jsem, že to musí být Anurian starší generace, se kterým jsem se ještě nesetkala.

Předstoupím a utkám se s ním. Souboj je nevyhnutelný.

„Jsi Anurian,“ pronesla jsem Anurianským jazykem a vkročila na most.

Dotyčný stále zůstával ve své průhledné energetické ochraně.

„Proč jsi mě vyhledal?“ zeptala jsem.
„Jsem Progenitor Draconis,“ představil se a jeho energetická ochrana zmizela.

Jeho postava nabyla reálné podoby. Velká dračí hlava s mohutným tělem připomínající velkou ještěrku.

„Jsem Sky,“ rozpažila jsem obě ruce a vytvořila ohnivý vír.
„Znám tě, Stozender Draconis,“ pronesl.
„Stozender?“
„Máš Anurianské DNA, jsi na půl drak a napůl člověk.“
„Vím to.“
„Není návratu zpět.“
„Chceš mě vzít na svou planetu?“
„Nepřipadá v úvahu,“ odvětil a zaujal bojové postavení.

Ruce se mu protáhly a konce prstů se změnily v dlouhé špičaté drápy. Zařval a vytvořil ledový štít.

„Zabila jsem všechny Anurianské proroky!“ vyhrkla jsem a ohnivý vír se prohnal kolem mého těla.

„Nejsem prorok. Jsem Progenitor – Předek,“ upřesnil.
„Když jsi dobrý v tom vysvětlování, co je Stozender?“
„To jsi ty.“
„A co to znamená?“
„Rušič,“ odvětil.
„A co to opravdu znamená?“
„Stozender je smrtihlav. Lidská DNA se však stále obrací proti Anurianům.“
„Chceš mě zabít!“
„Tvým osudem není být drakem.“
„Řekl kdo?“
„Anurianská rasa je čistou rasou. To co udělali lidé je špatné.“
„Proto musím zemřít?“

Neodpověděl. Ani nemusel. Bylo to jasné. Lidé mě chtěli zabít. Draci mě chtěli zabít. Ukrývala jsem se před všemi. Jediný, kdo mě bral takovou, jaká jsem, byla Amber. Ta dívka z knihovny…


* * *

Progenitor znovu zařval a vyrazil proti mně.

„Zvolil sis smrt!“ vykřikla jsem a vyběhala jsem mu naproti.

Ohnivý vír se pohyboval stále kolem mého těla. Ve chvíli, kdy se Progenitor přibližoval a připravoval svou paži k úderu, má ruka se proměnila v ohnivý meč.

Švunk!

Jedním pohybem jsem uťala jeho ruku.

„Moment překvapení!“ pronesla jsem.

Aaarrrggghhh! – Ozval se řev.

Meč se vzápětí proměnil v ohnivý bič, který se omotal kolem jeho nohou. Trhla jsem do strany a jeho tělo narazilo do kamenného zábradlí. Několik kamenů se vylomilo a spadlo do vody.

„Zničíme most!“ vykřikla jsem a ohnivý bič se vrátil do původní podoby, mé ruky.

Progenitor udělal chybu, že chtěl Sky zasáhnout svou paží, aniž by se kryl ledovým štítem. Tu chybu si uvědomil v momentě, kdy ztratil svou ruku.

„To je budoucnost vepsaná v mé krvi,“ pronesla jsem a proměnila jsem se v obrovského draka.

Během několik vteřin jsem vypálila kolem sebe kruh o průměru pěti metrů. Tlaková vlna smetla kamenné zábradlí po obou stranách. Vykročila jsem směrem k ležícímu Progenitorovi, který se zvedal ze země.

„Jsem nejsilnější Draconis,“ pronesla jsem sebevědomě a mé dlouhé špičaté drápy se zaryly do jeho tvrdé kůže.

Aaarrrggghhh!

„Proč jsem Stozender?“ zeptala jsem se.
„Stozender Draconis – Smrtihlav.“
„Co to znamená?“
„Nejsi jako my.“
„Chtěli jste vytvořit lepší druh sami sebe, a proto jste Anurianské DNA dali lidem?“
„Starší se podvolili bláhové naději Anurianských proroků, kteří tvrdili, že to je cesta pro přežití.“
„Starší to nechtěli, protože by to už nebyla čistá rasa.“
„Ano.“
„Stejně jako lidé, také už dávno nejsou tou čistou rasou.“
„Ale ty jsi výjimečná. Jsi dokonalejší, než jsme doufali.“
„Jen jste nepočítali s tím, že budu stát proti vám.“

Progenitor zasyčel.

* * *

Cítila jsem hněv, proto jsem přitlačila a mé drápy rozřízly jeho tělo od krku k poslednímu hřbetnímu výčnělku.

Aaarrrggghhh!

Druhá ruka se proměnila v ohnivý meč.

„Tvá cesta nemá návratu!“ zamručel a z jeho tlamy vytryskla krev a sliny.

Smířen se smrtí přijal svůj osud.

„Vždycky je šance změnit budoucnost!“ pronesla jsem a usekla mu hlavu.

Odstrčila jsem jeho tělo do strany a vstala. To se chvíli škubalo. Když nejevilo známky života, cítila jsem, že se mé tělo začíná vracet k normálu. Stávala jsem se opět člověkem.


* * *

Ponechala jsem jeho šupinaté tělo ležet na poničeném mostě.

Teď si lidé uvědomí, že tu nejsou sami, pomyslela jsem. A snad se připraví na invazi vodních draků. Jak to přečetla Sky v jeho mysli.

Kráčela jsem pryč. Byla tma a jediným mým průvodcem byly hvězdy na temné obloze. Mizela jsem ve stínech…


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 21.10.2019, 20:47:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkný čtivý díl. Souboj byl neodvratný. Sky zvítězila. Uvidí se, jak se jí dál povede, jak sama řekla: lidé ji chtějí zabít, draci ji chtějí zabít a on není ani drak ani člověk. Kým tedy je? Smrtihlavem? Jedinou bytostí, která ji miluje je Amber. Možná že nás čeká ještě nějaké to překvapení. Líbilo...

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 25.10.2019, 20:02:59  
   Danny J: Ahoj,

děkuji za komentář. Sky je Stozender (smích) a jednou se z ní stane Anurianský drak.

DJ
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Vlastní rukou
BrunoHolly
Fear - Strach
J.U. Ray
25. Tvorovo taj...
pilot Dodo
obr
obr obr obr
obr

Štatlař slopal s cajzlama
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr