obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915346 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390240 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ 4 - BUDOUCNOST ::

 autor Danny J publikováno: 03.11.2019, 21:33  
Kapitola 1-2
 

Sky Waydersová je stále na útěku. Teď když ví, že ji chtějí zabít lidé i Anuriané, je její budoucnost značně nejistá.








Kapitola 1



[ Londýn, sídlo Scotland Yardu ]


Den první.


Ředitel Scotland Yardu Derek Brown seděl za svým stolem, když se ozvalo ťukání.


„Vstupte!“
„Dobrý den, šéfe,“ ozval se povědomý hlas.
„Sakra, Drifte!“ vyhrkl Brown. „Od kdy vy klepete?!“
„Od té doby, co už nejsem analytikem Yardu.
„Něco s tím uděláme.“
„A Lirra?“

Brown se podrbal na bradě.

„Tak vidíte,“ dodal Drift a zamířil k němu.

Muži si podali ruce. V první chvíli to vypadalo, že se obejmou, ale ředitel Yardu se včas zastavil.

„Jsem rád, že jste zpět, Drifte.“
„Já jsem rád, že jsem to přežil.“
„Samozřejmě,“ kývl Brown a ukázal na židli.
„Co ty spisy na stole?!“ zeptal se Drift.
„To jsou složky agentů, které prověřujeme.“
„Zaslechl jsem něco v televizi. Docela slušnej skandál!“
„Ano, to ano,“ pousmál se Brown a posadil se vzápětí do židle.
„A Sky Waydersová?“
„Stále na útěku.“

Ozvalo se klepání.
Další otázku přerušil Lirra, který vstoupil do kanceláře svého šéfa.

„Drifte!“
„Peter Lirram,“ pronesl Drift.

Tím si získal okamžitou pozornost ředitele Browna.

„Lirram?!“
„Je to Ir, pane,“ poznamenal s úsměvem na tváři Drift.
„Tu změnu jména jsem udělal, když mi bylo dvacet,“ bránil se Lirra.
„Nic proti, jen si na to prostě vždycky vzpomenu, když vás vidím.“
„Drifte, můj bratr do této konverzace nepatří.“
„Můžete mi to někdo vysvětlit?!“ vstoupil mezi ně Brown.
„Jeho bratra jsem asi před devíti lety sebral. Byl podezřelej, že je členem IRA. Pak se objevil on…,“ ukázal Drift na Lirru. „…a řekl, že se o to postará.“
„Bratr už zemřel, pane. Není nutné to tady probírat,“ dodal Lirra.

Co to do toho Drifta vjelo? Evidentně mu vadí, že mu Lirra sebral jeho post, pomyslel si Brown.

„Myslím, že ten váš spor vyřeším,“ pronesl Brown,

Drift se na něho otočil se zaujetím.

To bych rád věděl jak, prolétlo mu hlavou.

„Co kdybyste se stal mým zástupcem?“ pohlédl Brown na Drifta.
„To jako vážně?“ udivil se Drift.
„Jistě.“
„Jo, sakra, jo!“ vyhrkl Drift.
„Výborně,“ pousmál se Brown.

Post jeho zástupce byl už dlouho neobsazený. Vedení samozřejmě na Browna tlačilo, aby už konečně svého zástupce jmenoval, ale on se bránil, že doposud nenašel toho správného člověka.

„Překvapil jste mě,“ ozval se Lirra.
„Vy jste dobrý v tom, co děláte, a byla by hloupost vám brát ten váš post, když se Drift vrátil,“ pronesl ředitel Scotland Yardu.
„Jen se obávám…“
„…to nemusíte, jméno vašeho bratra již zmíněno nebude, že!?“ přerušil ho Brown s pohledem na Drifta, který pokynul hlavou.
„Děkuji,“ Lirra pokynul hlavou a odešel.

Drift chvíli mlčel a pak se podíval na Browna.

„Kde začneme?!“

Brown se usmál a ukázal na spisy.

„Připravil jsem několik spisů, které spadají do druhé vlny Modrého kódu.“
„Co je Modrý kód?“
„To vám hned vysvětlím,“ ukázal rukou ke stolu a pobídla Drifta, aby se šel podívat.


* * *

[ Londýn, u řeky Temže, ve stejný čas ]


Byla jsem opřená o zábradlí a sledovala loď, která plula kolem.

„Remorkér,“ promluvil mladík, který stál vedle mě.

Nevšímala jsem si lidí.

„Jste tu poprvé?“ zazněl znovu jeho příjemný hlas.
„To jste vy?!“ otočila jsem se k němu.

Okamžitě jsem poznala mladíka, kterého jsem potkala před měsícem.

„Nebyl jsem si jistý, jestli jste to vy,“ pronesl s úsměvem na tváři.
„A teď si jistý jste?“
„Ano.“
„Budete mi zase povídat o dracích?“
„Ovšem, velmi rád,“ kývl mladík a ukázal směrem k travnatému porostu.

Vyrazili jsme po opuštěné cestě vedoucí k malému parku.

„Jmenuji se Sam,“ představil se.
„Jsem Sky.“
„To jméno jsem už slyšel.“
„Vážně?!“ podívala jsem se na něho se zaujetím.
„Až si vzpomenu…,“ zvedl prst k obloze. „…tak vám to řeknu.“

Podívala jsem se k obloze, ale nic jsem tam neviděla.

„Jako že mi vesmír napoví,“ dodal s úsměvem na tváři.
„Už chápu,“ pokynul jsem hlavou.

Ti lidé jsou zvláštní, a tak rozdílní.


* * *

Sam znovu vyprávěl příběh ze své knihy. Naslouchala jsem každému jeho slovu. Jakmile skončil, zmínila jsem jeho nadání vypravěče.

„Moje mamka, když žila, říkala totéž.“
„A měla pravdu.“
„Jen kdyby věděla, že draci…“
„…se jednou vrátí zpátky na Zemi,“ dodala jsem.

Okamžitě jsem ho zaujala.

„Zajímají tě také draci?“ zeptal se.
„Ano.“
„Víš, chtěl bych být drakem,“ svěřil se šeptem, aby ho nikdo neslyšel.

Byli jsme tu však sami.

„Možná bys toho litoval,“ poznamenala jsem a vzpomněla si na svůj příběh, který není vůbec veselý.
„Nelitoval bych.“

V ten moment mě napadlo, jak by se tvářil, kdybych mu řekla, že já jsem drak. Stozender Draconis.

„Ten spisovatel je popisoval takovým způsobem, jakoby jím byl,“ dodal a podíval se do strany.

Přicházeli k nám nějací lidé.

„To je Ewan Grius, soused,“ prozradil Sam.
„A ty bytost vedle něho?“
„Toho neznám,“ odvětil a podíval se na mě. „Řekla jsi bytost?“
„Ehm, ano,“ kývla jsem.

Jak mu mám říct, že to není člověk?

„Mám ho zavolat k nám?“ zeptal se.
„Ne.“
„Aha. Pak nechápu, proč jsi to řekla.“
„Řeknu ti to příště,“ zvedla jsem se a odešla.

Sam seděl a nestačil říct ani jedno slovo, které by mě zastavilo. Nic by mě stejně zastavilo. Musela jsem zmizet a z dálky pozorovat tu „bytost,“ která se držela Samova souseda jako by ho chtěla sežrat.

Rozhodně musím zasáhnout.

* * *

[ Londýn, sídlo 2. hraběte z Egmontu, o hodinu později ]


John E. Perceval stál u okna a sledoval, jak jeho panství zakrývá hnědo žlutá peřina.

Nesnáším spadané listí!

„Pane?!“ ozvala se služebná Roana.
„Ano?“ otočil se směrem k ní.
„Je tu jistý Mark Jayne, a rád by s vámi mluvil.“
„Pozvěte ho do salónku pro hosty.“
„Ano,“ služebná se poklonila a odešla.

John E. Perceval položil sklenku s červeným vínem na stolek a zamířil do salónku pro hosty


* * *

Mark Jayne byl vysoké štíhlé postavy a na obličeji měj elegantní brýle. Byl poradcem zesnulého Harolda Granda.

„Co jste mi přinesl, Marku?“ pronesl Perceval.
„Máte něco konkrétního na mysli?!“ usmál se Mark Jayne.

Perceval se zašklebil.

„Vy aristokraté si myslíte, že by vám měl někdo stále někdo něco nosit,“ dodal Mark a zaujal postoj muže, který se nebojí.
„Váš postoj se mi vůbec nelíbí, Marku.“
„Proto tady nejsem.“
„A proč tedy?“
„Harold Grand je mrtvý.“
„Viděl jsem zprávy.“
„Znamená to, že pro něho už nepracuji.“
„Něco mi tím chcete naznačit?“
„Že pro vás nepracuji.“

Perceval se k němu přiblížil.

„Končíte, až řeknu já!“ procedil mezi zuby a pozvednutým obočím zdůraznil vážnost jeho slov.
„Jelikož Harold umřel, nejste přínosem!“
„To jste mi přišel říct?“
„Přišel jsem vám říct, že ředitel Scotland Yardu Derek Brown má na stole spis, který je plný jmen. Agentů, náměstků, lordů a další různých asistentů, které bude prověřovat.“
„Spis?“ udivil se Perceval.
„Ano.“
„Proč mi to říkáte?“
„Protože na tom seznamu je i Harold Grand a jeho jméno ho přivede k vám.“
„Chcete mě vydírat?!“
„Ne.“
„Proč jste mi to teda přišel říct.“
„Že na každou svini se někde vaří voda a chtěl jsem vidět váš obličej, až vám to řeknu.“
„Vypadněte!“

Perceval zařval. Rozčílil se takovým způsobem, až musel vzteky kopnout do stolu. Okamžitě se ve dveřích objevil sluha.

„Jste v pořádku, pane!“
„Ne!“
„Pán se potřebuje uklidnit,“ dodal Mark Jayne a s pozvednutím ruky opustil místnost pro hosty.

Perceval se uraženě otočil k oknu.












Kapitola 2



[ Londýn, druhý den, u řeky Temže ]


Den druhý.


Sam seděl na lavičce v malém parku a v ruce držel knihu.

Jakoby věděl, že přijdu.

Pomalu jsem se k němu přiblížila a dotkla se ho na rameni.

„Ježíši!“ lekl se, až nadskočil.
„Lekl ses?“
„Ovšem.“
„Zábava,“ dodala jsem a sedla si vedle něho.
„Ty jsi stejně zvláštní, víš to?“
„Hm,“ pokynula jsem hlavou.“
„Máš hodně přátel?“
„Ne.“
„Jak dlouho jsi v Londýně?“
„Proč se na to ptáš?“
„Vidím, jak máš ze všeho radost.“
„Hm.“

Usmál se a zakroutil hlavou.


* * *

Sam pozoroval poletující ptáky s takových zaujetím jako by jim záviděl, že mohou létat.

„Chtěl bys být jako oni?“ zeptala jsem se.
„Asi ne, ale obdivuji jejich létání,“ odvětil.

Myslela jsem si to.

„Co se líbí na přírodě tobě?“

Otázka, která mě tak trochu překvapila. Přesto jsem se snažila najít nějakou rozumnou odpověď.

„Je to řád, který všichni respektují,“ odvětila jsem.
„Takovou odpověď jsem nečekal,“ podotkl s úsměvem na tváři.

Když se nadechoval a chystal se promluvit, přerušil ho ženský hlas, který jsem okamžitě poznala.

Amber, prolétlo mi hlavou.

Sam se otočil.

„Sky!“ vyhrkla Amber. Byla překvapená, že mě zde potkala.
„Vy se znáte!?“ podíval se Sam na mě.
„Ano, známe,“ kývla jsem.
„Myslela jsem, že jsi opustila město, ale ty jsi opustila jenom mě!“ vyhrkla a její lítostivý pohled zaznamenal i Sam.
„Nevím, o co tu jde, ale…“
„…pst!“ ukázala jsem prstem na své rty.
„Aha,“ šeptl.
„Není co vysvětlovat Amber. Má cesta pokračuje dál a Sama jsem jen potkala.“

Podívala jsem se směrem, odkud přicházela.

„Nečekala jsem, že tě znovu potkám,“ pronesla Amber.

Vstala jsem a mé oči se rozzářily.

„Co se to s tebou děje?!“ vyhrkl Sam překvapeně.
„Sky,“ promluvila znovu Amber a udělala krok vpřed.
„Nehýbej se!“ vykřikla jsem a jedním pohybem své paže jsem zasáhla cíl vedle ní.

Přikrčená postava lidské podoby se právě chystala zaútočit na Amber.

„Bože!“ vykřikl Sam.

S vytřeštěnýma očima sledoval, jak se má levá paže prodloužila. Ruka se proměnila ve špičatý hrot a zasáhla neznámou osobu. Špičatý hrot se rozzářil a neznámý útočník zmizel. Jako by se vypařil. Byl to rychlý okamžik. Přesto si toho všimla dívka stojící u stromu. Jakmile jsem se pohledem ujistila, že útočník je pryč, otočila jsem se k místu, kde stála ta dívka.

„Nezabíjej jí!“ promluvila Amber.
„Nechci ji zabít,“ řekla jsem směrem k Amber, i k Samovi.

Ten však ani nedutal a jen sledoval s otevřenou pusou, co se to děje.

„Zapomene, co se stalo,“ vysvětlila jsem a vymazala jí z paměti časovou událost.

Amber věděla, že to dokážu a Sam? Ten jen koukal a nedutal.


* * *

Když se dívka u stromu usmála a odešla pryč, bylo jasné, že to zabralo. Sam se na mě podíval.

„Co to bylo?“
„Ona je zvláštní,“ vyhrkla Amber.
„Ano, to vím, ale tohle?“
„Není třeba o tom mluvit,“ podotkla jsem a posadila se vedle Sama.
„Netušil jsem, že máš takové schopnosti,“ poznamenal Sam.
„A to jsi neviděl všechno,“ dodala Amber.

Jako by snad chtěla poukázat na moje nadpřirozené schopnosti, o kterých vlastně neví skoro nic.

„Kdo jsi?!“ otočil se Sam ke mně.
„No, přece Sky,“ odvětila jsem s úsměvem na tváři.
„Teď vážně!“ vyhrkl a podíval se mi do očí.

Mé oči stále byly červené.

„Jsi jako upír,“ dodal.
„Jako Dracula?“ zeptala jsem se.
„Jo.“
„To je mýtus.“
„A myslíš, že neexistoval?“
„Existoval jako někdo jiný, ale upír to rozhodně nebyl.“
„Byl…“
„…skoro jako drak,“ vstoupila do rozhovoru Amber a posadila se k nám.
„Jako…“
„…jako já,“ kývla jsem a sklopila hlavu.
„Ty jsi drak?“ udivil se Sam, kterému se vzápětí na tváři vytvořil velký úsměv. „To je ale fantastický!“
„Jak pro koho,“ dodala jsem.
„Jsi člověk a drak? A to je neuvěřitelný!“ zajásal.
„Nemám žádnou budoucnost,“ dodala jsem.
„To si nemyslím, můžeš…“
„…tak mi řekni, co?“ zarazila jsem ho. „Lidé…,“ sykla jsem. „Někteří se mě bojí, někteří mě pronásledují.“
„Stejně jako Anuriané,“ dodala jsem a podívala se na Amber.
„Kdo jsou Anuriané?“ zeptal se Sam.
„To jsem z části já. Mám jejich DNA a měním se.“
„Vážně?!“
„Vlastně jsem se už změnila. Pomalu ztrácím lidskost, ztrácím vzpomínky. Nepřiměřeně reaguji na podněty z okolí. Jakmile se objeví nebezpečí, zasáhnu. Jsem nebezpečná.“

Amber se dívala jako by to nebyla pravda, ale sama se před chvílí přesvědčila, že to pravda je.

„Znamená to, že se změníš v draka a zabiješ nás všechny?“ zeptal se Sam.
„Ty máš ale hloupé otázky,“ vyhrkla Amber.
„Promiň, ale zajímá mě to. Myslel, jsem, že by mohla zůstat s námi napořád.“
„To už jsem zkoušela, že?!“ podotkla Amber a pohlédla na mě.
„A chci se zeptat…“
„…neptej se pořád na něco!“ mávla Amber rukou směrem k Samovi, aby zavřel tu svou zvědavou pusu.
„Jenom jednu otázku.“
„Ale fakt jednu!“ ohradila se Amber.
„Co to bylo za bytost, co stála vedle Amber?“
„Lizarián. Ještěří rasa,“ odvětila jsem.
„A žerou nás?“ dodal Sam.
„Evidentně ano,“ odvětila.

Sama jsem se s nimi setkala nedávno, takže o jejich existenci vím velmi málo.

„Je možné, aby je člověk…,“ ukázal na sebe. „…třeba jako já, dokázal odhalit?“


Amber zakroutila hlavou a nesnažila se Sama přerušovat. Věděla, že to je zbytečné. Nehledě na to, že mi to nevadilo. Chápala jsem jeho zájem a zvědavost, která pramenila z jeho vztahu k podivnostem, o kterých četl.


„Nevím.“
„Podívej se do budoucnosti, jestli se objeví další,“ pobídla mě Amber.
„Ty se umíš podívat do budoucnosti?“ udivil se Sam.

Jen jsem pokynula hlavou.

„Někde jsem četl, že budoucnost nemusí být vždy stejná, že se může měnit,“ podotkl Sam.
„Je to časová událost, která se může změnit. Znamená to, že budoucností může být několik. Jen jedna z nich se však může uskutečnit,“ nastínila jsem, jak to asi může být.
„Je to jako plán, který někdo připravil,“ přidala se Amber.
„Nevím,“ pozvedla jsem obočí.
„Mohla by ses podívat do budoucnosti, jestli se vrátí na Zemi draci?“

Jeho otázku jsem očekávala. Ani jsem se nemusela snažit vidět budoucnosti, abych předpokládala, že se na to zeptá. Teď anebo později.

„Jednou ano,“ odvětila jsem.
„Budou na to lidé připravení?“
„Lidé?“ pousmála jsem se.
„Ano, proč se směješ?“
„Protože lidé nejsou připraveni na mír mezi sebou, natož na příchod jiné mimozemské rasy.“
„Ale už jsou mezi námi!“ vyhrkl Sam.

Zřejmě myslel toho Lizariána.

„Ale lidé o nich nevědí. Myslím, lidé zde,“ ukázala jsem rukou.
„Mám to chápat tak, že jsou lidé, kteří vědí, že tu nejsme sami?“ zareagoval Sam okamžitě.
„Ovšem. Tajné organizace pod záštitou vlády. Sama jsem experimentem jedné z organizací,“ přiznala jsem.
„Chtěl jsem se na to zeptat, ale tady Amber, pořád, abych se neptal, ale když já mám tolik otázek.“
„Já vím,“ pokynula jsem chápavě hlavou.
„Už nic neříkám,“ sykla Amber a otočila uraženě hlavou.

Přitom však nezapomněla chytit moji ruku. Dělala jako by nic, ale snažila se mě hladit.

„Chtěl bych vědět budoucnost, ale nejsem si jistý, jestli by to ve mně nevyvolalo spoustu dalších otázek,“ řekl Sam.

Možná měl pravdu, protože vědět něco, co přijde, neznamená, že na to bude připravený.


* * *

Mlčela jsem a čekala, jestli se Sam znovu na něco zeptá. Lidé, kteří kolem nás procházeli, si všimli, že mě Amber hladí po ruce. Jejich myšlenky většinou prozradily, že si myslí něco o mé psychické nestabilitě.

Kdyby věděli, jak moc jsou blízko pravdy.

„Co se stane?“ zeptala se Amber.
„Nechci to vědět,“ odvětila jsem.
„Proč ne?“
„Vždy jsem viděla špatné věci, které se stanou. Snažila jsem se je někomu předat, aby k tomu nedošlo. Marně. Pokaždé se snažili pravdu zatajit.“
„Lidé jsou už takoví, bojí se pravdy,“ poznamenal Sam.
„Víš, co se stane, ale nechceš nám to říct,“ ohradila se Amber.
„Jediné, co vím, že má budoucnost je nejistá,“ promluvila jsem a vstala.
„Už zase mizíš?“ zeptal se Sam.
„Za chvíli se zde objeví vojáci,“ odvětila jsem a zmizela v davu.

Bylo to tak rychle, že ani Amber nestačila zaregistrovat, kam jsem zmizela.


* * *

O deset minut později u parku zastavila dvě vojenská auta. Z něho vyskákalo několik mužů se samopaly. Lidé se vylekali a hned se rozutekli do stran. Poté přijelo auto. Černý Landrover. Ze kterého vystoupil důstojník a nějaký civil.

„Už je pryč, doktore Tailore,“ pronesl po chvilce důstojník.
„Vrátí se,“ promluvil doktor a podíval se směrem, kde seděl Sam s Amber.

Samozřejmě netušil, že Sky Waydersová, kterou hledali, byla před chvíli s nimi.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 03.11.2019, 21:32:30 Odpovědět 
   Zdravím.

Příjemné a napínavé čtení. Člověk si při něm odpočine a může se unášet fiktivní realitou a zajímavým dějem.

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 04.11.2019, 16:47:04  
   Danny J: Zdravím,

děkuji za komentář. Příběh se znovu rozjíždí...

hezký večer
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Hostina
Beduín
Posel smrti VII...
Lukaskon
Pozdě bylo při ...
Ian Stepheson
obr
obr obr obr
obr

Štatlař slopal s cajzlama
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr