obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39478 příspěvků, 5737 autorů a 390266 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Id ::

 autor Rebekka publikováno: 04.11.2019, 19:32  
S. Freud rozdělil lidské já na tři složky: superego (hledá rovnováhu mezi alteregem a id), alterego (naše morální zásady, vyvolává pocit viny) a id (základní lidské pudy)
 

Představte si ponurý kalný soumrak v lese zastřeném mlžnou clonou. Mezi stromy se prodírají na koních dva vojáci. Jeden z nich má na hlavě kalpak a v ruce třímá ruskou zástavu, druhému schází na levé ruce prsteník. Ve své brašně nese důležitý list. Jinak jsou si tuze podobní, oba mají na sobě zelené uniformy, oba nesou brašny, u pasů mají šavle a na zádech pušky s bajonety. Jedou mlčky, pomaloučku a v řadě za sebou.
„Jak daleko ještě dnes pojedeme, Jakube Petroviči?“ táže se voják s kalpakem na hlavě zad svého společníka, zpomalí a odhrne větvičky, které mu brání projet.
„Ještě kousek,“ opáčí stroze druhý muž. „Nebojte, Ivane Nikitiči, i já jsem cestou unaven, a můj kůň jistě také. Najdeme příhodnou mýtinu a utáboříme se zde, dál již dnes nedojedeme.“
„To zní příjemně,“ usměje se krátce jeho společník. Pak se hryzne do rtu a po chvíli zaprosí: „Prosím, opravdu nemůžeme jet v noci a spát ve dne? Spánek nám nepřinese nic dobrého, když nás sežere nějaká noční příšera…“
„Ovšem,“ přitaká sarkasticky voják. „A vy chcete potom u audience u krále mít hlavu na prsou? Co by si o nás pomysleli? Budou se domnívat, že celá armáda Pjotra Alexejeviče jsou věční spáči!“
„A tohle bohužel není o nás, ale právě o Pjotru Alexejeviči, který nás vyslal, my budeme vždycky JEN jeho poslové…“ vzdychá Ivan Nikitič. „Nezáleží mu na nás… Až nás něco rozerve na kusy, pošle sem prostě jiné muže…“
„Nemluvte tak o Jeho Blahorodí!“ okřikne ho jeho společník. „Ivánku, Ivánku, kdyby vás teď slyšel… Nejste první, a víme, jak ti před vámi skončili, že.“
„No jo…“ vzdychne on. Nesnáší lesy. Přitiskne se k hřívě svého koníka, aby se neuhodil do čela o tlustou sukovitou větev, která ční do cesty. „A neříkejte mi Ivánku, zní to hrozně, když mi k tomu i vykáte!“
„Já jsem voják, vy taky, můžeme si klidně tykat,“ opáčí lhostejně Jakub Petrovič.
„O téhle nabídce budu přemýšlet, až budu spát někde na dece u ohně,“ pronese s lehkým úsměvem on. „Jsem unaven, a přeci bych radši pokračoval do svítání, než tábořil tady v lese v noci…“
„Už zase?“ pozdvihne obočí voják. „O tom jsme se bavili před chvílí, dokonce jsme to rozebírali už na lodi! Předtím, než nám ji bouře zničila,“ vzdychá. „Z celé posádky jsme zbyli jen my dva…“
„Aspoň se nenamočil ten důležitý dopis!“ zasměje se Ivan Nikitič. „Vy jste teda optimista, jen co je pravda!“
„To říká ten pravý!“ podotýká voják. „Aspoň nejsem tak pověrčivý jako vy, vy jedna… noční příšero!“
„Jen se posmívejte,“ zahučí on. „Já bych neřekl pověrčivý, spíš… opatrný…“
„Přehnaně!“ rýpá do něj dál jeho druh. „Za pár dní dorazíme do Ykkhó, vyřídíme tam, co je nutné, a vrátíme se. Král nám určitě půjčí loď na zpáteční cestu!“
„Neznáte Richarda VI., nevíte, jaký je,“ upozorní on.
„A vy ho znáte?“ zasměje se voják. „Raději bodněte koně do slabin, ať najdeme včas místo k utáboření.“
Na mýtině rozdělají oheň, ale snaží se najít větve s co nejméně listím, aby příliš nedýmil. Pojí něco ze zásob, které zachránili z lodi, pomodlí se a Ivan Nikitič, že si vezme první hlídku.
„Á, dostals kuráž?“ utahuje si z něj z legrace jeho druh, ale pak ho poplácá po rameni, přeje mu dobrou noc a jde si lehnout.
Voják hlídkuje následující čtyři hodiny, ale když cítí, že se mu zavírají oči, vzbudí svého společníka. Běhen jeho hlídky se nic nedělo, kolem panovaly pouze běžné zvuky lesa. Popřeje mu hodně štěstí a usíná, jakmile ulehne. Nemá tušení, co ho čeká, až se probudí.
Jakub Petrovič si zapálí dýmku. Ohýnek už skomírá, ale on nepřikládá další dříví. Noc je teplá. První dvě hodiny je klid. Nebo se to tak aspoň vojákovi zdá. Ve skutečnosti tomu tak totiž není, jemu za zády se vplíží do křoví, neslyšně, jako když se plazí had. Bere klacík a lehce dloubne do spícího Rusa. Nevnímá. Vypůjčí si jeho ruce a přiváže je k sedlu svého koně. Má už svůj plán. Pozoroval je hodnou dobu, ví, že jich není víc, a ví také, jak se s nimi vypořádat.
Teď se vrhá na druhého vojáka. Muž několikrát vykřikne, ale útok je rychlý. Dvěma hbitými zkušenými pohyby mu je proříznuto hrdlo i břicho. Nejprve padá na kolena, pak celým tělem na zem. Nestíhá ani vykřiknout, jen cosi zachroptí, ale protože kolem sebe prská krev, vychází z jeho hrdla jakési hrozivé zabublání.
Útočník nasedá na koně. Zvuky vycházející z umírajícího těla vytrhnou ze spánku Ivana Nikitiče. Vyskočí na nohy, ale dřív, než stíhá vůbec zareagovat na to, že má spoutané ruce, se dává kůň do pohybu a jeho strhne s sebou. Nastává boj, voják se snaží vyprostit se z pout, volá rusky o pomoc, ale k ničemu to nevede. Ztrácí brašnu i kalpak, zle si rozedře nohy. Pak se o cosi zadrhne. Noha mu uvízne pod kořenem stromu. Jako by ho natahovali na skřipec. Zaječí bolestí a ostře zmlkne. Do vzduchu vystříkne proud světlé krve.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 04.11.2019, 19:31:33 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh je taková momentka (jednohubka) ze Tvého světa. Naši dva vojáci nesplnili svůj úkol, zdá se, že byli oba zabiti neznámým člověkem. Když jsme u toho útočníka, zajímal jej dopis, který vezli, nebo o něm neměl ani tušení? Proč je vlastně napadl, vždyť mu nic neudělali? Příliš otázek, málo odpovědí. Jinak docela čtivý text, na začátku hodíš čtenáře do krátkého děje a na konci je zase vypustíš ven a člověk netuší, která bije...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Vraždasebe
Ema Májová
Panika před úsv...
Sonik
Arn Dresko VII....
jindra
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr