obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915489 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39728 příspěvků, 5764 autorů a 391403 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ 4 - BUDOUCNOST ::

 autor Danny J publikováno: 23.11.2019, 13:19  
Kapitola 5
 

Kapitola 5



[ Tajné výzkumné centrum, 10:24 ]


Den pátý.


První možná budoucnost.

Ten den jsem našla tajné výzkumné centrum generála Fargeho. Chvíli jsem přemýšlela, jak se dostanu dovnitř, když mě napadl velmi jednoduchý a účinný způsob. Využila jsem výměny stráží. Jednoho z nich jsem zneškodnila a převlékla se za něho. S jeho identifikační kartou jsem se dostala až do podzemí, kde byly laboratoře. Tam jsem narazila na tři postavy v bílých pláštích. Dva muži a jedna žena.

„Kdo jste?“ vyhrkl muž s knírkem

Tlaková vlna, kterou jsem vyvinula svou pravačkou, ho odhodila stranou. Žena v bílém, ustoupila. Muž s brýlemi se ani nepohnul.

Znám ho, prolétlo mi hlavou.

Udělala jsem ještě dva kroky, pak jsem se zastavila.

„Dlouho jsme se neviděli, Sky,“ pronesl muž v bílém.
„Doktor Darby Tailor. Myslela jsem, že jste se chtěl od těchto výzkumů dostat pryč,“ poznamenala jsem.
„Doktore, kdo je to?“ zeptala se žena stojící u stěny.
„To je Sky Waydersová,“ odvětil Tailor.
„Opravdu?!“ udivila se.
„Ano. Úžasná Sky Waydersová,“ pousmál se a udělal krok vpřed.

Okamžitě jsem vytvořila ohnivý vír, který mě chránil.

„To přece není nutné. Nechci ti ublížit,“ zvedl ruce a ukázal prázdné dlaně.
„To není kvůli vám, doktore,“ pronesla jsem a ukázala směrem k východu.

Z místa, odkud jsem přišla, přiběhlo pět vojáků. Mířili svými zbraněmi. Stačil jeden povel a střelba by začala. Jejich velitel vkročil do místnosti o něco později.

„To není nutné!“ vykřikl Darby Tailor.

Muž pomalým krokem vyšel ze stínu a zvedl ruku. Na tento povel se spustila střelba. Kulky skončily v ohnivém víru.

Pak se čas zastavil.


* * *

Druhá možná budoucnost.

Ten den jsem našla tajné výzkumné centrum generála Fargeho. Chvíli jsem přemýšlela, jak se dostanu dovnitř, když mě napadl velmi jednoduchý a účinný způsob. Využila jsem výměny stráží. Jednoho z nich jsem zneškodnila a převlékla se za něho. S jeho identifikační kartou jsem se dostala až do podzemí, kde byly laboratoře.

Jakmile výtah zastavil, vystoupila jsem. Uviděla jsem tři postavy v bílých pláštích. První si mě všiml muž, který se proti mně ohradil.

„Kdo jste?“

Neodpověděla jsem a tlaková vlna, kterou jsem vytvořila svou pravačkou, ho odhodila stranou. Žena v bílém raději ustoupila. Muž s brýlemi se jen usmál.

Znám ho, prolétlo mi hlavou.

Udělala jsem ještě dva kroky, pak jsem se zastavila.

„Doktor Darby Tailor,“ pronesla jsem.

Rozhodně jsem ho poznala.

„Dlouho jsme se neviděli, Sky,“ pronesl muž v bílém.
„Myslela jsem, že jste chtěl pryč od těchto výzkumů,“ poznamenala jsem.
„Doktore, kdo je to?“ zeptala se žena stojící u stěny.
„To je Sky Waydersová,“ odvětil Tailor.
„Opravdu?!“ udivila se.
„Ano. Hledaná Sky Waydersová,“ pousmál se a udělal krok vpřed.

Jakmile jsem vytvořila kolem svého těla ohnivý vír, zvedl doktor Tailor svou ruku a ukázal prázdné dlaně.

„Nechci ti ublížit.“
„To není kvůli vám, doktore,“ pronesla jsem a ukázala směrem k východu.

Z místa, odkud jsem přišla, přiběhlo pět vojáků. Mířili svými zbraněmi. Stačil jeden povel a střelba by začala. Jejich velitel vkročil do místnosti o něco později.

„To není nutné!“ vykřikl Darby Tailor.

Muž pomalým krokem vyšel ze stínu.

„Sky Waydersová,“ pronesl a předstoupil před své ozbrojené vojáky.
„Generále, nemusíte ji zabít,“ ozval se Tailor.
„Řekl jste, že nám stačí jenom její krev.“
„Ale mluvil jsem také o tom, že by nám mohla pomoci s Anuriánským vězněm,“ snažil doktor zabránit střelbě, která by mohla, ale možná i nemohla ublížit Sky Waydersové.

To Darby Tailor nemohl vědět, proto se snažil tomuto konfliktu zabránit.

„Anurianský vězeň vám stejně nic neprozradí,“ promluvila jsem a otočila se směrem ke generálovi.
„Tak vás nepotřebujeme živou,“ zvedl ruku.

Během chvilky se spustila šílená kanonáda, která v první moment neměla vítěze. To, co by mě mohlo zranit, skončilo v ohnivém víru. Kulky zmizely v ohni. Beze stopy.

„Doktor Tailor vás varoval,“ pronesla jsem a z mých paží se staly opět smrtící řetězy, které v krátkých sekvencích rozsekaly přítomné vojáky na několik kusů.

Jenom generál stál uprostřed. S vytřeštěnými očima. Nezraněn.


* * *

Přítomnost.

Ten den jsem našla tajné výzkumné centrum generála Fargeho. Během několika minut jsem dostala nepozorovaně, až do laboratoře, kde jsem uviděla tři osoby v bílých pláštích. Zamířila jsem přímo k muži s brýlemi. Znala jsem ho. Bylo to v takové rychlosti, že nikdo z nich nestačil povolat vojáky.

Stála jsem u doktora Tailora a má ruka se dotýkala jeho spánku.

„Co to mělo být?!“ udivil se.
„To byla budoucnost. Jedna z možných budoucností,“ odvětila jsem.

Uf!

Doktor Tailor vydechl.

„Jste v pořádku, doktore?“ zeptala se žena v bílém plášti, která stála u stolku se zkumavkami. Vedle ní stál ještě jeden muž v bílém. S knírkem.
„Ovšem, je to v pořádku,“ pronesl Tailor a rychle se natáhl po tlačítku na zdi.

Bezpečnostní dveře se zavřely. Izolovali jsme se před možným nebezpečím.

„Proč jste to udělal?“ zeptal se muž s knírkem.
„Doktore Burnsawe, kdyby sem generál Farge vtrhl se svými vojáky, rozpoutal by peklo.
„Jak to můžete vědět?“
„Ukázala mi to,“ ruka doktora Tailora vystřelila směrem ke mně.
„Je to opravdu možné?“ Burnsaw pochyboval.
„Věřte mi, že je,“ pokynul Tailor hlavou.

Stále jsem a sledovala jsem, jak se muži v bílém bavili o možnosti vidět budoucnost, když jsem si všimla, že se malým okýnkem někdo dívá dovnitř.

„Kdo je tam?!“ ukázala jsem na šedé dveře s malým okénkem.

Doktor Tailor sklopil hlavu. Evidentně o tom nechtěl mluvit.

„Mám se podívat sama?“ zeptala jsem a udělala krok dopředu.
„Ne, prosím!“ vyhrkl Tailor.
„Měla by to vidět,“ ozvala se žena v bílém.
„Kathrin, je to jen experiment,“ řekl Burnsaw.
„To já jsem přece také,“ podotkla jsem a podívala se na muže, který to vypustil ze svých úst.

Urazilo mě to? Těžko říct, jestli to byl ten správný pocit. Rozhodně se k tomu postavil jako by ten experiment byl odpad. Něco, co může kdykoliv zabít.

„Nejsem žádný odpad!“ vykřikla jsem a v mžiku jsem doktora Burnsawa rozťala vejpůl.

Kathrin vyjekla: „Bože!“

„Bůh váš už dávno opustil,“ pronesla jsem a vyrazila ke dveřím.

Jedním pohybem své ruky jsem roztavila zámek. Druhou rukou jsem pak dveře otevřela.

„Mama, mama!“ vyhrkla podivná postava v modré dlouhé košili.
„Já nejsem tvoje máma,“ ohradila jsem se a snažila se vyhnout jejím rukám, které se na mně sápaly jako dvě chapadla.
„Je to Lily,“ ozval se doktor Tailor.
„Já Lily,“ ozvala se znovu ta bytost v modré košili.
„Jsem Sky,“ představila jsem se.
„Mama, mama,“ vyhrkla a znovu se pokoušela zachytit svými pažemi.
„Neublíží ti,“ pronesl Tailor.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Nebála jsem se. Rozhodně jsem však netušila, že tady najdu někoho jako je ona.

„Proč tu je?“ zeptala jsem se a otočila na doktora Tailora.
„Ze stejných důvodů, jako jsi tu byla i ty,“ odvětil.
„Byla jsem přece agent, který se dobrovolně přihlásil do toho vašeho programu.“
„Ne. To se nestalo.“
„A co se stalo?“ zeptala jsem se. „Ale už žádné lži!“ dodala jsem a má ruka se protáhla až k doktoru Tailorovi.

Chytila jsem ho pod krkem a zmáčkla.

„Ne-ví-ššš,“ zasípal.
„Změnili jste mě,“ připomněla jsem mu okamžik, kdy se rozhodoval s doktorem Backmoorsem, jestli to mají udělat.

Nakonec mimozemskou DNA použily.


» Mezitím doktorka Kathrin zavedla Lily do jiné cely. «


* * *

Stisk povolil

„Zachránili jsme tě,“ pronesl a chytl se za krk.
„Vysvětli!“
„Umírala jsi. Leukémie. Nabídli jsme ti možnost přežít.“
„Vytvořit mentální agenty?!“
„Ano,“ kývl. „Byl to začátek něčeho nového, a když jsme získali tu mimozemskou DNA, byla by chyba toho nevyužít.“
„Proč si to nepamatuji?“
„Upadla si do komatu a pak ses probudila. Mentální úroveň se zvedla o 90%. Rychlost se ztrojnásobila a vnímání bylo o 75% vyšší než u normálního člověka-agenta. Vykazovala jsi mozkovou nestabilitu. Pak došlo k zástavě mozkové činnosti na několik minut a tvá osobnost se rozpadala.“
„Zabila jsem ho,“ vyhrkla jsem najednou.
„A koho?“
„Byl stejný jako já,“ odvětila jsem.
„Jmenoval se Gregory Fosley a byl nejlepší.“
„Lepší než já?“
„Ze začátku ano, ale pak jsi utekla.“
„Možná jste mě měli nechat umřít.“
„Dostalas šanci.“
„Stát se někým jako…,“ sykla jsem a mé tělo se vzňalo.

Doktor Tailor udělal několik kroků zpět a s vytřeštěnýma očima sledoval, jak se měním v draka.

„Bože!“ vyhrkl doktor. „To je naprosto neuvěřitelný!“
„Je to ďábel,“ vykřikla doktorka Kathrin.
„A to je důvod, proč jsem se snažil, aby tě nezabili,“ pronesl Tailor.

Byl nadšený. Jejich experiment se nejenom podařil, ale dosáhl úrovně, kdy se Sky Waydersová stala zbraní, kterou nikdo nemůže zničit. Myslel si to, a to byla chyba. Sky v jeho mysli četla jako v otevřené knize. Všechno na co myslel, mu řekla. Slovo od slova. Samozřejmě bez emocí, které Darby Tailor z toho měl.

„Jsi dokonalá,“ pronesl a vůbec mu nevadilo, že v něm četla.
„Pro všechny jsem monstrum,“ zařvala jsem a plamen, který vylétl z mé tlamy, se otřel o stěny místnosti.

V ten moment se ozval další řev, který se ozval ze vzdálené místnosti.

„Nejsme tu sami,“ pronesla jsem a pomalu se měnila zase v člověka.
„Teď!“ vykřikl na doktorku Kathrin, která se dotkla červeného tlačítka.

Zabzučelo to a silné dveře vzdálené místnosti si otevřely.

„Je tam někdo tvého druhu, říkám mu Stoork,“ poznamenal Tailor.

V ten moment mi došlo, že se snaží otestovat mé schopnosti.


* * *

Zamířila jsem k místnosti, kde byl pravděpodobně uvězněný někdo, koho chtěl Darby Tailor použít proti mně. Nezajímalo mě to. Musela jsem vědět, kdo tam je a jak velký význam pro tyto vědce má.

„Neměla jsi sem chodit,“ pronesl Anurian, který byl připoutaný k železnému sloupu.
„Nechal ses chytit.“
„Tak jako ty,“ zařval, až mu sliny vylétly z pusy.

Jakmile jsem se otočila k doktoru Tailorovi, stál na místě a s rozpaženými pažemi dával najevo, že je vše v pořádku. Stála jsem v místech, kde se otvírají a zavírají dveře. Vstoupila jsem dovnitř a přistoupila blíž k Anurianovi, který byl na boku zraněný.

„Mučili tě!“
„Tebe budou také,“ zasípal.

Pohlédla jsem do jeho vyhaslých očí a viděla v nich jen beznadějnou prázdnotu.

„Nesnažil ses dostat ven?“ udivila jsem se.

V ten moment Darby Tailor mávl na Kathrin, která znovu zmáčkla červené tlačítko. Dveře se zavřely a já zůstala uvězněná uvnitř s tím Anruianem.

„Možná nám posloužíš víc, než jsme si mysleli,“ pronesl Tailor.

Co se to s ním stalo? Už to nebyl doktor, kterého jsem znala. Stalo se z něho monstrum v bílém plášti.


* * *

Přešlapovala jsem podél průhledného skla a sledovala, jak Tailor cosi říká své kolegyni Kathrin. Stěna byla tak silná, že nešlo ani přečíst myšlenky, ale z jeho úst, jsem vyčetla, že generál Farge bude spokojen.

„Doktore!“ vykřikla jsem.
„Nikdo tě neuslyší,“ promluvil Anurian.
„Doktore, proč to děláte?“ ptala jsem se polohlasně.

Udeřila jsem pěstí do skla. Doktor Tailor si toho všiml, ale nereagoval na to. Znovu jsem tedy udeřila.

„Uspí tě a spoutají,“ prozradil Anurian.

V ten moment jsem byla rozhodnutá jednat. Mé oči se rozzářily, mé tělo vzplálo. Anurian zpozorněl a byl zvědavý, co zmůžu. Tušil, že nejsem jako on. Ale rozhodně věděl, že nejsem člověk jako oni.

„Lidé budou stále pokoušet možnosti, jak by vytvořili něco dokonalého, nezničitelného a poslušného, co by mohli ovládat. Kdy už konečně pochopí, že se jim to nikdy nepodaří,“ pronesla jsem.

Bez jediného průtahu jsem rozpažila a kolem svého těla vytvořila ohnivý vír. Oba vědátory jsem zaujala. Byl to však poslední okamžik, kdy Darby Tailor zahlédl svůj výtvor. Drak uvnitř se probudil. Během několika vteřin jsem vypálila kolem sebe kruh o průměru patnácti metrů. Skoro celá budova lehla popelem. Jako poslední myšlenky, které jsem zaznamenala, patřili Anurianovi.

Chtějí začít válku s lidmi a podmanit si celý ostrov. Ostrov je ideálním místem. Připravují se na útok.

Je to jedna z dalších možných budoucností nebo jen blafoval?


* * *

Laboratoř byla zničena i se všemi důkazy o existenci Anurianských draků, jejich DNA a jména Sky Waydersová. Věděla jsem, že počítače mají svou síť a mé jméno bude stále na seznamu hledaných, ale tady jsem skončila. Doktor, který měl zkušenosti s mimozemskou DNA, zemřel. Stejně jako umírajícího Anuriana a krev, kterou by mohli získat, jsem spálila. Takovému žáru nic nemohlo odolat…


Z výšky vypadalo místo jako po výbuchu atomové bomby. Stavba tajného výzkumného centra se pomalu hroutila. Nikdo ten výbuch nepřežil.


* * *

[ Sídlo Scotland Yardu, o hodinu později ]


Ředitel Yardu Derek Brown si zavolal k sobě analytika Lirru a svého zástupce George Drifta.

„Zavolal jsem si vás, protože naše země má pohotovost,“ ukázal Brown na obrazovku, kde byly satelitní snímky.

Ukazovaly epicentrum výbuchu.

„Sky Waydersová?“ zeptal se Drift.
„Netuším, kdo to udělal a hlavně ani nevíme, komu ta budova patřila. Zřejmě tam někdo dělal nějaké pokusy, které se nezdařily, že to udělalo takovej kráter,“ odvětil Brown.
„Šéfe, ale takový kráter byl vždy po té Waydersové.“
„Chcete my říct, že ta ženská dokáže vytvořit takovouhle spoušť?“ udivil se Lirra.
„Ano,“ řekl Brown.
„Je něco jako…“
„…drak,“ dodal ředitel Yardu.
„Kdybych to nečetl a nebyly o tom jasné důkazy, asi bych si myslel, že jste blázni,“ řekl Lirra a pokynul hlavou.
„Nový ministr o tom neví, a také to tak zůstane,“ ozval se Brown.
„Musíme ji najít,“ zareagoval Lirra.
„A myslíš, že jsme se o to nepokoušeli?“ pousmál se Drift.
„Vím, že jo, ale možná bychom měli zkusit něco jiného.“
„A co jako?“
„Navrhuji celoplošné odposlechy.“
„Co tím máte přesně na mysli, Lirro?“ zeptal si Brown.
„Navrhuji celoplošné odposlechy zaměřené na slovo drak a draci Všechny, kdo to řeknou, prověříme. Možná se najde někdo, kdo je se Sky Waydersovou ve spojení. Nevěřím, že je sama. I predátoři mají své…“
„…samičky?!“ rozesmál se Drift.
„Je mi jedno, jestli samičky nebo samce. Samota je na hovno, pánové!“ vyhrkl a tím přesekl Driftův smích.
„Na tom něco bude,“ kývl Brown. „Máte zelenou. Pusťte se do toho!“


Lirra se pousmál a pokynul hlavou. Svému nápadu rozhodně věřil.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 23.11.2019, 13:18:51 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavé. Hra s budoucností, co všechno se může stát a také nemusí? Sky všem ukázala, s kým mají tu čest, bohužel to nikdo nepřežil. Zkáza byla dokonalá. O to více se o ni zajímali lidé na patřičných místech. Najdou ji? Povede se jim nová lest? Uvidíme...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Jaro
Joe Care
Smrt v objetí
Julia de Sena
Není to ono (tz...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

VEĎ TI UŽ ZASE VYSKAKUJÚ
Adam Javorka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr