obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39511 příspěvků, 5744 autorů a 390413 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ 4 - BUDOUCNOST ::

 autor Danny J publikováno: 01.12.2019, 22:15  
Kapitola 6-7
 

Kapitola 6



[ Londýn, Temže, 14:12 ]


Den šestý.


Amber a Sam seděli na lavičce v parku u Temže a čekali, jestli se objeví jejich společná kamarádka Sky.


„Myslíš, že přijde?“ promluvil Sam.
„Já nevím,“ odvětila Amber a uvědomila si, že tohle už jednou řekla.

Sam se nadechoval, ale Amber pozvedla prst a řekla, aby už nic neříkal.

„Nerozumím,“ nevydržel to.
„Prostě chvíli neříkej nic,“ poprosila ho.

Sam kývl a zmlkl.


* * *

Když kolem nich projela na kole malá holčička, Amber se otočila na Sama.

„Věřím, že přijde.“
„To minulé setkání…“
„…nemysli na to,“ pozvedla Amber znovu svůj prst.
„Chtěl bych napsat její příběh.“
„Myslím, že by to nechtěla.“
„Pořád je člověk…“
„…ale jednou nebude!“
„A proč si vlastně chtěla, abych na chvíli zmlkl?“
„Měla jsem pocit, že se opakuje jistá časová událost.“
„Časová smyčka?“
„Nevím, jestli je to možné.“
„Paralelní světy existují, tak proč by nebyla možná časová smyčka.“


Amber pokrčila rameny.


* * *

[ Sídlo Interpolu, ve stejnou dobu ]


V kanceláři plukovníka Brinnera zrovna probíhala schůzka agentů, když se otevřely dveře. V nich se objevili tři muži v černých oblecích.

„Nespletli jste si dveře, pánové?!“ ohradil se Brinner.
„Jsme z DCI, plukovníku Brinnere,“ promluvil jeden z nich.

Všichni okamžitě podle přízvuku poznali, že se jedná o Američany.

„A co má jako být?!“
„Jsme tu abychom…“

Jeho další slova přerušil telefon.


*

„Prosím!“ ozval se Brinner.
„Za chvíli by k vám měli dorazit muži z DCI,“ pronesl hlas na druhém konci sluchátka.

Byl to Paul Grahams, náměstek ministra vnitra.

„Proč tady jsou?“
„Aby vám pomohli se situací v oblasti W.“
„Už jste tomu dali název?“
„Prostě je zasvěťte do situace.“
„Ale velím tomu pořád já.“
„Samozřejmě. Jsou to naši hosté, na britské půdě.“
„Díky, pane,“ Brinner poděkoval a položil telefon.


*

„Sedněte si ke stolu a poslouchejte!“ ukázal Brinner na volné židle.
„Rád bych měl k dispozici veškeré materiály…“
„…asi jste mě neslyšel…ehm…,“ přerušil ho plukovník.
„Agent Jeffers,“ představil se.
„Takže agente Jeffersi. Jste na půdě koruny, podléháte mému velení. Jestli nám chcete opravdu pomoci, sedněte si a poslouchejte. Všechno se dozvíte,“ poznamenal Brinner a znovu ukázal na volné židle.

Agenti DCI ani nepípli a usedli ke stolu. Plukovník Brinner poté pokračoval ve své schůzi. Vysvětlil body, na které je třeba se zaměřit a přidělil Jacku Allsterovi americký trojlístek agentů.

Nebyl z toho nadšený, ale co mohl dělat.


* * *

[ Londýn, Temže, o půl hodiny později ]


Sam si všiml muže se psem.

„Myslím, že nás ten chlap sleduje.“
„Jaký chlap?“
„Ten s tím psem.“
„Jak jsi na to přišel?“
„Obchází to tu s tím psem podezřele dlouho.“
„Nedíváš se moc na detektivky?“ pousmála se Amber.

Sam chtěl něco říct, když ho přerušil povědomý hlas.

„Máš pravdu, Same,“ pronesla jsem a posadila se vedle něho.
„Sky?! Kde jsi byla?“ zeptal se.
„Něco jsem vyřizovala.“
„A co je s tím psem?“ zeptala se Amber.
„Ten pes je v pořádku. Jen ten jeho pán, patří k nějaké vládní složce,“ odvětila jsem.
„A víš, ke které?“
„Zjistím to,“ pousmála jsem se a zaměřila se na jeho myšlenky.

Byla to hračka. Během, chvilky jsem věděla, že sledují Sama. Jakým si způsobem ho našli. Ještě jsem nevěděla, jak to dokázali, ale rozhodně to nebyla náhoda.

„Sky?!“ ozval se Sam.
„Pst!“ ukázala Amber na své rty.

Když jsem zjistila vše potřebné, ovlivnila jsem jeho mysl a muž se najednou rozběhl a skočil do řeky.

„Proč to udělal?“ vyhrkl Sam.

Lidé, kteří to viděli, se hned běželi podívat k řece.

„Pojďte se mnou,“ pobídla jsem Sama i Amber.

Ukázala jsem směr a vyrazila jako první. Mé kroky vedli do ulice, která se lidmi jen hemžila.

„Nevím, proč, ale věřím ti,“ pronesla Amber.

Jakmile jsme se dostali mezi dav, ukázala jsem na malou hospůdku.

„Dáme si džus?“ zeptal se Sam.
„Můžeme,“ kývla jsem.
„Já si dám čaj,“ ozvala se Amber.

Když jsme se posadili ke stolu a číšník nám přinesl nápoje, které jsme si objednali, vysvětlila jsem jim, co se děje. Nejen to, co se stalo, ale také co se stane. Nechtěla jsem je do toho tolik zasvěcovat, ale musela jsem. Byla jsem to já, kvůli komu se stali podezřelými.

„Znamená to, že nás teď budou sledovat?“ zeptal se Sam, jakmile jsem skončila.
„Nesmíte používat slova, která by vedla k mému jménu, mým schopnostem a k tomu co jsem,“ vysvětlila jsem.
„Co je to za vyhledávání, že mohu najít kohokoliv?“ udivil se Sam.
„Je to technologie, která slouží k rozpoznávání cílů…“
„…jsme snad cíle!!“ vyhrkla Amber.
„Teď už ano. Proto musíte být opatrní.“
„Jsme pod dozorem? Všichni? To je děsivé,“ podotkl Sam.

Měl samozřejmě pravdu. Lidé se díky moderní technologii dostávají o krůček dopředu. Nicméně stále vymýšlejí především takové věci, které slouží k odposlechu, k zajištění cíle a jeho případné eliminaci.

Moc dobře jsem věděla, že přijde doba létajících dronů.


* * *

Snažila jsem se jim všechno vysvětlit. Zahltit je informacemi, které si nikde nepřečtou, aby se uměli chránit před systémem lidské společnosti, který je především manipulativní.

Pak jsem se s nimi rozloučila. Přišel čas, kdy pomalu v sobě ztrácím lidskost a každý incident mířený proti mně je tvrdě potrestán…













Kapitola 7



[ Londýn, sídlo Interpolu ]


Den sedmý.


Toho dne se zjistilo, že za útokem na vozy Interpolu stála skupina vedená generálem Fargem. Vzhledem k tomu, že zahynul při výbuchu svého tajného výzkumného centra, nebylo možné ho vyslechnout. Jediní světci byly dva mladí vojáci, kteří se zraněním přežili. Plnili jen rozkazy a o ničem nevěděli.

„Našli jsme viníky, ale neznáme jejich důvody,“ pronesl Brinner přede všemi, co byli v místnosti.
„Armáda se od toho distancovala,“ ozval se agent Allster.
„Samozřejmě,“ pokynul Brinner. „Neočekával jsem nic jiného. Budeme je hlídat. Opatrně, z povzdálí, ale neustále.“
„Mohli bychom využít kolegy z USA,“ podotkl Allster.
„Ovšem, proto tu jsme,“ ozval se Jeffers.
„Dobře, nechám sledovačku na vás, agente Jeffersi,“ pozvedl Brinner svou ruku a ukázal na muže po své levici. „A vy, Collesmanne. Zkuste zjistit vše o generálovi Farge. Nevěřím, že to dělal sám. Chci vědět, s kým dělal a pro koho dělal. Ten chlap mě začíná zajímat.“
„Rozumím,“ přikývl Collesmann a něco si napsal do svého notesu.

Plukovník Brinner pokynul hlavu na všechny přítomné. Skoro to znamenalo: „Dejte se do práce!“


* * *

[ Londýn, sídlo Scotland Yardu, ve stejnou dobu ]


Téměř ve stejnou dobu zahajoval ředitel Yardu Derek Brown svou schůzi. Od náměstka Paula Grahamse se dozvěděl, co se přesně stalo v oblasti W a proč nám nebyl povolen průjezd místem k Watlingtonu. Druhým bodem této schůze byla Lirrova sledovací akce zaměřená na celoplošný odposlech.

„Dva vozy Interpolu byly zničeny při cestě do Watlingtonu,“ spustil Brown. „Nikdo to nepřežil. Pět mrtvých agentů. Od náměstka Grahamse vím, že za tím stála vojenská skupina vedená generálem Fargem. Jediné, co však Interpol zjistil, bylo, kdo za tím stojí, ale důvody, které je k tomu vedly, neznají. Vzhledem k tomu, že generál zahynul v tajném výzkumném centru, vyslechnout ho nemůžeme. Co se týče výbuchu v centru, můžeme předpokládat, že se znovu objevila Sky Waydersová. Není to samozřejmě potvrzené, ale podle výbuchu a výskytu enormního množství energie, je to dost pravděpodobné.
„Ale není to jisté?!“ ozval se agent Mourne.
„Tady Lirra přišel s nápadem, jak Sky Waydersovou najít,“ ukázal Brown na analytika Yardu.

Všechny hlavy v tu chvíli směřovaly k němu.

„Jedná se o celoplošný odposlech se zaměřením na specifická slova. Počítač to zaznamená, vyhodnotí a informuje operátora, který to odešle na centrálu,“ vysvětil Lirra.
„Slyšel jsem, že tento program je ve vývoji,“ ozval se agent Blacksmith.
„Ano, to je,“ souhlasně pokynul Lirra. „Musíme to vyzkoušet.“
„A už máme nějaké výsledky?!“ zeptal se ředitel Yardu.
„Ano. Po vyhodnocení nám zůstaly v Černé zóně dva subjekty. Dvacetiletý student Sam Hartings a třicetiletý policista Jim Falk. Na oba muže byli nasazeni dva agenti. Agent Crane a agent Bills. Agent Crane skončil v nemocnici. Podle svědků skočil do Temže. Sám Crane si nic nepamatuje. To mě vede k domněnce, že v parku u řeky Temže někoho zahlédl. Ten někdo si toho všiml a ovlivnil jeho mysl.“
„Kdo by to mohl udělat?“ zeptal se Blacksmith.
„Sky Waydersová,“ promluvil Drift.
„Také si to myslím,“ podotkl Lirra.
„Nechce se mi věřit…,“
„…tak věřte mě, že jsem viděl, co dokáže,“ ozval se Drift.
„Slyšel jsem, že jste jako jediný přežil tu nepovedenou akci v Norwich,“ poznamenal Blacksmith.

Drift jen pokynul hlavou.

„Navrhuji prověřit satelitní snímky toho parku ze dne, kdy se Crane pomátl,“ ozval se Brown.
„Udělám to hned,“ řekl Lirra a zvedl se od stolu.


Ostatní se také zvedli a odešli.


* * *

[ Sídlo Crownu, o dvě hodiny později ]


Seděla jsem v taxi a mířila k Watlingtonu, sídlu tajné vládní organizace Crown. Kvůli svému krytí měla budova název Energetic Flow. Obyčejný občan Watlingtonu tak ani v nejmenším nemohl tušit, že to je sídlo tajné organizace.

„Kde budete chtít zastavit?“ zeptal se řidič poté, co jsme vjeli do města.
„U té pošty,“ odvětila jsem.
„Dobře,“ pokynul a během pěti minut zastavil u Watlingtonské pošty.
„Počkejte tady, prosím.“
„Jak dlouho to bude trvat?“
„Netuším,“ odvětila jsem.

Nemohu vědět, jak dlouho se v Crownu zdržím, pomyslela jsem si.

„Mohu tu zůstat jen hodinu. Pak se musím vrátit, slečno,“ ozval se řidič.
„Dobře. Přinesu tedy peníze,“ ukázala jsem na bankomat stojící vedle pošty.
„Počkám,“ zazněl řidičův hlas.

Vystoupila jsem a zamířila přímo k bankomatu. Přistoupila jsem blíž a přiložila dlaň na displej. V tom se objevily nějaké znaky a čísla. O vteřinu později, bankomat vydal několik bankovek. Sebrala jsem je a vrátila se k taxíku.

„Počkáte?!“ zeptala jsem se a dala mu několik bankovek s číslem 100 do ruky.
„O-o-jistě,“ pokynul hlavou a bankovky přijal.
„Dobře. Děkuji,“ usmála jsem se a vylezla z vozu.

Rozhlédla jsem se a vyrazila k budově Energetic Flow.


* * *

U brány mě zastavil strážný, který po mě chtěl vstupní kartu. Tu jsem samozřejmě neměla.

„Nemohu vás tam pustit, slečno,“ pronesl a postavil se mi do cesty.
„To červené tlačítko otevírá dveře?“ zeptal jsem se, i když jsem to samozřejmě věděla.
„Ano,“ kývl.
„Otevřete mi!“ promluvila jsem znovu a pohlédla mu do očí.
„Otevřu vám,“ řekl a poslušně mi otevřel dveře.

Jeho prst se dotkl červeného tlačítka, dveře zabzučely a strážný do nich strčil.

„Zapomeňte, že jsem tu byla,“ podotkla jsem a usmála se na něho.

Ten pokynul hlavou a vrátil se do strážnice.


* * *

Pokračovala jsem dál. U vchodu do budovy jsem potkala muže. Usmíval se. Přidržel mi dveře.

„Jste ta nová, že?“ snažil se být přátelský.

Jen jsem se usmála a lehce přikývla. Prošla jsem kolem něho a najednou ucítila známou vůni. Někoho mi připomněla. Vzpomněla jsem si…

Jime?

Promluvila jsem jen ve své mysli, ale vzpomínka na poslední okamžik byla jako živá.

„Nebyl jste někdy ve Skotsku?“ zeptal jsem ho.
„Ne, nebyl,“ odvětil a zastavil se.
„Asi jsem se spletla.“
„Zeptejte se v Oddělení D,“ poradil mi.

Zřejmě si myslel, že patřím k oddělení, které operuje ve Skotsku.

„Děkuji,“ poděkovala jsem s úsměvem na tváři.

Poté jsem zmizela v uličkách budovy jako duch.


* * *

Předpokládala jsem, že zde najdu vraha člověka, na kterém mi opravdu záleželo. Jim byl hodný člověk, a kdyby se nestal ten osudný incident, možná bych se nezměnila. Co když právě tento zážitek prolomil tu onu pomyslnou hranici mezi lidskou částí a částí pocházející z mimozemské DNA?

Vzpomněla jsem si…

…mé kroky zastavil výstřel. V ten okamžik se mi podlomila kolena a sesunula jsem se k zemi. Procházející mladík začal křičet a ukazovat na mě. Ležela jsem na zemi a z úst mi vytékala krev…

Jim zachránce.

„Oni ho zabili!“ šeptla jsem.

Nedívala jsem se, jestli mě někdo sleduje. Ale sledoval. Byl to malý muž s plnovousem. Držel kufřík a kráčel za mnou. Jakmile jsem odbočila doleva, on také. Když jsem odbočila doprava, on také. U záchodů jsem ho setřásla. Vlezla jsem na „dámy“ a počkala deset minut. Poté jsem se vrátila na chodbu. Už tam nebyl.


* * *

Muž s kufříkem čekal u dveří číslo 121.

„Jdete sem?“ zeptal se.
„Já-já…,“ začala jsem schválně koktat.
„Jste tu nová, já vím,“ pousmál se.
„Hledám Oddělení D.“
„Aha. Tak to jsem nečekal. Tady je Oddělení C. Myslel jsem, že jste nová asistentka pana Marshlowa.“
„Ne. To nejsem.“
„Chápu, promiňte,“ omluvil se a vstoupil do dveří.

Zvláštní budova. Zvláštní lidé, pomyslela jsem si a pokračovala dál.


* * *

Oddělení D.

Našla jsem to hned. Přiložila jsem ruku místo vstupní karty. Dveře se otevřely. Vstoupila jsem.

„Přejete si?“ zeptala se milá slečna za stolem.
„Šéf?“ zeptala jsem se.
„Ou, jste tu nová a hned šéf?!“ podivila se, ale vstala a ochotně mi otevřela dveře do další místnosti.
„Děkuji,“ pokynula jsem hlavou a vstoupila dovnitř.

U dalšího stolu seděl muž v zelené košili.

„Měla jste přijít zítra, slečno Wellandsová,“ spustil.
„Vy jste šéf?“
„Ne. Ten sedí vedle,“ ukázal.
„Děkuji,“ pousmála jsem se a vykročila ke dveřím.
„Počkat! Tam nemůžete!“ vyhrkl.
„Otevřete okno a vyskočte!“ pronesla jsem a vstoupila do místnosti, kde stáli dva muži.


» Muž v zelené košili si mezitím otevřel okno a vyskočil. Jakmile se ozval křik, který vycházel z místa dopadu, muži vyběhli k oknu. «


„To je Marty?“ pronesl jeden z nich.
„Podle té zelené košile bych řekl, že ano, šéfe.“
„Ale proč to udělal, Thomasi?“
„Nařídila jsem mu to,“ promluvila jsem na ně.
„Co jste zač ženská?“
„Glasgow 2000.“
„Co to je? Nějaká hra?“ pokusil se Thomas o vtip.

To však nebyl moc dobrý nápad. Sky se otočila k němu a do jeho mysli mu vyslala zprávu. Nařídila mu, aby se rozběhl hlavou proti zdi. Samozřejmě uposlechl.

„Proč to děláte!“ vykřikl šéf.
„Glasgow 2000,“ odpověděla jsem.

Ve stejné chvíli narazila hlava agenta Thomase na zeď. Vyjekl a sesunul se k zemi.

„Co máte s tím Glasgowem?“ zeptal se.
„Dva muži vstoupili do malé zapadlé hospůdky a zastřelili jednoho muže…“
„…to mohl být kdokoliv!“ hájil se.
„Ti muži pak svým vozem srazili vůz, ve kterém zahynul člověk. On s vámi neměl nic společného,“ pokračovala jsem dál jako by nic neříkal.

Slyšela jsem ho, ale nezajímalo mě to. Zajímalo mě jen jediné. Kdo nařídil Jima zabít, proto jsem tady.

„Nemohu vědět…“

Zastavila jsem ho slova neviditelnou silou.

„Já-já…“ sípal.
„Odpověď je jednoduchá. Kdo nařídil Jimovou smrt?“ zeptala jsem se znovu. „A nehodlám to opakovat. Jakmile uvidíte své kolegy umírat, možná vám dojde, že to myslím, vážně.“
„Vím-kdo-kdo-jste.“
„Tím bude vaše rozhodování snazší.“
„Nemůžete je jen tak zabít.“
„A proč bych nemohla?“
„Jsou to nevinní lidé.“
„Stejně tak jako stovky dalších, kteří zemřeli na váš rozkaz.“
„Jsme jen sluhové…“
„…sluhové a vykonavatelé. Proto chci vědět, kdo nařídil Jimovu smrt.“
„Já to nevím, ale jedno vím určitě. Cílem jste byla vy.“
„Kdo vám to nařídil?!“
„Westminsterský palác. To vše, co vím,“ odvětil.

V domnění, že to nepoznám, zalhal.

„Měl jste šanci se zachránit, Rayi Carlsene,“ pronesla jsem.

Vzápětí neviditelná síla dosáhla maxima. Ještě než se tak stalo, a hlava se oddělila od těla, vytáhla jsem všechny jeho vzpomínky a zjistila, že celý Crown se zodpovídá náměstkovi premiéra britské vlády Jamesovi Stewartovi.


To je muž, který musí zemřít!


* * *

Můj poklidný odchod přerušil muž se zbraní v ruce.

„Už víme, jak tě zachytit na kameře,“ pronesl s úsměvem na tváři.

Myslel si, že mě tou zbraní drží v šachu. Když přiběhli další tři muži se zbraněmi v ruce, jeho jistota ještě víc posílila.

„Nemusí to tak být,“ pokusila jsem se ho varovat.

Neposlouchal. Proto jsem byla nucena vypustit draka uvnitř. Ohnivý vír se objevil ve vteřině. V dalším krátkém okamžiku jsem vzplála a jedním výdechem spálila celou chodbu. Těla útočníků se rozpadla v popel. Chodba nevydržela ten žár a propadla se. Já s ní. Jenomže, jak jsem hořela, propadla jsem se až do přízemí, kde nastala panika. Lidé křičeli a snažili se dostat ven. Dveře v případě nebezpečí však byly uzamčené. Lidé bouchali a křičeli a křičeli…

Jakmile jsem prošla zdí, část budovy se zhroutila. Východ se ocitl v plamenech a lidé umírali.


Mé tělo se vrátilo do původní podoby. Jen oči zůstaly rudé a plné nenávisti…


* * *

Řidič taxíku čekal na smluveném místě. Nastoupila jsem a nechala se odvést zpátky do centra Londýna…

„Stihla jste to,“ pronesl řidič.
„Ano, bylo to velmi rychlé,“ odvětila jsem a pohlédla ven okna.


Muž za volantem se už o další rozhovor nepokoušel.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 01.12.2019, 22:14:39 Odpovědět 
   Zdravím.

Opět další porce napínavého čtení. Sky dokáže ovlivnit lidské chování i vůli lidí, kdo by dobrovolně skákal do řeky, že ano? Naši hrdinové jsou sledováni. Nakonec Sky udělala pěkné peklo v sídle oné tajné organizace. Proč si jsou lidé se zbraněmi (ať už jde o agenty nebo ochranku) tak jisti sami sebou, vlastně ano, možná netuší, proti komu stojí...

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 04.12.2019, 17:43:38  
   Danny J: a opět jeden čtenář, ten můj nejvěrnější :) děkuji za něho.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
Když svět býval...
guru
Večerní romance
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr